Lidsk psychika Lidsk psychika provnjak vnmme ctme chovnjednn

Lidská psychika

Lidská psychika prožívání-jak vnímáme, cítíme chování-jednání (jak chceme vystupovat navenek, uvědomělé) - řeč (verbální projev) - vnější výraz (gesta, mimika)

vznik a vývoj=změna probíhající v čase, při které získává jedinec nové vlastnosti, stává se složitějším uvnitř i navenek a stává se méně závislým na svém okolí

organismus = organizované seskupení živé hmoty schopné samostatného života - podle vědců je člověk nejsložitější dráždivost = schopnost reagovat, udržovat stav vnitřní, vnější rovnováhy

lidský organismus – je schopnost nejen se adaptovat na okolí, ale je schopen se okolí přizpůsobit - jde o přiměřenost reakcí druhy reakce a) lokální (reaguje ta část organ. , která přijímá podněty) b) humorální (1 část přijímá, druhá odpovídá)

nervová regulace – soustava nervová, která řídí příjem a reaguje na podněty

psychické složky – např. představy, city, paměť - živočich se musel vyrovnávat s okolím - z příčiny přizpůsobit se okolí

Vznik lidského vědomí hominizace člověka hlavní faktory – vzpřímená chůze, změna stavby ruky, posazení očí, zvětšení mozku, život ve skupině, rozvoj řeči, používání nástrojů + další činitelé

člověk vykonával činnost záměrně, cílené zprostředkování zkušeností dalším – fixace – cílevědomě se učit začaly se vyvíjet vztahy při všech činnostech muselo dojít k rozvoji psych. procesů (poznávání, paměť, řeč, rozvoj vůle, fantazie, …)

Determinace lidské psychiky = vymezení, determinant=činitel a) Biologická - CNS, endokrinní systém, růst a vývoj organismu, dědičnost, biologické potřeby a pudy, celkový a momentální tělesný stav. b) sociologická

biologická determinace činnost mozku a nervové soustavy a) vrozené – činnosti orgánů v těle, podřízené vnějším vlivům (střídání ročních období) b) uměle vytvořené – vytváříme si je opakováním věcí v určitou dobu

žlázy s vnitřní sekrecí (endokrynní): a) primární – v důsledku poruchy vzdělávání, citů, … b) sekundární – deformace těla buď mluvíme o stavu aktuálním nebo celkovém

základní biolog. potřeby – hl. motivy lidského chování - dýchání, teplo, potrava, pití, vyměšování, bydlení, poloha v prostoru a čase, spánek, pocit bezpečí, ostatní společnosti, zachování rodu

dědičnost – vlohy, které na základě prostředí rozvineme nebo ne - předpoklad proto, jaký člověk bude - ze začátku života má dědičnost velkou roli, postupem času upadá

sociální determinace 1) 2) 3) působení sociál. prostředí tvořeno lidmi společenskými normami Kulturou výchova

1) typy vztahů jež na nás působí a) jedinec – jedinec = je v nich citový vztah (dítě – rodič, žák-učitel) b) jedinec – společ. = zařazení ke společ. skupině (rodina, třída, družstvo) - formují naši psychiku, přijímáme hodnoty, učíme se žít mezi lidmi

c) společ. – jedinec = hraní sociálních rolí d) společ. - společ. = fotbalisté, třídy mezi sebou

2) Společenské normy a) zvyk – to, co je společ. obvyklé, očekávané b) mravní obyčej – to, co je ve společ. (ne)morální (pohoršení, odsouzení) c) zákon – to, co je/není přípustné, vynutitelné státní mocí (pokuta, vězení) d) tabu – to, co se nejvíce odsuzuje (o čem se ve společ. ani nemluví)

3) Kultura vše, co souvisí s lidskou činností (věda, technika, …) sociální kultura – veřejné mínění, instituce (rodina, okolí, soudy, …) lidská psychika je ovlivněna nejen sociál. a biolog. determinanty ale i vlastní aktivitou člověka

praxe Chlapci Oskar a Jack Jufe jsou dvojčata. Jeden byl ovšem vychován v Německu, druhý v Turecku. Jako dospělí se viděli jen dvakrát: jednou ve 30 a podruhé v 50 letech. I přesto, že vyrůstali v odlišném prostředí, jsou téměř stejného temperamentu, mají rádi podobná jídla a vykazují některé shodné osobní zvláštnosti. Tzv. Minnesotská studie na tomto a podobných příkladech odděleně vychovaných dvojčat ukazuje vysoký podíl dědičnosti na osobnost člověka

přiřaďte biologický sociálně-psych. výchova, vrstevnická skupina, nervová soustava, kostra, bezpečí v rodině, smyslové orgány, funkce hormonů, psychická deprivace, špatná životospráva, dědičnost

učení vytvořte tzv. pětilístek

učení hlavní mechanismus soc. determinace lidské psychiky (napodobování vzorů) získávání zkušeností a utváření nového jedince naučené je opak vrozeného záměrné, systematické získávání návyků, dovedností, zkušeností dlouhodobý i krátkodobý charakter

průběh učení a jeho výsledky čl. se učí celý život a zároveň si osvojuje výsledky činnosti celých generací prostřednictvím školy, rodičů, knih, médií učením se rozvíjí osobnost čl. , zvyšují se možnosti vykonávání určitých činností úlohou učení je: č. se naučí vyrovnávat s život. prostředím, získá předpoklady pro aktivnější, plnější a zajímavější život

v průběhu učení dochází ke snižování počtu chyb, zrychlování činnosti, zlepšování kvality, zmenšování únavy přibližujeme se optimálnímu výsledku zlepšování se děje díky tzv. regulačním mechanismům (myšlení, vědomá kontrola, …) ovlivnění vnitřní i vnější

proces učení 4 fáze: a) motivační – vytyčení úkolu, získáme pohnutku, vnitřní motiv (uspokojení zákl. lidských potřeb), vnější motiv (závislé na sociál. prostředí) b) poznávací – pronikání do problému c) výkonová – pochopení, osvojení d) kontrolní

chyby= přirozená věc, není negativní - měly by nás poučit a vést k tomu, že na základě chyb se zdokonalíme - nejsou důkazem naší neschopnosti

ovlivnění učení závisí na: metodě, jakou zvolíme; motivaci; výsledcích předchozích učení; stavu jedince; vlastnostech jedince; vnějších podmínkách; učiteli; atmosféře školy; věku

výsledky učení 1) vědomosti – soustavy představ a pojmů, které souvisí s psychickými procesy jako je vnímání a fantazie 2) dovednosti – dílčí psychické předpoklady k určitým činnostem a) senzomotorické – činnost smyslů a pohybu (jízda na kole, psaní, …)

b) intelektuální – např. řešení rovnic, uplatnit gramatická pravidla c) sociální – chování k lidem, dodržování norem

3) návyky – dílčí psych. předpoklady, které vybízejí k určité činnosti pozitivní – zdravá výživa, čištění zubů negativní – drogy, okusování nehtů

4) postoje – získaný motiv dílčího chování, který se utváří na základě znalosti problému, jevu - důležité je hodnocení (kladné/záporné)

Druhy učení probíhá na celé řadě různých úrovní životních projevů našeho organismu

1) - - učení podmiňováním podmíněný reflex podstatou je schopnost organismu učit se reagovat na podmíněné (původní) podněty emocionálně (citem radosti, strachu) vegetativně (fyziologické reakce-slinění I. P. Pavlov

2) pokusem a omylem - E. L. Thorndike – experiment s kočkou - systém odměn a trestů (odměna efektivnější)

E. Thorndike – pokus s kočkou

3) učení senzomotorické - smyslově pohybové učení

4) verbální (slovní) - jazykové kompetence osobnosti - jazyk důležitý pro interakci i pro rozvoj myšlení - nedostatky způsobují špatné sociální styky

5) pojmové - umožňuje nám myšlenkově uchopit určitou třídu jevů 6) učení vhledem a řešení problémů - W. Köhler- tzv. vhled do situace, myšlenkové postižení souvislostí - propojení cíle a využití prostředků k jeho dosažení (experiment se šimpanzy)

7) učení nápodobou - na základě pozorování druhých lidí 8) učení v životních situacích (sociální) - nápodoba, posilování, identifikace (ztotožnění se s osobou) - dítě má sklon napodobovat chování dospělých - systém sankcí

životní úloha lidského učení je v aktivním vyrovnávání se s životním prostředím, přírodním a zejména společenským, v získávání předpokladů pro plnější, aktivnější a tvořivější život

naučit se můžeme cokoliv-ať pozitivní dovednosti a návyky (odpovědnost, komunikativnost, …) - tak i negativním (nedůvěra, nebo přílišná důvěra, nespolehlivost, …) CO SE LZE NAUČIT, LZE SE I ODNAUČIT

nezdravý vztah Osmnáctiletý muž je natolik identifikovaný se svojí matkou, že nemá prakticky žádný osobní život. Proč taky? Žádná partnerka mu nevyhovuje (a nevyhovovala by přece ani matce), nemá ty správné vlastnosti a postoje, neposkytuje tolik bezpečí. Silná a někdy až nezdravá identifikace s jedním z rodičů může být brzdou v odpoutání se od původní rodiny. Úkolem je pěstovat blízkost, ale zároveň podporovat nezávislost.

naučit se strachu? žádný problém Učení podmiňováním inspirovalo i amerického psychologa Johna B. Watsona, který tvrdil, že veškerému chování se lze naučit. Známý je jeho experiment, kdy byl sirotek Albert postupně vystavován nepříjemnému zážitku, až se naučil strachu. Když si chtěl Albert pohladit malou krysu, uslyšel nepříjemný zvuk úderu o tyč. Po opakování situace se malý Albert při každém dalším kontaktu se zvířetem začal třást strachem a plakal. Nepodmiňovaný strach se u něj pak přenesl na další malá zvířata a předměty, které zvíře připomínaly.