MDIA A JEJICH POSTAVEN VE SPOLENOSTI Kdyby zmizela

MÉDIA A JEJICH POSTAVENÍ VE SPOLEČNOSTI

Kdyby zmizela, nic by nezůstalo stejné. Náš způsob zábavy by se změnil. Nemohli bychom sledovat sportovní tým v novinách, dívat se na televizi ani si jít užít do kina. Nemohli bychom na večírcích ani pro uvolnění poslouchat hudební nahrávky. Naše chápání politiky i celého světa, který nás obklopuje, by se změnilo. Bez televize, nahrané hudby, filmů, rozhlasu a internetu bychom měli velký díl času ve vlastních rukou…(Croteau a Hoynes, 2000, s. 6).

„MÉDIUM“ – Z LATINSKÉHO PROSTŘEDEK, PROSTŘEDNÍK, ZPROSTŘEDKUJÍCÍ ČINITEL – TEDY TO, CO NĚCO ZPROSTŘEDKOVÁVÁ, ZAJIŠŤUJE. V RÁMCI SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE SE POJMEM MÉDIUM/MÉDIA OZNAČUJE TO, CO ZPROSTŘEDKOVÁVÁ NĚKOMU NĚJAKÉ SDĚLENÍ, TEDY SE JEDNÁ O MÉDIUM KOMUNIKAČNÍ (JIRÁK A KÖPPLOVÁ, 2007. S. 16).

TYPOLOGIE MEZILIDSKÉ KOMUNIKACE: Intrapersonální – komunikace se sebou samým. Interpersonální – komunikace mezi dvěma až třemi lidmi, tedy komunikace dyadická a triadická). Skupinová – uvnitř určité skupiny, např. v rodině. Meziskupinová – mezi ustavenými skupinami, např. třídami ve škole. Institucionální/ organizační – komunikační procesy v rámci politického systému, uvnitř podnikatelského subjektu. Celospolečenská - komunikační procesy, jež jsou potenciálně dostupné všem příslušníkům určité společnosti – sem spadá i komunikace podmíněná existencí masových médií, tedy mediální komunikace.

Pro každou z těchto rovin existuje nějaká typická podoba – např. interpersonální komunikace je dialogická, zatímco u těch dalších stoupá monologičnost (Jirák a Köpplová, 2007. S. 16). Mc. Quail (1999, s. 27): tzn. pyramida komunikace – intrapersonální komunikace tvoří základnu a celospolečenská tvoří vrchol. Další významy výrazu médium/ média – technologie zajišťující produkci, distribuci a příjem sdělení.

NĚKDY SE ZA MÉDIUM POKLÁDAJÍ KÓDY, KTERÉ SE PŘI KOMUNIKACI UŽÍVAJÍ: Primární komunikační média – kódy - jako soustava znaků a pravidel pro jejich používání, tzv. jazyk jako přirozené médium – slouží za zprostředkovatele sdělení mezi účastníky komunikace. Sekundární komunikační média – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (jsou např. nástěnné kresby pravěkých lidí v jeskyních, písmo, později tisk, nejrůznější prostředky mechanického, analogového a digitálního nahrávání, stejně jako prostředky snažící se o doručení sdělen ke vzdálenému adresátovi – pošta, posel, patří sem i nejrůznější typy signalizace, přenosové a vysílací techniky – od telefonu po telemost, počítačové komunikační sítě) (Jirák a Köpplová, 2007. s. 17).

LIDSKÉ DĚJINY A DĚJINY KOMUNIKACE LZE ČLENIT PODLE PŘEVLÁDAJÍCÍHO MÉDIA. MC LUHAN ROZDĚLIL LIDSKÉ DĚJINY VE SVÉ PRÁCI THE GUTHENBERG GALAXY Z ROKU 1962 NA VÝVOJ DO 4 OBDOBÍ: První z nich označuje za období analfabetické tribální období – „svět ucha“, doba akustického prostoru. Typografické – doba spané kultury – rukopisů, kdy fonetické písmo nahrazuje akustické vnímáním vizuálním – podle N. Postmana z intelektových schopností užívám paměť.

Mechanicko-individuální „Guthenbergovo období“ – s tištěnou knihou, která se stala prvním masovým výrobkem, ale také prvním uniformním, opakovatelným „konzumním“ zbožím – z intelektových schopností dominuje vysvětlování. Guthenbergova galaxie končí podle Mc. Luhana nástupem elektřiny – elektronické období – dominuje showbyznys.

Dělení masmédií: Typy podle toho, jakou roli plní média jako společenská instituce: Interpersonální média – dopisy, poselství, e-mailové vzkazy, telefon. Masová média – nepodporují vysílání sdělení na obou stranách, ale stavějí jednoho účastníka do role vysílatele a druhého do role příjemce.

JAKÁ JE POVAHA PŘÍJEMCE? Jedná se o početnou skupinu lidí, kteří mají navzájem slabé nebo žádné sociální vazby (i když od života jiných lidí nejsou nijak odděleni, většinou se neznají, tvoří tedy „masu“ – svádí k představě o anonymním souboru příjemců. Tato média vytvářejí nové sociální vazby ve společnosti, utvrzují skupinovou identitu a pomáhají jedinci najít jeho (ať už skutečné, anebo domnělé) místo ve společnosti. (Jirák a Köpplová, 2007. s. 21 -22).

TYPY PODLE LIDSKÉHO VNÍMÁNÍ: Auditivní – obracejí se na lidský sluch. Média – obracející se na zrak (knihy, noviny, časopisy), na hmat (Braillovo písmo), na sluch a zrak současně (televizní program, video). Dle kanálu, který se používá ke komunikaci: Elektronická, tištěná, popř. chemická při výrobě filmů.

VĚDY, KTERÉ ZKOUMAJÍ TYPY MÉDIÍ A KOMUNIKACI: Teorie masové komunikace – vychází z tradic sociologického studia médií, jako věda ustanovena ve 30. a 40. letech 20. stol. , založena sociologem Paulem Felixem Lazarsfeld – zahájil sérii svých komunikačních výzkumů. ¨ Mediální studia - disciplína se základy teorie masové komunikace a kulturácích studií jako tematicky vymezený multidisciplinární obor. Mediologie – studium médií.

Moderní společnost vnáší do života člověka nový kulturní rozměr, který zásadně pozměňuje představu o našem světe- na jedné straně stojí bezprostřední, situovaný kontext, kde jsme omezeni našimi fyzickými možnostmi, a na straně druhé je tu společenská instituce, která nám dodává nejrůznější zprostředkovaná sdělení od zpráv po zábavu.

Od 19. století se noviny původně určený prostředek ke skupinové komunikaci (např. mezi obchodníky, stoupenci jedné strany, apod. ) se staly pro stále větší počet lidí zdrojem sdělení o událostech, zážitcích a zkušenostech.

Proč k tomu došlo? Technologické inovace (užití páry, později elektrické energie, rychlolis, rotačka, telegraf, vynález telefonu). Rozvoj distribučních možností – železniční doprava. Nárůst potencionální čtenářské obce (vzrůstající gramotnost vyvolaná zaváděním povinné školní docházky a rozšířením volného času).

Prvním skutečným masovým médiem byl TISK. Vedle sebe se rozvíjely dva typy tisku: „seriózní“ a „masový“ tisk. Charakteristika masového tisku: Rozvíjí se od 30. let 19. století. Publikum – gramotná, ale málo vzdělaná skupina lidí. Pouliční prodej, minimálně formou předplatného.

Jaká byla grafická úprava? Jaký byl obsah? Jaká byla stylizace textů? Co cena? U nás došlo k rozvoji masového, bulvárního tisku v druhé polovině dvacátých let 20. stol. – listy Expres, Polední list.

Senzace a skandály: Senzační noviny podle Koudelky (1932, s. 154) je dovozeno od skutečnosti, že tento typ novin věnoval pozornost vyhledávání a zpracování „senzací“, tedy událostí působících rozruch, překvapení, silný podiv veřejnosti. Benjamin Day a list New York Sun – mystifikace z roku 1835 o astronomu Johnu Hershelovi, který odjel do Kapského Města zařizovat hvězdárnu.

„NORTHCLIFFOVSKÁ REVOLUCE“ Lord Northcliff (vlastním jménem Alfred Harmsworth – britský vydavatel působící na přelomu 19. a 20. století. Jeho list Daily Mail- založen roku 1896 dosáhl nákladu 989 tisíc výtisků.

„Northcliffovská revoluce“: Hlavním zdrojem příjmu novin – inzerce a reklama (účtoval inzerentům platby podle počtu čtenářů). Přeměna vydávání novin v odvětví průmyslového a obchodního podnikání, v němž se zisk stává jedním z hlavním, ne-li nejdůležitějším důvodem vydávání novin. Změna proporce významu funkcí novin vedoucí k posílení funkce novin jako zábavy. (Köpplová a Vojtek, 1978, s. 10).

CHARAKTERISTIKA MASOVÉ KOMUNIKACE DLE KUNCZIKA, 1995, S. 17: Jde o proces, v jehož rámci se Nabízejí obsahy (sdělení) určené prvotně ke krátkodobému užití (jako je zpravodajství a zábava), které mají aktuální charakter a jsou Produkovány formálními organizacemi s vnitřní hierarchií, pravomocí a odpovědností, užívajícími vyspělé technologie sloužící k multiplikaci vyrobeného sdělení s pomocí rozmanitých zprostředkujících technik K masovému, disperznímu a anonymnímu publiku (k velkému, rozptýlenému a neuzavřenému počtu lidí), a to:

Veřejně, bez omezení přístupu, Jednosměrně, tedy bez možnosti výměny role podavatele a příjemce, a Nepřímo, tedy s odloženou a institucionalizovanou zpětnou vazbou, a to vše S určitou periodicitou produkce, která je Nabízena průběžně.

Pro média a mediální komunikaci jsou rozhodující tři aspekty: Každé médium v sobě zahrnuje užití určitých technologií a současně je jejich užitím vytvářeno. Současně mají postavení společenské instituce – mají vliv na iniciování, posilování a formování sociálních vztahů. Podílejí se na utváření kulturního prostředí.

Literatura: JIRÁK, J. , KÖPPLOVÁ, B. Média a společnost. Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007. Mc. QUAIL, D. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2007.

DĚKUJI ZA POZORNOST A PŘEJI PĚKNOU PŘESTÁVKU M. H.