KREVN OBH Sousti krevnho obhu srdce kter stahy

KREVNÍ OBĚH

Součásti krevního oběhu � srdce, které stahy zajišťuje proudění krve uzavřeným systémem cév � uzavřený systém cév, jimiž krev v těle proudí

SRDCE (COR, KARDIA) � nepárový, dutý orgán, uložený v dutině hrudní mezi pravou a levou plící za hrudní kostí � v dospělosti má tvar kužele, jehož širší báze je obrácena vpravo, nahoru a dozadu; užší zaoblený hrot směřuje doleva, dolů a dopředu � povrch srdce kryje vazivový list – epikard, který podél cév vstupujících a vystupujících ze srdce přechází v zevní vazivový obal – perikard � mezi epikardem a perikardem je štěrbinovitý prostor s malým množstvím tekutiny – usnadňuje pohyby srdce � střední vrstvou srdeční stěny je srdeční svalovina myokard

Stavba srdce � srdce novorozence váží asi 20 – 25 g, u dospělého člověka 250 – 330 g � má čtyři dutiny – dvě síně a dvě komory � svislou svalovou přepážkou je rozděleno na pravou a levou část, dutiny obou částí jsou vystlány vazivovou nitroblánou srdeční – endokardem, který vytváří v síňokomorových otvorech chlopně cípaté, které oddělují síně od komor � mezi pravou síní a komorou je trojcípá chlopeň, mezi levou síní a levou komorou je dvojcípá chlopeň � chlopně usměrňují průtok krve jedním směrem

Stavba srdce � do srdce vstupují velké žíly a ze srdce vystupují velké tepny � do pravé síně vstupuje horní a dolní dutá žíla, která přivádí odkysličenou krev z tkání a orgánů těla � z pravé komory vychází plicní kmen, na jeho začátku je poloměsíčitá chlopeň zabraňující zpětnému toku krve z tepny do pravé komory � z plic se vrací okysličená krev čtyřmi plicními žilami do levé síně a z levé komory vystupuje nejsilnější tepna v lidském těle – srdečnice (aorta) – na jejím začátku je poloměsíčitá chlopeň

Srdeční svalovina � je zvláštní druh příčně pruhované svaloviny � svalová vlákna jsou spojena příčnými můstky, které dovolují, aby vzruch přecházel i na sousední úseky svaloviny (tzn. velké úseky se stahují jako celek) � svalovina komor je několikanásobně silnější než svalovina síní � má dvě základní vlastnosti – dráždivost a stažlivost � dráždivost je schopnost srdečního svalu se na vhodný podnět zkrátit � smrštění (kontrakce) srdečního svalu vede ke zmenšení objemu dutiny síně nebo komory a k vypuzení krve; stahu myokardu říkáme systola, opakem systoly je diastola

Výživa srdce � srdce potřebuje pravidelný a dostatečný přívod kyslíku a živných látek a odvádění zplodin metabolismu � myokard je velmi citlivý na nedostatek kyslíku � výživa je uskutečňována krví, přiváděnou koronárními (věnčitými) tepnami, které jsou prvními větvemi aorty � větví se na četné vlásečnice, které bohatě prostupují srdce � ucpání některé z nich způsobí odumření příslušné oblasti srdeční svaloviny (infarkt), po zhojení vznikne vazivová jizva � ze srdeční svaloviny je krev odváděna srdečními žilami

Činnost srdce � funkcí srdce je udržovat cirkulaci krve v cévách, srdce pracuje jako pumpa � základem jeho rytmické činnosti je střídání stahu (systoly) a ochabnutí (diastoly) myokardu � jeden cyklus srdeční činnosti, tj. postupné naplnění dutin a vypuzení objemu se nazývá srdeční revoluce � základní podmínkou průběhu srdeční revoluce je přesná časová návaznost systol a diastol a správná funkce chlopňového aparátu � každá srdeční revoluce má tři fáze, které se rytmicky opakují

Etapy srdeční revoluce � 1. systola síní Ø nastává po naplnění síní Ø jsou otevřeny cípaté chlopně a krev se přesouvá do komor, ve kterých se zvyšuje tlak Ø končí tehdy, když tlak v komorách převýší tlak v síních a uzavřou se cípaté chlopně � 2. systola komor (v síních nastává diastola) Ø přichází po dokončení systoly síní Ø cípaté chlopně jsou již zavřeny a poloměsíčité jsou ještě stále uzavřeny, protože tlak v LK je menší než v aortě a tlak v PK je nižší než v a. pulmonalis Ø vzruch přechází ze síní na komory, v komorách tlak vzrůstá, otvírají se poloměsíčité chlopně Ø dochází k vypuzování krve z komor do velkých cév, tím tlak v komorách postupně klesá a v daných cévách stoupá, uzavírají se poloměsíčité chlopně

Etapy srdeční revoluce � 3. diastola komor Ø cípaté i poloměsíčité chlopně jsou uzavřeny, klesá tlak v komorách a jakmile je nižší než tlak v síních, otvírají se cípaté chlopně a celý cyklus se opakuje (začíná systola síní) � 4. diastola síní Ø dochází k ní v průběhu systoly komor Ø poklesem tlaku v síních se vytváří sací síla, která nasává krev z dutých žil do PS a zároveň se plní z plicních žil i LS

Tepový a minutový srdeční objem � tepový srdeční objem (systolický) Ø množství krve vypuzené jednou srdeční systolou do aorty a do a. pulmonalis Ø toto množství je u nezatíženého organismu asi 70 ml Ø toto množství se zvyšuje při zátěži � minutový srdeční objem Ø množství krve vypuzené za 1 minutu, je to srdeční frekvence násobená tepovým srdečním objemem Ø minutový srdeční výdej je asi 5 litrů Ø jeho hodnota je závislá na počtu tepů Ø tachykardie – zrychlení srdeční činnosti Ø bradykardie – zpomalení srdeční činnosti

Tepová (srdeční)frekvence � je počet srdečních stahů za minutu � její velkost je závislá na věku, tělesné práci a podmínkách zevního a vnitřního prostředí � u novorozence je tepová frekvence 120 – 140 tepů za minutu, dále pak klesá až do dospělosti, kdy se pohybuje kolem 70 tepů za minutu � nejnižších hodnot dosahuje při spánku � při tělesné práci stoupají nároky na zásobení kyslíkem a tepová frekvence se zrychluje až na 180 – 200 tepů za minutu � tepovou frekvenci zvyšují emoce, radost, strach, úzkost, napětí, hluk, horečka

Řízení srdeční činnosti � činnost srdce je řízena automaticky a rytmicky impulsy, které vznikají přímo v srdci � funkci vytvářet tyto impulsy a rozvádět vzruchy srdeční svalovinou vykonává převodní srdeční systém � anatomicky se skládá ze sinoatriálního uzlíku a ze síňokomorového svazku s jeho raménky a vlákny Ø sinoatriální uzlík leží ve stěně pravé síně při ústí HDŽ do pravé síně – vznikají v něm vzruchy, které způsobují rytmické smršťování obou síní Ø atrioventrikulární uzlík leží na rozhraní pravé síně a komory – jeho činnost je podřízena sinoatriálnímu uzlíku Ø z atrioventrikulárního uzlu začíná síňokomorový svazek (Hisův svazek), který se v mezikomorové přepážce dělí na pravé a levé raménko, která končí v myokardu obou komor sítí Purkyňových vláken – vzruchy, které po nich přijdou vyvolávají smrštění komor

Řízení srdeční činnosti � převodní srdeční systém zajišťuje, že nejdříve dojde ke smrštění síní a pak teprve následuje smrštění komor � srdce je inervováno také vlákny vegetativních nervů, které jen regulují rychlost srdeční činnosti (sympatikus ji zrychluje a parasympatikus zpomaluje) � nadřazená řídící centra jsou v prodloužené míše � srdeční činnost je též pod vlivem emocí a pod vlivem nejvyšších oblastí CNS – mozkové kůry � na činnost srdce působí také různé látky – hormon dřeně nadledvin (adrenalin) a hormon štítné žlázy (tyroxin)

Zevní projevy srdeční činnosti � změna tvaru a objemu srdce – rtg. , ultrazvuk, CT � údery srdečního hrotu – hmatné v 5. mezižebří vlevo � srdeční ozvy – vyšetřují se poslechem Ø systolická – zvuk vznikající stahem srdečního svalstva a uzavřením cípatých chlopní; tišší a hlubší Ø diastolická – zvuk vznikající uzavřením poloměsíčitých chlopní a chvěním stěny aorty; ostřejší a vyšší � změny elektrických potenciálů – EKG = záznam elektrické aktivity srdečního svalu, snímá se z povrchu těla pomocí svodů � tep – zjišťuje se na vřetenní tepně na zápěstí, počet tepů odpovídá tepové frekvenci

CÉVY � cévní systém je tvořen na principu uzavřených trubic � tvoří jej tyto cévy: Ø tepny (arterie) Ø žíly (vény) Ø vlásečnice (kapiláry) � základní schéma cévního řečiště: arterie atrerioly kapiláry venuly vény � cévní řečiště se směrem od srdce větví na stále užší tepny, nejužší jsou vlásečnice, které na tepenné straně přecházejí plynule ve vlásečnice žilní části oběhu a ty se směrem k srdci spojují ve stále silnější žíly

Stavba cév � vnitřní vrstva – složená z plochých endotelových buněk, zajišťuje hladký a nesmáčivý povrch cév � střední vrstva – tvořena hladkou svalovinou, umožňuje změnu průsvitu cév, regulaci krevního tlaku a dodává stěně pružnost � vnější vrstva – tvořena vazivem, ve kterém jsou elastická vlákna zvyšující pružnost cévní stěny a také zde probíhají nervy pro hladkou svalovinu cév � jednotlivé typy cév se liší tím, že mají některou z vrstev více či méně vyvinutou: Ø tepny a žíly mají diferencovány všechny tři vrstvy, je žíly jsou méně pružné Ø na některých místech tvoří endotelová vrstva uvnitř žil chlopně, které zabraňují zpětnému toku krve Ø kapiláry mají redukovanou zevní a střední vrstvu, jsou tvořeny pouze endotelem, jsou hlavní funkční částí krevního oběhu

Krevní tlak � je tlak proudící krve na stěnu arterie � závisí na: Ø výkonu srdce – zvýší-li se výkon srdce, stoupá i tlak krve Ø odporu cévního řečiště, tj. průsvitu cév a jejich pružnosti – při stahu cév tlak stoupá, rozšířením cév tlak klesá Ø množství cirkulující krve – zmenšení objemu vede k poklesu TK � v průběhu srdeční revoluce tlak kolísá od maxima při srdeční systole k minimu v diastolické fázi � měří se auskultační metodou na pažní tepně a zapisuje se do zlomku: Ø tlak systolický (maximální) – tlak krve v cévách v průběhu systoly, závisí na výkonu srdce Ø tlak diastolický (minimální) – tlak krve v cévách v průběhu diastoly, závisí na odporu periferních cév

Krevní tlak � fyziologické hodnoty u dospělého člověka: Ø 120/80 mm. Hg � mění se v průběhu života, s přibývajícím věkem stoupá � hypertenze – zvýšení tlaku nad 140/90 mm. Hg � hypotenze - pokles tlaku pod fyziologické hodnoty

Uspořádání cévního systému � velký (tělní, periferní) – začíná z LK aortou a končí HDŽ a DDŽ � malý (plicní) – začíná z PK plicním kmenem a končí v LS plicními žilami, je kratší než velký oběh; v tepnách malého oběhu proudí krev odkysličená, žíly vedou krev okysličenou � obě části spojuje srdce � krev vypuzovaná z LK je rozváděna tepnami do všech oblastí těla, po průchodu vlásečnicemi se sbírá do žil a vrací se dutými žilami do PS, odtud vtéká do PK a z ní je vypuzována do plicního kmene, po průtoku plicními vlásečnicemi jde plicními žilami do LS

Velký oběh – aorta (srdečnice) � nejmohutnější tepna lidského těla � ze srdce směřuje vzhůru - vzestupná aorta, za rukojetí hrudní kosti se otáčí zepředu zprava směrem dozadu doleva jako oblouk aorty a sestupuje podél páteře – sestupná aorta, prochází bránicí a tím je rozdělena na oddíl hrudní – hrudní aorta a oddíl břišní – břišní aorta � ze vzestupné aorty vystupují dvě tepny věnčité � z oblouku aorty vychází kmen hlavopažní, levá společná krkavice a levá tepna podkličková

Velký oběh – aorta (srdečnice) � kmen hlavopažní se větví na pravou společnou krkavici a pravou tepnu podkličkovou Ø krkavice vedou krev do hlavy a vyživují orgány krku, obličejové části hlavy a mozek Ø tepny podkličkové vstupují do horních končetin � hrudní aorta vysílá tepny mezižeberní pro výživu hrudní stěny a tepny pro orgány dutiny hrudní � břišní aorta má větve párové a nepárové Ø párové větve vedou do svaloviny bránice a do stěn dutiny břišní, dále k párovým orgánům dutiny břišní (ledviny, nadledviny, pohlavní žlázy) Ø nepárovými větvemi jsou zásobovány nepárové orgány (játra, žaludek, slinivka, střeva) Ø rozvětvením břišní aorty vzniká pravá a levá společná tepna kyčelní

Velký oběh – horní a dolní dutá žíla � podél páteře vpravo probíhá dolní dutá žíla, která vzniká spojením dvou žil kyčelních ve výši 4. bederního obratle a odvádí krev z dolních končetin, pánve a z dutiny břišní; prostupuje bránicí a ústí do pravé srdeční síně � spolu s ní sem přichází i horní dutá žíla, která vzniká soutokem dvou žil hlavopažních (každá z nich vzniká spojením žíly hrdelní vnitřní a žíly pdkličkové) � sbírá krev z hlavy, krku, horních končetin a ze stěn hrudníku

Velký oběh – oběh vrátnicový � začíná i končí kapilární sítí � vlásečnice rozvětvené ve stěně žaludku, střev a slezině odvádějí krev do žil, které se za hlavou slinivky spojují ve vrátnicovou žílu � vrátnicová žíla – zanořuje se do jater a zde se větví, vlásečnice vstupují do jaterních lalůčků a jaterním buňkám odevzdávají látky vstřebané v nepárových orgánech dutiny břišní � ve velkém oběhu proudí tepnami krev nasycená kyslíkem – jasně červená, vystřikuje; žilami velkého oběhu proudí krev chudá kyslíkem – temně červená, plynule vytéká

Malý oběh � začíná z PK plicní tepnou a končí v LS plicními žilami � plicní tepny se zanořují do pravé a levé plíce, v plicích se dále větví na tenčí tepénky a vlásečnice, které obklopují plicní sklípky � stěnami vlásečnic a plicních sklípků prochází oxid uhličitý z krve do plic a kyslík z plic do krve � žilní část malého oběhu vytvářejí čtyři plicní žíly, které vedou krev nasycenou kyslíkem do LS