Leteck doprava Jednotliv sloky leteck dopravy zasahuj do

Letecká doprava • . Jednotlivé složky letecké dopravy zasahují do mnoha oborů vzájemně zcela nesouvisejících, jako jsou ku příkladu aerodynamika, termodynamika, elektro a radiotechnika, meteorologie, klimatologie, fyziologie, právní vědy apod. , jejichž požadavky je nutno vzájemně koordinovat

Význam letecké dopravy nespočívá v jejím objemu, nýbrž v její rychlosti. Doprava pošty, spěšných zásilek a hlavně osob značně urychluje hospodářský život státu. Umožňuje lepší využití pracovní doby cestujících při služebních cestách, urychluje přesun zboží podléhajícího rychlé zkáze na velké vzdálenosti, kam by se normálními dopravními prostředky toto zboží nemohlo dostat (ryby, lesní plodiny, květiny apod. ), přepravuje živé tvory nesnášející dlouhý transport (malá kuřátka, rybí násady, živé ryby a mořské živočichy, divoká zvířata apod. ).

• Další výhodou je i ta okolnost, že při jejím budování není třeba žádných investic do výstavby jejích tratí, ani na jejich udržování či obnovu (s výjimkou zabezpečení letového prostoru). Tratě lze libovolně měnit i prodlužovat, pouze v závislosti na doletu konkrétního typu letadla. Náklady na zabezpečovací službu traťovou jsou poměrně malé ve srovnaní s náklady na ostatní druhy dopravy. • Letecká doprava má i kulturní význam, umožňuje a značně urychluje výměnu kulturních hodnot, ať už je to pořádání výstav, zájezdů divadel, koncertních umělců nebo celých těles.

Podmínky rozvoje letecké dopravy • Rychlost letadla je základní předností letecké dopravy. Dnešní letadla s pístovými motory mají letovou rychlost 400 -500 km/h, což je asi 5 krát rychlejší než železniční rychlík a 10 -15 krát rychlejší než rychloplavební námořní loď. Letadla s pistovými motory jsou dnes v letecké dopravě na ústupu a jsou nahrazována letadly turbovrtulovými nebo proudovými o značně větších rychlostech (kolem 1000 km/h ). Pro vysoké ekonomické náklady už dnes nejsou v provozu letadla s vyššími rychlostmi kolem 2000 km/h (Concorde cca 2400 km/h).

• Vlastní cestovní rychlost však oproti rychlostem shora uvedeným je menší, a to z toho důvodu, že je nutno cestující dopravit ze středu města na letiště a po příletu z letiště do středu města, čímž se doba přepravy prodlouží. Podstatně ovlivní pozemní doprava délku přepravy na kratších linkách, naopak u dlouhých mezikontinentálních letů doba strávená v pozemním dopravním prostředku nebude podstatná

• Není třeba se obšírně zmiňovat o důležitosti bezpečnosti letecká dopravy. Získání důvěry cestujících je přímo podmíněno nutnosti dosažení nejvyšší bezpečnosti. Veřejnost reaguje velmi citlivě, zejména v dopravě na kratší vzdálenosti na každou leteckou nehodu, po níž okamžitě klesá poptávka po cestování letadlem, i když jde o dočasný jev. Podle statistik Mezinárodní organizace civilního letectví ICAO (International Civil Aviation Organization) je však stále letecká doprava jednou s nejmenším počtem smrtelných úrazů na osobokilometr.

• Ekonomie letecké dopravy závisí na celé řadě faktorů, jako např. vzdálenost, výška letu, poměrné využiti placeného zatížení, určené provozní využití, údržba a životnost letadel a pod. Letecká doprava nemůže soutěžit s dopravou hromadného zboží po železnici. Uplatňuje se pouze pro dopravu zboží choulostivého, drahého, ale poměrně váhově lehkého a všude tam, kde význam rychlosti doručení kryje vyšší dopravní náklady letadlem

• Podmínka pohodlí letecké dopravy je její značnou předností. Klimatizované a přetlakové kabiny moderních letadel ochraňují cestující před nepříjemnými vlivy letu ve velkých výškách. Vlivem rychlosti letadla je doba strávená v dopravním prostředku poměrně malá. Vzhledem k výškám, ve kterých dnešní letadla létají (kolem 10. 000 m) je let naprosto klidný. Ani hluk v izolované kabině dnešních letadel podstatně neznepříjemňuje cestováni. Na delších tratích je postaráno o občerstvení a všeobecné pohodlí cestujících. Cestující má volbu několika tarifních tříd podle svých nároků a finančních možností. Některá letadla na delších tratích mají na palubě také lůžka za zvláštní poplatek.

Rozdělení letadel Letadla se dělí na dvě základní skupiny: • letadla lehčí vzduchu (aerostaty) • letadla těžší vzduchu (aerodyny)

Do skupiny letadel lehčích vzduchu počítáme balóny a vzducholodě, které dnes nemají praktického významu v letecké dopravě. Výjimkou je zde přeprava nadměrně těžkých a objemných předmětů, kde se svět opět s vděkem vrací k vzducholodím. Letadla těžší vzduchu se dělí na bezmotorová a motorová, při čemž motorová letadla mohou být s pevnými nebo pohyblivými nosnými plochami. Pro leteckou dopravu mají hlavní význam letadla motorová s pevnými nosnými plochami, i když letadla s pohyblivými nosnými plochami (vrtulníky) jsou používány v letecké dopravě na kratší vzdálenosti. Podle toho, zda letadla přistávají na zemi či na vodě rozeznáváme letadla pozemní, vodní, případně obojživelná přizpůsobené přistávání na zemi i na vodě.

Pohonné jednotky letadel • Motorová letadla lze dále členit podle druhu hnacího stroje, a to na • letadla vrtulová s pístovými motory • letadla trysková, – proudová, – náporová – raketová.

Letadla těžší vzduchu • V letecká dopravě stále ještě převážnou část letadlového parku tvoří a budou tvořit letadla těžší vzduchu s pevnými nosnými plochami. Letadlo a pevnými nosnými plochami má základní závažnou vlastnost. Musí se pohybovat vždy určitou rychlostí, aby při vhodném náběhu křídel vznikal dostatečný vztlak a letadlo se udrželo ve vzduchu

• Pro letadla se udávají vždy čtyři hlavní stupně rychlosti, a to: • rychlost minimální je nejmenší rychlost za vodorovného letu za bezvětří, kdy na ně působí ještě dostatečný vztlak potřebný pro vznášení se ve vzduchu, • rychlost vzletová a přistávací je zvětšená rychlost minimální o 15 - 25 %. Tato rychlost je důležitá z hlediska výstavby letiště, jelikož je základem pro stanovení délky vzletové a přistávací dráhy, • maximální rychlost je největší rychlost, kterou letadlo může vyvinout ve vodorovném letu za bezvětří na plný výkon všech motorů, • cestovní rychlost (také letová rychlost) je rychlost, kterou letadlo obvykle letí. Bývá u menších letadel o 10 - 15% nižší než je rychlost maximální, u větších letadel je procento ještě vyšší.

Letadla typu STOL a VTOL • skupina letadel tvoří letadla se strmým vzletem a přistáním (STOL) a letadla s kolmým vzletem a přistáním (VTOL).

Délka dráhy pro vzlet a přistání • Pro návrhy délek upravených ploch nebo drah na zemi je důležité znát délku rozjezdu letadel, t. j. délku, kterou letadlo musí projet od zahájení vzletu až k místu posledního doteku země, kdy již nabude takové rychlosti a vztlaku, aby se mohlo vznášet ve vzduchu a dále stoupat. Obdobně platí, že délka dojezdu je délka dráhy, kterou letadlo přistávání projede od prvního doteku až do úplného zastavení. Je jasné, že letadlo potřebuje tím větší délky upravené plochy pro vzlet nebo přistání, čím má větší vzletovou nebo přistávací rychlost.

• bezpečnostní rychlost vzletová (V 2) je nejnižší rychlost, kterou může letadlo bezpečně stoupat při výkonu vzletu s jedním zastaveným motorem. • kritická rychlost (V 1) je vhodně volená rychlost, za které se předpokládá, že se náhle zastaví jedna z hnacích jednotek letadla důležitá pro výkon letadla. Nastane-li porucha dříve, než je dosaženo kritické rychlosti, má pilot letadlo zastavit. Nastane-li porucha později již při vyšší rychlosti, pilot nemá zastavit, nýbrž má pokračovat ve startu s jedním zastaveným motorem. Toto pravidlo platí samozřejmě pro letadla se dvěma nebo více motory. Kritická rychlost se volí menší, nanejvýše rovná bezpečnostní rychlosti vzletové a má být vyšší než-li nejnižší rychlost, při které může být letadlo ještě ovládáno na zemi nebo nízko nad zemí v případě zastavení kteréhokoliv nejkritičtějšího motoru. Každý typ letadla má tyto rychlosti přesně zjištěny

Průběh vzletu letadla

Průběh přistání letadla. • Při přistávání letadla se předpokládá, že klesající letadlo se vznáší nad začátkem upravené přistávací plochy ještě ve výšce 15 m, takže k prvnímu doteku se zemí dojde až v určité vzdálenosti od začátku VPD a pak teprve nastane dojezd po zemi až do zastaveni letadla. Délka dráhy potřebná pro přistání letadla z výšky 15 m až do zastavení se nazývá délkou přistání. Tato délka činí podle předpisů 60 % délky celkové přistávací dráhy, čili dalších 40 % délky se přidává jako bezpečnostní rezerva.

Vliv rychlosti a směru větru na pohyby letadel • Vítr má značný vliv na směr a rychlost letícího letadla a na směr a délku vzletu a přistání. Výsledná rychlost letadla za větru se rovná algebraickému součtu rychlosti letadla za bezvětří a složky rychlosti letadla ve směru letu. Letí-li letadlo šikmo na směr větru, přičítá nebo odečítá se složka rychlosti větru do směru letu, kdežto kolmá složka snáší letadlo z jeho letové trati a letadlo musí letět natočené do směru výslednice vlastní rychlosti a kolmé složky panujícího větru.

• Směr a síla přízemního větru má rovněž rozhodující vliv na počet a směrové situování vzletových a přistávacích drah nebo pásů pro vzlety a přistávání letadel. • Vítr vanoucí proti směru vzletu a přistání letadla zkracuje délku rozjezdu a dojezdu letadla na zemi, poněvadž tyto úkony jsou prováděny menší absolutní rychlostí oproti zemi. Nepříznivě by působil souhlasný směr větru se směrem vzletu, který by musel být prováděn vyšší rychlostí, aby byla docílena nutná bezpečnostní rychlost vzletová oproti vzdušnému prostředí. Totéž by se projevilo i přistání, které by se dělo též vyšší rychlostí

• malá sportovní letadla mají dovolenou kolmou složku větru ke směru vzletu a přistání jen 10 -15 km/h a celkovou rychlost větra do 40 km/h, při kterých jsou ještě dovoleny vzlety těchto letadel, kdežto těžká dopravní letadla nejvyšší kategorie snesou kolmou složku větru při vzletu a přistání 30 -40 km/h a maximální rychlost větru až 110 km/h.

Letiště

Letištní názvosloví • 1. Vzletový a přistávací pás je obdélníková část provozní plochy letiště, která je upravena tak, aby poskytovala přechod mezi zpevněnou vzletovou a přistávací dráhou a přilehlým povrchem území a chrání letadlo při jeho vybočení ze zpevněné vzletové a přistávací dráhy. Jeho povrch je zatravněný. • 2. Vzletová a přistávací dráha (VPD), je provozní plocha letiště určená pro vzlety a přistání letadel. Její povrch je opatřen těžkou cementobetonovou nebo živičnou vozovkou. V převážném směru větru se umísťuje hlavní VPD (2), do dalších směrů pak vedlejší VPD (2´), kterých může být i několik.

• 3. Pojezdová dráha (PD) je zvlášť upravená a vybavená část provozní plochy určená pro pojíždění letadel na vzlet nebo po přistání. Povrch je zpevněn těžkou vozovkou. • 4. Pás pro nouzová přistání. Každé dopravní letiště je vybaveno travnatým pásem pro nouzová přistání se zataženým podvozkem. • 5. Odbavovací plocha. Nástup a výstup cestujících z letadel, ošetření letadel během mezipřistání, zásobování letadel leteckými pohonnými látkami (LPH), nakládání a vykládání zavazadel, nákladů a pošty se děje na odbavovací plošině, která se umísťuje do těžiště pohybů letadel a navazuje na odbavovací budovu.

• 6. Provozní plochy. Před hangáry bývají umístěny zpevněné provozní plochy, které slouží pro odstavení letadel při menších opravách, zatím co větší opravy se dnes provádějí převážně v hangárech. • 7. Veřejná část zastavovacího prostoru (ZP). Zastavovací prostor je soubor objektů, které slouží provozu letiště a ve většině případů je členěn do části veřejně přístupné, kde dominujícím objektem je odbavovací budova sloužící k odbavení cestujících před odletem nebo po příletu

• 8. Dílenská část zastavovacího prostoru má charakter průmyslového závodu. Hlavními objekty jsou zde hangáry, na které navazují dílenské objekty a objekty potřebné pro letecký provoz. • 9. Předpolí. Pro zajištění bezpečnosti letadel při vzletech budujeme v prodloužení vzletového a přistávacího pásu předpolí, což je travnatá upravená plocha, nad kterou letadlo provádí část počátečního stoupání. Uvedené součásti letiště jsou ve schématu nakresleny a popsány na obrazku

• Přistávání za zhoršené viditelnosti a v noci vyžaduje složitého přístrojového vybavení jednak pozemního, jednak na palubě letadla. Proto VPD v těchto podmínkách nejčastěji používaná, z příletového konce se těmito přístroji vybavuje a je v souboru drah označována jako přístrojová VPD. Vzhledem k tomu, že každé budované letiště je situováno v jiné nadmořské výšce a jiných klimatických podmínkách, což je třeba v předpisu pro budování letišť zohlednit, udávají se všechny hodnoty týkající se délek VPD, délek vzletu, přistání apod. v tzv. standardní atmosféře. Tato předpokládá, že vzduch je dokonale suchý plyn, atmosférický tlak na hladině moře P 0=1 013 250 * 105 N*m-2 , teplota na úrovni moře T 0=288, 15°K (15°C), měrná hmotnost vzduchu na hladině moře ρ=1, 225 kg*m-3 předpokládá se vodorovný povrch VPD a bezvětří

Předpisy pro výstavbu letišť • Ministerstvo dopravy vydává v souladu s mezinárodními předpisy ICAO předpis L 14 LETIŠTĚ, kterými se řídí veškerá projekční činnost, stanovení ochranných pásem, vybavení letiště a označení překážek. Předpis je závazný pro veškeré novostavby a rekonstrukce letišť na území ČR.

Letiště jsou podle základní délky VPD rozděleny do skupin, které jsou označeny kódovými písmeny A – E. Na tato kódová písmena jsou vztaženy i ostatní předpisy např. šířky a sklony VPD, ale také ochranná pásma letišť. Základní délka VPD vytváří předpoklad k zařazení do kódového písmene tak, jak ukazuje tabulka

• Skutečná délka VPD se od základní délky liší tím, že k základní délce jsou připočítány prodlužovací koeficienty na nadmořskou výšku, teplotu a podélný sklon. • Šířka VPD je odstupňována podle důležitosti a předpis stanoví její nejmenší šířku u A, B na 45 m, C na 30 m , D na 23 m a E 18 m. • Podélné sklony jsou omezeny maximální hodnotou s rozlišením v krajních čtvrtinách VPD písmene A, B na 0, 8%, jinak ve střední části na 1, 25 %. U ostatních VPD platí omezení sklonů jednotně na celou délku VPD a to 1, 5 % u písmena C a 2, 0 % u písmene D a E. • Příčné sklony musí být takové, aby zaručovaly dostatečně rychlý odtok vody, nesmí však přestoupit hodnotu 1, 5 % u písmene A, B nebo C a 2, 0% u D a E. • Vzletová a přistávací pásy mají osu totožnou s osou VPD a u přístrojové dráhy mají šířku nejméně 300 m, u nepřístrojových VPD u kódového písmene A, B nebo C 150 m, 80 m u D a 60 m u E. Sklony mají být přizpůsobeny sklonům na VPD. • Šířky PD nesmí být menší než 23 m u písmene A a B, 15 m u C, 10 m u D a 7, 5 m u písmene E. Sklony na PD mají být pokud možno co nejmenší, musí zaručovat dostatečný odtok vody a nesmí přesáhnout v podélném směru 1, 5 % u písmene A nebo B , u ostatních 3%. Obdobně je stanovena také horní hranice sklonu příčného a to 1, 5 % u A, B nebo C a 2 % u D a E.

Ochranná pásma dopravních letišť • Pro každé dopravní letiště jsou stanovena ochranná pásma daná překážkovými rovinami a plochami. Překážkové roviny a plochy stanoví předpis L 14 a podle stupně důležitosti a tím i ochrany je lze řadit následovně: • překážková rovina přibližovacího prostoru slouží k ochraně letadel při klesání na přistání ať již vizuálnímu nebo přístrojovému, • překážková rovina vzletového prostoru ochraňuje pohyby letadel v prvé fázi vzletu a stoupání,

• přechodová překážková rovina navazuje na vzletový a přistávací pás a obě dříve vyjmenované překážkové roviny a chrání pohyby letadel v příčném směru v prostoru letiště. Dále se na dopravních letištích vytyčují: • vodorovná překážková rovina zabezpečující pohyby letadel při vyčkávání v letištním prostoru • kuželová překážková plocha, která skýtá boční ochranu. • U posledně jmenovaných je možno přečnívající překážky ponechat po náležitém leteckoprovozním posouzení, musí však být opatřeny denním i nočním výstražným značením.

Volba polohy letiště • Územní poměry. Prostor uvažovaný pro vybudování letiště musí být v souladu s územním plánem. Poněvadž se obvykle budují letiště po etapách, zajistí se potřebná plocha již zpočátku pro konečnou fázi výstavby, aby byla chráněna před zastavěním. Prozkoumá se výšková členitost území, složení základové půdy, průběh hladiny podzemní vody, odtokové poměry a možnost svádění srážkových vod a splašků z letištního prostoru, vodní zdroje, napojení na stávající komunikace, elektrovodnou síť a mnoho jiných.

• Vztah letiště k městu. Výstavba letiště poblíž města znamená vždy veliký zásah do území. Malá letiště zabírají plochu asi 10 - 30 ha, střední dopravní letiště asi 100 - 300 ha a velká dopravní letiště u hlavních měst 500 - 1000 ha i více. Zájem letiště být co možno nejblíže k městu, Při volbě polohy letiště je nutno dbát též na to, aby město nebylo příliš obtěžováno hlukem zejména tryskových letadel. Osy vzletových a přibližovacích prostorů by neměly procházet nad sídlišti.

• Klimatologické podmínky. Významným činitelem, který ovlivňuje uspořádání a počet přistávacích pásů a drah, je vítr - jeho rychlost a směr výskytu. Je důležité, aby území poskytovalo největší a nejlepší možnosti vyvinutí letiště ve směru převládajících větrů

Typy letišť • Různé typy letišť se rozlišuji podle počtu a vzájemného uspořádáni VPD nebo pásů se vztahem k prostoru určenému pro zastavěni letištními objekty sloužícími k odbavováni, údržbě a uskladněni letadel

• Jednopásové letiště • Se vrůstající hmotností letadel a praktickými i teoretickými poznatky o letištním provozu se ustálilo několik základních typů letišť převážně ovlivněných tvarem větrné růžice, hmotou letadel a konfigurací terénu. Nejjednodušším typem je letiště. jedno-pásové, které je možno navrhnout všude tam, kde se vyskytují větry vyšších rychlostí v jednom směru, případně ve dvou směrech otočených o 180°. Příklad jednopásového letiště

• Dvoupásové letiště • Zastavovací prostor u jednopásových letišť bývá navržen asi uprostřed podél některé strany VPD. V území, kde převládají větry ve dvou směrech, postačí navrhnout letiště dvoupásové, kde osy VPD svírají obvykle úhel 45 -90°. Menší úhly bývají méně vhodné, poněvadž nezvyšují příliš celkovou provozní využitelnost. Dvoupásová letiště jsou podle stávajících zkušeností nejobvyklejším typem dopravních letišť. Tvary dvoupásových letišť bývají různé. Obecný tvar je letiště ve formě písmene "X" - křížové s ostrým nebo pravým úhlem křížení os VPD tvaru písmene „T“ve formě písmene "L", nebo ve tvaru šipky) s ostrým křížením os tvaru písmene „V“.

Dvoupásové letiště tvaru „X“.

Dvoupásové letiště tvaru „T“.

Dvoupásové letiště tvaru „L“.

Dvoupásové letiště tvaru „V“.

Letiště trojúhelníková a třípásová • Ta je nutno navrhnout tam, kde se vyskytuji větry o vyšších rychlostech ve více směrech. Bývají to obvykle malé letiště, která používají lehká letadla citlivější na boční složku větru a nebo u dopravních letišť bývá v některém směru vybudován jen travnatý přistávací pás nebo kratší VPD pouze pro letadla lehčí. Na následujícím obr. je schematický nákres trojúhelníkového letiště s úplným systémem pojezdových drah. Možnost umístění zastavovacího prostoru je podél kterékoliv VPD s akceptováním požadavků tak, jak byly uvedeny u letišť dvoupásových

Letiště trojúhelníkové.

• Některá letiště, která vznikla před druhou světovou válkou, byla původně navrhována jako letiště čtyřpásová. V pozdější výstavbě byl však některý směr se zřetelem na vývoj těžších a dokonalejších letadel mnohdy opuštěn. Příkladem je naše hlavní mezinárodní letiště Praha-Ruzyně, na kterém se při další výstavbě od původního čtyřdráhového systému upouští a přechází se na dva základní směry VPD, které jsou schopny plně zajistit pravidelnost letecké dopravy novodobými letadly.

Velkokapacitní letiětě • typ letiště s drahami paralelními • typ letiště s drahami divergentními. • Přechodným typem jsou letiště s drahami quasiparalelními.

Letiště kapacitní – paralelní

Letiště kapacitní – divergentní.

Letiště kapacitní – tangenciální.

Letiště pro letadla se svislým vzletem a přistání (VTOL) • V posledních letech se začíná používat v letecké dopravě také vrtulníků jako leteckého dopravního prostředku. Oproti nejužívanějším letadlům s pevnými křídly je to letadlo s křídly otočnými, která se nazývají rotorem. Nevýhodou vrtulníků je jejich poměrně malá kapacita (kolem 15 - 20 cestujících) a poměrně krátký dolet. Také hladina hluku je značně vysoká

Letiště pro vrtulníky (VTOL).

Letiště pro letadla se strmým vzletem a přistáním (STOL) Snaha konstruktérů letadel je v poslední době vedena k tomu, zkrátit vzlet a přistání na nejmenší míru a navrhnout letadla s takovou stoupavostí, aby bylo možno letiště přiblížit pokud možno co nejvíce k městu, nedocházelo k zásadnímu omezování zástavby a zkrátil se čas potřebný pro spojení letiště s městem. Byly vyvinuty typy letadel, u kterých se využívá usměrnění proudu vzduchu směrem svislým při vzletu a přistání, který působí vztlak jako u letadel s pohyblivými křídly, při letu pak toto usměrnění je mimo provoz a letadlo se pohybuje jako letadlo s pevnými křídly.

Letiště pro letadla se strmým vzletem (STOL).

Zastavovací prostor dopravních letišť. • náplň zastavovacího prostoru, • funkční vztahy mezi jednotlivými objekty, • vztah zastavovacího prostoru k systému vzletových a přistávacích drah nebo pásů, • systém pojezdových drah a schéma pohybů letadel na letišti, • vztah k městu, • základové poměry, • rozsah a výškové členitosti území, • světové strany, • převážné směry větrů atd.

Projektování letišť • Při projektování letiště se postupuje podle stejných zásad jako u jiných stavebních objektů. Nutnou součástí generálního řešení letiště je posouzení překážek v okolí letiště, které se vypracovává v topografických mapách 1: 25 000 a v podélných řezech osami všech vzletových a přistávacích pásů nebo drah a vzletových a přibližovacích prostorů v měřítku délek 1: 25 000 a výšek 1: 1 000. Celkové posouzení se provede v rozsahu omezení všemi překážkovými rovinami a plochami stanovenými příslušnými směrnicemi

• Projekt zemních prací se vypracovává ve vrstevnicových mapách v měřítku 1: 1 000 nebo 1: 2 000. Po definitivním stanovení poloh vzletových a přistávacích pásů na podkladě schváleného návrhu posouzení překážek, vrstevnicových map 1: 5 000 a po místní prohlídce vytýčí a zajistí se v přírodě osy všech pásů, které se naváží na stávající triangulační síť. Výškové zaměření území letiště se provádí nejčastěji pomoci čtvercové sítě o straně 50 m. Za osu sítě se volí osa vzletového a přistávacího pásu a vytýčí se příčné profily po 50 m, na nichž se zaměří výškově body na vzdálenosti po 50 m, případně i menší podle členitosti území letiště.

• Návrh letištních drah a zpevněných ploch dopravního letiště je velmi závažným problémem, poněvadž jejich výstavba si obvykle vyžádá přes polovinu celého investičního nákladu letiště. Vozovky letištních drah a zpevněných ploch jsou vystaveny mnohem vyšším tlakům kol letadla, nežli působí na obdobné vozovky silniční. U nejvyšších tříd dopravních letišť způsobí zatíženi nejtěžších letadel na povrch vozovek přibližně tytéž účinky jako osamělé kolo o zatížení až 45 000 kg při huštění pneumatik až 1, 2 MPa.

• Na toto zatíženi lze navrhnout jen těžké vozovky betonové nebo ze živičných vozovek asfaltový beton na důkladném podkladu odpovídajícímu únosnosti půdy v podloží. U nás se používá nejčastěji vozovek betonových, poněvadž se mohou budovat vesměs jen z domácích stavebních hmot.

Technické vybavení letišť • Technické zařízení letiště je souhrnem elektrických, radiových a strojních zařízení, z nichž zejména zařízení radiová a světelná pro zabezpečování letů a přistávání letadel na dopravních letištích jsou vysoce specializovaná a technicky vysoce náročná. Ačkoliv většina z nich nespadá do stavebního oboru, musí se s nimi i projektant letištních staveb stručně seznámit, aby mohl komplexní projekt letiště v širokém kolektivu odborníků z těchto disciplin dokonale zvládnout.