Jak vznikaj oblaka Voda kolem ns zemsk atmosfra

Jak vznikají oblaka – Voda kolem nás - zemská atmosféra obsahuje vedle plynů také vodní páru - množství vodní páry v objemové jednotce vzduchu je závislé především na teplotě vzduchu (a samozřejmě tlaku) - specifickým stavem je rosný bod - zopakujme, že je to teplota, při níž vzduch dosahuje za daného tlaku stavu nasycení vodní parou a vodní pára v něm obsažená se začíná srážet - vznikají mikroskopické kapičky, které formují oblak

Jak vznikají oblaka – Definice oblaku - oblak (neodborně mrak) je viditelný shluk drobounkých vodních kapiček nebo ledových krystalků (případně obojího) v ovzduší - za oblak lze považovat i mlhu, která je v podstatě oblakem dotýkajícím se zemského povrchu - přeměna vodní páry na kapičky vody v atmosféře není zdaleka tak snadná! - jde o energeticky náročný děj, který se ve skutečné atmosféře prakticky nevyskytuje, protože by muselo docházet k několika násobnému přesycení vzduchu vodní parou

Jak vznikají oblaka – Kondenzační jádra - hrají klíčovou roli ve vzniku oblaku - nacházejí se v zemské atmosféře v podobě pevných částic (vyjma ledových zrn) tzv. aerosolů (prachová zrnka, zrnka soli z mořské vody) - částice mají na povrchu drobounké póry - v pórech vznikají duté vodní povrchy, nad nimiž se ustavují energeticky vhodné podmínky pro vznik vodních kapiček - na kondenzaci se může podílet i elektrický náboj, který aerosoly nesou

Jak vznikají oblaka – Jak ochladit vzduch - jak dosáhnout rosného bodu? - příroda uplatňuje hned několik způsobů - všchny mají jedno společné: jsou založeny na výstupných pohybech vzduchu - s výstupem vzduchu klesá atmosférický tlak, vzduch se rozpíná a ochlazuje - následkem toho se po čase dosáhne rosného bodu, vodní pára začíná kondenzovat!

Jak vznikají oblaka – Konvekce, mechanický výstup, frontální rozhranní - vzduch může začít stoupat z různých důvodů: Termická konvekce - důsledek nerovnoměrného ohřevu zemského povrchu, s rostoucí teplotou vzduchu klesá i jeho hustota Mechanický výstup - proudění vzduchu přes horskou překážku, vzduch není schopen horský hřeben obtéci, takže jej přeteče - vznik orografických oblak Frontální rozhranní - analogické s výstupem přes horskou překážku, rozdíl v tom, že místo horského hřebene máme masu chladnějšího vzduchu

Jak vznikají oblaka – Klasifikace oblaků - první pokus: 1803, anglický přírodovědec Luke Howard odvodil názvy cirrus, cumulus, stratus a nimbus - 1840, německý meteorolog W. H. Dove prohlásil, že žádný oblak není stálým útvarem, ale že je to proces, děj - oblaka dnes řadíme podle jejich: vzniku a vývoje (frontální, nefrontální, kupovité, turbulentní) výšky (nízké, střední, vysoké, s vertikálním vývojem) složení (vodní, ledové, smíšené) vzhledu (na jednotlivé druhy)

Jak vznikají oblaka – Oblačná patra - na základě úmluvy byla vrstva, ve které se vyskytují oblaka rozdělena na tři oblačná patra - pro mírné zeměpisné šířky rozlišujeme: vysoké patro (7 -13 km) střední patro (2 -7 km) nízké patro (do 2 km) - lidským okem se výška oblaku velmi špatně určuje, proto je lepší dělení podle vzhledu - všechny oblaky se dělí do 10 základních druhů, k těmto druhům pro zpřesnění náleží i tvary, odrůdy a zvláštnosti

Cirrus (Ci) - složen z ledových krystalků - jednotlivé vzájemně oddělené obláčky v podobě bílých vláken nebo bílých plošek či úzkých pruhů - nezeslabuje sluneční ani měsíční světlo

Cirrus – foto 1

Cirrus – foto 2

Cirrus – foto 3

Cirrus – foto 4

Cirrocumulus (Cc) - složen z menších ledových krystalků - tenké, menší nebo větší skupiny bílých obláčků bez vlastního stínu - malé chomáčky, vlnky nebo vločky - cirrocumulům se říká beránky

Cirrocumulus – foto 1

Cirrocumulus – foto 2

Cirrocumulus – foto 3

Cirrocumulus – foto 4

Cirrostratus - složen z ledových krystalků - průsvitný bělavý závoj oblaků vláknitého nebo hladkého vzhledu, který úplně nebo částečně pokrývá oblohu - není tak hustý, aby zmizely stíny předmětů

Cirrostratus – foto 1

Cirrostratus – foto 2

Cirrostratus – foto 3

Cirrostratus – foto 4

Altocumlus Altocumulus (Ac) - menší nebo větší skupiny či vrstvy oblaků, bílé nebo šedé popř. obojí barvy - má vlastní stín - velké beránky - skládá se převážně z malých kapiček

Altocumlus – foto 1

Altocumlus – foto 2

Altocumlus – foto 3

Altocumlus – foto 4

Altostratus (As) - šedavá nebo modravá oblačná plocha s vlkánitou nebo žebrovitou strukturou, pokrývající úplně nebo částečně oblohu - v nejtenčích částech prosvítají obrysy Slunce nebo Měsíce, jen nezřetelně jako za matným sklem - smíšený oblak, nevypadávají z něj vždy srážky, pokud ale ano, pak jde většinou o trvalé srážky slabé intenzity v podobě deště či sněhu

Altostratus – foto 1

Altostratus – foto 2

Altostratus – foto 3

Altostratus – foto 4

Nimbostratus (Ns) - dešťový oblak - šedá, často tmavá a jednotvárná oblačná vrstva, ze které vždy vypadávají víceméně trvalé, stejnoměrné a někdy i poměrně intenzivní dešťové nebo sněhové srážky - vrstva oblaků je všude tak hustá, že poloha Slunce není patrná - typický oblak teplé fronty

Nimbostratus – foto 1

Nimbostratus – foto 2

Nimbostratus – foto 3

Stratocumulus - šedé nebo bělavé oblaky, popř. obojí barvy - menší či větší skupiny oblaků, které téměř vždy mají tmavá místa - oblak se skládá z částí podobných dlaždicím zdánlivé velikosti větší než 5° a nemá vláknitý vzhled - složen z vodních kapiček - mohou z něj vypadávat srážky, ale vždy jen slabé intenzity

Stratocumulus – foto 1

Stratocumulus – foto 2

Stratocumulus – foto 3

Stratocumulus – foto 4

Stratus (St) - šedá a poměrně jednotvárná oblačná vrstva s nízkou základnou - často se vyskytuje jen jako místní oblak - skládá se z malých vodních kapiček - srážky v podobě mrholení

Stratus – foto 1

Stratus – foto 2

Stratus – foto 3

Stratus – foto 4

Cumulus (Cu) - osamocené a kypré, obvykle zářivě bílé a husté oblaky s ostře ohraničenými obrysy vyvíjející se směrem vzhůru v podobě kup, kupolí nebo věží - jejich rostoucí část má často podobu květáku - vodorovná základna bývá tmavá - základna v nízkém patře, vrcholky až do středního patra - vzniká při hezkém počasí dopoledne či brzy odpoledne, večer zaniká

Cumulus – foto 1

Cumulus – foto 2

Cumulus – foto 3

Cumulus – foto 4

Cumulonimbus (Cb) - bouřkový oblak - mohutný a hustý oblak velmi značného vertikálního rozsahu v podobě hor nebo obrovských věží - část jeho vrcholu je obvykle hladká, popř. vláknitá nebo žebrovitá a téměř vždy zploštělá, rozšiřuje se do podoby vějíře, kovadliny nebo širokého chocholu - základna v nízkém patře (1 -2 km, ale i níže), vrchol sahá do středního a vysokého patra - u nás průměrně 7 -9 km, největší 16 km - v tropických oblastech vrchol až 20 km

Cumulonimbus (Cb) - smíšený oblak, působí hrozivým dojmem - silné vertikální proudy, vznik krup a kusů ledu (při tornádech i těžší předměty) - v čele bouřky zesiluje nárazovitý vítr doprovázený hřměním a blesky - obrovská zásobárna energie - silné, převážně místně ohraničené přeháňky

Cumulonimbus – foto 1

Cumulonimbus – foto 2

Cumulonimbus – foto 3

Cumulonimbus – foto 4