Kyberkriminalita na dtech z pohledu forenzn psychologie Ludmila

Kyberkriminalita na dětech z pohledu forenzní psychologie © Ludmila Čírtková, 2013

Co je kyberkriminalita Termín nemá přesné vymezení v teorii ani praxi. Důsledek- statistická evidence v globálu i podle typů TČ není.

Fenomenologie/šíře jevu • Září 2013 SRN – příklad „Tuto SMS rozešli 20 kamarádům, jinak zemřeš/ zemře tvoje matka“ (incident vyšetřuje policie) • Případ Anna „Babylovers“ Od zdánlivých „drobností“ po závažné TČ

zkušenost Mladík přinutil dívku a její rodinu k pokračování intimního vztahu, ačkoliv se dívka chtěla rozejít, dívku i její rodinu terorizoval půl roku. Co se vlastně stalo: • Krádež identity ψ ? • Podvod na dívce a její rodině? případ odložen, TČ se nestal

Z pohledu forenzní ψ Kyberkriminalita - 2 základní verze • MČ = internet (vše se odehraje ve virtuálním světě) např. cyberstalking, cyberšikana, krádež identity, pošpinění sociální tváře na síti… • MČ = reál, Internet je prostředí vábení a získání obětí (grooming)

Viktimologická perspektiva Z pohledu obětí je to fuk, dopady stejné! Újma ve virtuálním světě bolí stejně jako újma v reálném světě! Někdy dokonce bolí ještě více! (vadí víc vymazání z přátel na face booku, viz známé kasuistiky např. Megan Taylor 2006)

Viktimologická perspektiva Virtuální trauma neexistuje, traumatizace je vždy reálným prožitkem. Oběti kyberkriminality se chovají stejně, jako jiné oběti: • mlčí (z mnoha důvodů) • tendují k sebeobviňování • jsou náchylné k reviktimizaci…

Co komplikuje prevenci • strach z kriminality je posazen především do reálného světa (když je dítě doma, nemůže se mu přece nic zlého/hrozného stát) • etika a morálka je ukotvena v reálném světe, ve virtuálním světě zatím vakuum oběti ale i pachatelé nevnímají anebo hůře vnímají hranice, • Pokles vztahových (komunikačních) způsobilostí v reálu oběť si neumí říct včas o pomoc…. . Viz např. studie o chladné a horké empatii

Co komplikuje kontakt s obětí kyberšikany, kyberstalkingu, kyberzneužití…. ? Chyba zpětného úsudku(hindsight bias). Stane-li se někdo obětí zločinu, domnívají se pozdější posuzovatelé, že to oběť měla a mohla tušit a měla tudíž přijmout patřičné preventivní kroky. Viz výzkumy R. Schilling 2012

závěr 1. Děti/mladiství představují zvláště zranitelné oběti – identita není vytvořená, dopad silný. 2. I přes dobrou osvětu se mohou stát O. Vedle prevence je třeba kvalitní psychosociální pomoci. Dostupnost nízká. odborníků/viktimologů je zatím málo! 3. Korektní zacházení s O je cestou ke snížení latence (zákon č. 45/2013 Sb. )

Děkuji za pozornost!