Makroekonomick rovnovha Makroekonomick rovnovha Nastv stejn jako na

Makroekonomická rovnováha

Makroekonomická rovnováha Nastává stejně jako na mikroúrovni při rovnosti poptávky a nabídky, tentokrát však agregátní poptávky a nabídky neboli jestliže: poptávaný produkt = vyrobený produkt Takový produkt nazýváme rovnovážný produkt P AD AS E PE P Y YE Y

Role subjektů v AD a AS V ekonomice má každý subjekt svou roli jak na straně poptávky, tak i na straně nabídky. Aby mohl subjekt něco poptávat, musí „na oplátku“ něco jiného nabídnout. Subjekt Nabízí Poptává Domácnosti Výrobní faktory Výrobky a služby Firmy Výrobky a služby Výrobní faktory Stát Veřejné statky Výrobní faktory, Výrobky a služby Zahraničí Importované statky, zahraniční VF Exportované statky, tuzemské VF

Agregátní poptávka (AD) POPTÁVKA Agregátní poptávka (AD – Aggregate Demand) je celkové množství produktu, které jsou ochotni poptávající (domácnosti, firmy, stát a zahraničí) v dané ekonomice při dané úrovni cen nakoupit, tzn. AD = celkové výdaje na spotřebu domácností, na soukromé investice firem, na vládní nákupy statků a služeb a na čisté vývozy do zahraničí. AD tvoří domácnosti (D po statcích a službách), firmy (D po výrobních faktorech) i stát (D po statcích i VF) a zahraničí

Faktory ovlivňující AD Spotřeba (C) - je určena osobním disponibilním důchodem a bohatstvím spotřebitelů. Investice (I) - jsou určeny výší produktu (zejména očekávaného), kapitálovými náklady (určené daňovou politikou, úrokovými sazbami apod. ) a budoucím očekáváním investorů. Vládní výdaje (G) - jejich výše je určena vládními rozhodnutími o výdajích (hospodářskou politikou). Čisté vývozy (X) - jsou určeny rozdílem exportu a importu.

P 1 označuje všeobecnou cenovou hladinu, tedy reprezentuje ceny všech prodávaných statků. Sem řadíme nejen ceny výrobků a služeb nabízených firmami, ale i cenu výrobních faktorů (práce, půdy a kapitálu) nabízených firmami, cenu peněz (úrok) i měny (kurs), dále ceny statků nabízených státem i zahraničními subjekty. Jedná se tedy o velice komplexní veličinu (na rozdíl od mikroekonomického pojetí cenové hladiny, která reprezentovala pouze jediný statek). Struktura AD P P 1 C I G X P 2 AD Y Cenové hladině P 1 tedy odpovídá určitá úroveň spotřeby domácností, investic firem, vládních výdajů a čistého exportu. Tyto složky AD budou obvykle při poklesu cenové hladiny růst a naopak (proto je křivka AD klesající).

Faktory ovlivňující AD Proporce mezi jednotlivými složkami AD ovlivňují: Opatření (nástroje, instrumenty) hospodářské politiky: monetární politika, fiskální politika, důchodová politika. Vnější faktory: – Demografické změny – nárůst obyvatelstva zvyšuje spotřebu i poptávku po investicích – Očekávání a podnikatelská důvěra – vyšší důvěra je spojena s očekáváním vyšších zisků a s realizací vyšších investic – Zahraniční produkt – hospodářská konjunktura v zahraničí vede k růstu čistých vývozů – Hodnota aktiv – zvyšování hodnoty aktiv (majetku) vede k růstu bohatství některých spotřebitelů, a tím i k růstu jejich spotřeby.

Agregátní nabídka (AS) NABÍDKA Agregátní nabídka (AS – Aggregate Supply) je celkové množství produkce, které subjekty (stát, firmy, domácnosti a zahraničí) nabízejí v dané ekonomice při daných mzdách a cenách v průběhu určitého období. Křivka AS ukazuje výši reálného produktu, které bude dosaženo při dané cenové hladině. Nabídku tvoří domácnosti (nabízejí VF), firmy (nabízejí zboží), a také stát (zajišťuje vzdělávání, ochranu majetku a zdraví, ochranu státu apod. – veřejné statky, za které občan přímo neplatí nebo platí netržní cenu) a zahraničí.

Zvýšení či snížení jedné ceny či Zvýšení či snížení jedné ceny několika cen by se tedy (alespoň či několika cen by se tedy v krátkodobě) promítlo do změny podstatě nepromítlo do produktu, protože by přinášelo změny produktu, protože by krátkodobou výhodu ze změny nepřinášelo žádnou produkce. krátkodobou výhodu ze Předmětem sporu Keynesiánců a Neoklasiků Například zvýšení prodejních cen za změny produkce. (Monetaristů) je často otázka, která se promítá právě Pružnost mezd a cen současného udržení nákupních cen do AS a tou je otázka, zda jsou mzdy a ceny pružné či (nákladů) motivuje firmy obvykle k vyšší nepružné. produkci, neboť tak mohou ještě více navýšit dosahovaný zisk - v rámci Pokud by byly pružné, pak zvýšení či snížení jedné krátkého období, po které výhoda trvá. ceny by se okamžitě přizpůsobily i ostatní ceny Podobně zvýšení nákupních cen (při konstantních prodejních cenách) (zvýšení cen ropy by se téměř okamžitě promítlo do motivuje firmy ke snížení produkce. zvýšení ostatních cen, včetně ceny práce – mzdy) Pokud by byly nepružné, pak zvýšení či snížení jedné ceny by se přizpůsobily ostatní ceny za velmi dlouhou dobu (zvýšení cen ropy by se promítalo do zvýšení ostatních cen, včetně ceny práce – mzdy – značně dlouho a nerovnoměrně) Jak je tomu v realitě? Co myslíte?

Situace z pohledu firmy Zisk při P 2 v DO Zisk při P 2 v KO Pružnost cen a křivka AS = > Cenová Zisk při P Zisk 1 hladina Ostatní náklady Cenová Ostatní náklady hladina P 2 Mzdové náklady P 1 Mzdové náklady P ASDO ASKO P 2 P 1 Y 1 Situace z pohledu celé ekonomiky Y Mějme výchozí (dlouhodobou) situaci, kdy za cenové hladiny P 1 je vyráběn produkt Y 1 Vzhledem k tomu, že jsou často některé ceny výrobních faktorů (náklady) nepružné (reagují na zvýšení jiných cen opožděně), může případné zvýšení cen výrobků a služeb motivovat firmy k vyšší produkci (dosáhnou vyššího zisku díky vyššímu rozdílu cen a nákladů). Ekonomika se bude pohybovat po krátkodobé AS. Jakmile si však vlastníci výrobních faktorů uvědomí, že ceny statků vzrostly, budou se dožadovat také zvýšení cen výrobních faktorů (např. práce). Pokud toho dosáhnou (což obvykle nějakou dobu trvá), sníží se firmám zisk a tím i motivace zvyšovat výrobu. Ekonomika se vrátí na původní úroveň produkce, ale při vyšší cenové hladině, tzn. v DO se nacházíme stále na dlouhodobé vertikální AS.

Tato část křivky popisuje situaci, kdy jsme nad úrovní potenciálního produktu. V ekonomice jsou tedy využité všechny výrobní faktory. Nedostatek nabídky výrobních faktorů oproti jejich poptávce nyní umožňuje jejich majitelům ASpožadovat vysoké ceny a DO poptávající (firmy) mohou zvyšovat produkci mnohem obtížněji a každé (i velmi malé) zvýšení produkce bude vykoupeno stále vyššími cenami. Agregátní nabídka v KO a DO Tato část křivky popisuje situaci, kdy jsme pod úrovní potenciálního produktu. V ekonomice jsou tedy nevyužité výrobní faktory. Právě nadbytek nabídky výrobních faktorů nad jejich poptávkou P neumožňuje jejich majitelům P požadovat vysoké ceny a poptávající (firmy) mohou velmi výrazně zvyšovat produkci, na níž budou najímat výrobní faktory za stejné, nebo jen velmi málo zvýšené ceny. AS v KO – stoupající, do úrovně potenciálního produktu (Q ) roste mírně, poté strmě stoupá Velikost AS se zvyšuje dokud jsou firmy ochotny nabízet s rostoucí cenou vyšší výstup. V KO mají firmy některé náklady nepružné Y* Q(např. výše mezd), proto reagují s určitým zpožděním P AS v DO – kolmá k ose x; náklady nejsou AS nepružné a firmy se přizpůsobí všem změnám tak, že vyrábí na úrovni potenciálního produktu KO Y* Y

Faktory ovlivňující AS Jedná s o faktory ovlivňující potenciální produkt i mzdy a ceny: Využitelné výrobní zdroje (práce, kapitál, půda), Technický pokrok, Hospodářská politika (vysoké daně vyloučí část výrobců z trhu, dovozní clo brání část tuzemských producentů, apod. ), Očekávání subjektů (ochota vstupovat do živností), Kurz tuzemské měny, Pohyb cenové hladiny.

Jakým způsobem dochází k determinaci (určení) optimálního (rovnovážného) produktu Je-li aktuální GDP < Y*, nejsou plně využity zdroje Je-li aktuální GDP > Y*, vede to k inflaci Otázkou tedy je, zda a za jakých podmínek může tržní ekonomika zajistit relativně vysoké využití zdrojů a současně společensky přijatelnou míru inflace. Dva názory: Ortodoxní (neoklasický) přístup – trh vše vyřeší autoregulačními mechanismy a stát svými zásahy jen škodí Keynesiánský přístup – trh sám není schopen řešit všechny problémy, hlavně pokles AD a nutné zásahy státu

Vertikální tvar křivky AS Horizontální tvar křivky AS vyjadřuje myšlenku, že v ekonomice jsou ekonomice působením tržních některé ceny (např. cena práce a sil dochází k rychlé reakci jiných VF) nepružné, tedy že reagují Hlavní spor je o otázku pružnosti mezd a cen. subjektů na změny všech cen na změny cen statků opožděně. V Kdyby byly pružné, tak křivka AS je vertikální na (včetně mezd). Všechny ceny tomto extrémním případě jsou (včetně cen VF) tedy absolutně nepružné z toho důvodu, úrovni potenciálního produktu (neoklasické pojetí). odpovídají daným podmínkám, že produkce je pod úrovní ve kterých se ekonomika potenciálního produktu, je vysoký Keynesiánci namítají, že v realitě je pružnost cen nachází a tím je také vyráběn přebytek výrobních faktorů (práce), omezena a do úrovně potenciálního produktu je v optimální produkt odpovídající které jsou ochotni majitelé pronajímat více i za stejnou cenu jejich pojetí AS horizontální. potenciálnímu produktu. (mzdu). Proto je možné zvyšovat produkci i při stejné cenové hladině. Neoklasická a Keynesiánská AS P AS V realitě pak může nastávat kompromis… … který může po „vyhlazení“ vpadat takto. Y’ Y

Rovnováha na trhu v neoklasickém a keynesiánském pojetí AS a dopady stimulace AD AD´ P AD´ AS PE 2 PE PE 1 YE = Y* Y 2 * AD → PE , YE = konst. AS → PE , YE Y AS AD YE 1 YE 2 Y* AD → YE , PE = konst. Y

„Kompromisní“ situace Pokud je produkce ekonomiky pod potenciálním produktem, pak stimulace AD vede mnohem více k nárůstu produktu než k nárůstu cenové hladiny. AD´ Při HDP větším než potenciálním platí, že růst produkce je „vykoupen“ velkým zvýšením cenové hladiny protože díky nedostatku volných VF musejí firmy platit za jejich nákup stále vyšší náklady a to se odráží i do růstu cen, za které budou ochotny produkci prodávat. AS AD PE Čím více se blížíme k potenciálnímu YE 1 YE 2 Y* produktu, tím více je nárůst produktu Při HDP menším než potenciálním platí, že růst produkce je „vykoupen“ pouze mírným „vykoupen“ zvýšením cenové hladiny protože díky nárůstem cenové nadbytku volných VF příliš nerostou firmám při jejich nákupu náklady a mohou tedy hladiny… udržet nízké ceny. … a při stimulaci AD nad potenciální produkt je každý nepatrný nárůst produktu doprovázen velmi výrazným nárůstem cenové hladiny.

Pokles AD a chování AS při nevyužitých zdrojích Neoklasici AD´ Keynesiánci AD ASDO AD´ ASKO AD AS PE PE YE 1 Y* = YE 2 YE Y*

Pamatujme, že rovnovážný stav ekonomiky je stav, ve kterém má ekonomika tendenci setrvat (obvykle působením tržních sil), ale nemusí to být ještě optimální stav (můžeme třeba Střetem agregátní poptávky a nabídky se určuje požadovat lepší stav). Jak jsme již uvedli, tak rovnovážná cenová hladina. Interakce AD a AS pak například rovnovážný produkt ještě nemusí být udávají, jaký produkt bude za konkrétní cenové hladiny vždy automaticky roven potenciálnímu produktu. vyráběn v krátkém a dlouhém období. Rovnováha ekonomiky a její změny P Zvýšení AD (např. zvýšením množství peněz v ekonomice) vede AD krátkodobě k posunu bodu rovnováhy po krátkodobé AS. Firmy zvyšují produkci. Zaměstnanci se však následně dožadují zvýšení mezd a to zvyšuje náklady firem, což způsobí posun na původní úroveň produktu, ale již při vyšší cenové hladině. Y AD’ P ASDO ASKO P 2 P 1 Y* Y 1 Y

Determinace produktu a model multiplikátoru (model důchod – výdaje)

Výdaje a rovnovážný hrubý domácí produkt Tzv. model 45°, neboli model důchod-výdaje vysvětluje, jak je dosahováno rovnovážného hrubého domácího produktu, neboli takového produktu, při kterém neexistují tendence k jeho změně. Je to obecně důchod, kdy platí: AD = AS V tomto modelu je však AD reprezentována tzv. plánovanými výdaji subjektů (AE) a AS národním důchodem neboli také HDP (Y). Pak tedy platí: AE (plánované výdaje subjektů) = Y (důchod, HDP) Tato rovnost vyjadřuje jednoduchou myšlenku, že výše plánovaných výdajů se rovná hodnotě produktu, neboli vše, co subjekty hodlají nakoupit, bude také vyrobeno.

Předpoklady modelu důchod - výdaje Slouží Keynesiáncům jako demonstrace možností ovlivňování produktu ekonomickými nástroji Vychází z funkce spotřeby (C) a úspor (S) – Výše spotřeby je přímo úměrná výši důchodů (Y, HDP) – Funkce úspor je také závislá na Y (HDP), úspory jsou ale kladné až od určité výše Y (HDP) Část důchodu je věnována na spotřebu a zbytek tvoří úspory. Předpokládáme, že úspory jsou přes peněžní ústavy dále použity k financování investic, jejichž nárůst zvyšuje produkt a zaměstnanost. Předpokládáme jen dvousektorovou ekonomiku, tedy že existují jen firmy a domácnosti. Hrubý domácí produkt (HDP) se tedy rovná disponibilnímu důchodu Y

Sklon ke spotřebě a úsporám Disponibilní důchod (Yd) může být domácnostmi rozdělen na spotřebu a úspory Yd = C + S Budeme raději vynakládat větší část důchodu na spotřebu nebo budeme více spořit? K čemu máme větší sklony/tendence? Sklon = tendence; vyjadřuje tendenci společnosti spotřebovávat nebo naopak spořit

Sklon ke spotřebě a úsporám Mezní sklon ke spotřebě (MPC, c) vyjadřuje o kolik se změní spotřeba, jestliže vzroste disponibilní důchod (produkt) o jednotku MPC = C / HDP (Hodnota MPC určuje sklon spotřební funkce) Mezní sklon k úsporám (MPS, s) vyjadřuje o kolik se změní úspory, jestliže vzroste disponibilní důchod (produkt) o jednotku MPS = S / HDP (Hodnota MPS určuje sklon úsporové funkce) Platí: MPC + MPS = 1

Část spotřeby, která se nemění se mění s každou při změně další jednotkou produktu Y (je Spotřební funkce tedy vyjadřuje, jak se mění produktu Y (mění se vůči produktu (vyvíjí) celková spotřeba domácností C při právě o velikost c) autonomní ) určité úrovni národního důchodu (produktu) Y Spotřeba, úspory a investice Spotřeba (C) jsou všechny výdaje domácností, které jsou použity na nákup spotřebních statků. C = CA + c·Y kde CA je autonomní spotřeba a c je mezní sklon ke spotřebě Úsporová funkce vyjadřuje, jak se mění (vyvíjí) Úspory (S) je to ta část disponibilního důchodu celkové úspory domácností S při určité úrovni národního důchodu (produktu) Y domácností, kterou domácnosti nepoužijí ihned ke spotřebě. S = - CA + s·Y kde CA je autonomní spotřeba a s je mezní sklon k úsporám

Nepleťme si! Mezní sklon ke spotřebě není to samé, co spotřební funkce, ale je v ní obsažen (ovlivňuje její sklon). Spotřební funkce C = CA + c·Y Mezní sklon ke spotřebě čím je větší, tím větší část z důchodu Y je věnována na spotřebu C Stejně tak mezní sklon k úsporám není to samé, co úsporová funkce, ale je v ní opět obsažen (ovlivňuje její sklon). Úsporová funkce S = - CA + s·Y Mezní sklon k úsporám čím je větší, tím větší část z důchodu Y je věnována na úspory S

Osa 45° je tvořena body , jež vyjadřují rovnost důchodu a spotřeby, neboli body, ve kterých je celý důchod vynaložen na spotřebu. Další vysvětlení je, že osa 45° převádí Bod vyrovnání hodnoty důchodu z osy x na osu y a C = Y vyjadřuje tedy sama velikost důchodu. S = 0 C Funkce spotřeby (C) a úspor (S) C, S C CCA 0 = 45° Y Y Mohla by být toto funkce spotřeby? Muselo by platit, že celý důchod je vždy spotřebován (nic S neuspoříme ani se nezadlužujeme). Y Navíc pokud bychom měli nulový důchod, museli bychom mít i nulovou spotřebu.

Investice obvykle závisí na úrokové sazbě, a reagují na její změny buď … nebo necitlivě… Investice však obvykle předpokládáme nezávislé na (aktuální) výši produktu (HDP, Y), což vyjadřujeme takto: Investice Úroková sazba (i) Investice (I) je ekonomická činnost, při níž se subjekt vzdává současné spotřeby s očekáváním zvýšení budoucí spotřeby. Investice zvyšují reálnou tvorbu kapitálu čímž vlastně zvyšují „kapacitu ekonomiky“ (potenciální produkt) a v Investice Y (HDP) dlouhém období podporují ekonomický růst. Zdrojem rozvoje ekonomiky skrze investice jsou úspory domácností. O velikosti úspor rozhodují domácnosti (jsou ovlivněny výší důchodu a MPC). O velikosti investic rozhodují firmy skrze svá podnikatelská rozhodnutí. Výše investic a úspor je tedy závislá na odlišných faktorech. Předpokládáme, že investice vznikají z úspor. V rovnovážné ekonomice tedy musí platit: S (úspory) = I (investice)

Investice, úspory a rovnovážný stav S S, I S = I S > I I I > S 0 Y 1 Y 2 Y 3 Q (Y)

Dvousektorový výdajový model Předpokládáme jen dva subjekty (sektory) – domácnosti a firmy Spotřeba domácností a investice firem představují nejvýznamnější složky agregátní poptávky (a v rovnovážné ekonomice tím i HDP). V tomto modelu je označujeme za tzv. agregátní výdaje - AE (AE = C + I) Zatímco spotřeba závisí na velikosti důchodu, investice v tomto modelu považujeme za exogenně dané (nezávislé na Y)

Křivka agregátní poptávky (agregátních výdajů) ve dvousektorové ekonomice. V bodě, kde protne osu 45° je určena rovnováha ekonomiky. Výše C, S, I agregátních výdajů (AD) se zde rovná produktu (Y). Dvousektorový výdajový model Osa 45° je přímkou rovnosti agregátní poptávky a národního důchodu (tedy i produktu neboli AS) C+I C C = Y S = 0 C + I = Y S = I C I 0 45° Y 1 Křivka spotřeby je křivkou agregátní poptávky AD (agregátních výdajů AE) v S I „jednosektorové ekonomice“. Poloha (vertikální) této křivky je dána velikostí autonomních Y 2 Qsklon (Y) křivky výdajů CA a agregátní poptávky je determinován mezním sklonem ke spotřebě (čím větší MPC, tím strmější je sklon křivky AD).

Závěry modelu Model důchod výdaje nám v podstatě vyjadřuje jakým způsobem je dosahováno rovnováhy (rovnovážného produktu) v ekonomice (v tomto případě dvousektorové) Ukazuje při jaké úrovni produktu je dosažena rovnováha mezi plánovanými výdaji subjektů (AE) a výší tohoto produktu (Y). Je důležité si uvědomit, že výše plánovaných výdajů subjektů (skládají se ze spotřeby a investic) je závislá na výši produktu. Zpočátku (myšleno při nižších úrovních produktu) jsou tyto výdaje vyšší než produkt (je nerovnováha ve smyslu převisu AD nad AS), avšak jakmile protne křivka AE osu 45°, jsou AE v rovnováze s produktem Y, a tedy platí také, že AD = AS. Model je nám dále schopen říci, jak se změní rovnováha v ekonomice, pokud se změní výše investic nebo spotřeby (jak se promítnou hlavně změny autonomní spotřeby nebo MPC)

Multiplikační efekt

Látka ? Výrobce látek ? Jak funguje multiplikační efekt v praxi? Prodejce Zákazník Krejčí Oblek Látka látek 3 000 Kč Jídlo ? Kč ? Supermarket ? Dejme tomu, že se rozhodnete podpořit produkci v naší 2 000 Kč ? Kč ekonomice tím, že si necháte ušít oblek. Zajdete ke krejčímu a objednáte oblek za 10 000 Kč. Krejčí u prodejce látek zakoupí látku za 5 000 Kč a oblek ušije. Jeho zisk je 5 000 Kč. Prodejce látek získal 5 000 Kč. Dejme tomu, že za 3 000 koupil další látku a 2 000 Kč utratil za jídlo v supermarketu. Krejčí si asi také zisk nenechal pro sebe, ale na něco jej vynaložil – utratil (spotřeboval) nebo uspořil. Stejně tak své získané peníze na něco vynaložil výrobce látek i supermarket. Čím více peněz ze svého příjmu každý subjekt utratí (čím větší má tedy MPC), tím více bude podporována další produkce statků, které jsou těmito útratami poptávány. Váš původní záměr byl nechat si pouze vyrobit oblek v hodnotě 10 000 Kč. Myslíte si, že v ekonomice díky Vašemu výdaji vzroste produkce jen o těchto 10 000 nebo více? Na čem to závisí? 10 000 Kč 5 000 Kč

Teorie multiplikátoru podle Keynese – krátké období Každý ekonomický subjekt má určitý mezní sklon ke spotřebě (MPC) a mezní sklon k úsporám (MPS). Předpokládejme, že pan Smith (i všichni ostatní) utratí 75% svého příjmu v baru (MPC=0, 75), takže MPS=0, 25. Podívejme se jaké s tím budou spojené peněžní toky: – (1)Pan Smith obdrží dodatečný příjem (za odpracované přesčasy) 1000 Kč Z toho utratí 75% (750 Kč) v baru – (2)Pan Black (barman) získá příjem 750 Kč Z toho utratí 75% ( cca 563 Kč) ve vedlejším baru – (3)Pan White (barman z vedlejšího baru) získá příjem 563 Kč Opět utratí 75% (cca 422 Kč) v dalším baru Dosavadní vytvořený příjem (a také spotřební výdaje subjektů): cca 2 735 Kč Řetězec se však panem Whitem nepřeruší a celkový vytvořený efekt (poptávkou vyvolaná produkce) za ekonomiku bude: 1000 *( 1 / 1 – 0, 75 ) = 4 000 Kč – Spokojený bude také pan Brown (lékárník), který získá 500 Kč za prodej léků proti kocovině všem uvedeným gentlemanům

Mějme prvotní impuls 1 000 Kč 250 Kč úspory 187 Kč úspory 141 Kč … Kč Celková nabídka (multiplikovaná) poptávka 1 000 Kč spotřeba, investice 750 Kč spotřeba, investice 563 Kč spotřeba, investice 422 Kč … Kč ↔ ↔ ↔ (reagující na poptávku) Předpokládejme, že MPC je 0, 75 a multiplikační proces doběhne hladce až do konce… 1 000 Kč výrobky a služby díky mul proc tiplik ačn esu způ ímu sob 750 Kč í výrobky a služby 563 Kč výrobky a služby 422 Kč … Kč Celkový nárůst HDP 4 000 Kč

Malé shrnutí: Multiplikátor a multiplikační efekt Multiplikátor je číslo, které vyjadřuje sílu (intenzitu) multiplikačního efektu. Vyjadřuje se vzorcem 1/(1 -MPC) Koncept m. efektu je založen na tom, že počáteční Multiplikační efekt je jev, ke kterému dochází obvykle v impuls stimulující AD (např. zvyšování objemu ekonomice, jestliže určitým impulsem (například růstem spotřeby investic v ekonomice) přinese nárůst domácího Multiplikátor C, investic I nebo vládních výdajů G) dojde k nárůstu agregátní produktu v ještě větším rozsahu, než byl počáteční (jeho hodnota je vždy větší než 1) poptávky. Tento nárůst agregátní poptávky se vytvářením dalších impuls. dílčích poptávek subjektů multiplikuje a (pokud se agregátní Platí tedy: nabídka přizpůsobí poptávce) následně dochází k několikanásobně většímu neboli Δ I Δ HDP ΔI Δ HDP nárůstu produktu (HDP), než byla původní výše impulsu. Čím větší je MPC (a menší MPS), tím větší je hodnota (a také účinek) multiplikátoru. Proč? Protože růst MPC znamená, že subjekty v ekonomice věnují na spotřebu větší část svého důchodu, tím ještě více vroste poptávka (rozvine se do mnoha dílčích poptávek) a pokud firmy budou na tuto vyšší poptávku reagovat (ekonomika je pod potenciálem, takže nejspíše budou) zvýší tím ještě více svou produkci a tedy i HDP. Jestliže růstem MPC vzrostlo HDP, logicky je multiplikační efekt silnější

Multiplikační efekt a determinace produktu C, S, I C + I = Y S = I ΔC = 200 (C+I)’ (C + I)’ = Y S = I’ C+I … to posune křivku Předpokládejme, plánovaných výdajů že v ekonomice AE (C+I) nahoru budou vynaloženy také o 100 dodatečné jednotek… investice, např. 100 jednotek… S I’ Δ I = 100 ΔI = 100 → ΔY = 200 0 …díky multiplikačnímu efektu dojde k nárůstu produktu nejen o 100 jednotek, ale v tomto případě o 200 jednotek I 45° Y 1 Y 2 ΔY = 200 Q (Y)

Dodatek

Dvousektorový výdajový model C, S, I Při těchto úrovních důchodu vznikají záporné úspory, protože jsou plánované výdaje AE (C+I) vyšší než důchod (Y), tudíž AD > AS 0 C + I = Y AD = AS C+I 45° YE Při těchto úrovních důchodu vznikají kladné úspory, protože jsou plánované výdaje (C+I) nižší než důchod (Y), tudíž AD < AS Q (Y)

Vyjádření mezního sklonu ke spotřebě a úsporám sklonem funkce Této úrovni důchodu (produktu, HDP) odpovídá určitá úroveň spotřeby i C, S úspor. Konkrétně zde je spotřeba vyšší než důchod, tudíž jsou vytvářeny záporné úspory. 200 S růstem důchodu bude ΔC růst spotřeba i úspory C 120 S MPC = = 80 100 ΔS MPS = = 20 100 0 -20 45° 100 200 ΔY Y

Funkce spotřeby a úspor při extrémních MPC a MPS C, S S (MPS = 1) C (MPC = 0) C = CA 0 45° Y Q (Y)

Funkce spotřeby a úspor při extrémních MPC a MPS C, S C (MPC = 1) C = CA 0 45° Y=∞ Q (Y) S (MPS = 0)

Sklon ke spotřebě a úsporám Průměrný sklon ke spotřebě (APC – Average Propensity to Consume) je podíl výdajů na spotřebu a domácího produktu, APC = C / GDP = např. 70 / 50 = 1, 4 Průměrný sklon k úsporám (APS – Average Propensity to Save) je podíl úspor a domácího produktu, APS = S / GDP = např. – 20 / 50 = - 0, 4 Platí APC + APS = 1

Sklon ke spotřebě a úsporám mld. Kč Národní Spotřeba (C) Úspory (S) APC APS MPC MPS produkt (GDP) 0 30 - - - 0 50 70 -20 1, 4 -0, 4 0, 8 0, 2 100 110 -10 1, 1 -0, 1 0, 8 0, 2 150 0 1 0 0, 8 0, 2 200 190 10 0, 95 0, 25 0, 8 0, 2