KOSOVO Bc Michaela Dvokov KOSOVO Vlajka Kosova POLOHA

KOSOVO Bc. Michaela Dvořáková KOSOVO

Vlajka Kosova

POLOHA

POLOHA

Úvod rozkládá se na Balkánském poloostrově stát Republika Kosovo hl. m. Priština rozloha 10912 km² poč. Obyvatel 2 100 000 hustota zalidnění 220 ob. /km² jazyk: albánština a srbština (ojediněle rovnoprávné)

národní složení: Albánci (88%), Srbové (7%), Goranci, Makedonci, Romové náboženství: Sunitský islám, Pravoslaví měna: EURO prozatinmí prezident: Jakups Krasniqi premiér: Hashim Thaçi

Vymezení Kosovo zahrnuje dvě oblasti: Kosovo a Metohije (nebo jen Kosovo) Samotné kosovo se rozkládá na východě a leží v něm hl. město Priština a Kosovo pole – místo na kterém se v roce 1389 odehrála významná bitva mezi Osmanskou říší a Srbskem se spojenci. Zatímco Metohije je v západní části a přiléhá k hranici s Černou Horou a Albánií. Kosovo a Metohije jako území vzniklo po 2. sv. Válce. Od 19. stol. do roku 1945 užívali Srbové pro oblast dnešního Kosova a Metohije název

Staré Srbsko (tento termín však kromě Kosova zahrnoval též kraje v nynějším Srbsku, Černé Hoře a nynější Makedonii) Oficiální název Kosova je Kosovo a Metohije, ale nynější vláda Kosova pro celou zemi používají název Kosovo.

Dějiny Kosova STAROVĚK Území Kosova bylo ve starověku na rozhraní tří indonézských skupin: Illrů, Thráků a Řeků. Území se dostalo pod vliv Makedonského království a od 1. st. n. l. bylo začleněno do Římské říše. STŘEDOVĚK 6. - 7. st. n. l. Přišli do této oblasti Slované, Srbové, které vytlačili původní obyvatele. 20. června 1389 se zde odehrála bitva Srbů

proti osmanským Turkům – bitva na Kosově poli. Tato bitva skončila nepříliš výrazným vítězstvím Turků. Osmanský sultán Murad I. byl zavražděn před bitvou. Bitva měla tragické následky pro Srby, protože zde padl výkvět srbské šlechty, která mohla klázt odpor postupujícím Osmanům. r. 1459 skončilo pod nadvládou Turků srbská knížectví i celé Bulharsko.

OSMANSKÁ NADVLÁDA Mezi roky 1459 a 1912 bylo dnešní Kosovo částí Osmanské říše. Během nadvlády Osmanské říše nad Balkánskými národy, trvající několik staletí, Albánci převzali v převážném náboženství tehdejší státní víru – islám. Pro Albánce bylo přijmout islám snadnější, protože v nich křesťanství nezapustilo silné kořeny.

Srbové se často proti osmanské nadvládě bouřili, avšak jejich povstání bývala zpravidla krvavě potlačena. Po takových povstáních Srbové v několika vlnách začali v roce 1690 prchat na sever, do Habsburské monarchie (oblasti dnešní Vojvodiny) a na vylidněných územích se usazovali příslušníci Osmanské říše.

1. POL. 20. STOLETÍ Území dnešního Kosova bylo až do 1. balkánské války (1912 -1913) jako jedna z posledních oblastí na Balkáně součástí Osmanské říše. Srbové se zmocnili Kosova a části Metohije. V roce 1913 se Albánci pokoušeli vyhlásit samostatný národní stát, ale Kosovo neobhájili.

V r. 1914 vypukla 1. sv. válka, v průběhu se srbské vojsko a část obyvatelstva stahovalo přes Kosovo a Metohiji a Albánci do Řecka. Po konci 1. sv. války v r. 1918 se Kosovo a Metohije staly součástí nově vzniklého království – Království Jugoslávie. Střety jugoslávských a albánských ozbrojenců trvaly až do roku 1920, avšak ani poté nebyl v Kosovu klid. r. 1939 ovládla Albánii Itálie a o dva roky později většinu Kosova.

2. POL. 20. STOL. r. 1945 na území Kosova vyhlášena Autonomní Kosovsko – Metohijská oblast. Poté byla několikrát přejmenována, roku 1970 na Autonomní oblast Kosovo a Metochie. Po válce přicházelo do Kosova mnoho přistěhovalců z Albánie. Albánci postupně získávali vyšší životní úroveň než v mateřské zemi. V roce 1974 získalo Kosovo status prakticky rovnocenný k ostatním republikám.

Zvýšená míra autonomie přinášela demonstrace mezi Albánci a Srby a však byly bezpečnostním aparátem Jugoslávie potlačeny. Počet Albánců v letech 1948 -1991 v Kosovu se ztrojnásobil. Srbové se cítili izolovaní a vštšina odcházela do Srbska za prací. Což mělo za následek růst albánské populace s velkým počtem dětí, které se ocitly v chudobě => vraždění Srbů a vypalování jejich obydlí. Bezpečnostní aparát byl bezmocný a zakázal v této situaci mluvit ve sdělovacích prostředcích.

ZRUŠENÍ AUTONOMIE A VYOSTŘENÍ VZTAHŮ (1987 -1999) V dubnu 1987 zrušena Titova ústava z roku 1974 a Kosovo se dostalo pod přímou srbskou správu. Všechna ostatní práva Albánců však byla zachována. Za účelem obnovení a rozšíření autonomie zakládá Ibrahim Rugova Demokratickou ligu Kosova – instituce, která mírovým způsobem usilovala o nezávislost.

Poslanci rozpuštěného albánského parlamentu pracovali v ilegalitě. 22. září 1991 na tajném hlasování vyhlásili Kosovo za nezávislý stát. Následovalo referendum, kde se potvrdilo, že od 9. října 1991 je Kosovo z vůle lidu nezávislé. Během let 1993 – 1995 se obě strany uchýlily k vyčkávací taktice. Albáncům bylo jasné, že připravené srbské zbraně by Kosovo srovnaly se zemí a Srbové se snažili během válek v Bosně a Chorvatsku působit mírotvorně.

VÁLKA V KOSOVU A ZÁSAH NATO 14. prosince 1995 podepsána Daytonská dohoda, která potvrzovala rozpad Jugoslávie, ale nepočítala s Albánci v Kosovu, protože Kosovo nemělo status svazové republiky. 1996 vznik kosovské osvobozenecké armády (UÇK), která zahájila ozbrojený odpor. 1997 vypukla v Kosovu občanská válka mezi kosovskou osvobozeneckou armádou a srbskými jednotkami

1998 označil velvyslanec USA pro Balkán Robert Gebard (UÇK) jako teroristickou organizaci. Prezident Miloševič (prezident Svazové republiky Jugoslávie) zahájil vojenské akce. Hlavním cílem bylo získat kontrolu nad územím ovládaném UÇK. V únoru a březnu byly pod záštitou mezinárodního společenství zahájena jednání mezi Srby a Albánci, která měla Kosovo postupně osamostatnit, ale zkončila fiaskem.

19. března zahájili srbské jednotky ofenzivu. 23. března schválily Spojené státy použití síly v Kosovu a mohly začít letecké útoky NATO na Jugoslávii, což nastalo další den. Akce nazvaná Operace Spojenecká síla. 9. června začalo stahování vojsk z Kosova a 10. června NATO ukončilo bombardování Jugoslávie.

NEZÁVISLOST KOSOVA 17. února 2008 parlament autonomní oblasti vyhlásil nezávislost na Srbsku a prohlásil Kosovo za demokratický, světský a multietnický stát. Oficiální orgány a představitelé Srbska však nezávislost odmítají uznat a považunjí oblast nadále za součást Srbska, postoj ostatních států není jednotný. Nezávislost Kosova uznalo 74 zemí a většina členů EU ( Velká Británie, Francie, Itálie,

Spojené státy, Turecko, roku 2008 Černá Hora a Makedonie). Proti uznání samostaného státu Kosovo jsou: Srbsko, Rusko, Řecko, Španělsko, Kypr, Rumunsko, Slovensko. Ministr zahraničí ČR Karel Schwarzenberg v minulosti prohlásil, že jeho úřad uzná nezávislost Kosova, až tak učiní většina evropských zemí. Proti uznání nezávislosti se vyjádřili např. Václav Klaus, Jiří Paroubek,

Miloš Zeman, Miroslav Ransdorf. 21. května 2008 v Teplicích bylo uznáno Kosovo za nezávislý stát Českou republikou.

Použitá literatura K. Galbraith, K. Japaridze, a další; Jadranské pobřeží Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Chorvatsko, Kosovo, Makedonie, Slovinsko, Srbsko, Svojtka & Co. ; Praha; ISBN 80 -7237 -414 -1 internet

KONEC Děkuji za pozornost