LITOSFRA Pa LZ 28 29 AS 14 15

LITOSFÉRA (Pa. LZ 28 -29, AS 14 -15, ADS 12 -13)

STAVBA ZEMĚ Porovnejte s obrázkem na str. 29 v učebnici (Pa. LZ) Obr. 1 – Řez zemí

STAVBA ZEMĚ • Australský geofyzik Bullen rozdělil zemské těleso do 7 částí, a to na základě rychlosti pohybu zemětřesných vln. • Tyto zóny (liší se teplotou, tlakem a hustotou) tvoří 3 základní jednotky : • zemská kůra • zemský plášť • zemské jádro

ZEMSKÁ KŮRA • 1 pevninská z. k. (kontinentální) • 2 oceánská z. k. • 3 astenosféra (plastická vrstva) Obr. 2 – Zemská kůra

ZEMSKÁ KŮRA • ZEMSKÁ KŮRA (svrchní část litosféry) je oddělena od zemského pláště tzv. Mohorovičičovou plochou diskontinuity (nespojitosti ). Průměrná mocnost zemské kůry je 35 km (oceány 6 km, pevnina 30 -40 km, Himálaj až 80 km). Zajímavost : - nejhlubší vrt 12 km ( Kola )

ZEMSKÁ KŮRA • • • Typy zemské kůry : PEVNINSKÁ (pevnina + její zatopené okraje oceánem) – usazeniny, žula, čedič – mocnost 35 km. OCEÁNSKÁ (dna oceánů a hlubokých moří) – usazeniny, čedič – mocnost 6 km. Hustota 2, 7 -2, 9 g /cm³ Prvky: kyslík (46%), křemík(28%), hliník(8%), železo(5%), . . .

ZEMSKÝ PLÁŠŤ • 3 zóny : • svrchní (do 300 -400 km) • střední (do 1000 km) • spodní (do 2900 km) • • Hustota 3, 3 -9, 4 g/cm³ Složení : křemičitany, oxidy železa a hořčíku, sulfidy železa, …

ZEMSKÉ JÁDRO • 3 zóny : • vnější jádro (do 4980 km) • přechodná zóna (do 5120 km) • vnitřní jádro ( do 6378 km ) • • Hustota 11, 3 -17, 3 g/cm³ Složení : železo s příměsí niklu

LITOSFÉRICKÉ DESKY • Zemská kůra je rozlámána na litosférické desky, které se velmi pomalu pohybují (1 až 5 cm za rok). • Při narážení litosférických desek probíhají intenzívní vnitřní pochody (vulkanismus, zemětřesení, horotvorná činnost – zlomy, vrásnění). • Části desek vystupující nad hladinu oceánu – PEVNINA.

LITOSFÉRICKÉ DESKY Porovnejte s mapou litosférických desek v atlase světa, najděte české názvy: Obr. 3 - Významné litosférické desky

HLAVNÍ LITOSFÉRICKÉ DESKY • Vypište z učebnice Pa. LZ str. 29 : • • Eurasijská deska Africká deska Severoamerická deska Jihoamerická deska Antarktická deska Indicko-australská deska Tichomořská deska Deska Nazca

DALŠÍ LITOSFÉRICKÉ DESKY • Vyhledejte v AS , str. 14 -15: • • Kokosová deska Karibská deska Arabská deska Íránská deska Filipínská deska Karolínská deska Helénská deska Deska Juan de Fuca

POHYB KONTINENTŮ • = kontinentální drift (1912 Alfred Wegener) • Prvohory - prakontinent PANGEA • Druhohory – dva kontinenty – LAURASIE (Evropa, Asie, Grónsko a Severní Amerika) a GONDWANA (Afrika, Jižní Amerika, Austrálie a Indie) • (atlasy - AS 14 -15, ADS 12) Obr. 4 - Animace kontinentální drift

ZDROJE INFORMACÍ : Obr. 1 - [cit. 2012 -12 -16]. < http: //cs. wikipedia. org/wiki/Soubor: Pr%C 5%AF%C 5%99 ez_Zem%C 3%AD. png>. Licence: Public domain , Autor: Jeremy Kemp (české popisky - Sevela. p) Obr. 2 - [cit. 2012 -12 -16]. < http: //cs. wikipedia. org/wiki/Soubor: Erdkruste-i. jpg>. Licence: Public domain , Autor: Computer. Hotline (původní zdroj - Work of the United States Government) Obr. 3 - [cit. 2012 -12 -16]. < http: //cs. wikipedia. org/wiki/Soubor: Tectonic_plates. png>. Licence: Public domain, Autor: Dbenbenn (původní zdroj – USGS) Obr. 4 - [cit. 2012 -12 -16]. < http: //commons. wikimedia. org/wiki/File: Pangea_animation_03. gif? uselang=cs>. Licence: Public domain, Autor: Tbower (původní zdroj – USGS) Litosféra. Wikipedie, otevřená encyklopedie. [on-line]. [cit. 2012 -12 -16]. Dostupné z WWW: < http: //cs. wikipedia. org/wiki/Litosf%C 3%A 9 ra> Kontinentální kůra. Wikipedie, otevřená encyklopedie. [on-line]. [cit. 2012 -12 -16]. Dostupné z WWW: < http: //cs. wikipedia. org/wiki/Kontinent%C 3%A 1 ln%C 3%AD_k%C 5%AFra> Kontinentální drift. Wikipedie, otevřená encyklopedie. [on-line]. [cit. 2012 -12 -16]. Dostupné z WWW: < http: //cs. wikipedia. org/wiki/Kontinent%C 3%A 1 ln%C 3%AD_drift> • • • Bičík, Ivan; Janský, Bohumír a kol. Příroda a lidé Země. Učebnice zeměpisu pro střední školy. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, s. r. o. , 2004. 1. vydání, ISBN 80 -86034 -45 -3 Valenta, Václav a kol. Maturita ze zeměpisu. Studijní příručka pro maturanty. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, s. r. o. , 2000. 1. vydání, ISBN 80 -86034 -44 -5 Klímová, Eva. Školní atlas světa. Praha: Kartografie Praha, a. s. , 2004. 1. vydání, ISBN 80 -7011 -730 -3 Hanus, Martin; Šídlo, Luděk. Školní atlas dnešního světa. Nakladatelství Terra, s. r. o. 2011. 1. vydání. ISBN 978 -80 -902282 -6 -9 • Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Alois Studenovský. •