Klimatologie klimatick oblasti Klimatologie jako vda Klimatologie je

Klimatologie, klimatické oblasti

Klimatologie jako věda Klimatologie je věda o podnebí - klimatu. Podnebí (klima) Klimatologie je dlouhodobý režim počasí podmíněný energetickou bilancí, cirkulací atmosféry, charakterem aktivního povrchu a lidskými zásahy. Pojmem „dlouhodobý režim počasí“ označujeme průběh počasí“ meteorologických prvků a jevů za několik desítek let. V současné době je nejčastěji zpracováváno období 1961 - 2000 ( Atlas ČR).

Klimatologie jako věda

Vytváření klimatu Vlivy, které určují klima nazýváme klimatotvorné faktory (klimatické činitele). Rozlišení jednotlivých činitelů vytvářejících klima není jednoznačné, protože jejich vlivy se vzájemně prolínají. Pro účely tohoto výkladu budeme považovat za základní klimatické činitele: · energetickou bilanci, · atmosférickou cirkulaci, · geografické faktory, · antropogenní faktory.

Klimatologické faktory Energetická bilance je určována především součtem všech bilance toků krátkovlnného a dlouhovlnného záření, které jsou atmosférou a aktivním povrchem pohlcovány, odráženy a vyzařovány. Dále je třeba brát v úvahu změny tepelné energie při fázových změnách vody, změny tepla ve svrchních vrstvách půdy a předávání tepla mezi aktivním povrchem a spodními vrstvami atmosféry. Pravidelné změny příkonu sluneční energie během roku a dne se projevují poměrně pravidelným chodem řady meteorologických prvků (např. teploty a poměrné vlhkosti) a výraznou závislostí výskytu meteorologických jevů na roční a denní době (např. bouřek).

Klimatologické faktory Atmosférická cirkulace - z hlediska vytváření klimatu sledujeme především převládající typ proudění a pohyb vzduchových hmot, tzn. vlivy, způsobené všeobecnou cirkulací atmosféry. Dále sledujeme složky atmosférické cirkulace, podmíněné členitostí terénu a vlivy pobřeží velkých vodních ploch. Důležitou roli hrají též termicky podmíněné konvekční pohyby vzduchu a tření vzduchu o zemský povrch.

Klimatologické faktory Geografické podmínky - klima se vytváří v konkrétních, relativně stálých geografických podmínkách. Největší vliv na vytváření podnebí mají: – – – zeměpisná šířka, nadmořská výška, rozložení pevnin a oceánů (vzdálenost místa od pobřeží), orografie (reliéf zemského povrchu), mořské proudy.

Klimatologické faktory Antropogenní vlivy - z hlediska působení člověka má největší vliv růst CO 2 a dalších plynů v atmosféře. Vliv na klima mají též: – tepelné znečištění atmosféry (tj. teplo uvolňované činností člověka), – obsah antropogenních aerosolů v atmosféře, – ničení rostlinné pokrývky, zejména tropických lesů.

Klimatické klasifikace Stanovení klimatických typů a vymezování klimatických oblastí buď na celé Zemi, nebo v jejích částech. a) efektivní neboli konvenční klasifikace, vycházející efektivní klasifikace z projevů určitých klimatických poměrů, které jsou popisovány pomocí konvenčně zvolených kritérií, b) genetické klasifikace podnebí, vypracované podle klasifikace rozhodujících podmínek utváření podnebí.

Klimatické klasifikace Klimatický pás oblasti na zemském povrchu se stejným charakterem makroklimatu; jsou to jednotky makroklimatu nejvyššího řádu, které jsou uspořádány převážně zonálně a vytvářeny spolupůsobením hlavních klimatotvorných faktorů pásma klimatická fyzická klimatická pásma, která se vytvořila na reálném nehomogenním zemském povrchu spolupůsobením radiačních, cirkulačních a geografických faktorů klimatu. V důsledku nerovnoměrného rozložení pevnin a oceánů a s ohledem na všeobecnou cirkulaci atmosféry nemají všechna pásma souvislé zonální rozložení, ale mohou se vyskytovat jen v některých částech Země.

Klimatické klasifikace • Podnebí oceánické (maritimní) – Podnebí oceánů, moří a přilehlých částí pevnin (přímořské podnebí); vyznačuje se malými denními a ročními amplitudami teploty vzduchu, vysokou absolutní i poměrnou vlhkostí vzduchu, velkou oblačností a zpravidla i značným množstvím atmosférických srážek, které jsou obvykle rovnoměrně rozloženy během roku; – Oceanita (maritimita) – souhrn vlastností podnebí podmíněných působením oceánu na procesy utváření podnebí.

Klimatické klasifikace • Podnebí pevninské (kontinentální) – Podnebí charakteristické pro vnitrozemí rozlehlých pevnin nebo celých kontinentů, které jsou pod převládajícím vlivem pevninského vzduchu; vyznačuje se velkými denními a ročními amplitudami teploty vzduchu, sníženou poměrnou vlhkostí vzduchu, menší oblačností v létě a ve dne, nevelké roční úhrny atmosférických srážek, menší rychlost větru; – Kontinentalita – souhrn vlastností podnebí podmíněných působením pevniny na procesy utváření podnebí. Vzrůstá směrem od oceánu do nitra podnebí.

Klimatické klasifikace • Podnebí horské – Podnebí v horských oblastech, které je určované především výškovým faktorem; – vyznačuje se: • nižším tlakem vzduchu, • intenzivnějším slunečním zářením, bohatým především na UV složku, • čistotou vzduchu, • nižší teplotou, • menšími denními a ročními amplitudami teploty vzduchu, • větší rychlostí větru ve srovnání s přilehlými nížinami, • atmosférické srážky s výškou obvykle vzrůstají až po hladinu inverze srážek, jejich úhrn výrazně závisí na expozici svahů;

Klimatické klasifikace • Podnebí suché (aridní) – Podnebí s průměrným ročním úhrnem atm. srážek menším nebo rovným ročnímu potenciálnímu výparu; nízké srážky jsou pro vegetaci nedostačující a neumožňují vytváření pravidelných vodních toků; • Podnebí semiaridní – Polosuchý typ podnebí v oblastech s přirozeným rostlinstvem stepního nebo lesostepního charakteru (travními porosty odolnými proti suchu), v nichž jsou v některých letech srážky nedostatečné pro normální rozvoj zemědělských kultur.

Klimatické klasifikace • Index suchosti (aridity), faktor aridní – Kvantitativně udává stupeň suchosti podnebí v závislosti na různých klimatických prvcích a faktorech, – Ukazatel sucha podle E. Reichela (původně E. de Martona) N – průměrný roční úhrn srážel v mm, T – průměrná roční teplota, R – počet dní se srážkami v daném místě, 180 – průměrný počet srážkových dní ve střední Evropě.

Klimatické klasifikace • Podnebí vlhké (humidní) – Podnebí oblastí, v nichž se vytváří trvalá říční síť; – Indexy vlhkosti – užívaný k třídění a rajonizaci podnebí větších měřítek a pro určení vazeb mezi podnebím a vegetací; podle C. W. Thornthwaitea s - úhrn měsíčních rozdílů mezi srážkami a celkovým výparem za měsíce, v nichž je srážkový normál větší než evapotranspirace (celkový výpar), d - úhrn měsíčních rozdílů mezi srážkami a evapotranspirací za měsíce, v nichž je srážkový normál menší než normál evapotranspirace, n - úhrn měsíčních hodnot evapotranspirace v uvažovaných měsících.

Klimatické klasifikace Klasifikace klimatu podle Köppena • Konvenční klasifikace, RRR, T; • 5 klimatických pásů: – A - vlhké tropické klima, – B - suché horké klima, – C - klima mírně teplé, – D - mírně studené klima, – E - klima polární,

Klimatické klasifikace Klasifikace klimatu podle Köppena • 5 klimatických pásů členěných na klimatické oblasti, oblasti na zemském povrchu s poměrně homogenním podnebím, – – – w - suchá zima, s - suché léto, f - rovnoměrně rozložení srážek během roku, m - periodické srážky, S - step, W - poušť, T - tundra, F - věčný mráz, H - horské klima.

Klimatické klasifikace Klasifikace klimatu podle Köppena

Klimatické klasifikace Klasifikace klimatu podle Köppena K další detailizaci klimatických typů použil Köppen označení: a – s horkým létem, b – s teplým létem, c – s chladnějším, kratším létem, d – s velmi chladnou zimou, h – suché horké klima (průměrná roční teplota nad 18°C), k – suché chladné klima (průměrná roční teplota pod 18°C).

Klimatické klasifikace Klasifikace klimatu podle Köppena

Klimatické klasifikace Klasifikace klimatu podle Köppena Af – klima tropického deštného lesa (s rovnoměrným rozložením srážek během roku)

Klimatické klasifikace Klasifikace klimatu podle Köppena Am – klima tropického deštného lesa (s monzunovým charakterem srážek)

Klimatické klasifikace Klasifikace klimatu podle Köppena Aw – klima tropických savan (s výrazně vyjádřenou suchou periodou v zimě)

Klimatické klasifikace Klasifikace klimatu podle Köppena BS – klima stepí (k- suché chladné klima)

Klimatické klasifikace Klasifikace klimatu podle Köppena BW – klima pouští (h - suché horké klima)

Klimatické klasifikace Klasifikace klimatu podle Köppena Cf – mírně teplé klima s rovnoměrným rozložením srážek během roku (a – s horkým létem)

Klimatické klasifikace Klasifikace klimatu podle Köppena Cw – mírně teplé klima se suchou zimou (a – s horkým létem)

Klimatické klasifikace Klasifikace klimatu podle Köppena Cs – mírně teplé klima se suchým horkým létem

Klimatické klasifikace Klasifikace klimatu podle Köppena Df – mírně studené klima s rovnoměrným rozložením srážek během roku (d- s velmi chladnou zimou)

Klimatické klasifikace Klasifikace klimatu podle Köppena Dw – mírně studené klima se suchou zimou (b- s teplým létem)

Klimatické klasifikace Klasifikace klimatu podle Köppena ET – klima tundry

Klimatické klasifikace Klasifikace klimatu podle Köppena EF – klima stálého mrazu

Klimatické klasifikace Klasifikace klimatu podle Köppena Brno – Cfb - mírně teplé klima s rovnoměrným rozložením srážek během roku s teplým létem

Klimatické klasifikace Klasifikace klimatu podle B. P. Alisova • genetická klasifikace Země podle podmínek všeobecné cirkulace atmosféry, • základem pro třídění je převládající výskyt geografických typů vzduchových hmot v určité oblasti; • hranice mezi klimatickými pásmy (zónami) jsou většinou zimní a letní polohy klimatologických front;

Klimatické klasifikace Klasifikace klimatu podle B. P. Alisova • hlavní klimatická pásma – území, v nichž se vyskytuje prakticky po celý rok stejný typ vzduchové hmoty, • přechodná klimatická pásma – území, v nichž dochází k sezónnímu střídání dvou různých vzduchových hmot;

Klimatické klasifikace Klasifikace klimatu podle B. P. Alisova 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. rovníkové (ekvatoriální), rovníkové (ekvatoriální) rovníkových monzunů (subekvatoriální), tropické subtropické, mírných šířek subarktické, subantarktické (málo výrazné), arktické antarktické

Klimatické klasifikace Klasifikace klimatu podle B. P. Alisova • hranice mezi klimatickými pásmy (zónami) jsou většinou určeny zimní a letní polohou klimatologických front; • každé z uvedených šířkových pásem se dále dělí na čtyři základní typy podnebí, a to – – kontinentální, oceánský, západních břehů (pobřeží), východních břehů (pobřeží).

Letecké klimatologické informace se připravují ve formě leteckých přehledů a tabulek a popisů leteckých klimatologických podmínek, přičemž se vychází z postupů Světové meteorologické organizace (WMO). Údaje letecké klimatologie vycházejí ze statistického zpracování dlouhodobých pozorování letecky významných prvků a jevů. Výsledky zpracování slouží např. při plánování nových tratí, při plánování provozu na letištích, při vyhodnocování ekonomičnosti letecké činnosti na uvažované trati, při volbě místa pro nové letiště apod.

Letecké klimatologické informace Vypracované klimatologické materiály jsou na základě žádosti poskytované i jiným meteorologickým službám, leteckým společnostem, atd. Podle doporučení WMO má být k dispozici letištní klimatologický přehled pro každé mezinárodní letiště. Obsahuje statistické údaje o výskytu specifikovaných hodnot jednoho meteorologického prvku nebo kombinace dvou či vícero meteorologických prvků. Ve smyslu předpisu L-3 Meteorologie mají být připravené a publikované i popisy leteckých klimatologických podmínek (pro letiště, tratě letu, letové oblasti), které vytvářejí leteckou klimatografii.

Klimatografie letišť Klimatografie letiště představuje popis klimatických podmínek jako letiště výsledek statistického zpracování dlouhodobé řady pozorování letecky významných prvků a jevů na daném letišti. Klimatografie letiště obsahuje především informace o dohlednosti, výšce základny oblačnosti, směru a rychlosti větru, teplotě vzduchu, případně kombinace těchto prvků. Tyto údaje jsou publikované ve formě textového popisu, grafů a tabulek, případně mapových podkladů, které společně tvoří klimatografii daného letiště. Klimatologická data vztahující se k místům určeným pro výstavbu nových letišť, nebo nových drah na již existujících letištích, by měla být shromažďována s největším možným předstihem před zahájením výstavby.

Klimatografie letových tratí je zpracovaná na základě pozorování a měření jednak v místech podél tratě letu, tak i v místech v okolí, přičemž jsou využívaná i aerologická data. Obsahuje především údaje o větru a teplotě vzduchu ve standardních hladinách a o jejich horizontálních a vertikálních změnách, informace o tropopauze, oblačnosti a výskytu JTST, námrazy, turbulence, bouřek, mlh a jiných letecky významných jevů. Klimatografická charakteristika letových tratí se zpracovává po jednotlivých měsících až do výšky hladiny 100 h. Pa. Výsledky jsou publikované jako grafy, tabulky s doplňujícím a vysvětlujícím textem.

Klimatický popis ČR Z hlediska klimatického leží Česká republika v mírné oblasti. Typická je velká proměnlivost počasí a pravidelné střídání ročních období. Podle klasifikace Köppena patří naše území k mírně teplému klimatu s rovnoměrným rozložením srážek během roku. Podle klasifikace Alisova patří území České republiky do Alisova mírného klimatického pásu, do oblasti atlantskokontinentální.