Kesansk stedovk apka F Obrazy ze ivota spolenosti

Křesťanský středověk Čapka, F. : Obrazy ze života společnosti v českých dějinách

Křesťanství v raněstředověké evropě • vznik křesťanství v době římské říše • první křesťané pronásledováni – teprve císař Konstantin Veliký v r. 313 náboženství povolil • hlavní symbol křesťanství – Ježíš Kristus (ukřižován – kříž =jeden ze symbolů křesťanství) • Bible = posvátná kniha křesťanů, obsahuje hlavní myšlenky křesťanství • šíření křesťanství od 5. stol. – bylo však cápáno různě – proto vznik jednotné organizované církve = stejné vyznání víry, obřady i modlitby + církevní stavby (kostely, kaple) • nabízelo východisko z těžkostí pozemského života – víru v Boha – ti, co na zemi strádali a dodržovali Desatero se po smrti dostali do nebe – opakem bylo peklo

Organizace křesťanské církve v západní Evropě – centrum Řím, v čele papež (= otec všech křesťanů) – byli nadřazeni všem ostatním duchovním, nadřazovali moc církevní moci světské. Papež Posloupnost: Arcibiskupové Biskupové Faráři Vznik klášterů = pro uzavřená společenství mužů (mniši) – v čele opat nebo žen (jeptišky) – v čele abatyše. Kláštery se staly středisky vzdělanosti.

Rozdělení jednotné církve v roce 1054 – existence dvou středisek ŘÍM KONSTANTINOPOL Papež Patriarcha Církev západní (římskokatolická) Církev východní (pravoslavná) Nadřízený panovníkovi Podřízený panovníkovi

POČÁTKY KŘESŤANSTVÍ NA NAŠEM ÚZEMÍ Velká Morava Rozkládala se na Moravě (kolem řek Moravy a Dyje) – naše nejúrodnější oblast.

Kníže Mojmír (830 – 846) - první historicky doložený kníže – podle něj se celý rod jmenuje Mojmírovi. Vojenský střet s knížetem Pribinou (Nitranské knížectví) – vyhnání Pribiny a připojení území ke své říši. V. M. závislá na východofrancké říši Mojmír si mír vykoupil a dobrovolně odváděl fr. panovníkovi „daň z míru“ (= tribut). Jako první se nechal pokřtít. Kníže Rastislav (846 – 870) - rozšiřování svého vlivu na území Čech – vojenské střety s franckým králem. Snahy fr. krále ovládnou V. M. pomocí šíření křesťanství – kněží mše v latinském jazyce – Moravané jim nerozuměli proto Rastislavova žádost o vyslání kněží byzantskému císaři, který roku 863 vyslal na V. M. Konstantina a Metoděje.

Svatopluk (871 – 894) Synovec Rastislava – zradil ho a vydal ho Frankům. Připojil k V. M. Čechy. Největší rozkvět V. M. Šíření křesťanství český kníže Bořivoj přijal na Svatoplukově dvoře křest. Mojmír II. (894 – 906/907) Spory s bratrem o moc oslabení říše nájezdy Maďarů a rozpad V. M. Slovenské území ovládli Maďaři vybudovali si zde Uherský stát. Křesťanství a život v přemyslovských Čechách Křesťanství upevňovalo postavení přemyslovských panovníků, vznik tzv. zemských patronů (sv. Václav, sv. Ludmila, sv. Vojtěch, sv. Vít, sv. Prokop).

Svatý Václav (asi 924 – 935) Byl vzdělaný, obratný politik a diplomat. Za jeho vlády upevnění českého knížectví a křesťanství. Čechy se začlenily mezi státy západní Evropy. Spory s východofranckým králem Jindřichem I. Ptáčníkem – požadoval od Václava vyplácení tributu závislost českého státu na východofrancké říši. Vojenský střet – porážka Václava a závazek každoročního odvádění poplatku. Spory s bratrem Boleslavem – nesouhlasil s Václavovým postojem k východofrancké říši – prosazoval nezávislost. 28. 935 byl Václav zabit členem Boleslavovy družiny před kostelem ve Staré Boleslavi. Václav se díky své mučednické smrti stal prvním českým světcem.

Nejstarší kostely – stavěli je knížata na svých hradech. Kláštery – šíření křesťanství (nejstarší ženský klášter u sv. Jiří na Pražském hradě, nejst. mužský klášter – břevnovský). Orientace křesťanství na západní církev, pro slovanské mnichy sloužil klášter na Sázavě (Prokop). Rozvoj písemnictví – nejst. lit. díla = legendy (psané staroslověnsky), latinské písemnictví – legendy (Kristiánova legenda), letopisy, kroniky (Kronika česká).

Křížové výpravy Do poloviny 11. století dobré vztahy mezi západním světem a Palestinou – byla součástí arabské říše (žil zde Ježíš Kristus, křesťané mohli navštěvovat Jeruzalém = město s Božím hrobem). V polovině 11. stol. však nájezdy Turků obsadili i Palestinu a vydrancovali Jeruzalém. Zůstali na dobytém území proto na konci 11. stol. (1095) vyhlásil papež křížovou výpravu do Svaté země (Palestiny) snaha o osvobození posvátných míst křesťanů. Účastníci výpravy označovali své oděvy křížem proto křižáci. Křižáci dobyli zpět ztracená území a založili čtyři křižácké státy.

Ve 12. stol. byly vyslány další dvě výpravy – ne již takový úspěch. Z křížových výprav bohatla především italská obchodní města – Benátky a Janov další křížové výpravy již spíše kvůli bohatství neblahé důsledky pro Byzanc, která byla křižáky drancována, ve 13. stol. dobyli dokonce Konstantinopol. V průběhu 13. stol. neúspěšné výpravy, křižáci neudrželi získaná území v Palestině definitivní zánik křižáckých států na konci 13. stol. V průběhu výprav vznik rytířských řádů (např. Templáři) – měli ochraňovat poutníky do Palestiny.

Jan Hus – opíral se o myšlení anglického reformátora Johna Viklefa. Kázal v Betlémské kapli, vystupoval proti odpustkům + kritika papeže konec podpory Václava IV. Papež na něj uvalil klatbu – musel odejít na venkov. Byl vyzván k účasti na koncilu v Kostnici, kde byl uvězněn a 6. 7. 1415 upálen jako kacíř (neodvolal své názory). Po jeho smrti stoupl počet přívrženců reformy církve = husitů.

Husitská revoluce Husité = kališníci – přijímání podobojí (= víno a hostie při mši) – kalich = symbol husitů. Václav IV. – zpočátku souhlas s Husem, později na nátlak církve proti husitství – do městské rady jmenoval odpůrce husitství husité pod vedením kazatele Jana Želivského přepadli radnici a vyhodili konšele z oken = 1. pražská defenestrace počátek husitské revoluce. Husité – drancování kostelů, kde se nepřijímalo podobojí. Zikmund Lucemburský (1420, 1436 -1437) - po smrti Václava v r. 1420 korunován českým králem husité korunovaci neuznali, o rok později byl sesazen. Teprve v r. 1436 byl znovu a slavnostně korunován jako český král.

Hlavní husitské směry: - část české šlechty stále katolická, Morava husitství nepřijala vůbec. Nejednotnost i mezi husity – rozdělení: Umírnění požadavek odebrání majetku církvi Radikální požadavek rovnosti všech lidí. Vybudovali město Tábor, kde žili dle zásady rovnosti – říkalo se jim táborité.

Průběh Husitství Program husitů - v r. 1420 se husité dohodli na společném programu, shrnutém do čtyř článků (= artikulů) Křížové výpravy proti husitům - v letech 1420 -1433 vyhlásil papež proti husitům 5 křížových výprav – husité je vždy porazili (např. bitva u Domažlic). Přijímání podobojí Odnětí majetku a světské moci církvi Čtyři artikuly pražské Spravedlivé potrestání hříchů Svoboda kázání

Základ husitského válečnictví – vozová hradba, palné zbraně a využívání terénu pěším vojskem proti těžkopádným obrněným křižáckým jezdcům. Jan Žižka z Trocnova – hlavní zásluha na úspěchu husitských vojsk – po jeho smrti v r. 1424 Prokop Holý. Jednání v Basileji - jednání papeže a Zikmunda Lucemburského s husity na církevním sněmu v Basileji – jednání skončila neúspěchem. Boj s panskou jednotou - radikální husité x umírnění husité s katolíky = panská jednota 1434 bitva u Lipan porážka radikálních husitů Jihlavská kompaktáta - v r. 1436 v Jihlavě vyhlášení dohody mezi husity a basilejským koncilem konec husitské revoluce. Husité uznali Zikmunda Lucemburského jako českého krále.

Změny, které přineslo husitství • Vzrůst moci a bohatství šlechty a měst rozdělení na tři stavy: STAVY PANSKÝ - vysoká šlechta RYTÍŘSKÝ - nižší šlechta MĚSTSKÝ - zástupci královských měst • Stavové byli členy zemských sněmů, které spravovaly zemi. • Církev ztratila velkou část majetku i moci. Většina klášterů a katolických kostelů byla vydrancována. • Úpadek hospodářství, kultury i vzdělání. • Zpřetrhání vztahů Českého království k okolnímu světu • Husitství = první pokus o spravedlivé uspořádání společnosti v Evropě • Začal se více používat český jazyk

Reformace Ve středověku vzrůst přepychu církve proto snaha o nápravu církve = reformace – začala již ve 13. stol. , největší kritika v 16. stol. Martin Luther – německý mnich, kritika odpustků a především snaha napravit celý způsob života. Kladl důraz na osobní víru jednotlivce, zavedl přijímání z kalicha a bohoslužbu v národním jazyce. Luterství. Jan Kalvín – švýcarský reformátor, který navázal na Lutherovo učení – přenesl ho do každodenního života. Jeho učení o předurčení (=predestinaci) – bůh již předem rozhodl o soudu člověka. Kalvínismus.

Reformace zbavila církev majetku, obnovila přijímání pod obojí způsobou, odstranila celibát kněží, zjednodušila církevní organizaci. Církve vyšlé z reformace = protestantské = důraz na doslovný výklad Bible, zvláště Evangelia proto také nazýváni jako evangelíci. (protestant=evangelík). Protireformace – snaha církve o změnu – Tridentský církevní koncil nové formulování katolické víry, snaha o upevnění katolického učení v zemích, kde se rozšířila reformace = rekatolizace/protireformace. Důsledky reformace a protireformace – krvavé náboženské války mezi katolíky a protestanty vznik myšlenky lidských práv.