Jan Neruda esk jazyk 2 stupe Eva Beranov

Jan Neruda Český jazyk 2. stupeň Eva Beranová, Základní škola, Čapkova 126, Klatovy VY_32_INOVACE_13_Jan Neruda 1

Jan Neruda 1834 -1891

Jan Neruda Nerudův dům Nerudův hrob - Vyšehrad

Nerudovy lásky Jan Neruda se nikdy neoženil Anna Holinová byla jeho celoživotní láska, věnoval jí řadu svých básní, ostatní ji nazývají věčnou Nerudovou nevěstou. Později se Neruda zamiloval, do patnáctileté dívky Terezie Macháčkové. První milostný dopis se jí odvážil poslat až o tři roky později, tehdy ale byla Terezie nemocná (tuberkulóza) – brzy Terezie zemřela.

Novinář zakladatel českého fejetonu (z fr. = lístek), poznámka pod čarou, tzv. podčárník vtipně zpracovává zajímavé téma ukazuje všední věci v novém světle často podepisované rovnostranným trojúhelníkem

Próza Povídky malostranské (1878) – obraz Malé Strany před rokem 1848 například: Hastrman, Doktor Kazisvět, Týden v tichém domě, Figurky, Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku, Přivedla žebráka na mizinu Trhani – román o dělnících na železnici. Pražské obrázky – zachycují život chudých. Pařížské obrázky - později přejmenované na Menší cesty

Poezie Hřbitovní kvítí Knihy veršů Písně kosmické Balady a romance Prosté motivy Zpěvy páteční

Ukázky Balady a romance http: //www. rozhlas. cz/ctenarskydenik/dila/_zprava/759706 Povídky malostranské http: //www. rozhlas. cz/ctenarskydenik/dila/_zprava/485979 Obr. 7

Jak lvové bijem o mříže • http: //www. ceskatelevize. cz/p orady/10268377650 -kralikovacitanka/210552116250006/vid eo/ • Písně kosmické • je jak seriózním vylíčením vědeckých poznatků o nebeských tělesech, tak vyjádřením víry, že lidský duch překoná okovy, kterými mu „hrouda nohy víže“ • exemplář této knihy poslán 11. května 2009 na symbolický „výlet“ do vesmíru na palubě raketoplánu Atlantis

Vzhůru již hlavu, národe, k nebi své zdvihni oči! Viz: jsou tam i malé hvězdičky, kol nichž se velké točí! Troufám, že při té myšlence srdce ti povyskočí nuž - buďme tou malou hvězdičkou, kol níž se velké točí! Toť prostě tím: ty maličké z jadrného jsou fládru, ale ty velké a poslušné jen z plynových jsou hadrů. Jde to, ach jde! Jen každý hleď k vlastnímu dobře jádru; bude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádrů!

Balada česká Žil jednou v Čechách smavý rek, Vám známý rytíř Paleček; on samý šprým a nápad byl, rád dobře jed' a dobře pil, a lidem dobře činil. Rád jed' a pil, jak povídám, však ještě něco dodat mám: on též rád bloudil po Čechách a pak byl vždy jak v mátohách a nevěděl, kde stojí. "Nu, nu" - kdys zazněl náhle hlas "pan rytíř je už ve snách zas? " a Paleček jak přimražen! Aj před ním kolo bujných žen, a v prostřed Vesna sama. "Jen neboj se, Ty's celý muž, Ty se mi ze všech líbíš - nuž mé slovo k smělosti Tě zve, rci jakékoli přání své však vtipně jen a hbitě!" Od časů těch, děj se co děj, fialek vůní budí jej, slavíkův ven jej volá hlas, pan rytíř vstává bujný zas a rozkročí se krajem. Již rytíř bez všech rozpaků si hodil hlavou: "Tedy řku a prosím: až bych jednou zdech', mne výročně vždy ožít nech, na osm dní - to s jara! Kraj český, jindy smuten, tich, je pojednou pak samý smích, a celý ten náš český svět je samý zpěv a samý květ však krátce jen, ach krátce! Když svět zas jednou krásným je, když zem se celá rozsměje, pak, Vesno, milostiva buď, na osm dní mne jenom vzbuď!" A Vesna kývla: "Staň se!" Vždyť umluvil si rek náš s ní jen blažených vždy osm dní! Pak vrací se zas v dumnou říš, a Vesna dá mu medu číš on opiv se zas usne. http: //www. rozhlas. cz/ctenarskydenik/dila/_zprava/759706

Před fortnou milosrdných Jan Neruda Nech, hochu, nech - zde lávka - jenom chvíli! " Můj život sice chvatem k hrobu pílí, však kdo se naposled již na svět dívá, Už dobíhají moje staré síly! Chléb pro rodinu žádá velkou píli, a pracoval jsem, jak jen otec může, snad přece nějaká mu chvíle zbývá. vždyť ruka má, hle, mozol, kost a kůže! Já sice po odpočinku již práhnu, Ty ještě neznáš, milý hochu blahý, však tato fortna děsně vábivá ty ještě neznáš, seznáš teprve, mne nevypustí více zaživa jen chvilku ještě, na zvonec než sáhnu! až rozpracuješ ruce do krve, že lidský život jest až příliš drahý.

Dej mně svou ruku, milý, dobrý hochu, Tys jediný vždy slouchal děda hlasu, tys jediný měl pro mne chvíle trochu, ostatní neměli chudáci času! aj otec pro synáčka život sází, Dej dědu čelo, ty můj hochu zlatý, syn sotva otce k smrti doprovází. ne rty! - vždyť starcův dech je jedovatý - Ach odpusť starci, že si stýskat zkusí! a jedno políbení na tvé líce, Vím - nejednali ke mně nevděčně, už je to políbení poslední - a loučili se se mnou srdečně, a ještě jednou na mne pohlédni - a také vím, že - vydělávat musí. teď, hochu, zazvoň - nemám síly více. "

Zdroje: http: //cs. wikipedia. org/wiki/Soubor: Jan_Vil%C 3%A Dmek_-_Jan_Neruda. jpg http: //cs. wikipedia. org/wiki/Soubor: U_Dvou_Slunc u. JPG http: //commons. wikimedia. org/wiki/File: Jan. Nerud a. Grave. jpg Ukázky: http: //www. rozhlas. cz/ctenarskydenik/dila/_zprava/75970 6 http: //www. rozhlas. cz/ctenarskydenik/dila/_zprava/48597 9