Leo Janek 1854 1928 je svtov uznvan esk

Leoš Janáček (1854 – 1928) je světově uznávaný český hudební skladatel moderní klasické hudby.

Rodiště Leoše Janáčka • Hukvaldy na severovýchodní Moravě • Mezinárodní hudební festival Janáčkovy Hukvaldy

Pohled na Hukvaldy

Mládí talentovaného hudebníka Mladý Leoš Janáček studoval a zpíval v klášterní škole v Brně, posléze navštěvoval reálné gymnázium a učitelský ústav. V Praze poté studoval na varhanické škole, podnikl studijní cesty do Lipska a Vídně. Stal se dirigentem. V roce 1881 založil v Brně varhanickou školu a v roce 1919 v témže městě stál u zrodu brněnské konzervatoře.

Láska, vztah a pouta duší… • Brzy se oženil se svojí šestnáctiletou žákyní Zdeňkou Schulzovou. Za rok se jim narodila dcera Olga a později syn Vladimír, oba však zemřeli; syn už ve dvou a půl letech, dcera, když jí bylo 21 let. Zdeňka v roce 1878 1881 – svatba Leoše a Zdeňky Zdeňka v roce 1885 Olga Janáčková - 1902

Ženy, jež vstoupily do Janáčkova života (nebo naopak). Marie Calma Veselá (pěvkyně, básnířka, spisovatelka) Gabriela Horvátová (mezzosopranistka, herečka, představitelka Kostelničky) MCV KU GH KS Kamila Urválková (Janáčkova inspirace pro operu Osud) Kamila Stösslová (Janáčkova Múza ve zralosti a v smrti)

Janáčkova Múza – Kamila Stösslová Stala se pro Janáčka inspirací pro řadu hudebních děl. Byla o 38 let mladší než Leoš Janáček. (Klikni na J. Múza. ) Kamila Stösslová (manželka Davida Stössla) a jejich syn Otto v roce 1917

Lidové písně v Janáčkově duši Na počátku své skladatelské dráhy byl hudebně ovlivněn moravskou lidovou písní. Podle vzoru Dvořákových „Slovanských tanců“ složil podobný komplet, inspirovaný lidovou hudbou rodného kraje, s názvem „Lašské tance“. (Klikni na noty. )

První viditelný a slyšitelný úspěch • Po složení dvou oper Šárka a Počátek románu se mu dostalo prvního ocenění – opera Její pastorkyňa byla v roce 1904 nadšeně přijata brněnským publikem. K pražské premiéře Její pastorkyně však došlo až v roce 1916, neboť ředitel pražské opery (Karel Kovařovic) 12 let operu odmítal a pro pražskou premiéru ji sám upravil. Janáčkovi však navzdory tomuto svéráznému počínání a úpravám jeho díla její uvedení otevřelo dveře do celého světa: pod názvem Jenůfa zaznamenala ještě téhož roku významný úspěch ve Vídni, posléze v Německu a v roce 1924 v New Yorku. Od roku 1916 složil dalších pět významných operních děl, dva smyčcové kvartety, několik suit a písňové cykly (nejznámější je Zápisník zmizelého). Karel Kovařovic (1862 – 1920) Leoš Janáček, Karel Kovařovic a Jan Kunc v roce 1917

Její pastorkyňa - Jenůfa • Libreto (literární podklad hudebního uměleckého díla) vytvořil Leoš Janáček podle dramatu Gabriely Preissové. G. Preissová

Její pastorkyňa - Jenůfa Kostelnička Buryjovka

Její pastorkyňa – Jenůfa http: //www. youtube. com/watch? v=u 1 -yc 7 V 9 ek

Nadšené přijetí opery vnímavými posluchači v roce 1904 První dochovaná fotografie z představení opery Její pastorkyňa z roku 1911.

Kritika tvorby Leoše Janáčka • Zdeněk Nejedlý vystoupil s názorem, že Janáčkova hudba je barbarská, a především ani trochu krásná. „V Její pastorkyni není dost života“, vyslovil se tento muzikolog, historik, politik, veřejný činitel. • Vítězslav Novák, významný hudební skladatel, se o závěrečné části opery Její pastorkyňa, v níž se Kostelnička přiznává k vraždě Jenůfina dítěte, vyjádřil posměšně takto: „Je to, jakoby Jenůfa oplakávala svého papouška. “ • Milan Kundera formuluje v jednom rozhovoru tuto otázku: „Je Janáček jen zajímavým skladatelem jakéhosi exotického koutu Evropy, anebo jedním z tvůrců moderní světové hudby? “

Obdivovatel hudby a umu Leoše Janáčka Leoš Janáček studoval rytmiku a intonaci řeči lidí i zvířat, sbíral tzv. nápěvky mluvy, což posléze originálně převáděl do své hudby. zaznamenaný bzukot včely Milan Kundera

Další Janáčkova tvorba • Satirická opera na téma Svatopluka Čecha (1846 - 1908) „Výlety páně Broučkovy“ byla uvedena v roce 1920. • Pro operu „Káťa Kabanová“ podle dramatu Alexandra Nikolajeviče Ostrovského Bouře byla Janáčkovi inspirací paní Kamila Stösslová. • Následovala pohádková „Liška Bystrouška“, provedená v r. 1924, na motivy románu - fejetonu Rudolfa Těsnohlídka (1882 - 1928), který své dílo napsal na náměty kreseb malíře Stanislava Lolka (1873 - 1936). • Psychologicky zaměřenou je opera „Věc Makropulos“ na motivy dramatu Karla Čapka (1890 - 1938). • Posledním operním dílem, provedeným až posmrtně v r. 1930, byla opera „Z mrtvého domu“ na základě vzpomínek Fjodora Michajloviče Dostojevského (1821 - 1881) „Zápisky z mrtvého domu“.

Další Janáčkova díla • K jeho vrcholným symfonickým dílům patří Sinfonietta (provedeno v roce 1926), která je odrazem jeho radosti ze vzniku nového života v Československu. Radost je vyjádřena „třeskem vítězných trubek“ na začátku skladby. (Klikni na noty. ) • Dalším známějším symfonickým dílem je Taras Bulba (z let 1915 - 1918) na námět povídky Nikolaje Vasiljeviče Gogola (1803 - 1852), kde je obzvláště působivé hudební vykreslení povah obou Tarasových synů, hrdiny Ostapa a změkčilého Andrije, ochotného v lásce k dívce z nepřátelského rodu i zradit.

Britský dirigent – propagátor české hudby Sir Alan Charles Maclaurin Mackerras jako první dirigent začal hrát Janáčkovo dílo v původních partiturách – Janáčkova modernost mohla konečně zaznít bez úprav.

Příhody lišky Bystroušky Něco navíc pro hudební, taneční, kouzelnou duši… (Klikni na obrázek. )

Ať žije Janáčkova hudba! A lidé? Vyvalují oči; sám úspěch mám, prudkost ve skladbách. Odkud to ten člověk bere! Hádanka. Vrtají v ní jako krtci, aby ji rozluštili. Já bych tak rád zakřičel, Tebe vyzdvihl, ukázal: Hle, moje milá, miloučká hádanka života! (z dopisu Kamile Stösslové z 12. března 1928) Děkuji vám za pozornost. MB