lovk a trauma Pojmy poznatky metody Karel Balcar
Člověk a trauma Pojmy, poznatky, metody Karel Balcar Pražská psychoterapeutická fakulta 16. dubna 2010
Souvislosti pojmů STRE S může způsobit zpravidla je TRAUM A KRIZ E
Trauma: POŠKOZENÍ ČLOVĚKA ZRAŇUJÍCÍ UDÁLOSTÍ POVAHA: NÁSLEDKY: 1. AKUTNÍ 1. NEOČEKÁVANOST STRESOVÁ 2. REAKCE POSTTRAUMATICKÁ 2. NEODVRATNOST STRESOVÁ PORUCHA 3. 3. TRVALÁ PORUCHA NEZVLADATELNOST V OSOBNOSTI
Průběh stresové reakce na traumatickou událost UDÁLOST KOGNITIVNÍ OCENĚNÍ OBNOVENÍ ROVNOVÁHY ZVLÁDNUTA STRESOVÉ ONEMOCNĚNÍ NEZVLÁDNU TA EMOČNÍ OCENĚNÍ STRESOV Á REAKCE AKTIVACE CÍLOVÝCH ORGÁNŮ
Příznivé zvládání traumatu STABILIZACE TRAUMA ZPRACOVÁNÍ INTEGRACE
Průběh traumatického dění: „NORMÁLNÍ“ Ø „VÝKŘIK“: úzkost, zděšení, hněv Ø OBRANA: vyhýbání podnětům Ø INTRUZE: vtíravé vzpomínky Ø ZPRACOVÁNÍ: přijetí stavu věcí Ø UZAVŘENÍ: život jde dál
Nepříznivé zvládání traumatu ORIENTACE: zmatení TRAUMA PŘEDPOKLADY: selhání UČENÍ: patogenní
Průběh traumatického dění: „PATOLOGICKÝ“ Ø „PŘEMOŽENÍ“ ČLOVĚKA UDÁLOSTÍ: zmatek, „poplachová“ stresová reakce Ø PANIKA, VYČERPÁNÍ: úzkostné a depresivní stavy Ø FOBIE: nutkavé vyhýbání souvisejícím podnětům Ø CHRONICKÉ ZAPLAVENÍ: psychické a somatické příznaky funkčního selhávání Ø PSYCHOSOMATICKÁ ONEMOCNĚNÍ: oběhu, dýchání, zažívání, sexuální funkce, imunity
Posttraumatická porucha Z HLEDISKA ČASU VÝSKYTU PŘÍZNAKŮ: Ø AKUTNÍ STRESOVÁ REAKCE – do 3 měsíců po události Ø POSTTRAUMATICKÁ STRESOVÁ PORUCHA – déle než 3 měsíce Ø PTSP S OPOŽDĚNÝM ZAČÁTKEM – po více než 6 měsících
Typické psychofyzické příznaky u PTSP Ø TĚLESNÉ: únava, poruchy příjmu potravy, spánku, sexuální funkce, chronická bolest, nadměrná bdělost a lekavost Ø CITOVÉ: úzkosti a panika, deprese, obsese a kompulze, podrážděnost a hněv, citový ztlum, provinilost a truchlení, odtažitost, náhlé zaplavení emocemi spojenými s traumatem Ø POZNÁVACÍ: výpadky paměti, poruchy soustředění, ostražitost a vztahovačnost, změněné prožívání času, znovuprožívání traumatu bdělé či snové Ø AKČNÍ: ztráta sebevlády a schopnosti rozhodovat se, narušení rutinních činností a vztahových interakcí,
Zvláštní příznaky u PTSP Ø PORUCHY REGULACE CITŮ A IMPULZŮ Ø DISOCIAČNÍ PORUCHY Ø SOMATIZAČNÍ PORUCHY Ø PORUŠENÝ CIT IDENTITY Ø PORUCHY SOCIÁLNÍHO VNÍMÁNÍ A CHÁPÁNÍ Ø SKLONY KE ZNOVUPŘIJÍMÁNÍ „ROLE OBĚTI“ Ø CELKOVÁ ZTRÁTA HODNOT, SMYSLU A
Zvláštnosti reagování na trauma INDIVIDUÁLNÍ: Z osobních dispozic a z předchozích zkušeností vyplývající jedinečný osobní vzorec KULTURNÍ A SKUPINOVÉ: Nápodoba ostatními členy typicky vykazovaných osobních vzorců OČEKÁVÁNÍ, POSTOJŮ A PROJEVŮ tělesné, duševní a existenciální povahy
Úrovně osobní traumatizace EXISTENCIÁLNÍ: ztráta vůle a odvahy k životu PSYCHICKÁ: selhávání prožitkového sebeřízení SOMATICKÁ: rozvrat tělesných podmínek VZTAHOVÁ: ztráta vzájemné přežití citové a praktické EKOLOGICKÁ: podpory škodlivý přístup k životnímu prostředí
Somatické trauma Fyziologický rozvrat a poškození těla Porušení homeostatických funkcí a celistvosti organismu fyzickými nebo psychosomatickými účinky traumatizace VÝSLEDEK: OBNOVENÍ TRVALÉ ZDRAVÉ FUNKCE
Neurobiologické traumatické okruhy SMYSLY: traumatizující podněty TALAMUS: ocenění a přepojení podnětových vzorců KMEN: bdělost a základní životní funkce KŮRA: zpracování a vyhodnocení významu LIMBICKÁ JÁDRA: programy citového reagování a průběhu činností HYPOTALAMUS: regulace vegetativních
Neurobiologické traumatické pochody Ø STRESOVÁ REAKCE: změny ve vylučování stresových hormonů a přenašečů v mozku – kortizol, endorfiny aj. ; sympatikotonní aktivace Ø VLIV TRAUMATU NA MOZEK: změny v důsledku „učení“ na úrovni synapsí a nervových vláken + „učení“ na úrovni buněčných jader! Ø DŮSLEDKY TRAUMATU PRO MOZEK: „předprogramování“ vrozených funkčních vloh s vlivem na další reagování + změny ve stavbě mozku, zvl. úbytek hmoty hipokampu a amygdaly s vlivem na obě pamětní a vyhodnocovací funkce psychiky (vědomá obsahová + nevědomá citová a průběhová), úbytek zvl. paměťové a
Psychické trauma Porušení funkcí a jednoty osobnosti Vyvolání stresové reakce s rozpadem zdravých zvládacích mechanismů a s rozvojem poruchových způsobů citového, poznávacího, snahového a behaviorálního sebeřízení vůči náročné situaci VÝSLEDEK: OBNOVENÍ UPEVNĚNÍ SEBEVLÁDY
Existenciální trauma Otřesení vůle a odvahy k životu Ztráta životních jistot a zpochybnění postojů ke světu, životu, sobě a jejich / své hodnotě VÝSLEDEK: „ANO!“ „NE!“ (SMYSLUPLNOSTI SVÉHO ŽIVOTA) ANGAŽOVANÉ REZIGNOVANÉ
Obecné cíle léčby (post)traumatických obtíží a poruch v Traumatizovaný člověk zakouší: Ø bolest, bezmoc, někdy i beznaděj, Ø otřesení svého chápání světa, sebe, svých vztahů. v Terapeutická pomoc mu má vzhledem k traumatické zkušenosti usnadnit: Ø orientaci v ní a v jeho světě, životě a v sobě po ní, Ø zvládání jejích rušivých účinků v těchto
Optimální podmínky úspěšné léčby PTSP Ø PŘEDCHOZÍ POSKYTNUTÍ PSYCHOLOGICKÉ PRVNÍ POMOCI A KRIZOVÉ INTERVENCE AŽ KE STABILIZACI Ø VYTVOŘENÍ BEZPEČNÉHO PROSTŘEDÍ PRO LÉČBU Ø MOBILIZACE SOUSTAVNÉ PSYCHOSOCIÁLNÍ PODPORY V PACIENTOVÝCH VZTAZÍCH Ø ÚČAST PSYCHOTERAPEUTA KVALIFIKOVANÉHO PRO LÉČBU PTSP Ø INDIVIDUÁLNĚ KONKRETIZOVANÁ VOLBA POSTUPŮ NEJPRVE ODPOUTÁVAJÍCÍCH OD
Zaměření psychologické pomoci Ø Čerpání z různých zdrojů - bez omezení na některý směr v „čisté“ podobě. Ø Orientace podle rozpoznaných právě naléhavých individuálních potřeb traumatizovaného – aktuálních i vývojových.
Tři směry psychologické pomoci Ø Expozice či konfrontace - znovuvystavování traumatické situaci ve vzpomínkách, představách či slovech. Ø Kognitivní zpracování - přestavba chápání, zvládání a postoje k traumatické události. Ø Mobilizace vlastních zdrojů - využívání existujících schopností, zkušeností
Rozlišení psychologické pomoci podle poruchových příznaků Ø NEUROFYZIOLOGICKÉ PORUCHY: psychofarmaka + psychofyziologicky a režimově zaměřená psychoterapie Ø PODMÍNĚNÉ REAKCE: abreakce a behaviorální zaměřená expoziční terapie Ø KOGNITIVNĚ-EMOČNÍ SCHÉMATA: kognitivně a experienciálně zaměřená psychoterapie Ø EXISTENCIÁLNÍ OTŘESY: hodnotově zacílená logoterapie a
Expozice či konfrontace Indikace: Ø nadměrná aktivace, fobie a vyhýbání, vtíravé myšlenky a představy aj. znaky úzkostné poruchy. Postupy: Ø zklidnění člověka a ustavení stabilního terapeutického vztahu; Ø představování a vyjadřování zkušenosti s traumatem metodami BT nebo KBT; Ø mobilizace „vzdorné moci“ v zaujímání postojů
Kognitivní zpracování Indikace: Ø úzkost, psychofyziologické napětí, katastrofické vnímání traumatu a jeho následků. Postupy: Ø rozhovory vedoucí k odstupu od traumatické zkušenosti a jejích současných následků, Ø přepracování katastrofických nesprávných předpokladů a závěrů z nich metodami kognitivních terapií a osobní existenciální analýzy.
Mobilizace vlastních zdrojů Indikace: Ø obtíže s přijetím a snášením prožité zkušenosti a jejích stresujících následků ve vlastním životě. Postupy: Ø navazování na dřívější zkušenosti a dovednosti při zvládání náročných životních událostí a situací v terapeutických rozhovorech a praktických úkolech; Ø poskytování praktické a citové podpory v
Zdroje existenciální „vůle k životu“ „ZÁKLADNÍ EXISTENCIÁLNÍ MOTIVACE“ (podle A. Längleho) Ø Já jsem – mohu (vůbec) být? Ø Já žiji – přeji si (vůbec) žít? Ø Já jsem já – smím (vůbec) takový být? Ø Já jsem tu – je to (vůbec) k něčemu
Podmíněnost „vůle žít“ (podle A. Längleho) Existenciální „CHCI ŽÍT!“ 1) Já jsem – MOHU být? 3) Já jsem já – SMÍM být takový? 2) Já žiji – PŘEJI SI žít? 4) Já jsem tu – pro co tu MÁM být?
Existenciální rozměr traumatu 1: „NEMOHU, NELZE MI BÝT“ Ø PROŽITEK: ztráta „místa k pobytu ve světě“: zakotvení, prostoru, jistoty Ø DŮSLEDKY: nejistota, uzavřenost, úzkost Ø PROJEVY: 1. útěk - 2. boj - 3. nenávist - 4. ochromení; poruchy „úzkostného“ až „schizo-“ typu
Existenciální rozměr traumatu 2: „NESTOJÍ MI ZA TO ŽÍT“ Ø PROŽITEK: ztráta „citu hodnoty“ v životě: sepětí, naděje, bezprostřední hodnoty žití Ø DŮSLEDKY: citová utlumenost, „odcizenost“, netečnost Ø PROJEVY: 1. snaha o výkon – 2. upírání ceny – 3.
Existenciální rozměr traumatu 3: „NESMÍM BÝT, JAKÝ JSEM“ Ø PROŽITEK: ztráta „sebepřijatelnosti“: sebedůvěry, sebeceny, sebeurčení Ø DŮSLEDKY: sebeodmítání, zahanbení, osamění Ø PROJEVY: 1. vyhýbání – 2. přehnané angažování – 3. hněv – 4. „sebeodtrhávání“ ze vztahů; poruchy „disociačního“ nebo „závislého“
Existenciální rozměr traumatu 4: „NEJSEM TU K NIČEMU“ Ø PROŽITEK: ztráta „smyslu v životě“: „NEJSEM TU K NIČEMU“ vlastní prospěšnosti v uskutečňování hodnot Ø DŮSLEDKY: bezcílnost, pasivita, pochybování o životě Ø PROJEVY: 1. provizornost – 2. idealizace – 3. fanatismus –
Typické existenciální příznaky u PTSP Ø ZHROUCENÍ „SAMOZŘEJMÝCH“ ŽIVOTNÍCH JISTOT: (1) svět je mi příznivý; (2) život je dobrý a žádoucí; (3) já jsem v pořádku a v bezpečí; (4) mám pro co žít Ø VÝSKYT EXISTENCIÁLNÍ ÚZKOSTI: (1) nemohu tu být + (2) nestojí mi za to žít + (3) já nestojím za nic + (4) nemám pro co žít Ø ODMÍTÁNÍ DALŠÍHO ŽIVOTA ZA VZNIKLÝCH OKOLNOSTÍ: „toto nemohu, odmítám, nesmím a nemám proč přijmout“ Ø PRAKTICKÁ REZIGNACE NEBO DESTRUKCE:
Existenciální pomoc v traumatu AKTIVNÍ ÚČASTÍ V ŽIVOTĚ POSTIŽENÉHO poskytnout ochranu a ujištění (1. EM) umožnit hodnotovou orientaci v dění (2. EM) schválit reakci postiženého (3. EM) poskytnout výhled v čase (4. EM)
Vybrané prameny: • Frankl, V. E. Vůle ke smyslu. Brno: Cesta 1994. • Friedman et al. (Hrsg. ) Psychotrauma. Die posttraumatische Belastungsstörung. Wien: Springer 2004. • Längle, A. Nalézt přitakání životu. Propsy, 1997, 3. (2), 9 -11. • Längle A. The art of involving the person – The fundamental existential motivations as the structure of the motivational process. European Psychotherapy, 2003, 4 (1), 47 -58. • Přednášky a diskuse mezinárodního kongresu „Trauma a osobnost“, GLE-International, Wien 29. 4. – 1. 5. 2005.
- Slides: 36