Literrn teorie Co je to literatura Srovnejte nsledujc

Literární teorie

Co je to literatura? Srovnejte následující úryvky Jestliže plnoprávný občan vyrazil oko plnoprávnému občanu, vyrazí mu oko; jestliže zlomil kost plnoprávní plnoprávného občana, zlomí mu kost; Jestliže plnoprávný občan udeřil ve tvář plnoprávného občana, jenž je výše postaven než on, bude před shromážděním potrestán šedesáti ranami volskou oháňkou, jestliže plnoprávný občan udeřil ve tvář plnoprávného občana, jenž mu je roven, zaplatí jednu minu stříbra, jestliže muškén udeřil ve tvář muškéna, zaplatí deset šekelů stříbra, jestliže něčí otrok udeřil ve tvář plnoprávného občana, uříznou mu ucho. Jsou oba úryvky literární? Komise soudních lékařů, která měla rozhodovat, zdali duševní obzor Švejkův (očekávali byste je při hodinách literatury, nebo spíše v jiných předmětech, odpovídá či neodpovídá všem těm zločinům, pro které jest žalován, sestávala z tří popř. situacích) neobyčejně vážných pánů s názory, z nichž názor každého jednotlivce lišil se znamenité od názoru jakéhokoliv druhých dvou. Byly tu zastoupeny tři různé vědecké školy a názory psychiatrů. Jestli v případě Švejkově došlo k úplné shodě mezi těmi protivopoložnými vědeckými tábory, dá se to vysvětliti čisté jediné tím ohromujícím dojmem, který na celou komisi učinil Švejk, když vstoupiv v síň, kde měl být prozkoumán jeho duševní stav, vykřikl, zpozorovav na stěně visící obraz rakouského mocnáře: "Ať žije, pánové, císař František Josef I. !"

Literatura • Všechny (převážně) písemné projevy určitého národa, epochy, lidstva… Proč převážně písemné? O jaký útvar se jedná? Kdy jsem husy pásala, zimou jsem se třásala. Teď u husy nepasu a zimou se netřasu. netřesu Má písmo pro literaturu nějaký podmiňující význam? Proč mezi první lit. díla patří zákoník? Písmo kodifikuje – ustaluje podobu textu

Literatura • Základním vyjadřovacím prostředkem je spisovný jazyk Patří do literatury i jiný než spisovný jazyk? Vávra: Proč seš na mě taková zlá? Co nemůže bét u nás jináč? Ubyde ti, dyž se na mě vlídně podíváš? Poslechni! Já na všecko zapomenu, nic ti nebudu vyčítat, nikomu nebudu hrozit, jen dyž trochu lepší vůlu budu vidět u tebe. … Jen se podívé na mě – podívé se na sebe. Na hromech líháme, na hromech stáváme. Vávrová: (polo dobrovolně, polo z donucení se nechá políbit. Pak se otřese a s odporem od Vávry uhne) Sedni a pi! Cos nedopil? … Hlasy: Co se mu jen stalo? Tak najednó? ! Žena: Děvčico neščasná – tys jé otrávila!? Vávrová: Otrávila. O jaký „druh“ jazyka se jedná Proč Mrštíkové použili nářečí? Odehrává se děj na vsi, nebo ve městě? Kvůli autentičnosti, lepšímu přiblížení prostředí (jazyk venkova)…, ale objevuje se zde také lepší a nový umělecký zážitek

Literatura • Podle funkce se dělí na literaturu věcnou, zaměřenou na poznání a sdělení (spisy vědecké, odborné, popularizační, publicistika), a literaturu uměleckou (krásnou; beletrii), zaměřenou na estetický účinek (zahrnuje i lidovou slovesnost). Jazyk je systém vyjadřovacích a dorozumívacích prostředků znakové povahy. Jazyky můžeme rozdělit na: 1) Jazyk přirozený – jazyk užívaný příslušníky lidského (nejčastěji národního) společenství k ústnímu a písemnému sdělování; 2) jazyk mrtvý (vymřelý) – jazyk, který už nemá rodilé mluvčí; 3) jazyk živý – dosud užívaný k dorozumívání a vyvíjející se; Jedná se o literaturu? Bedřich Brídl CO BŮH? ČLOVĚK? Kdokolivěk? Co já? Co ty? Bože svatý? Já hřích, pych, lest: Tys sláva, čest: Jaké? Já hnis, vřed, puch: Tys čistý duch: Kde byste se s Tak jak mohu, nimi asi o mém Bohu zpívám, vzdychám setkali? i pospíchám k nohám padám, chvály skládám, jak i první, tak v poslední okamžení. Jsou mezi ukázkami rozdíly?

Literatura • Název z latinského littera = písmeno • Všechny (převážně) písemné projevy určitého národa, epochy, lidstva • Základním vyjadřovacím prostředkem je spisovný jazyk (ne vždy je to jazyk národní, např. do české literatury období středověku a počátku novověku jsou zahrnována díla psaná staroslověnsky, latinsky i německy ) • Podle funkce se dělí na literaturu věcnou, zaměřenou na poznání a sdělení (spisy vědecké, odborné, popularizační, publicistika), a literaturu uměleckou (beletrii), zaměřenou na estetický účinek (zahrnuje i lidovou slovesnost). Poznámka V literatuře se nedá vše zařadit do sloupečků. I tuto definici mohou někteří vyvracet s tím, že je třeba rozlišovat pojmy písemnictví – vše psané a literatura – převážně umělecké texty.

Vznik literatury • Asi 4. tisíciletí př. K. • Oblast Mezopotámie, souvisí se Sumery, kteří požívají klínové písmo • První texty mají zpravidla podobu úředních textů • V období „před literaturou“ existovaly mýty – vyjadřovaly představy člověka o světě. Dávají základy dnešní umělecké literatury

Rozdělení literatury Pan Havran seděl ve větvích, v zobáku držel kousek sýra. Pan Lišák, jenž má jemný čich, se touto řečí k němu vtírá: „Dobrý den, pane z Krkavců! Že vám to sluší dnes! Jste z rodu krasavců! A jestli vaše šveholení v rozporu s vaším peřím není, má ve vás fénixe nevděčný zdejší hvozd. " Tu havran, chválou poblázněný rázem, chce ukázat svou dovednost: svůj zobák otevře – a kořist spadne na zem. Lišák ji uchvátí a dí: „Můj pane, dík! Vězte, že každý lichotník se na těch, kdo mu naslouchají, hojí. Ta lekce zajisté za kousek sýra stojí. " Zmaten a zahanben po tomto rozhovoru, havran si přísahal mít se už na pozoru. V čem jsou ukázky stejné a v čem se liší? Určitě mají stejné téma, ale liší se způsobem zpracování Dokážete pojmenovat způsoby zpracování V prvním případě se jedná o báseň (text ve verších) Ve druhém případě se jedná o „obyčejný“ (prozaický) text Havran sedí na stromě a v zobáku drží kus sýra. Jeho vůně přilákala mazaného lišáka. Ten chvíli přemýšlel, jak by od havrana sýr získal, až ho napadlo, že by mohl havranovi začít lichotit. Obdivoval jeho krásu, peří, jen hlas prý neslyší, byť bude určitě úžasný. Havran se nechal obelstít chválou a rozhodl se lišákovi zazpívat, otevřel zobák a … V tom mu vypadl kus sýra, za což mu lišák ještě drze poděkoval a přidal radu, aby příště se měl havran na pozoru před lichotníky, kteří pouze využívají pošetilost ostatních. A havran si slíbil tuto radu zapamatovat.

Rozdělení literatury Pan Havran seděl ve větvích, v zobáku držel kousek sýra. Pan Lišák, jenž má jemný čich, se touto řečí k němu vtírá: „Dobrý den, pane z Krkavců! Že vám to sluší dnes! Jste z rodu krasavců! A jestli vaše šveholení v rozporu s vaším peřím není, má ve vás fénixe nevděčný zdejší hvozd. " Tu havran, chválou poblázněný rázem, chce ukázat svou dovednost: svůj zobák otevře – a kořist spadne na zem. Lišák ji uchvátí a dí: „Můj pane, dík! Vězte, že každý lichotník se na těch, kdo mu naslouchají, hojí. Ta lekce zajisté za kousek sýra stojí. " Zmaten a zahanben po tomto rozhovoru, havran si přísahal mít se už na pozoru. Liší se ukázky i graficky? Určitě, báseň je psána do sloupce, zatímco prozaický text je psán přes celou stranu Havran sedí na stromě a v zobáku drží kus sýra. Jeho vůně přilákala mazaného lišáka. Ten chvíli přemýšlel, jak by od havrana sýr získal, až ho napadlo, že by mohl havranovi začít lichotit. Obdivoval jeho krásu, peří, jen hlas prý neslyší, byť bude určitě úžasný. Havran se nechal obelstít chválou a rozhodl se lišákovi zazpívat, otevřel zobák a … V tom mu vypadl kus sýra, za což mu lišák ještě drze poděkoval a přidal radu, aby příště se měl havran na pozoru před lichotníky, kteří pouze využívají pošetilost ostatních. A havran si slíbil tuto radu zapamatovat.

Rozdělení literatury Z toho, co zatím víme, můžeme říci, že literaturu rozdělujeme na prózu (obyčejné texty) a poezii (neboli básně). Co je zvláštního na následujících ukázkách? Je psáno, co mají postavy říkat a jak se mají pohybovat – tzv. scénář Skvostný sál. V pozadí povýšený trůn pro princeznu a sedadla pro její komonstvo. V popředí napravo sedadlo pro Švandu. VÝSTUP JEDENÁCTÝ ZULIKA sedí na trůne závojem zacláněna. Po obou stranách dámy a páni, vesměs tiše se chovající. – ŠVANDA a VOCILKA vejdou, doprovázeni od dvou dvořenínů. DVOŘENÍN (popojde doprostřed): Milostivá kněžno, tohoto umělce posílá tobě královský otec, aby potěšil srdce tvé. (Pokyne Švandovi, aby se posadil, a odejde. ) ŠVANDA (se posadí a začne hrát). ZULIKA (si dlouho ničeho nevšímá, pak ale pozorné poslouchá, odhrne závoj, jeví radost a baví se mezi tancem s dvěma paními. Konečně sestoupí s trůnu a běží k Švandovi): Ó ty milý, spanilý jinochu! Zulika ti děkuje, že jsi její srdce takovou rozkoší naplnil. Ono bylo již vyprahlé jako mladá lučina na poledním slunci, ale tvými čarozvuky vešla do něho útěcha jako rosa nebeská.

Rozdělení literatury Z toho, co zatím víme, můžeme říci, že literaturu rozdělujeme na prózu (obyčejné texty) a poezii (neboli básně). Dále pak můžeme říci, že v literatuře se objevuje i útvar, který existuje v písemné formě, ale projevuje se až díky mluvenému slovu a pohybu – jedná se o drama. V literatuře ale není nic jednoznačné. Srovnejte, následující ukázky

Rozdělení literatury Srovnejte, následující ukázky Kdo v zlaté struny zahrát zná, jej ctěte víc než sebe, neboť vás tak bůh miloval, že poslal vám ho s nebe. Hrozné, když bůh neúrodou a morem trestá přísně; však ze všech trestů největší, když národ nemá písně. Ten národ ještě nezhynul, dokud mu věštec zpívá, a píseň v nebi zrozená i ve smrt život vlívá. O jaký útvar literatury se jedná? Poezie V tom vojínova berle ranou silnou dopadla na stůl, pozor budíc všech. Leč naznačiv tak náladu svou sdílnou, rek jednonohý dlouho pestrý měch před sebou rovnal, plnil dýmku líně, očima koulel v husté brvy stíně, ssál dýmky vonný dech, ssál volně znova, než s dýmu mrakem vypustil ta slova… Je nějaký rozdíl mezi ukázkami, nemám na mysli téma, paradoxně Vám obsah ale napoví V první ukázce jsou vyjádřeny pocity, nálada, ve druhé ukázce je jasně vyjádřen děj

Rozdělení literatury Z toho, co zatím víme, můžeme říci, že literaturu rozdělujeme na prózu (obyčejné texty) a poezii (neboli básně). Dále pak můžeme říci, že v literatuře se objevuje i útvar, který existuje v písemné formě, ale projevuje se až díky mluvenému slovu a pohybu – jedná se o drama Z předchozího plyne, že i stejný útvar může mít různou podobu Můžeme tedy zavést následující pojmy a rozdělení literatury Literární typy Epika Literární druhy Pokuste se o vysvětlení pojmů Poezie Lyrika Próza Drama

Rozdělení literatury Literární typy Epika – vše, co má děj, je jedno, jedná-li se o prózu, či poezii. Netýká se ale dramatu. Lyrika – nemá děj, pouze naznačuje místa, pocity, ale i prožitky. Může se objevit i v próze (milostné pasáže, úvahové části) Drama – spojení slova a pohybu, souvisí s divadlem Literární druhy Poezie – je psána ve verších, může mít specifické členění (sloky, grafickou úpravu, rým atd. ) Próza – není psána ve verších, jedná se o „běžný text“ Drama - spojení slova a pohybu

Rozdělení literatury Literární typy Epika – vše, co má děj, je jedno, jedná-li se o prózu, či poezii. Netýká se ale dramatu. Lyrika – nemá děj, pouze naznačuje místa, pocity, ale i prožitky. Může se objevit i v próze (milostné pasáže, úvahové části) Drama – spojení slova a pohybu, souvisí s divadlem Proč se objevuje v literatuře toto dvojí dělení? Možná Vás inspirují následující ukázky Literární druhy Poezie – je psána ve verších, může mít specifické členění (sloky, grafickou úpravu, rým atd. ) Próza – není psána ve verších, jedná se o „běžný text“ Drama - spojení slova a pohybu

Zařaďte tyto ukázky k literárním typům a druhům První ukázka je epická a jedná se o poezii Druhá ukázka je epická a jedná se o prózu Třetí ukázka je lyrická a jedná se o poezii Pan Havran seděl ve větvích, v zobáku držel kousek sýra. Pan Lišák, jenž má jemný čich, se touto řečí k němu vtírá: „Dobrý den, pane z Krkavců! Že vám to sluší dnes! Jste z rodu krasavců! A jestli vaše šveholení v rozporu s vaším peřím není, má ve vás fénixe nevděčný zdejší hvozd. " Jsme slabí, malí – Dosti těchto řečí! Jen, kdo tak zoufá, sláb a malý jest. Oč byla Hellas, byla Roma větší, než skrání nesmrtnou se dotkla hvězd? Havran sedí na stromě a v zobáku drží kus sýra. Jeho vůně přilákala mazaného lišáka. Ten chvíli přemýšlel, jak by od havrana sýr získal, až ho napadlo, že by mohl havranovi začít lichotit. Obdivoval jeho krásu, peří, jen hlas prý neslyší, byť bude určitě úžasný.

Literární dílo Balada stará – stará! Rukama lomila, po břehu chodila, na kámen poklekla, dceru porodila. "Chceš ty, matičko má bledá, bych ti rybek nalovila? " "Jak bys sítě rozhodila, vždyť ses sotva narodila!" "Chceš ty, matičko má bledá, bych si plínky vybílila? " "Zanech plínek, dlouhá cesta, čas bys sobě popílila!" "Vlna s vlnou v rozhovoru, mám se po vodě dát dolů? " "Po vodě se dáme spolu, zastavíme mlýnská kola, aby mladý mlynář věděl, kdo ho před soud boží volá!" Jaké je téma O jaký literární druh/typ se jedná Proč nepoužil spojky Jak je dílo vystavěno (např. zda ho někdo vypráví) Proč používá dialog Je dialog typický pro tento druh literatury Proč vynechává sloveso Povšimněte si zakončení veršů – je úmyslné Mohou vlny spolu hovořit Je obsah básně to jediné, co chtěl básník sdělit, nebo se objevuje i něco, co z díla plyne Např. proč to udělala

Literární dílo Z předchozího plyne, že na literární dílo můžeme pohlížet z mnoha úhlů – jaký má obsah, jaké nese poselství, jaké prvky jsou použity v kompozici, jak kompozice přispívá k podtržení významu. Z toho plyne, že rozdělení literatury na druhy/typy je nedostačující, pakliže chceme pochopit význam díla. Dílo může být vyjádřeno i pomocí literárního žánru. Např. pro předchozí téma by asi forma sonetu nebyla vhodná. Nevíte-li, co je to sonet, pak se to určitě dozvíte.

Vrstva tématická Námět – sám je vlastně ještě mimoliterární a je důvodem k napsání díla Téma – vyznívá z obsahu, žánru, vedle hlavního tématu mohou být i témata vedlejší Syžetu – posloupnost děje, celková stavba díla, jeho průběhu, rozvoj událostí, jedná se komponování situací, událostí a konfliktů postav Fabule-je vlastní příběh, tedy řada událostí, které se v ní konají prostřednictvím syžetu Motiv-takový příběhový prvek, který má ještě svůj vlastní tematický obsah, ale dále jej už není možné členit Leitmotiv – je pro děj určující, ve filmu se může jednat o určitou melodii Epizoda – vedlejší děj, objevuje se zejména v románech, může stát hlavním dějem, epizodní role je rolí vedlejší (nemusí být bezvýznamná) Ich-forma- výpověď postavy uměleckého díla v 1. osobě; události příběhu jsou podávány tak, jak je vidí hrdina-vypravěč, er-forma- ve 3. mluvnické osobě; vypravěč zaujímá postavení objektivního (též „vševědoucího") pozorovatele. Pokuste se podle následující charakteristiky určit filmový útvar. K typickým motivům patří pronásledování, souboje, přestřelky a výbuchy, k typickým syžetům boj proti zločincům zadržujícím rukojmí nebo osvobození zajatců na nepřátelském území.

Vrstva jazyková Pokuste se v následujících úryvcích najít odlišnosti od běžného jazyka, zvláštnosti, nelogičnosti, nepřímá pojmenování atd. Již jedenáctá odbila, personifikace a lampa ještě svítila, anafora gradace a lampa ještě hořela, co nad klekadlem visela. přirovnání Na stěně nízké světničky byl obraz boží rodičky, rodičky boží s děťátkem tak jako růže s poupátkem Maria, matko milosti, buď pomocnicí v žalosti!" eufemismus zvukomalba "Žel bohu, kde můj tatíček? Již na něm roste trávníček! epanastrofa aliterace metonymie A tu na dvéře: buch, buch! burácí zvenčí její druh: oxymóron "Vstávej, umrlče, nahoru, odstrč mi tam tu závoru!" Ten hřbitov - a těch křížů řad? To nejsou kříže, to můj sad! metafora

Vrstva jazyková Tropus - výraz založený na významových posunech, např. metafora, metonymie, synekdocha Metonymie - přenesení významu na základě věcné souvislosti (čtu Jiráska) Metafora - přenesení významu na základě vnější podobnosti (počítačová myš) Synekdocha - pojmenování celku jménem části (pars pro toto /část pro vše/: nevytáhl paty z domu) nebo naopak (totum pro parte /vše pro část/: vyslýchá ho policie). Eufemismus - vyjádření drsného výrazu, nepříjemné či trapné představy, jevu nebo děje výrazem mírnějším nebo zjemňujícím opisem, zpravidla vyjádřen některým z tropů Hyperbola - zveličující určitý rys nebo jeho vlastnost (To bych mohl inzerovat, že se mi ztratil pes, sto let. Dvě stě let, tři sta let!) eufemismus "Žel bohu, kde můj tatíček? Jak vznikla metonymie Již na něm roste trávníček! tato básnická Ten hřbitov - a těch křížů řad? vyjádření? metafora To nejsou kříže, to můj sad!

Vrstva jazyková Figura básnická – prostředek básnictví založený na záměrné, esteticky promyšlené odchylce od norem běžného sdělovacího jazyka Personifikace – zosobnění, neživé věci mají vlastnosti osob Anafora - opakování stejných slov na začátku veršů, sousedních slok nebo po sobě následujících vět. Gradace uspořádání slov či slovních spojení blízkého významu tak, že se jejich účinek buď zesiluje, nebo zeslabuje Epanastrofa - opakování týchž slov na konci jednoho a na začátku následujícího verše nebo věty Epifora - opakování stejných slov na konci veršů, sousedních slok nebo po sobě následujících vět (viz Cimrman) anafora přirovnání Již jedenáctá odbila, a lampa ještě svítila, a lampa ještě hořela, co nad klekadlem visela. Na stěně nízké světničky byl obraz boží rodičky, rodičky boží s děťátkem tak jako růže s poupátkem personifikace gradace epanastrofa

Vrstva jazyková Přirovnání - prostředek, jímž se přirovnávají vlastnosti nebo stránky jednoho jevu (věci, osoby nebo představy) k druhému Apostrofa – oslovení, mnohdy i neživé věci Aliterace - opakování stejné hlásky nebo skupiny hlásek v začátku po sobě jdoucích slov Zvukomalba - onomatopoie, napodobení zvuků slovy, větou, celým veršem Oxymóron - spojení slov, jejichž významy si navzájem odporují Epiteton – básnický přívlastek Asyndeton - bezespoječné spojení větných členů nebo vět (Nechceš, neber) Polysyndeton - bohaté užití spojek při spojování větných členů nebo vět apostrofa zvukomalba Maria, matko milosti, buď pomocnicí v žalosti!" aliterace A tu na dvéře: buch, buch! burácí zvenčí její druh: oxymóron "Vstávej, umrlče, nahoru,

Vrstva kompoziční Kompozice – uspořádání jazykových a tématických složek; jak je dílo vystavěno Chronologická kompozice –“jak jdou události za sebou“ Retrospektivní kompozice – je prozrazen výsledek děje a až pak čteme, jak k němu došlo Rámcová kompozice – vedlejší příběhy jsou vloženy do děje hlavního Paralelní kompozice – několik dějových linií se prolne do jedné Řetězová kompozice – sled samostatných událostí Kontrast – staví se vedle sebe protikladné rysy

Literární žánry Žánr = soubor norem a zvyklostí, na jejichž pozadí se text objevuje Co je to bajka? Co je to balada? Vystupují zde zvířata s lidskými vlastnostmi Báseň s tragickým koncem Pozor, v literatuře není nic definitivní, i předchozí charakteristika není stoprocentní Na následujících listech je provedeno dělení žánrů na pozadí literárních druhů, ale není to opět stoprocentní, např. bajka může mít podobu prózy i poezie, vždy záleží na celkovém vyznění.

Próza - žánry Povídka - žánr středního rozsahu s poměrně jednoduchým dějem; využívá i umělecký popis a epizody, ovšem v jednodušší míře než román. Charakter hrdiny se v průběhu děje nemění. Novela - žánr kratšího nebo středního rozsahu, zaměřený na jeden poutavý, přehledně komponovaný příběh bez popisů a epizod, zakončený výraznou, překvapivou pointou. Román - na rozdíl od povídky nebo novely je delší, jeho děj se rozvětvuje několika směry, zachycuje různá prostředí a osudy mnoha postav. Vedle hlavního děje obsahuje řadu epizod. Charakter hrdiny se v průběhu děje nemění. Pověst - prozaický žánr pocházející z lidové slovesnosti, v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s historickými osobami a událostmi a s konkrétním prostředím Pohádka - původně žánr lidové slovesnosti; hlavní hrdina je nositelem kladných lidských vlastností a velkých ideálů, prochází těžkými zkouškami, které vždy překoná a zvítězí nad zlem, hloupostí, závistí. Mýtus (báje) – zpočátku vysvětloval vznik a princip svět, dnes ho můžeme chápat jako pověst, ve které vystupují bohové.

Poezie Epická Lyrická Epos-rozsáhlá báseň s dějem, mívá i několik tisíc veršů Lyrika se obecně dělí podle tématu na přírodní milostnou reflexivní (úvahovou/reakce na nějaký prožitek) meditativní (úvahy o smyslu života) Lyricko-epická Balada- báseň, pro kterou bývá obvyklý tragický děj; tragičnost není ale stoprocentní Poéma – básnická povídka Romance-“opak“ balady, zpravidla optimistická báseň Bajka-zpravidla zvířata, ale také neživé věci a předměty, mají vlastnosti lidí a autor vyjadřuje nějakou kritiku, obecné poučení atd.

Struktura poezie Versologie – zabývá se veršem v celku, dělí se na prozodii (zvuková stránka jazyka, tj. rytmu a metra), metriku (rým a metrum), strofiku (kompozice sloky). Jak nazýváme označené úvary Je to chůze po tom světě – kam se noha šine: sotva přejdeš jedny hory, hned se najdou jiné. Je to život na tom světě – že by člověk utek: ještě nezažil jsi jeden, máš tu druhý smutek. Verš – jeden řádek básně, Sloka (strofa) – několik veršů, zpravidla graficky oddělených Rým – zvuková shoda na konci veršů Rytmus – v českém jazyce střídání přízvučných a nepřízvučných slabik = sylabotónický verš Co je to přízvuk a kde v češtině ve slově stojí? Proč je zde nespisovné zakončení. Pokuste se spočítat slabiky Důraz na část slova, zpravidla slabiku, v češtině stojí na první slabice Počet slabik by byl lichý

Rytmus - záměrné uspořádání zvukových prvků, které se pravidelně opakují v každém verši, dává tedy základ pro verš Sylabotónický verš - založený na pravidelném střídání přízvučných a nepřízvučných slabik, obvykle v řadách stejného slabičného rozsahu, typický pro češtinu. Stopa (metrum) – skupina přízvučných a nepřízvučných slabik, vytváří pevné vzorce Jamb - stopa složená ze dvou slabik, první nepřízvučné a druhé přízvučné (∪ –) Trochej - stopa složená ze dvou slabik, první přízvučné a druhé nepřízvučné (–∪) Daktyl - stopa složená ze tří slabik, v češtině se realizuje první přízvučnou a dvěma nepřízvučnými slabikami (–∪∪) Daktylotrochej - český sylabotónický verš; utváří se pro češtinu typickým pravidelným uspořádáním daktylských a trochejských slovních taktů Časomíra - rytmus verše zakládá na střídání dlouhých a krátkých slabik, přičemž za jednotku míry není považována slabika, ale její určitým způsobem kodifikovaná délka; je přirozená v jazycích, kde slabičná délka je fonologickým činitelem a přízvuk melodický (klasická řečtina, perština, arabština).

Struktura poezie Pokuste se určit stopu Jedná se o trochej Je to chůze po tom světě – kam se noha šine: sotva přejdeš jedny hory, hned se najdou jiné. Je to život na tom světě – že by člověk utek: ještě nezažil jsi jeden, máš tu druhý smutek. Přízvučná slabika Nepřízvučná slabika A současně můžeme upřesnit definice prvků básně Verš – zpravidla jeden řádek básně a verš shromažďuje skupinu rytmů Sloka (strofa) – několik veršů, zpravidla graficky oddělených Rým – zvuková shoda na konci veršů Rytmus – v českém jazyce střídání přízvučných a a nepřízvučných slabik = sylabotónický verš

Rým zvuková shoda slov na konci veršů; má funkci eufonickou (působí libozvučně), rytmickou…Nejčastější rým je koncový, méně častý vnitřní, podle počtu shodujících se hlásek (úplný, neúplný). Druhy rýmu střídavý (abab) Dřevo ukradl jsi v panském lese - komu děláš z něho koryto? "Dědovi; - již se mu ruka třese, nádobí už všechno rozbito. " přerývaný (abcb) Přilítlo jaro z daleka a všude plno touhy, vše tlačilo se k slunci ven, že snilo sen tak dlouhý. sdružený (aabb) Maria, panno přemocná, ach, budiž ty mi pomocna: vrať mi milého z ciziny, květ blaha mého jediný; obkročný (abba) Hle, příroda je chrám, kde živé pilíře se někdy rozezní dost neurčitou řečí; a člověk prochází se v symbolické seči, jež hledí důvěrně naň okem malíře. Cimrman „objevil“ něco jiného – epiforu – to je ovšem tzv. básnická figura, nikoliv rým

Mezi námi Možná ani není tak důležité, jak se jednotlivé prvky jmenují, ale čtenář by měl dílo chápat jako celek, který je tvořen drobnými detaily, mezi něž patří jak „odborné názvy“, tak zájem o pochopení díla. Dílo je nutno chápat tak, že vedle „základního obsahu“ se objevuje i téma, které odkazuje na námět – „to, co chtěl básník říci“. Pochopení se netýká jen literárních děl, ale i „obyčejných“ textů, např. právnických.

Literární dílo Balada stará – stará! Rukama lomila, po břehu chodila, na kámen poklekla, dceru porodila. "Chceš ty, matičko má bledá, bych ti rybek nalovila? " "Jak bys sítě rozhodila, vždyť ses sotva narodila!" "Chceš ty, matičko má bledá, bych si plínky vybílila? " "Zanech plínek, dlouhá cesta, čas bys sobě popílila!" "Vlna s vlnou v rozhovoru, mám se po vodě dát dolů? " "Po vodě se dáme spolu, zastavíme mlýnská kola, aby mladý mlynář věděl, kdo ho před soud boží volá!" Ještě jednou stejná báseň, podívejme se na ní „novým“ pohledem Určete žánr, druh a typ literární, druh verše, stopu, námět, téma, sujet, fabuli, básnické figury a tropy a proč toto vše básník použil

Drama Prostřednictvím dialogu autor dramatu zobrazuje vzájemné jednání osob, kterým se vytvářejí základní dramatické situace a děj. Organizace dialogu je prostředkem výstavby dramatu, podle zásad rozvoje děje, konfliktů a charakterů. Od svých počátků v antickém Řecku prošlo drama značným vývojem Tragedie - Děj bývá vážný (na rozdíl od komedie), hrdinové bývají vznešení a ušlechtilí; určujícím znakem je zobrazení člověka v konfliktu s nepřátelskými silami, které jsou silnější než on; v tomto nerovném střetu hrdina zákonitě podléhá. Komedie – usiluje o vyvolání komického účinu zobrazením veselých, komických a směšných stránek skutečnosti. Snaží se postihnout nedostatky, vady a společenskou nepřiměřenost charakterů postav (komedie charakterů) nebo se soustřeďuje na zobrazení neočekávaných komických zápletek, nedorozumění a záměn (komedie situační) Ve 20. století dochází k určitým obměnám dramatu, vzniká například tzv. monodrama – pouze pro jednoho herce, čímž je i „popřena“ definice dramatu. Co je to scénář a dějství? Jaký význam může mít termín drama

Literární okruhy Parodie - zesměšňující, komická nápodoba literárních děl, popř. celých žánrů, a to prostřednictvím některých jejich zvýrazněných charakteristických znaků. Travestie - zesměšňující témata, která jsou tradičně pojímána jako vznešená. Na rozdíl od parodie, zpracovává travestie velká témata směšným způsobem. Jinotaj/alegorie - způsob literárního nebo výtvarného vyjádření myšlenek, obecných pojmů a událostí za pomoci smyslově názorných obrazů, skutečnost je vyjádřena nepřímo, je potřeba číst mezi řádky. Parafráze - volné zpracování cizí předlohy, vyjádření stejného děje, myšlenky nebo motivu jiným způsobem. Literatura faktu - literární zpracování dokumentárních materiálů vědeckých, faktů a událostí historických i současných; je zdůrazněn hodnotový systém a požadavek věrnosti faktu a dokumentárnosti. Satira - vysmívá se nedostatkům ve společnosti nebo lidským pokleskům a chybám; tvorba kriticky hodnotící a odsuzující dané nedostatky. Ironie - jemný výsměch, posměšné vtipné vyjádření, zpravidla užitím slov v opačném významu; druh metonymie Sarkasmus - ironie nebo sebeironie vystupňovaná do jízlivého, někdy až nenávistného posměšku.

Literární okruhy Horor - hrůza; umělelecký žánr úmyslně vyvolávající pocity strachu, napětí a hrůzy. Horory často obsahují nadpřirozené prvky (duchy, upíry, oživlé mrtvoly, démony) a zpracovávají fantastické náměty. Adaptace - úprava textu za účelem rozšiřování okruhu působnosti literárního díla (adaptace klasických děl pro mládež nebo adaptace děl starší literatury), popř. úprava díla jednoho uměleckého druhu nebo žánru na jiný (adaptace literárního díla provedení na scéně, pro film či televizi) Fantasy - anglické jazykové oblasti označení pro veškerou fantastickou literaturu, která není science fiction. V ČR se pojem vžil spíše v užším významu pro fantastiku odehrávající se ve smyšlených světech nebo v minulosti a čerpající z bájí, mytologie, hrdinského eposu. Podstatnou složkou je často nadpřirozený úkaz nebo přímo projev magie – tím se liší od science fiction. Sci-fi - využívá poznatky vědy a techniky k vytváření a zkoumání situací odehrávajících se v reálném světě, často v budoucnosti či vzdáleném vesmíru. Moderní sci-fi je chápána jako laboratoř, kde je ve změněných podmínkách zkoumán člověk a jeho reakce na nové objevy a vynálezy, kosmické cesty, setkání s mimozemšťany, na katastrofy … Literární okruhy se mohou týkat všech druhů literatury

Rozbory

Najděte a vysvětlete básnické figury a tropy Počítačová myš Moje přítelkyně je domácí myška Hraje si sním jako kočka s myší Je to kočka Oko na punčoše Koruna českého krále Egypt dobyl Mezopotámii Celé království truchlilo Vzhůru dolů

Najděte a vysvětlete básnické figury a tropy Luxusní hotel smetánky Ráj, který si oblíbil už Pablo Picasso, Ernest Hemingway. Stačí vyslovit Eden-Roc a každý, kdo vlastní pořádně tučné konto, okamžitě ví, o čem je řeč. Hotelové impérium se ukrývá na Francouzské rivieře, po celý rok se sem sjíždí smetánka. Za jednu jedinou noc neváhají obětovat čtyřicet tisíc korun. Kdo patří k oblíbeným hostům a která hvězda je spíše pro zlost. Magazín Blesku, kráceno Je slovo impérium vhodně užito

Sám sklon a ston, svých viol tón podzim roní, a duši mou rve touhou mdlou, monotonní. Skláním se níž a blednu, když chvíle zazní. Vzpomenuv dnů, propadlých snu, pláču v bázni. A odcházím ve vichru zim, který svistem žene mne z chvil, jako bych byl suchým listem. Proveďte rozbor básně – jak tématický, tak formální

VÍTĚZSLAV NEZVAL: ABECEDA (ukázka) A nazváno buď prostou chatrčí Ó palmy přeneste svůj rovník nad Vltavu Šnek má svůj prostý dům, z nějž růžky vystrčí a člověk neví, kam by složil hlavu Proveďte rozbor básně – jak tématický, tak formální

V tom vojínova berle ranou silnou dopadla na stůl, pozor budíc všech. Leč naznačiv tak náladu svou sdílnou, rek jednonohý dlouho pestrý měch před sebou rovnal, plnil dýmku líně, očima koulel v husté brvy stíně, sál dýmky vonný dech, sál volně znova, než s dýmu mrakem vypustil ta slova… Jakou barvu mohl mít měšec na tabák (zdůvodněte) a) hnědou, b) červenou, c) hnědočervenou Jaké má obočí (zdůvodněte) Bojoval ve válce a) řídké, b) husté, c) srostlé a) hrdinsky, b) úspěšně, c) nebojoval

JAROSLAV VRCHLICKÝ: ZA TROCHU LÁSKY. . . Za trochu lásky šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý, šel v lednu - ale v duši věčný máj, šel vichřicí - však slyšel zpívat kosy, šel pouští - a měl v srdci perly rosy. Za trochu lásky šel bych světa kraj, jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí. Proveďte rozbor básně – jak tématický, tak formální

Píšou mi psaní vojanští páni, a tam stojí psáno dvanáctého ráno že já musím rukovat, oh, rukovat. Voják je voják, musí bojovat - vloží k líci pušku, vezme si na mušku třeba vlastní srdce své, oh, srdce své. Zdrávi vzkázali, zdrávi napsali, já jsem rezervista, básník, anarchista, zpívám si a proklínám, oh, proklínám. Pomašíruju, zpívat si budu: modrý rezervista, rudý anarchista, v modré dálce rudý květ, oh, rudý květ…. ! Proveďte rozbor básně – jak tématický, tak formální

A tu počala mluviti. "Hlouposti děláte. . . Nechci, abyste mne tak čekal, jako včera a dnes. Nechci už vůbec, abyste mne čekal. A jak vypadáte? Směšně. Po očích vám vidím, co se s vámi děje, už se mi to docela přestalo líbit. - I včera jen oknem jsem vás zahlédla a už jsem cítila, že někomu odzvánějí. Nemáte snad staršího bratra, který je vám velice podoben? To on snad před dvěma dny přijel, to on snad - Ne, počkejte. Tohle ovšem je jen žert, ale já vím, jaký žert a proč to říkám. Na slečinky berních si takhle čekejte, ne na Aničku posedlou. Ta přijde jednou a pak už neví, proč by měla přijít ještě podruhé, už není čeho ke kráse přidat, abys to nezkazil. Vždyť vidíte, už se na vás ani raději nedívám, co se studentem, myslím si, hloupoučký je, už ani nelze po něm ničeho jeho staršímu bratru vzkázati, i to by špatně vyřídil, a říkám-li to tak, zase si myslíte, je to žert a není to žert. Nu, co tak na mne hledíte? Nenabídnete mi ještě dokonce, abych na vás počkala, až vystudujete? Co, co uslyším ještě od studenta? Nic? A tak tedy řeknu já už raději sama všechno. Mám ráda lesy; snad jsem si i vás jen pro ty lesy zamilovala a snad jsem přece jenom divoká, lesní ženka. Nejsem nějaká moudrá, nemyslete si. Není v tom žádné moudrosti, co povídám. Ale v lesích jsem se lecčemus naučila. "

Literatura • Všechny ukázky jsou použity z EUL • Definice jsou vytvořeny na základě slovníku z Elektronické české čítanky