Literatura obdob klasicismu Centrum pro virtuln a modern

Literatura období klasicismu Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí

Klasicismus (2. polovina 17. stol. , 18. stol. ) Historické souvislosti: - vznik klasicismu spojen s vládou Ludvíka XIV. , krále Slunce, a obecně s rozvojem absolutistických monarchií v Evropě Znaky: - podpora absolutismu a aristokracie (umění dvorské); - návaznost na antiku; - důraz klade na rozum; - usiluje o přesný řád a formu; - požaduje harmonii, střídmost; - umění se dělí na žánry vysoké a nízké.

Filosofickým směrem v klasicismu byl racionalismus. René Descartes: „Myslím, tedy jsem. “ René Descartes (1596 -1650) - francouzský filosof, matematik, fyzik Frans Hals: René Descartes (1648)

Vysoké žánry: - zpracovávají vznešené náměty (historické, často antické) - hlavní hrdinové vždy urození - osobní zájmy jsou podřízeny zájmům společenským - óda, hymnus, epos, tragédie Nicolas Poussin: Théseus

Nicolas Boileau (1636 -1711) - francouzský literární teoretik Umění básnické - stanoveny hlavní zásady klasicistní poetiky - vybízení umělců, aby napodobovali - královský dějepisec a rozhodčí ve věcech umění antické formy na dvoře Ludvíka XIV. - požadavek trojí jednoty: - přátelil se s Molièrem, Racinem a La Fontainem. „Ale my, kterým um pravidla stále pěje, chceme, ať důvtipně snují se všechny děje a ať jen na jednom místě a v jednom dni jeden čin divadlo napětím naplní…“

Drama - tragédie Ø zásada tří jednot: § místa - děj se odehrává na jednom místě, většinou blíže nespecifikovaný palác § času - děj se musí odehrát během 24, výjimečně během 30 hodin § děje - děj nesmí obsahovat odbočky Ø postavy tzv. rezonérů - rezonéři stáli mimo děj, komentovali ho, vyjadřovali autorovy názory Ø alexandrin - typický verš (dvanáctislabičný jambický verš) Ø dlouhé monology (hrdinové ozřejmovali své činy)

Pierre Corneille (1606 -1684) - francouzský dramatik a básník (někdy bývá řazen k baroku) - od roku 1647 byl členem Francouzské akademie (1635, zakladatel kardinál Richelieu; cílem bylo dohlížet na čistotu francouzského jazyka; dnes ji má na starosti francouzský prezident) - jeho hry se hrály po celé Evropě, nakonec zemřel v bídě a zapomenutí

Cid (1637) - hru čekalo vřelé přijetí jak od krále (Ludvík XIII. ), tak od královny (Anna Rakouská) - u kardinála (Richelieu) vzbuzovala spíše žárlivost, což se projevilo na celkové kritice, které se tomuto dílu dostalo od Akademie; - dílo označeno jako nepravá klasicistní tragédie, která plně nevyhovuje daným pravidlům - nakonec byla umělecká kvalita této divadelní hry uznána

Cid - námět hry vychází ze španělského středověkého cyklu o Cidovi - vypráví o vztahu milenců Rodriga a Chimeny, pro které je čest důležitější než láska - Rodrigo-Cid v souboji zabije otce milované Chimeny, protože urazil jeho otce (čest rodiny je Cidovi nade vše) - Chimena žádá krále, aby Rodriga potrestal, přestože ho miluje - nakonec rozhodne panovník: Rodrigo vytáhne do boje za zájmy Španělska, Chimena bude rok oplakávat otce, pak budou oddáni

Jean Racine (1639 -1699) - francouzský dramatik - nejuznávanější autor období klasicismu - roku 1673 se stal, na přání Ludvíka XIV. členem Francouzské akademie - náměty čerpal především z antiky - hlavními hrdinkami jeho divadelních her bývají ženy, které podlehnou zhoubné vášni, jež zničí nejen je, ale i lidi jim blízké

Faidra - antický příběh o žárlivosti - žena krále Thésea Faidra se zamiluje do svého nevlastního syna Hippolyta - když se dozví o údajné smrti manžela, projeví Hippolytovi náklonnost - jeho srdce patří jiné, a proto Faidru odmítne - Theseus se vrací domů a dozvídá se, že syn se pokusil Faidru zneuctít, vyžene ho z domu a prosí bohy o jeho potrestání, Hippolytos umírá - zdrcená Faidra spáchá sebevraždu „ Chci smrt! Nechť přijde už smrt vysvoboditelka. Což život ukončit je pohroma tak velká? “ Jak přijala tuto hru církev?

Žánry nízké: - přibližovaly se životní realitě - nebyly tak pevně svázány pravidly (mohl se otevřeněji projevit kritický pohled na svět) - hlavní hrdinové hlavně z řad měšťanstva - žánry: komedie frašky, bajky

Molière (1622 -1673) - vystudoval práva, ale živil se jako herec, dramatik a režisér - vlastnil kočovné divadlo, s nímž putoval po Francii. - později se stal ředitelem královského divadla v Paříži (pro krále Ludvíka XIV. připravoval baletní představení) - měl problémy s cenzurou a nakonec se ocitl v nemilosti církve - během představení komedie Zdravý nemocný Molière omdlel a brzy zemřel (bez lékařské pomoci i posledního pomazání)

Ludvík XIV. a Molière

V satirických veselohrách zesměšňoval Molière nešvary francouzské vyšší společnosti (lakotu, naivitu, pokrytectví, snobství, hypochondrii atd. ); ostře kritizoval i církev.

Tartuffe aneb Podvodník - Tartuffe [tartif] - pokrytec, který dává na odiv svou čestnost a zbožnost - vetře se k bohatému měšťanu Orgonovi, zneužije jeho důvěry a zavede v jeho domě asketická pravidla, která sám nedodržuje - Orgon podlehne Tartuffovu vlivu a nechá na něj přepsat všechen majetek - nakonec prohlédne jeho intriky, schová se pod stůl a slyší, jak Tartuffe svádí jeho manželku Elmíru - za Orgona se postaví i král, a zachrání tak jeho čest i majetek - hra poukázala na pokrytecké svatouškovství církve; až do roku 1669 byla zakázána, potom musela být několikrát přepracována

Don Juan - znovu zpracován oblíbený námět o španělském svůdci žen - vytvořen typ rozmařilého, pokryteckého šlechtice

Lakomec - lakomý lichvář Harpagon (lat. harpago, kořistník) chce oženit syna Kleanta s bohatou vdovou a vdát dceru Elišku za starého boháče Anselma - Eliška miluje Valéra, který z lásky k ní slouží u Harpagona zcela zadarmo, a Kleantes miluje Marianu, o kterou se zároveň uchází i jeho otec - Kleantův sluha Čipera vymyslí plán, jak Harpagona přelstít - ukradne mu pokladnici, ve které je třicet tisíc dukátů - aby je Harpagon dostal zpět, musí se Mariany vzdát - nakonec svolí i k sňatku svých dětí, protože se ukáže, že Mariana a Valér jsou sourozenci, děti boháče Anselma. . . - obraz lichváře, který je pro své peníze ochoten obětovat cokoliv, citovými vztahy počínaje a vlastní rodinou konče - ztráta peněz pro něj znamená naprostou tragédii, nenávist ke všemu živému, ztracený smysl života

Harpagon (už ze zahrady je ho slyšet, jak křičí): Chyťte zloděje! (Vběhne prostovlasý) Chyťte zloděje! Chyťte vraha! Stráž! Panebože na nebi! Je po mně! Zabili mě! Podřezali mě! Ukradli mi moje peníze! Kdo to mohl být? Kam se propad? Kde se skrývá? Kam se vrtnout, abych ho našel? Kam běžet? Kam neběžet? Není tamhle? Nebo tady? Kdo je to? Stůj! Vrať mi mé peníze, padouchu! (Popadne sebe samého za ruku) Fuj, to jsem já. Jsem z toho celý tumpachový: už nevím, kdo jsem, ani co dělám. Ach, peníze, penízky, vy moji zlatí drahouškové! Vzali mi vás! Jste pryč, a pryč je má opora, má útěcha, má radost! Pro mne je všemu konec! Nemám už, co bych na tomto světě pohledával! Bez vás nemohu žít! To je hotová věc, prostě nemohu! Umírám, jsem nebožtík, jsem pod drnem. Copak se nenajde někdo, kdo by mě vzkřísil? Kdo by mi vrátil mé drahé peníze nebo aspoň mi řekl, kdo mi je vzal? Cože? Říkal jste něco? Nic. Nikdo ani muk! Ať to byl kdo byl, kdo mi je vzal, moc a moc dobře si to vyčíhal - zrovna, když jsem se domlouval s tím svým nezdarou. Vzhůru! Pryč! Přivedu policii a celou domácnost dám vzít na skřipec: služky, sluhy, syna, dceru, a sebe taky! …

Měšťák šlechticem - kritika měšťáků toužících po šlechtickém titulu, ale i satira na chudnoucí šlechtu, která je nucena obracet se bez ohledu na šlechtickou čest na bohatnoucí měšťáky s žádostmi o finanční pomoc Misantrop - veršovaná autobiografická hra - Misantrop - člověk, který nenávidí lidi a straní se jich - hlavní hrdina Alcest je zastáncem pravdy, stojí proti společenské přetvářce; nemá rád lidi, jedny proto, že jsou špatní, druhé proto, že jsou k těm špatným shovívaví

Zdravý nemocný - hypochondr Argan chce provdat dceru za lékaře, aby měl léčení zdarma - výsměch hypochondrii, ale i šarlatánství mnohých lékařů (ke komickému účinku přispívají i jména postav: Diaforus, průjem; Purgon, projímadlo)

Církevní autority odmítly Molièra pohřbít do posvěcené půdy, teprve poté, co se vdova po Molièrovi vrhla k nohám krále, mohlo dojít k pohřbu. Později bylo dramatikovo tělo vyzdviženo z hrobu a znovu pohřbeno – k hřbitovní zdi mezi sebevrahy a kacíře. Dnešní Molièrův hrob na hřbitově Père Lachaise

Jean de La Fontaine (1621 -1695) - francouzský básník, bajkař, operní libretista člen Francouzské akademie - bajky podávají satirický obraz tehdejší francouzské společnosti

Bajky -12 knih - vznikaly v průběhu 30 let - psány volným veršem - satiricky zobrazují dvorské mravy, lidskou hloupost a pokrytectví Lišák a hrozny Jaké plyne z bajky ponaučení?

1. Zopakujte, čím se vyznačuje bajka. 2. O čem pojednává uvedená bajka? Havran a lišák Najděte poučení, vysvětlete ho svými Pan Havran seděl ve větvích, slovy. v zobáku držel kousek sýra. 3. Jaké vlastnosti ztělesňují havran a Pan lišák, jenž má jemný čich, lišák? se touto řečí k němu vtírá: 4. Kteří další autoři psali bajky? „Dobrý den, pane z Krkavců! Že vám to sluší dnes! Jste z rodu krasavců! A jestli vaše šveholení v rozporu s vaším peřím není, má ve vás fénixe nevděčný zdejší hvozd. " Tu havran, chválou poblázněný rázem, chce ukázat svou dovednost: svůj zobák otevře – a kořist spadne na zem. Lišák ji uchvátí a dí: „Můj pane, dík! Vězte, že každý lichotník se na těch, kdo mu naslouchají, hojí. Ta lekce zajisté za kousek sýra stojí. " Zmaten a zahanben po tomto rozhovoru, havran si přísahal mít se už na pozoru.

Commedia dell'arte - „komedie profesionálních herců“, největšího rozmachu dosahovala v letech 1570 až 1650, soubory kočovaly po celé Evropě, největší ohlas měly ve Francii - byla protipólem vznešené klasicistické tragédie

Komedie dell'arte - založena na pevných, ustálených charakterech postav a improvizaci - hra neměla pevnou stavbu, před vystoupením se dohodla pouze jakási osnova děje (zápletka, konec), které se všichni drželi, ale samotné dialogy byly dílem herců přímo na jevišti - představení bylo spontánní a schopné pružně se přizpůsobit konkrétním reakcím diváků

Postavy měly masku, zpravidla se rozdělovaly do tří skupin: Vecchi - staří muži, brání mladým v lásce (Pantalone, Dottore, Capitano), služebnictvo jim dělá všelijaké potíže Innamorati – milenci, nemívali masky a byli oblečeni dle poslední módy, zamilují se a po různých peripetiích a trápení (hlavně ze strany starých) jsou na konci hry konečně spolu, většinou byly dva páry milenců Zanni - sluhové, které najal jeden z pánů, existuje několik charakterů (Brighella, Pedrolino, Pulcinella…) - patří sem i Harlekýn a Kolombína - postavy převzala francouzská pantomima

Carlo Goldoni (1707 -1793) - italský dramatik, zakladatel italské národní veselohry - narozen v Benátkách - vystudoval práva - nakonec se stal divadelním dramaturgem (znechucen spory o podobu dramatického umění opustil Itálii) - posledních 30 let svého života strávil v Paříži (podporován Ludvíkem XVI. ) - zemřel v chudobě (Národní konvent mu odebral penzi)

Goldoni napsal více než 200 her: - vycházejí z principu komedie dell'arte - odráží se v nich život měšťáckých a lidových vrstev

Poprask na laguně - zachycuje barvitý obraz rybářského městečka a osudy žárlivé milenecké dvojice V malém městečku Chiozza nedaleko Benátek čekají ženy dvou rodů na návrat mužů - rybářů z moře. Sestra patrona Toniho Lucietta vyhlíží svého milého Titta Nane. Na toho si však myslí i Checca, sestra paní Libery, ženy patrona Fortunata. Orsetta, druhá sestra paní Libery, čeká na Beppa, bratra patrona Toniho. Na Toniho čeká jeho manželka paní Pasqua. Zprvu poklidná rozmluva žen se brzy mění v temperamentní hádku. Nadávají si, pomlouvají. Mezi hašteřící ženy přichází lodičkář Toffolo a flirtuje se svobodnými dívkami. Muži se vracejí z moře. Rozmíšky a pomluvy způsobí, že se Lucietta i Orsetta se svými vyvolenými rozejdou. Titto Nane a Beppo zuří a napadnou Toffola. Tím se spor stává soudním případem. Soudce Isidoro, člověk "nad věcí", vyslýchá rodinu patrona Fortunata. Výpovědi jsou tak zmatené, že se vlastně nic podstatného nedoví. Nakonec se mu po mnoha komplikacích podaří konflikt urovnat. A tak má Lucietta opět svého Titta Nane, Orsetta Beppa. I Checca se dočká manžela - zasnoubí se s Toffolem.

Poprask na laguně – Městské divadlo Brno

Sluha dvou pánů - hra je založena na řadě záměn, omylů a převleků - hlavním iniciátorem zápletek je věčně hladový a ztřeštěný popleta Truffaldino, který se rozhodl pracovat zároveň pro dva pány (Beatrici a Florinda) - Beatrice hledá milovaného Florinda, přestrojí se za svého mrtvého bratra Fedriga, ale když přijde na zásnuby Silvia s Clarice, původní Fedrigovou snoubenkou, způsobí značný rozruch - po mnoha komických peripetiích se vše vysvětlí a milenecké páry se šťastně setkají – Clarice se Silviem, Beatrice s Florindem a Truffaldino s Claricinou služkou

Literatura období klasicismu Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Seznam použitých pramenů: Bláhová, Renata a kol. : Literatura pro 1. ročník SŠ Učebnice. DIDAKTIS, Brno 2008 Bláhová, Renata a kol. : Literatura pro 1. ročník SŠ, Pracovní sešit. DIDAKTIS, Brno 2008 Sárközi, Radek: Elektronická učebnice literatury, Abeceda, o. s. , Most Sochrová, Marie: Literatura v kostce pro střední školy, FRAGMENT, Havlíčkův Brod 1995 http: //cs. wikipedia. org/ http: //www. mdb. cz/inscenace-foto-17/? hra=68