Mezinrodn reimy MEZINRODN ORGANIZACE Mezinrodn reimy Studium MR

Mezinárodní režimy MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE

Mezinárodní režimy Studium MR se formovalo od 70. let 20. století, je spojeno s teorií vzájemné závislosti Klasická definice (Stephen Krasnera): Implicitní nebo explicitní principy, normy, pravidla a rozhodovací procesy, v jejichž rámci se sbližují očekávání aktérů v určité oblasti. Za principy považuje názory na fakta, příčiny a spravedlnost. Za normy práva a povinnosti, které definují standardní chování členů Za pravidla příkazy a zákazy k jednání Za rozhodovací proces směrodatná opatření

Mezinárodní režimy Keohane a Nye definovali MR jako „soubor regulačních uspořádání, která zahrnují systém pravidel, norem a procedur, které regulují chování členů a kontrolují jeho vliv“ Existence režimu je často vázaná na existenci multilaterální dohody Např. Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT), Smlouva o nešíření jaderných zbraní Součástí režimu ale mohou být další mezinárodní instituce, např. mezinárodní organizace Zároveň režim může fungovat na neformální bázi Příklady: bezpečnostní režimy – režimy kontroly zbrojení ekonomické režimy – GATT, zóny volného obchodu environmentální režimy – ochrana ozónové vrstvy

Mezinárodní režimy x mezinárodní organizace V mnoha ohledech jsou si podobné = jedná se o soubory platných pravidel a norem, cílem je učinit jednání aktérů v MV předvídatelným Odlišnosti: MR jsou méně institucionalizované Nemají byrokratickou strukturu, nemají tudíž kapacity pro vlastní jednání Na rozdíl od MO nejsou chápány jako aktéři v MV, ale vzájemně se doplňují Soustředí se na specifickou oblast, zatímco MO mají širší cíle. Vztah: MO bývají součástí určitého režimu a často plní kontrolní funkci Režim může být proměněn v organizaci (GATT ve WTO)

Mezinárodní režimy x konvence jsou spontánní, neformální, primitivní formy spolupráce Pravidelný vzorec chování, který se opakuje v určitých situacích MR je organizovanější, pevnější, formální konvence předchází MR a MO

Vznik režimu Proč státy vytváří MR? MR vzniká v situaci, když se státy domnívají, že neexistence pravidel má pro ně nežádoucí důsledky. Vytvoření společných pravidel je chápáno jako posílení vlastní bezpečnosti Jednání ostatních států v určité oblasti je předvídatelné Státy přizpůsobují své jednání limitům nastaveného rámce Omezení možností podvádění států v MV Také dochází k redukci nákladů v určité oblasti (např. redukce nákladů na obranu u režimů kontroly zbrojení) Snadnější přístup k informacím (režimy jako informační platformy)

Typy režimů Spolupracující režimy 1. Režim je vytvořen na základě multilaterální dohody, umožňuje provádět kolektivní opatření, jeho součástí bývají mezinárodní organizace (dohled, sběr a šíření informací) Např. Smlouva o nešíření jaderných zbraní, jejíž součástí je Mezinárodní agentura pro atomovou energii 2. Koordinující režimy Nejsou postaveny na smluvním základě. Vytvářejí pravidla chování, která umožňují předvídat chování aktérů. Př. Kontrolní režim raketových technologií neformální, dobrovolné ujednání zemí, které se snaží zamezit šíření raketových technologií, zejména pro výrobu raketových nosičů ZHN

Struktura režimu Principy: Jsou považovány za předpoklad pro samotnou existenci režimu, od nich se odvozují normy a pravidla chování Normy: Jsou chápány jsou všeobecně přijímané způsoby chování, stanovují práva a povinnosti členů, nemusí být navázány na právní nástroje Pravidla: Jsou formalizovaná, jedná se o konkrétní ustanovení pro chování aktérů, jsou přezkoumatelná Procedury: Procesní mechanismy, umožňují flexibilitu režimu, např. procedury revizní, sankční, konzultační Podstatou režimu jsou principy a normy. Pokud ty se změní, dochází k proměně samotného režimu. Změny pravidel a procedur jsou změnami uvnitř režimu (reakce na měnící se prostředí)

Funkce MR vzniká za účelem regulace chování aktérů v MS Jednání je organizované a předvídatelné – účastníci ví, co mohou od sebe očekávat, co se stane, pokud dojde k porušení dohody. Jsou měřítkem pro chování států v MV – co je přípustné, co už ne Pojistná funkce režimů (A. Moravscik) týká vztahu mezinárodní a národní úrovní a týká se především nově se demokratizujících zemí vyjadřuje sepětí státu s režimem, který snižuje nejistotu budoucnosti státu stabilizace vnitropolitického status quo (proti ohrožení změny režimu) a zvýšení mezinárodní kredibility

Mezinárodní režim nešíření jaderných zbraní hlavním cílem je zabránit šíření jaderných zbraní Aby ty státy, které nevlastní jaderné zbraně, ji nezískaly Dnes obavy ze států jako Írán a KLDR – nestabilita v regionu, obavy ze spirály zbrojení Aby se jaderné technologie a zbraně nedostaly do rukou teroristických skupin Režim je složený z několika vzájemně provázaných mezinárodních smluv Jeho součástí je i mezinárodní organizace (MAAE) Tvoří ho i různé neformální závazky států

Charakter režimu Základem je Smlouva o nešíření jaderných zbraní Dále ho tvoří další smlouvy: Smlouva o částečném zákazu jaderných zkoušek (vesmír, atmosféra, pod vodou, ale umožňuje zkoušky v podzemí) Smlouvy, které zřídily bezjaderné zóny (Latinská Amerika, Antarktida, Afrika, jihovýchodní Asie, Střední Asie, Mongolsko, jižní část Tichého oceánu) Úmluvy o kontrole exportu a dodavatelů (např. Zanggerův výbor nebo Skupina jaderných dodavatelů)

Vznik režimu Mezinárodní situace po 2. světové válce USA získaly atomovou zbraň v r. 1945, v r. 1949 ji získal SSSR a na počátku 50. let Velká Británie V r. 1953 americký prezident Eisenhower navrhl na půdě OSN vznik Mezinárodní agentury pro atomovou energii, Podpora rozvoje civilních jaderných programů, zabránit zneužití jaderné energie pro válečné účely. MAAE byla založena v r. 1957 a začala fungovat od r. 1958

Vznik režimu Jednání mezi USA a SSSR o jaderném odzbrojení s cílem zastavit závody ve zbrojení Výsledkem byl vznik první bezjaderné zóny v Antarktidě v r. 1959 Dalším výsledkem bylo uzavření Dohody o zákazu zkoušek jaderných zbraní v atmosféře, kosmickém prostoru a pod vodou (= Smlouva o částečném zákazu jaderných zkoušek , PTBT) z r. 1963 Neschopnost dosáhnout dohody o všeobecném zákazu jaderných zkoušek

Vznik režimu Samotná jednání o Smlouvě o nešíření jaderných zbraní probíhala v letech 1965 -1968 pod záštitou OSN Impulsy: Francie v r. 1960 provedla jaderné zkoušky, Čína v r. 1964 Cílem bylo zabránit růstu počtu zemí, které vlastní jadernou zbraň. Dále se vyřešit otázky testů, výroby a rozmísťování zbraní jadernými státy na území jiných států. Poskytnout záruky státům, které nevlastní jadernou zbraň, ze strany jaderných států. Smlouva byla uzavřena v r. 1968 (NPT) a vstoupila v platnost v r. 1970 podepsalo a ratifikovala ji i bývalé ČSSR Smlouva nebyla podepsána Indií, Pákistánem a Izraelem. Všechny tyto státy přitom získaly jadernou zbraň. V r. 2003 od Smlouvy odstoupila Severní Korea

Obsah Smlouvy zabránit šíření jaderných zbraní: Jaderné státy nesmí předávat jiným státům jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zařízení nejaderné státy se zavázaly nevyrábět ani jinak nezískávat jaderné zbraně Nesmí docházet k exportu štěpných materiálů nejaderným státům – jakékoli převody se musí uskutečnit pod dohledem MAAE Je možné rozvíjet jaderné programy pro mírové účely Kritika: Zakonzervování mocenského status quo. Svět je rozdělený na státy, které vlastní jadernou zbraň, a ty, které ji nevlastní. Jaderné mocnosti nejsou nuceny k odzbrojení.

Role MAAE Mezinárodní agentura pro atomovou energii plní funkci dohledu Signatáři Smlouvy uzavírají s MAAE bilaterální dohody Tyto jí umožňují, aby MAAE prováděla inspekce v deklarovaných jaderných zařízení v zemích nevlastnících jaderné zbraně a nevojenských zařízeních v zemích, které jaderné zbraně vlastní

Další dohody Dohoda o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (Comprehensive Test-Ban Treaty, CTBT) Podepsána v r. 1996 182 států, ratifikovalo ji 157, i přes to smlouva nevstoupila v platnost Nutnost ratifikace státy, které jsou uvedeny v příloze 2 k smluvnímu článku 14. Jedná se o země: Indie, KLDR, Pákistán (nepodepsaly) a Čínu, Egypt, Írán, Izrael a USA (neratifikovaly) Absolutní zákaz zkoušek jaderných zbraní. Po vstupu v platnost nahradí Smlouvu o částečném zákazu jaderných zkoušek (PTBP z r. 1963)

Zóny volného obchodu Principy, normy a pravidla, kterými se řídí mezinárodní obchod v určité oblasti. Cílem je odstranit překážky vzájemného obchodu (tarifní, netarifní) Př. CEFTA, NAFTA

CEFTA Středoevropská zóna volného obchodu Impulsem pro vznik zóny byl rozpad RVHP (Rady vzájemné hospodářské pomoci) Byla založena Dohodou o středoevropské zóně volného obchodu (1992), kterou podepsalo nejprve Polsko, Maďarsko, ČR a SR Později se připojily Slovinsko, Rumunsko, Bulharsko, Chorvatsko, Makedonie, Albánie, Ba. H, Černá Hora, Srbsko, Kosovo, Moldávie

CEFTA Cíl: zlepšit obchodní výměnu (podařilo se u průmyslového zboží, nepodařilo u zemědělských produktů) podpora ekonomické transformace členských států Koordinace v hospodářských politik Společný postup členských zemí při vyjednávání vstupu do EU Zároveň sloužila i jako platforma pro řešení jiných než ekonomických otázek a sporů mezi členskými státy

CEFTA Nedošlo k založení organizace Členské státy nechtěly spolupráci hlouběji institucionalizovat Nepodporovaly vznik politické organizace, k čemuž přispívaly negativní zkušenosti s řízením RVHP Vnímaly existenci organizace jako brzdu při vstupu jednotlivých států do EU

CEFTA Hodnocení: Stanovení norem a pravidel vzájemného obchodu platforma pro výměnu informací podpora členství v EU Po vstupu do EU CEFTU opustily ty státy, které do Unie vstoupily (ČR, SR, Polsko, Maďarsko, Slovinsko, Bulharsko, Rumunsko)

NAFTA Počátek v Dohodě o volném obchodu mezi Kanadou a USA z r. 1987 (vstoupila v platnost v r. 1989) Později se připojilo Mexiko, které bylo ze strany USA vnímáno jako potenciální trh. USA chtěly přispět ke stabilizaci země, a tím i svých jižních hranic. V r. 1992 podpsána NAFTA zástupci USA, Kanady a Mexika Vstoupila v platnost v r. 1994

NAFTA Obsahem dohody bylo: Odstranění překážek obchodu, Podpora konkurenceschopnosti Rozšíření investičních příležitostí Zajištění ochrany duševního vlastnictví Kromě volného pohybu zboží (průmyslového, postupně i zemědělských produktů) se vztahuje i na volný pohyb kapitálu a služeb součástí jsou i dohody týkající se životního prostředí a pracovních standardů

NAFTA Hodnocení: Z ekonomického hlediska vzrostl regionální obchod a zahraniční investice Ovšem nepopularita NAFTY ve všech zemích V USA – obavy ze ztráty pracovních míst Kanada – obavy z narušení svého sociálního modelu Mexiko – negativní dopady na zemědělství, postiženy chudší vrstvy a domorodé komunity – nezaměstnanost, migrace do USA