Jaroslav Pech SCHZKY S ETINOU aneb HEZKY ESKY

Jaroslav Pech SCHŮZKY S ČEŠTINOU aneb HEZKY ČESKY Kapitola 13. Schůzka se souvětím

Schůzka se souvětím • Souvětí je větný celek složený ze dvou nebo více vět. Vyjadřuje tedy složitější myšlenku. Počet vět v souvětí závisí na počtu sloves v určitém tvaru, u nichž lze určit osobu • Doporučení: Při zjišťování počtu vět v souvětí je dobré podtrhat si tužkou slovesa v určitém tvaru.

Schůzka se souvětím • Pokuste se určit počet vět v těchto souvětích: Smetanova práce v čele české opery byla nejvíce ceněna odborníky, kteří nejlépe mohli posoudit, jakého ducha vnesl do naší zpěvohry v době, kdy si národ začal zvykat na scénu Národního divadla. V oné době, tak převratné a dramatické, se lidé politicky rozdělili na levici, která si přála další revoluční změny, a pravici, jejíž snahou bylo zakonzervovat daný stav a další změny již nepřipustit. V prvním souvětí: byla, mohli, vnesl, začal (4 věty). V druhém souvětí: rozdělili, přála si, bylo (3 věty).

Schůzka se souvětím • Upozornění: Zavádějící je v určování vět v souvětí počítání čárek, protože stačí jeden volný přívlastek, tak převratné a dramatické, a mohli byste se splést v určení správného počtu vět. Pokud máte určen počet vět v souvětí, můžete učinit další krok, a sice určit, zda jde o souvětí souřadné nebo souvětí podřadné.

Schůzka se souvětím • Souvětí souřadné – pokud jsou věty v souvětí na sobě mluvnicky nezávislé, mluvíme o souvětí souřadném. • Souvětí podřadné – závisí-li jedna věta na druhé mluvnicky jako její větný člen, je tato věta závislá podřadná, a proto se jedná o souvětí podřadné.

Schůzka se souvětím • Návaznost učiva o skladbě češtiny: V rozlišování druhů vedlejších vět vyjde najevo, kdo zvládl rozbor věty jednoduché, protože kdo nepozná předmět, přívlastek nebo příslovečné určení, nemůže poznat vedlejší větu předmětnou, přívlastkovou nebo příslovečnou. Jsou to spojité nádoby…

Schůzka se souvětím • Přesvědčivý důkaz: Který výraz ve větě je předmět? Kamarád mi slíbil pomoc. V této větě je slovo pomoc předmětem. Závisí na slovese slíbil, ptáme se pádovou otázkou koho, co. Kamarád mi slíbil, že mi pomůže. V tomto souvětí je věta vedlejší předmětná, protože se na ni ptáme pádovou otázkou koho, co mi slíbil kamarád, závisí na slovese slíbil.

Schůzka se souvětím • Přesvědčivý důkaz: Který výraz ve větě je příslovečné určení? Po příchodu domů si ohřál večeři. Kdy si ohřál večeři? Po příchodu je příslovečné určení času. Když přišel domů, ohřál si večeři. Kdy si ohřál večeři? Když přišel domů, je věta vedlejší příslovečná časová.

Schůzka se souvětím • Přesvědčivý důkaz: Který výraz ve větě je přívlastek shodný? Ten sympatický člověk se mi hned zalíbil. Sympatický je přívlastek shodný, závisí na podstatném jméně, ptáme se na něj otázkami jaký, který, čí. Ten člověk, který byl sympatický, se mi hned zalíbil. Jaký člověk? Který byl sympatický, je věta vedlejší přívlastková.

Schůzka se souvětím • Větné členy a věty vedlejší se určují naprosto stejně a bez prvního kroku nelze udělat druhý. • Jsou-li spojeny do souvětí věty na sobě mluvnicky nezávislé, jsou si rovnocenné, souřadné. V takovém případě mohou být vůči sobě v poměru slučovacím, stupňovacím, odporovacím, vylučovacím, příčinném (důvodovém) a důsledkovém • Spojovací výrazy bývají typické pro jednotlivý významový poměr. Viz učebnice strana 49.

Schůzka se souvětím • Věty závislé (věty vedlejší) se připojují k větám řídícím (věty hlavní i vedlejší) takto: • 1. spojkami podřadícími – jsou to nejčastěji: aby, ač, jakmile, jestliže, když, kdyby, -li, protože, poněvadž, třebaže, než, nežli, pokud • 2. zájmeny vztažnými – kdo, co, jaký, který, čí, jenž • 3. vztažnými příslovci – kde, odkud, kudy, kam, kdy, odkdy, dokdy, jak dlouho, jak často, jak, proč

Schůzka se souvětím • Souvětí podřadné se skládá z jedné věty hlavní a libovolného počtu vět vedlejších. • Souvětí souřadné je spojení dvou nebo více vět hlavních a libovolného počtu vět vedlejších. • U souvětí souřadného rozeznáváme a) poměr slučovací, b) poměr stupňovací, c) poměr odporovací, d) poměr vylučovací, e) poměr příčinný (důvodový), f) poměr důsledkový.

Schůzka se souvětím • a) Poměr slučovací – věty se k sobě prostě přiřazují jako sobě rovné, jsou obsahově v souladu. Spojovací výrazy: a, i, ani, nebo časté je i spojení beze spojky, potom se mezi větami píše čárka • Příklady: Vítr zafoukal, rozhýbal větve stromů a shodil několik uschlých listů. Bylo úplné ticho ani hlásek se neozval. Matka rozdělila dětem jídlo i pití jim připravila. Pes běhal podle plotu, vrčel nebo štěkal a snažil se nám zabránit vstoupit dále.

Schůzka se souvětím • b) Poměr stupňovací – druhá věta je obsahově závažnější než první. Nejčastější spojovací výrazy: ba, dokonce, ba i, ba ani, nejen – ale i, nejen - nýbrž i. i • Příklady: V kraji nebyly velké silnice, ba ani železnice sem nevedla. Rybí maso je nejen chutné, nýbrž i velice zdravé. Včera jsem nebyl ve své kůži, dokonce jsem ani nevečeřel. Naše firma svůj závazek nejen dodržela, ale i odevzdala zakázku o týden dříve.

Schůzka se souvětím • c) Poměr odporovací – spojení vět, jejichž obsahy si odporují, stavějí se proti sobě nebo jedna věta omezuje platnost druhé. Nejčastější spojovací výrazy: ale, avšak, nýbrž, leč • Příklady: Bratr se sice zlobil, ale na chvíli přece jen přišel. Do divadla se všichni těšili, avšak představení se pro onemocnění nekonalo. Rád bych si koupil byt, leč nemám dost peněz.

Schůzka se souvětím • d) Poměr vylučovací – jsou zde spojeny věty, jejichž obsahy se vzájemně vylučují. Platí-li jedna, nemůže současně platit druhá. Obvyklé spojovací výrazy jsou: nebo, anebo, či, buď – anebo • Příklady: Buď si ještě hrejte, nebo už jděte spát. Kreslíš všechno jen tak z hlavy, či jsi snad něco takového viděl? O prázdninách půjdu na brigádu, anebo si udělám výlet k moři.

Schůzka se souvětím • e) Poměr příčinný (důvodový) – druhá věta v pořadí obsahuje příčinu, první důsledek. Nejčastěji jsou spojeny pomocí spojky neboť, vždyť. • Příklady: Vraceli jsme se domů, neboť se dalo do deště. Musíme přece něco vydržet, vždyť jsme trénovaní sportovci!

Schůzka se souvětím • f) Poměr důsledkový – příčina se nachází v první větě, důsledek je ve druhé. Klasické spojovací výrazy jsou proto, tedy, a tak, a proto • Příklady: Přišla náhlá bouře, a proto jsme pospíchali domů. Otec měl rád hory, tedy se brzy naučil lyžovat. Ministr onemocněl, a tak se omluvil tiskové konference. z

Schůzka se souvětím • Poznámka: Před spojkou a se nepíše čárka jen ve významu slučovacím. Pokud je použita jinak, např. ve významu odporovacím, bude se čárka psát! Celá rodina se těšila do divadla, a mně se tam moc nechtělo. Čekali jsme na něj, a on se ani neozval. Při pochybách lze užít v obou případech spojku ale

Schůzka se souvětím • Souvětí podřadné – bude doplněno v brzké době. MB

Schůzka se souvětím • Použitá literatura: Jaroslav Pech – Schůzky s češtinou aneb Hezky česky, nakladatelství Svoboda, Praha 2007