Krytosemenn rostliny PLODY Miroslav Maleninsk 2008 Plody jsou

Krytosemenné rostliny PLODY © Miroslav Maleninský 2008

Plody jsou orgány krytosemenných rostlin, které vznikají z pestíků. Přeměna pestíku v plod začíná opylením, tedy okamžikem, kdy jsou pylová zrna přenesena z tyčinek na bliznu. Krátce po opylení z pylových zrn vyrostou malé výběžky a začnou růst směrem k vajíčkům v semeníku.

Výběžky pylových zrn nakonec prorostou až k vajíčkům. Zde dojde k oplození. Po oplození se v místě vajíček začnou vyvíjet semena a z pestíku (přesněji řečeno z jeho semeníku) postupně vznikne plod. Při dozrávání plodu čnělka i blizna původního pestíku zanikají. oplození

osemení zárodek zásoba živin Každé semeno obsahuje zárodek budoucí rostliny a zásobu živin. Zvenku je kryté osemením.

Dužnaté plody po dozrání neusychají. Obsahují šťavnatou dužninu, která je většinou sladká. Plody jsou zpravidla pestře zbarvené. Takové plody lákají živočichy (hlavně ptáky a savce) a slouží jim jako potrava. Když živočich plod pozře a stráví dužninu, semena po čase vyjdou s trusem ven a mohou vyklíčit. Tím je zajištěno rozšiřování semen daleko od mateřské rostliny.

peckovice bobule malvice Základními typy dužnatých plodů jsou peckovice (obsahuje jen jedno semeno) a bobule (obsahuje více semen). Zvláštním typem dužnatého plodu je malvice.

Nejznámějšími příklady peckovic jsou třešně a višně.

Peckovicemi jsou i broskve, meruňky nebo nektarinky.

Také švestky, blumy, ryngle či špendlíky patří mezi peckovice.

Mezi peckovice patří i tropické avokádo (na obrázku) nebo mango.

Velmi zvláštním případem peckovic jsou plody kokosovníku - známé "kokosy".

Dužnina kokosového ořechu neslouží jako potrava živočichům. Po dozrání usychá a vytváří lehký vzdušný obal, díky němuž plod plave na hladině. Plody se tak mohou snadno šířit po moři z jednoho ostrovu na druhý. K nám se plody dovážejí bez obalu. To, co kupujeme jako "kokosový ořech" je tedy pouhé semeno, nikoliv celý plod.

Bobule na rozdíl od peckovice obsahuje více semen, příkladem může být kivi.

Bobulemi jsou i plody vinné révy.

Také rybíz nebo angrešt jsou bobule.

Bobulemi můžeme nazvat i plody citrusů, například citrony, pomeranče, mandarinky nebo grapefruity.

Také rajčata, melouny, dýně nebo okurky patří mezi bobule.

Bobulí je i paprika. Nenechte se zmýlit tím, že v kuchařských knihách najdete recept na "paprikový lusk". Lusk je úplně jiný typ plodu (má ho například hrách) a s odborným označením plodu papriky nemá nic společného.

Nejen v zahradách, ale i ve volné přírodě najdeme mnoho příkladů bobulí, například borůvky.

Bobulemi jsou i známé "dupací kuličky" oblíbené u dětí. Jsou to plody pámelníku.

Objevíte-li v lese tuto krásnou černou bobuli, rozhodně ji neochutnávejte. Je to prudce jedovatý rulík zlomocný.

I tyto bobule jsou jedovaté. Rostlina, která je vytváří, se jmenuje lilek potměchuť a hojně roste i v Praze.

Kávová zrna zná každý. Málokdo však ví, že jsou to semena z červených bobulí. Kávovník roste v tropech a pěstuje se především v Africe a v Jižní Americe.

Tato zvláštní bobule plná semen je plod divokého banánovníku z Jižní Ameriky. Z něj byly postupně vyšlechtěny odrůdy banánů, které známe z našich obchodů. Ty už neobsahují žádná semena, takže rostliny se na plantážích musí rozmnožovat nepohlavně.

Velmi zvláštním typem dužnatého plodu je malvice. Sice je dužnatá a obsahuje více semen, takže bychom ji mohli nazvat "bobulí". Ale z pestíku nevzniká celý plod (jako u bobule), ale jen blanitá čast uvnitř, které říkáme jádřinec. (Při jídle ji necháváme jako "ohryzek". ) Dužnatá část malvice vzniká přeměnou jiných částí květu, jak si ukážeme na následující animaci.

Toto je řez květem (například jabloně). Světle zelenou barvou je znázorněný pestík, tmavě zelenou barvou je označená část stonku, která obaluje spodní část pestíku. Květní obaly jsou rozlišené na kalich a korunu.

Po opylení koruna a horní část pestíku zanikají, spodní část pestíku se změní v blanitý jádřinec (se semeny). Části stonku kolem semeníku mohutně narostou a kolem jádřince vytvoří silný dužnatý obal. Tím vznikne malvice.

Toto je skutečná malvice. Na obrázku je vidět hranice mezi jádřincem (původní pestík) a zdužnatělými částmi stonku. Z bývalého kalicha a tyčinek zbyl "bubák" v horní části malvice.

Nejznámějším příkladem malvic jsou plody jabloní.

Malvicemi jsou samozřejmě i hrušky. Na obrázku jsou nezralé plody, u nichž ještě dobře rozeznáme lístky kalicha a zbytky tyčinek.

Také plody jeřábu patří mezi malvice. Říkáme jim jeřabiny.

Tyto malé oranžové malvice patří trnitému keři, který se jmenuje hlohyně šarlatová. Velmi často se pěstuje v parcích a zahradách.

Suché nepukavé plody Suché plody po dozrání usychají, takže jejich semena nejsou rozšiřována prostřednictvím trusu živočichů (jako u dužnatých plodů). Semena ze suchých plodů se šíří nejčastěji větrem (některá z nich mají ochmýřený "padáček" nebo blanité křidélko), jiná se šíří vodou (jsou lehká a plavou na hladině) nebo se prostě po pádu na zem odkutálejí o kus dál od mateřské rostliny. Suché nepukavé plody obsahují jen jedno semeno (pestík obsahoval jen jedno vajíčko), takže po dozrání nemusí pukat, aby se z nich semena vysypala. Třídí se podle toho, jak silné mají obaly (oplodí) a jak jsou tyto obaly spojené s povrchem semena.

nažka oříšek obilka Nažka je plod, jehož obaly jsou tenké a nejsou spojené s povrchem semena. Semeno ("jadérko") se z nich dá celkem snadno vyloupnout například nehtem. Oříšek se od nažky liší tím, že má obaly podstatně silnější a tvrdší. Chceme-li z plodu získat semeno, musíme tvrdé obaly rozlousknout nějakým nástrojem. Obilka má silné obaly, které jsou pevně srostlé s povrchem semena, takže chceme-li získat čisté semeno, musíme povrch obilky obrousit (to se dělá například před mletím mouky). Obilka je plodem všech trav (včetně obilovin).

Typickým příkladem nažky je plod slunečnice. "Jadérko" uvnitř je vlastní semeno.

Nažky javorů mají blanité křidélko, které usnadňuje přenos větrem. Většinou vyrůstají po dvojicích.

Známé nažky pampelišky mají ochmýřený "padáček", který také napomáhá šíření semen pomocí větru.

Mrkev má nažky pokryté malými ostny. Snadno se zachytávají do srsti živočichů, a tím se semena šíří i na velmi velké vzdálenosti.

Nejznámějším příkladem oříšku je plod lísky obecné.

Mezi oříšky patří i plody dubu - známé žaludy.

Oříškem můžeme nazvat i vlašský ořech (plod ořešáku vlašského). Před dozráním jsou vlašské ořechy sice obalené zvláštním zeleným obalem (vlevo), tento obal však nevzniká ze semeníku, ale ze stonku a krátce po dozrání odpadává.

Typickým příkladem obilek jsou zrna kukuřice.

Obilky najdeme i u všech dalších obilovin, například u ječmene (na obrázku), pšenice, žita, ovsa, rýže a mnoha dalších.

Suché pukavé plody Suché nepukavé plody obsahují více semen (pestík obsahoval více vajíček), takže po dozrání se plod musí otevřít, aby se semena mohla vysypat ven. Nejznámějšími typy pukavých plodů je lusk a tobolka.

Lusk je pukavý plod, který se otvírá dvěma chlopněmi. (Kliknutím spustíte krátkou animaci. )

Typickým příkladem lusku jsou plody hrachu setého.

Lusky má i fazol obecný a další luštěniny, například sója nebo čočka.

Lusky najdeme i u některých dřevin. Příkladem může být známý trnovník akát.

Zvláštním příkladem lusku jsou plody podzemnice olejné - známé arašídy zvané také "burské oříšky". Lusky vyrůstají pod zemí.

Tobolka je pukavý plod, který se otvírá více než dvěma chlopněmi nebo několika otvory. (Kliknutím spustíte krátkou animaci. )

Vlevo je tobolka tulipánu, vpravo tobolka ozdobné černuchy.

Typickou tobolku plnou semen nám předvádí jedovatý durman.

Tobolkou je i makovice - plod máku. Neotvírá se celá, semena vypadávají otvory v horní části.

Příkladem tobolky jsou i plody jírovce maďalu. V každém semeníku bývá více vajíček, často však dozrává jen jedno nebo dvě. Semenům se lidově říká "kaštany".

Pravé jedlé kaštany rostou na kaštanovníku setém, který se pěstuje hlavně v jižní Evropě. I jeho plody lze označit jako zvláštní druh tobolky.

Nepravé plody Některé útvary obsahující semena zdánlivě vypadají jako jeden plod. Ve skutečnosti však jde o skupinu plodů, které buď pocházejí z jednoho květu (jestliže v květu bylo více pestíků), nebo dokonce z mnoha samostatných květů. Skupinu plodů, která vznikla z mnoha pestíků v jednom společném květu, nazýváme souplodí. Z nich si představíme vznik jahody a maliny. Skupina plodů, která vznikla přeměnou mnoha květů (tedy přeměnou květenství), se nazývá plodenství. Příkladem je ananas. Plodenstvími se v prezentaci zabývat nebudeme.

Jahoda sice vypadá jako jeden plod (navíc trochu "podivný", protože má "semínka" na povrchu), ve skutečnosti však jde o soubor několika desítek až stovek maličkých plodů (nažek). Červená dužnatá část jahody není pravým plodem, protože nevzniká z pestíku, ale z části stonku, ze které vyrůstají pestíky. Jahoda jako celek je tedy souplodí nažek na zdužnatělé části stonku. Každé jednotlivé "zrníčko" je jedna samostatná nažka, která vznikla z jednoho pestíku. Jestliže botanik řekne, že jahoda má suché nepukavé plody s jedním semenem, má kupodivu naprostou pravdu.

Květ jahodníku má po obvodu několik tyčinek (jsou vidět jejich tmavě žluté prašníky) a uprostřed spoustu malých pestíků (to jsou ty drobné žluté hrbolky).

Tento obrázek znázorňuje květ jahody v řezu. Žluté "kuličky" uprostřed květu jsou pestíky.

Kliknutím spustíte animaci, která ukáže, jak se části květu změní po opylení.

A jahoda je na světě. Na řezu ještě vidíme světlé cévní svazky, které vedou k jednotlivým nažkám.

Také malina je souborem plodů z jednoho květu. Tentokrát jde o souplodí peckovic. Stejným souplodím je samozřejmě i příbuzná ostružina.

Květ maliníku vypadá téměř stejně jako květ jahodníku. I on má uprostřed mnoho maličkých pestíků.

Kliknutím spustíte animaci, která ukáže, jak se části květu mění po opylení.

Z každého pestíku vznikla jedna malá dužnatá peckovice. Když je uchopíme, drží peckovice u sebe, takže utrhneme celé souplodí. U maliny bílá vyvýšená část stonku zůstane na rostlině, u ostružiny ji většinou utrhneme i se souplodím.

Konec