Litosfra Z Hejnice 2010 Mgr Jan Kapar LITOSFRA
- Slides: 14
Litosféra ZŠ Hejnice 2010 Mgr. Jan Kašpar
LITOSFÉRA § kamenný obal Země § sféra tvořená horninami v pevném stavu § sahá do hloubky 100 – 300 km § pod litosférou se nacházejí horniny v roztaveném stavu = astenosféra
LITOSFÉRA Zemská kůra ? Zopakujte si, jaké existují základní typy zemské kůry a v čem se liší: ? Které horniny tvoří zemskou kůru:
Zemská kůra pevninská Ø mocnost 35 km (20 – 80 km) 3 vrstvy (sedimentární, žulová a čedičová) podstatně starší větší objem (64%) oceánská Ø mocnost 10 km (6 - 15 km) 2 vrstvy (sedimentární a čedičová) podstatně mladší menší objem (21%) ( přechodná - zabírá asi 15% objemu kůry)
Složení litosféry § litosféra je složena z pevných hornin TYPY HORNIN § vyvřelé (magmatické) § usazené (sedimentární) § přeměněné (metamorfované)
Vyvřelé horniny § vznikají tuhnutím magmatu § podle místa vzniku se dělí na vyvřeliny hlubinné a výlevné např. žula, čedič, znělec… ? V čem se liší hlubinné a výlevné vyvřeliny?
Přeměněné horniny § vznikají přeměnou (metamorfózou) jiných hornin za vyšších teplot a tlaků § mají většinou charakteristické páskování § např. rula, svor, fylit
Usazené horniny § vznikají zvětráváním (erozí) starších hornin a následným usazením (sedimentací) § pokrývají značnou část povrchu Země § např. pískovec, slepenec nebo vápenec
Labské pískovce Obr. 1
Pevniny § nejstaršími jádry pevnin jsou tzv. štíty § ke štítům se přimykají platformy, které vznikly na okrajích štítů § ostatní části pevnin vznikly nejčastěji vyvrásněním
Endogenní pochody § jejich příčinou je vnitřní energie Země § příkladem endogenních pochodů jsou: vulkanismus zemětřesení horotvorná činnost
Exogenní pochody § jejich hlavními příčinami jsou sluneční záření, rotace a gravitace Země. § příkladem exogenních pochodů jsou: svahové pochody říční (fluviální) pochody mořské (marinní) pochody ledovcové (glaciální) pochody větrné (eolické) pochody biogenní pochody antropogenní pochody
Eroze tekoucí vody Obr. 2
Použité zdroje: Obr. 1: Archív autora Obr. 2: Archív autora Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Jan Kašpar.