JUDAISMUS Jak jsou rozdly v dodrovn tradic u

JUDAISMUS Jaké jsou rozdíly v dodržování tradic u věřícího v židovské rodině a Žida, který k judaismu konvertoval?

§ Judaismus je termín, který označuje (zhruba od 19. století) náboženství židovského národa – Izraele § rozlišujeme mezi judaismem jako náboženstvím, a židovstvím jako kulturně-nábožensko-nacionálním souborem, zahrnujícím historii, jazyk (hebrejština), zemi (státní útvar), liturgii, filozofii, umění, soubor etických zásad, náboženských praktik, a podobně § teologie judaismu slouží jako základ mnoha jiných náboženství včetně dvou nejrozšířenějších, křesťanství a islámu § Žid (psáno s velkým Ž) je příslušníkem židovského národa, tedy Židem v etnickém slova smyslu. Žid (pokud je psán s malým ž) je příslušníkem židovského náboženství. Žid a žid tedy nemusí být vždy jedno a totéž

§ oba významy se do jisté míry překrývají, protože židovské náboženství bylo původně náboženstvím národním a bylo jedním z určujících rysů příslušnosti k židovskému národu. Dalšími rysy bylo území státu Izraele a Palestiny a jazyk (hebrejština, aramejština, později např. jidiš a ladino) § Judaismus odmítá dogmata a podobné „nezvratné pravdy“. Po dlouhou dobu bylo jediným dogmatem to, že Tóra je Boží Zákon seslaný Bohem a Izrael jej následuje, aby dodržel podmínky smlouvy s Bohem uzavřené, totiž vyvolení výměnou za následování jediného, pravého Boha

HISTORIE § Judaismus vznikl jako kmenové náboženství hebrejských kmenů přibližně ve 2. tisíciletí př. n. l § podle Tóry jsou předky izraelského národa tři praotcové, Abrahám, Izák a Jákob - tito jsou líčeni jako lidé, kteří věřili v jednoho Boha § po vyjití z egyptského otroctví jim byl skrze Mojžíše dán Boží Zákon - Tóra, což je moment, který je označován za "založení" židovského náboženství § Judaismus je nejstarší monoteistické náboženství na světě

Vznik státu Izrael § Velké Británii byla po 1. svět. válce svěřená plná moc nad Palestinou § Británie však zaručila podle tajných smluv Arabům nad Palestinou suverenitu § nedodržené závazky Británie vůči Arabům vyvolaly národní arabskou mobillizaci proti palestinským židům § střety mezi židovskou a arabskou populací oslabily mandátní sílu Velké Británie – ta poté přenechala svůj mandát nově vzniklé OSN § OSN pak odhlasovala rozdělení Palestiny na dva státy – židovský a arabský § izraelský stát byl vyhlášen 14. května 1948

Maimonidových 13 článků víry Nutnost mít stručné základy a principy víry se ukazovala stále více po nástupu křesťanství a islámu. Ačkoli vzniklo mnoho pokusů shrnout učení judaismu do několika vět, nejuznávanějším se stalo Třináct článků víry, jejichž autorem je Maimonides. Třináct článků ve stručnosti zní: § Bůh existuje § Bůh je jeden § Bůh je netělesný § Bůh je věčný § Jedině Bůh sám může být uctíván § Proroctví zaznamenaná v Bibli jsou pravdivá § Mojžíš byl největším prorokem § Tóra je božského původu § Tóra je neměnná a nezměnitelná § Bůh je vševědoucí § Mesiáš jistě přijde § Nastane vzkříšení mrtvých

ŽIDOVSKÉ ZVYKY A TRADICE § Obřízka - náboženský život žida začíná již osmý den po narození obřízkou – hebr. brit mila. Obřízka je v judaismu znamením smlouvy s Bohem, kterou uzavřel Abrahám, praotec židovského národa. Provádí se osmý den po porodu. Během obřadu dostává chlapec hebrejské jméno. U dívek a žen se tzv. ženská obřízka nikdy, nikde a za žádných okolností neprovádí § Bar micva - chlapec je považován za dítě do svých třinácti let, dívka do dvanácti. Tento věk byl vybrán proto, že v něm jsou děti již schopny nést alespoň částečně odpovědnost za své činy – minimálně co se týče náboženského života. Třináctiletý chlapec tak podstupuje obřad bar micva (aramejsky: Syn příkazu; dívky v konzervativních a reformních synagogách podstupují obřad Bat micva – dcera příkazu), kdy je poprvé vyvolán k Tóře a stává se nábožensky způsobilým tj. povinným vykonávat všechna přikázání Tóry a žít podle nich

§ Svatba - svatbu provádí rabín, který zde slouží jako soudce. Nevěstě je dána svatební smlouva – ketuba – kterou opatruje po celou dobu trvání manželství. Svatba se provádí pod baldachýnem – chupou – bývá zvykem, že chupu drží čtyři svobodní mládenci. Nevěsta sedmkrát obejde ženicha, poté započne samotný svatební obřad. Ženich navlékne nevěstě prsten na ukazováček a dá jí napít vína – jeden pohár, který musí oba vypít až od dna podle tradice symbolizuje manželské štěstí, druhý pohár, ze kterého se oba napijí jen trochu, pak nutné manželské a životní strázně. Na konci obřadu ženich rozdupne sklenici, což je obřad, který připomíná zničení Chrámu. Poté započne všeobecné svatební veselí

§ Pohřeb - zesnulý je pohřben v rakvi nebo pouze zahalen do svého talitu, oblečen v bílém pohřebním rubáši, nazývaném v jidiš. Zpopelňování je většinou zakázáno, ačkoli jsou k nalezení hroby, kde jsou zesnulí zpopelněni. Na pohřbu se říkají zádušní modlitby, pozůstalí jsou nazýváni avelim a vztahují se na ně zvláštní povinnosti – prvních sedm dní po úmrtí drží tzv. šiva – říkají zvláštní modlitby, jsou na ně kladeny také mírnější požadavky ohledne sváteční liturgie. Muži se během sedmi dnů šivy neholí. Po uplynutí šivy až po zbytek roku od úmrtí říkají pozůstalí při bohoslužbách Kadiš sirotků, která je tak někdy mylně považována za „modlitbu za mrtvé“ – jejím cílem je ovšem naopak utěšit pozůstalé a posílit jejich víru v Boha a vůli k životu. Po uplynutí jednoho roku říkají pozstalí kadiš již jen během výročí úmrtí jejich příbuzného. Bývá také zvykem v období po pohřbu studovat Mišnu na paměť zesnulého. Také po studiu mišny (ústní zákon) věnovaném zesnulému se říká zvláštní modlitba. Na hroby je zvykem dávat místo květin a svíček kamínky, ke hrobům významných učenců se pak připojují i přání nebo prosby napsané na kousku papírku.

§ Připomínka zničení Chrámu - v domácnostech zbožných Židů bývá zvykem nechat jednu stěnu případně její část neomítnutou - jakoby nedokončenou – a to na paměť zničení Chrámu. Dokud není postaven Dům Boží, nemůže být ani úplně dostaven dům pro člověka. Na východní stěnu se pak někdy věší malý obrázek nazvaný „Mizrach“ (dosl. Východ), který věřícím ukazuje směr k Jeruzalému, což se hodí zvlášť při modlitbě

Židovský kalendář § Židovský kalendář je lunární, má 354 -355 dní. Letopočet se počítá od 1. tišri, pořadí měsíců se ovšem počítá od měsíce nisan. Podmínkou je, aby měsíc nisan připadl vždy na začátek jara. Protože se v důsledku lunárního kalendáře posunuje měsíc nisan každým rokem blíž k zimě, vkládá se dvakrát za sedm let mezi měsíc adar a nisan třináctý měsíc, zvaný adar šeni, druhý adar. § tišri - září až říjen. Měsíc princů a silných jedinců, ve znamení jsou Váhy. § chešvan - říjen až listopad, ve znamení je Štír. Zvaný též marchešvan. § kislev - listopad až prosinec, ve znamení je Střelec. § tevet - prosinec až leden. Ve znamení je Kozoroh. § ševat - leden až únor, ve znamení je Vodnář. § adar - neboli šťastný měsíc, jelikož v něm byl narozen Mojžíš. Únor až březen. § nisan - neboli měsíc aviv (jara), březen až duben, odpovídá znamení Skopce. § ijar - duben až květen, znamení Býk. § sivan - květen až červen. Ve znamení jsou Blíženci. § tamuz - červen až červenec. Ve znamení je Rak. § av - červenec až srpen. Ve znamení je Lev. § elul - srpen až září. Ve znamení je Panna

Židovské svátky a tradice § tradice a svátky tvoří významnou část židovské kultury, a to již od biblických dob § Vycházejí ze Zákona a později byly přesně definovány rabínskou praxí § Některé ze židovských svátků mají pevné datování podle židovského kalendáře a jiné jsou pohyblivé, závislé na měsíčních úplňcích § Vzájemně se od sebe dost liší, ale všechny mají shodně připomínat důležité okamžiky historie národa a náboženské dědictví jeho kultury

§ Purim - je připomínkou záchrany Židů v perské říši před záhubou. Události popisuje biblická kniha Ester, která je také liturgickou četbou pro tento svátek. Tento svátek připomíná vítězství nad Hamanem, ministrem perského krále Achašverošé, když měl v plánu vyhladit židovský národ. Na Purím se má dodržovat těchto pět příkazů: 1. Čtení knihy Ester při bohoslužbě v předvečer a ráno 14, adaru 2. Posílání dárků (potravin) 3. Dary potřebným 4. Odpolední slavnostní jídlo, kdy se jí chléb, ryby, maso a různé lahůdky. Předtím se zapálí svíčky, ale nepronáší se požehnání, má se jenom umocnit jas a radost. Je třeba dbát na zajištění krátkého výkladu Tóry. Purímová hostina se koná v kruhu rodiny a přátel. 5. Přikázání být na Purím veselý

§ Roš ha-šana - neboli „Hlava roku“ je vlastně Novým rokem. Podle rabínské tradice jím začíná období, v němž Hospodin rozhoduje o osudu každé lidské bytosti, neboť právě v tento den Hospodin stvořil svět. Devět dní, které začínají svátkem róš ha-šaná, slouží zejména k rozjímání a zastavení se. Roš ha-šaná patří ke svátkům, o nichž se troubí na šofar, naříznutý beraní roh. § Jom Kipur - neboli „Den smíření“. Je dnem přísného půstu a především vyznání hříchů. Lidé by zejména v tento den měli vyhledat ty, kterým dluží omluvu či odpuštění. Obřad Jim kipuru se z velké části odehrává v synagoze. Půst, pro většinu členů obce celodenní, vyjadřuje zmíněnou vážnost. Děti se nepostí celý den, avšak také pro ně platí omezení. Dříve než rodiny opustí dům, zapálí vysokou svíci, která má hořet po celý sváteční den. § Sukot - svátek sukot nám připomíná východ z Egypta. Židé si do dnešních dní stavbou sukot (chýší) připomínají odhodlání zotročeného národa opustit jistoty otroctví v bohaté zemi a vydat se do nejistoty pouště za svobodu. Na sedm dní opouští jistotu pevných domovů a přesouvají se do provizoria chýší, v nichž jí, učí se a za teplých nocí spí. Tento svátek se slaví na podzim.

§ Pesach (15. Nisan) - připomínka odchodu Židů z Egypta (židovské Velikonoce). Začíná domácím obřadem seder, při kterém se jedí macesy. V synagoze se předčítá biblický text Píseň písní, chápaný jako výraz Boží lásky k Izraeli § Šavout - biblický poutní svátek se slaví jako oslava darování Tory, na připomínku zemědělského aspektu svátku, pšeničních žní, je zvykem vyzdobovat synagogy zelení. V liturgii svátečního dne má významné místo čtení Desatera příkazů z Tory a připomenutí příběhu prababičky krále Davida Rút, který se odehrál v době pšeničních žní. Na šavuot připadá výročí úmrtí krále Davida

§ Chanuka - svátek trvá osm dní během nichž je zakázáno držet půst a pronášet pohřební projevy. Patří k svátkům jejichž původ není biblický, ale historický. Připomíná znovuposvěcení Chrámu po vítězném povstání Judy Makabejského proti Antiochovi IV. , který Chrám znesvětil tím, že v něm dal postavit modlu a v chrámovém okrsku nechal pobíhat prasata. K posvěcení chrámu bylo tehdy zapotřebí rituálně čistého oleje, jehož bylo velmi málo. Zbytek, který zůstal k dispozici, však zázračným způsobem postačil na osm dní. Proto se o tomto svátku používá zvláštní svícen s osmi svícemi a svíce zvaná šamaš. Všichni členové rodiny musí být přítomni zapálení těchto svíček. V době, kdy světla hoří panuje odpočinek od práce a je třeba se vyhýbat sporům. Zapalování doprovází vždy recitace požehnání § Omer - 49 dní mezi druhým dnem pesachu a svátkem šavuot nazýváme omer (doslova snop obilí). Omer, který spojuje pesach a šavuot do jednoho velkého celku, vyjadřuje spojení tělesné a duchovní svobody a nezávislosti izraelského národa

Symboly židovského života § Mezuza - Již u dveří je prvním signálem mezuza – malé pouzdro umístěné ve výšce dvou třetin veřejí na pravé straně. Je v něm uložen svitek s textem a je zároveň naplněním přikázání „a napíšeš je (tato slova) na veřeje svého domu a své brány“. Mezuzou by měly být opatřeny každé dveře v židovské domácnosti. Často jsou zdobeny, někdy pouze písmeny š-d-j, což může znamenat jak „Šadaj“ (tedy všemohoucí), tak i zkratku „Šomer delet Jisra’el“, tedy Strážce dveří Izraele § Kipa - slovo kipa znamená totéž co kopule nebo klenba. Kromě jiného se také nazývá pokrývka hlavy, kterou věřící židé nosí. V Izraeli samotném je kipa ukázkou pro rozlišení mezi věřícím a sekulárním židem. Kipy mohou mít různé tvary, velikosti, barvy a mohou být vyrobeny z různého materiálu. Kipa slouží jak pokrývka hlavy – podle rabínů nemusí skutečně zbožný člověk ujít větší vzdálenost než deset loktů s nepokrytou hlavou. Řada neortodoxních halachických autorit zastává názor, že člověk by měl mít pokrytou hlavu minimálně v těchto případech: § když se nachází v synagoze § při modlitbě a studiu svatých textů § při jídle § při návštěvě hřbitova § Kipa, přestože je jedním ze symbolů židovství, nemá v žádném případě status sakrálního předmětu, může být bez problémů nahrazena čepicí, šátkem či kloboukem nebo jakoukoli jinou pokrývkou hlavy. Kipa je také známá pod výrazem z jidiš „jarmulka“, což je slovo pravděpodobně slovanského původu.

§ Menora - sedmiramenný svícen, nazývaný menora je skutečným symbolem židovství, a to již od starověku. Menora byla umístěna v Chrámu a nepřetržitě hořela věčným světlem. Jako menora bývá někdy nazýván i osmiramenný svícen používaný při svátku Chanuka, nicméně tento svícen se dnes nazývá Chanukia § Davidova hvězda - hexagram, zvaný též Davidova hvězda nebo Davidův štít je tvořen dvěma propletenými rovnostrannými trojúhelníky. Tento symbol je často považován za oficiální symbol židovství. Pravda je ta, že ve starověku byl používán pouze jako dekorativní symbol a poprvé byl jako symbol označující židovskou komunitu použit v Praze ve 14. století. Ani poté se jako symbol judaismu příliš neujal a jako takový je brán až od 19. století, kdy Židé hledali jednoduchý symbol, který by se mohl stát emblémem jejich náboženství, podobně jako je tomu u křesťanů kříž nebo u muslimů půlměsíc. Volba padla na hexagram, který byl již od středověku ztotožňován s Davidem případně s jeho synem Šalamounem, ačkoli prokazatelně nemá ani s jedním z nich nic společného

§ Synagoga - synagoga je místem, kde se věřící scházejí k modlitbě, ke studiu i ke společenským aktivitám. Synagoga se může nacházet v jakékoli budově, podmínkou je pouze, aby jedna její strana byla orientována směrem k Jeruzalému. Do synagogy by se podle tradice mělo sestupovat, měla by tedy ležet pod úrovní země. V synagoze by měl být uložen svitek Tóry a neměly by se v ní nacházet žádné obrazy lidí nebo bohů

SMĚRY UVNITŘ JUDAISMU § Ultraortodoxní judaismus - Ultraortodoxní judaismus je z teologického hlediská nejkonzervativnější směr ortodoxního judaismu a judaismu jako takového. Hranici mezi ortodoxním a ultraortodoxním judaismem lze vymezit podle přístupu k modernímu světu – ultraortodoxní jsou pak ti Židé, kteří se staví negativně k určitým aspektům moderního způsobu života, někdy i k sionismu (jakožto světskému státu Izrael) apod § Ortodoxní judaismus - rtodoxní judaismus je proud judaismu, který v současnosti zastává zhruba 20 - 30% židů na světě. Tento termín se objevil začátkem 20. století, když se od judaismu začaly odštěpovat volněji smýšlející skupiny, ze kterých později vzešel reformní, liberální a konzervativní judaismus. Název „ortodoxní“ pochází z řečtiny a znamená správný a sláva

§ Konzervativní judaismus - konzervativní judaismus je vedle ortodoxního a reformního judaismu jedním z hlavních proudů současného judaismu. Masorti judaismus vznikl v první polovině 19. století v Americe. Jedná se o kompromis mezi ortodoxním judaismem a reformním judaismem. Jeho vznik je spojený se jménem Zachariáše Frankela. Jedná se o směr, který vznikl v USA. Tento směr si uchovává pevné vazby k tradičnímu studiu a zbožnosti, avšak uznává i historický vývoj judaismu. Klade důraz hlavně na hebrejský jazyk a původní společnou kulturu židů v diaspoře. Nejvíce konzervativních židů žije v USA (cca 1, 5 milionu) § Reformní judaismus - reformní judaismus, ve Velké Británii známý zase jako liberální judaismus, vznikl ve čtyřicátých letech 18. století v Německu. Za jeho zakladatele je považován Abrahama Geigera, obyvatele Frakfurtu nad Mohanem, jenž v letech 1863 až 1870 působil jako obecní rabín

Další skupiny spjaté s judaismem § Kromě toho existují různé okrajové skupiny a sekty, které sice nejsou (nebo nebyly) přímou součástí mainstreamového judaismu, nicméně se od něj nikdy zcela neoddělily a Státem Izrael jim je přiznáváno právo návratu (tzn. z etnického hlediska jsou považováni za židy). Jsou to například: § § § Samaritáni Falašové Karaité