Lidsk ucho Albta Svobodov LIDSK UCHO Albta Svobodov

Lidské ucho Alžběta Svobodová

LIDSKÉ UCHO • Alžběta Svobodová • VIII. B. 2008/09

Obsah: • Ucho • Součásti ucha • Jak slyšíme • Intenzita zvuku • Rozsah zvuku • Nemoci • Naslouchátka • Závěr

Ucho • Když se řekne ucho, tak si pravděpodobně představíte ušní boltec, což je odborný název pro útvar z kůže a chrupavky ležící na straně hlavy. Ale většina složitého sluchového ústrojí je schována hluboko uvnitř hlavy. Nejcitlivější části chrání lebka. Jsou to tři drobné kůstky zvané kovadlinka, třmínek a kladívko a spirálovitá dutina hlemýžď, kde se přeměňují zvukové vlny na nervové signály.

Součásti ucha:

Vnější ucho • Vnější ucho se skládá z boltce, zvukovodu a bubínku. • Boltec je tvořen chrupavkou (pouze lalůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce ale nemá vliv na sluch. • Zvukovod (také se mu říká sluchový kanálek) je trubice, která má část chrupavčitou a kostěnou. Na konci zvukovodu se nachází bubínek, hranice mezi zevním a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál do nitra ucha. Délka zvukovodu dospělého člověka je asi 3 cm.

• Bubínek je vazivová blanka na konci zvukovodu, cca 0, 1 mm silná. Zvuková vlna jej rozechvěje, bubínek ji zesílí a předá do středního ucha. Zdravý bubínek je lesklý a má šedavou barvu. Výstelka zvukovodu obsahuje mazové žlázy, které produkují ušní maz. Zvukovod má samočisticí schopnost – nečistoty jsou z něj vypuzovány směrem ven. • Výstelka zvukovodu obsahuje mazové žlázy, které produkují ušní maz. Zvukovod má samočisticí schopnost – nečistoty jsou z něj vypuzovány směrem ven.

Střední ucho • Střední ucho je systém vzduchem vyplněných dutin, vystlaných sliznicí. Začíná bubínkem, na nějž jsou napojeny tři sluchové kůstky. Mezi sluchové kůstky patří kladívko, kovadlinka a třmínek. Řetěz kůstek přenáší zvuk od bubínku do vnitřního ucha - ploténka třmínku se dotýká oválného okénka v labyrintu. • Ze středního ucha do nosohltanu ústí Eustachova trubice, která vyrovnává tlak ve středním uchu s tlakem v okolním prostředí. Pomáhá také čistit středoušní dutinu.

Vnitřní ucho • Vnitřní ucho se skládá z částí: • Hlemýžď je stočená trubička naplněná tekutinou. Vibrace z hlemýždě cestují po membráně. Tyto vibrace objevují vlasové buňky. Každá buňka vysílá signály do mozku po sluchovém nervu. Signály jsou vnímány jako zvuk.

• Orgány rovnováhy. Hluboko ve vnitřním uchu leží tři trubičky zvané polokruhovité kanálky. Kanálky vzájemně svírají téměř pravý úhel. a jsou naplněny rosolovitou tekutinou. Když pohnete hlavou a tělem, pohne se i tekutina. Jak tlačí dopředu a dozadu, nahoru a dolů, dotýká se vláskových smyslových buněk, které pomocí nervů řeknou mozku, v jaké pozici se zrovna nacházíme.

Jak slyšíme: slyšíme • Vnímání zvuku začíná tím, že se zvukové vlny zachytí v záhybech ušního boltce a dál se šíří zevním zvukovodem do středního ucha. Ve středním uchu se zvukové vlny přenášejí přes bubínek do vnitřního ucha. Poté co vlny rozechvějí bubínek, postoupí ke sluchovým kůstkám a dále až k další membráně vsazené do hlemýžďového okénka, zvané druhotný bubínek. Ta přenese vibraci pomocí tekutiny v hlemýždi.

• Uvnitř hlemýždě jsou v řádkách seřazeny tisíce smyslových buněk opatřených vlásky. Každá buňka má asi sto vlásků, které mění pohyb proudící tekutiny na vzkazy přenášené do mozku. Jestliže se vlásky poškodí, nebo chybějí, potom osoba částečně, nebo úplně ohluchne.

Intenzita zvuku • Odborníci měří zvuk v jednotkách zvaných decibely (d. B). Intenzita zvuku nestoupá s počtem decibelů lineárně: každé zvýšení o 3 d. B znamená zdvojnásobení hlasitosti. Nadměrná hlasitost poškodí trvale uši. Zvuky o síle 120 d. B, nebo dokonce víc jsou pro uši nejen nebezpečné, ale mohou způsobit i trvalou ztrátu sluchu. • Šepot – 20 d. B • Běžný hovor – 60 d. B • Hluk vysavače - 80 d. B • Rockový koncert – 120 d. B • Start tryskačového letadla – 140 d. B

Rozsah zvuku • Živočichové včetně člověka slyší zvuky pouze v určitém vlnovém rozsahu. K měření zvukových vln používají odborníci jednotkuk zvanou )Hz). Čím větší je počet herzů, tím je zvuk vyšší. Lidé slyší zvuky v rozsahu 20 – 20 000 Hz. Mnoho živočichů – včetně netopýrů a psů – dokáže vnímat zvuky daleko vyšší, než zachytí lidské ucho.

Nemoci • Mezi nejčastější ušní choroby patří zánět středního ucha. Sliznice ve středouší a Eustachově trubici oteče, vytváří se zánětlivý a hnisavý výpotek, napíná se bubínek. • Ludwig van Beethoven ztratil sluch. Dnešní lékaři se domnívají, že trpěl otosklerózou a dokázali by Beethovena vyléčit, ale tehdy mu nebylo pomoci. Umělec nemohl slyšet svou hudbu, ale dokázal si představit tóny. Odřízl nohy od piana a hrál vleže, aby cítil vibrace přenášené podlahou.

Naslouchátka • Naslouchátka jsou přístroje k zesílení zvuku. Vědcům se podařilo vyvinout silné tranzistorové naslouchátko, a přitom tak malé, že se dá vložit dovnitř ušního boltce. Nepatrný přístroj přijímá zvuky z okolí, zesílí je a pošle přímo do ucha.

Závěr • „Slepota odděluje člověka od věcí, hluchota od lidí. “ • Naše uši zachytávají ze zvuku zvukové vlny. Umožňují nám slyšet vše od šepotu až po hřímající bouři. Uši jsou také tlumočníky – překládají zvukové vlny do elektrických nervových signálů, které směřují do mozku. Spolu s mozkem dokážou vytvořit další ze smyslů – sluch. Ucho je dokonce i orgánem rovnováhy, neboť pomáhá udržet tělo v určité poloze.