JEZUIT JEZUIT OBECN Toto bratrstvo jinak eeno tak

JEZUITÉ

JEZUITÉ OBECNĚ Toto bratrstvo (jinak řečeno také Tovaryšstvo Ježíšovo Societas Iesu) bylo založeno r. 1534 sv. Ignácem z Loyoly. 7 studentů Université de Paris složilo vstupní sliby v kapli sv. Denise na Montmartru a tím vznikl jeden z nejvýznamnějších řeholnických řádů. V r. 1773 byl zrušen papežem Klementem XIV. , ale nezanikl úplně a v r. 1814 byl obnoven papežem Piusem VII. a působí dodnes. Tovaryšstvo Ježíšovo je mužský řád, tudíž pouze pro muže. Jediná žena, která se mohla považovat za členku řádu, byla dcera císaře Karla V. a přítelkyně sv. Ignáce španělská infantka Jana Španělská. Funkce: Hlavní funkcí řádu je upevňování víry a služba lidem (Pastorizace), vzdělávací a vědecká činnost a také Misie. V České republice působí České provincie Tovaryšstva Ježíšova a vlastní 8 domů. Český provinciál se jmenuje František Hylmar. Po celém světě je zhruba 20 000 členů řádu.

Do Prahy přišli první jezuité v roce 1556. Roku 1622 byla Tovaryšstvu Ježíšovu svěřena výuka na Karlově univerzitě Jezuitský řád se liší od jiných řádů svým slibem přísné poslušnosti vůči papeži Po Bitvě na Bílé hoře byla hlavní náplní činnosti řádu misijní činnost (zaměřená zejména proti protestantské reformaci). Jana Španělská

sv. Ignác z Loyoly papež Pius VII.

PÁTER ANTONÍN KONIÁŠ Páter Antonín Koniáš (též známý jako Koňas z Vydří) se narodil v únoru roku 1691 v Praze Vojtěchu a Kateřině Koniášovým. Otec byl knihtiskařem v jezuitském Klementinu. Základní vzdělání získal Antonín při jezuitském kostele sv. Klementa, střední v koleji Klementina. Od svých 17 let byl členem jezuitského řádu. Po dokončení studií bohoslovectví v roce 1719 se věnoval misijní činnosti ve východních, jižních a západních Čechách. Proslul jako horlivý kazatel a vynikající řečník, který se na kazatelně objevoval až pětkrát denně (kázal česky i německy) a často vysílením na místě dokonce omdlel. Byl zarytým odpůrcem české reformace, přál si vytvořit "nové" katolické Čechy.

Působil jako přední censor knih a v průběhu jeho činnosti bylo prý 30 000 knih (většinou cizích: 41 % českých a 59 % cizojazyčných) spáleno a tisíce dalších byly znehodnoceny (začerněné, vytrhané, apod. ). Roku 1729 vystavil v Hradci Králové příručku pro určení vadných knih, kterou nazval Klíč kacířské bludy k rozeznávání otvírající, k vykořenění zamykající (Clavis haeresim claudens et aperiens). Ta obsahovala závadné knihy zavrhoval téměř všechnu literaturu z let 1414 1620 a pobělohorskou literaturu. Mezi závadné knihy řadil českou literaturu exulantskou, tedy spisy husitské, bratrské, lutherské, kalvinské a pietistické. Tento seznam zakázaných knih byl závazný až do roku 1770, tedy 10 let po jeho smrti.

Svá díla oproti tomu rozdával. Nejznámější z nich je Cytara Nového Zákona, která měla nahradit staré evangelické kancionály. Další díla nejsou tak podstatná, jde o knihy Jediná choť Beránkova (1729), Zlatá neomylná římsko katolické pravdy dennice (1754), Herbář či Vejtažní naučení. Antonín Koniáš zemřel 27. října 1760 v Praze. Národní obrození pátera Koniáše ještě v řadě případů nemile zkreslilo a využilo ho k očernění jezuitské řádu. Lidé si ho dnes nejlépe vybaví díky románu Aloise Jiráska Temno. Komunistická propaganda využila Koniášovu temnou pověst, aby očernila církev jako celek.

BEDŘICH BRIDEL Byl český barokní spisovatel, básník a jezuitský misionář. Do jezuitského řádu vstupuje v r. 1637 a v r. 1650 je vysvěcen na kněze. Studoval na gymnáziu filozofii a teologii, poté se stává profesorem na Universitě Karlově a r. 1656 zakládá tiskárnu v Klementinu. Od r. 1660 se začíná věnovat pouze misijní činnosti a obrací český lid k víře. Pomáhá v Kutné Hoře léčil lidi nakažené morem a na ten sám v r. 1680 umírá. DÍLA : Život svatého Ivana (1657) Jesličky (1658) Co Bůh? Člověk? (1659) Katechizmus (1672) Příprava k výborné smrti (1680)

BOHUSLAV BALBÍN Byl český literát, historik, kněz, zeměpisec a pedagog. Řadí se mezi obhájce českého jazyka a patří mezi nejvýznamnější osobnosti českého baroka. Balbínovo dětství nebylo snadné. Narodil se rodině patřící do nižších vrstev a v raném mládí mu zemřel otec. Jako chlapec byl Balbín několikrát vážně nemocen a matka ho (ve strachu) zaslíbila staroboleslavské Bohorodičce. Bohuslav se uzdravil a nakonec přežil všech šest starších sourozenců. Zajisté i tato okolnost formovala jeho povahu, pevnou víru a hlu bokou úctu ke svatým. Od 5 let navštěvuje jezuitskou školu a v 15 – ti letech nastupuje k Tovaryšstvu Ježíšovu. V r. 1648 se Balbín údajně zúčastnil boje Prahy a švédské armády na Karlově mostě a při bránění Staroměstské mostecké věže byl vážně zraněn. Roku 1646 o korunovaci Ferdinanda IV. vydává Balbín svůj první spisek Legatio apollinis coelestis ad universitatem Pragensem. Nejednalo se však ještě o dějepisnou práci, ale o veršované dílo v duchu soudobého humanismu. Balbín sice zprvu psal latinské básně a i později toho nezanechal, ale postupně v jeho tvorbě nabyly na prosté převahy práce dějepisné. Roku 1650 poslední švédské oddíly konečně opustily Čechy, Balbín byl týž rok vysvěcen na kněze, získává titul mistra svobodných umění a na vlastní žádost se na několik příštích let stává misionářem. Jako misionář působil například na Kunvaldsku kde se snažil vymítit zbytek husitských a protestantských zvyků. Po ukončení misionářské funkce působil Balbín jako učitel na gymnáziu. Jako učitel se představoval až do r. 1661 kdy byl zbaven povolení práce s dětmi a uvalen do izolace, údajně kvůli jeho pedofilní sexuální orientaci. Balbín odchází do ústraní a zde konečně prozřel jako historik a spisovatel. Celé Balbínovo dílo je psáno k poctě českého národa. Poté byl pověřen vypracováním dějin jezuitů u nás, ale dílo dokončuje až v r. 1680 ( o 10 let později).

DÍLO BOHUSLAVA BALBÍNA Miscellanea historica regni Bohemiae – Směs rozprav o dějinách českých, vycházelo od r. 1679. Dílo bylo rozvrženo do dvou částí, z nichž každá měla mít deset knih. Některé části vyšly až po jeho smrti. I. část (dekáda) � Liber naturalis – o přirozené povaze země České � Liber popularis – o obyvatelích � Liber chorographicus – místopis � Liber hagiographicus – též Bohemia sancta o svatých � Liber parochialis – též Sacer dotalis o farách � Liber episcopalis – o pražském arcibiskupství � Liber regalis – o panovnících � Liber epistolaris – sbírka listin � Bohemia docta – Učené Čechy, vyšlo až roku 1777, zabývá se zde českými kulturními a literárními dějinami II. část (dekáda) nebyla napsána celá � První dvě knihy jsou věnovány genealogii české šlechty � Liber curialis seu de magistratibus et officiis curialibus regni Bohemiae – Kniha o soudech a úřadech království českého

KONEC ; )