Jak citovat Hlavn zsady publikan etiky Kad odborn

Jak citovat?

Hlavní zásady publikační etiky Každý odborný text MUSÍ vyhovět 3 základním požadavkům: • Podat úplné a konzistentní informace o všech využitých zdrojích • Jasně odlišit vlastní myšlenky, formulace, data a údaje od těch převzatých • Co nejpřesněji reprodukovat převzaté texty -> musíme vědět, kdy je třeba s informací zacházet jako s převzatou

Hlavní zásady publikační etiky Odkázat na zdroj je třeba při: • doslovném opisu • pokud čerpáme informace z přednášek, besedy, rozhovoru, diskuse (také z emailové korespondence apod. ) • pokud text parafrázujeme (formulace vlastními slovy, shrnutí delšího textu) • pokud používáme analýzu dat provedenou někým jiným • pokud uvádíme faktické informace (neplatí pro všeobecně známá fakta)

Hlavní zásady publikační etiky Dá se říct, že bez odkazu lze v odborném textu uvést jen všeobecně známá fakta a naše původní myšlenky (tedy například naše interpretace získaných dat nebo závěry). Odkazy používáme již v úvodu k práci, pokud i tam čerpáme z nějakých zdrojů.

Co jsou všeobecně známá fakta Tři základní skupiny: • Neoddiskutovatelné události (významné historické události či události nedávné, o nichž se široce referovalo v médiích) • Vše, co se považuje za součást všeobecného vzdělání (informace, které se běžně vyskytují v laických konverzacích nebo v médiích) • Základní poznatky daného oboru (v našem případě například nemusíme vysvětlovat a zdrojovat záklaní pojmy jako 4 P, maketingová komunikace, značka a mnohé další)

V čem spočívá přesnost citace? Převzaté myšlenky se uvádějí dvojím způsobem: • Doslovný opis (citace) • Přeformulování (parafráze) – při zachování původního smyslu • nedoporučuje se do textu dávat delší citované pasáže, ty raději parafrázujte, nebo citace zkracujte • ALE každý zásah do původního textu musí být (při citaci) zřetelně vyznačen a opatřen přesnou informací, kde lze danou pasáž (myšlenku) v citované práci nalézt, aby si čtenář v případě pochybností mohl ověřit, zda je citace nebo parafráze korektní

Doslovný opis (citace) • přesná kopie originálu • a to včetně různých typů písma, závorek, pomlček, uvozovek apod. • v textu buď citace dáváme do uvozovek nebo je v rámci textu odsadíme a použijeme menší písmo (zachováváme ale stejný způsob citování v rámci celého textu) • za citátem následuje odkaz (přesná informace o tom, kde lze myšlenku v původním textu najít)

Doslovný opis (citace) • každý zásah do textu musí být vyznačen (do závorky uvedeme, čím se náš přepis liší + naše iniciály nebo pozn. aut. ) • pokud jsou v citovaném textu již uvozovky, použijeme místo nich uvozovky jednoduché • nedoporučuji používat delší citace než 3 -4 řádky (jen výjimečně), lepší je například vypustit pro nás nepodstatnou část citace. Pro vynechané části používáme. . . nebo [. . . ] • někdy je potřeba přidat slovo, když například z pasáže, kterou citujeme, není zřejmý podmět: „Řečeno neobrazně: [život, J. R. ] zná jen neslučitelnost a tedy i neřešitelnost boje posledních vůbec možných stanovisek k životu, a tedy možnost rozhodovat se mezi nimi“ [Weber 1998: 130, kurziva v originále].

Parafráze • používáme, pokud nám jde především o smysl, nikoliv o přesnou formulaci • většinou bývá kratší než původní text • I U PARAFÁZE UDÁVÁME U JEDNOTLIVÝCH ODKAZŮ ČÍSLA STRAN (často studenti uvádějí konkrétní strany jen u citací, což je chyba) • Odkazovat můžeme i na dílo jako celek, např. pokud v textu pouze zmiňujeme, že např. Klaus nesouhlasí s všeobecným názorem na příčiny globálního oteplování, stačí odkázat na celou knihu, která je problému věnována: . . . proti teorii globálního oteplování se otevřeně staví Václav Klaus (2007). •

V čem spočívá přesnost citace? • Pokud je to možné, je potřeba citovat z původního textu, a to zejména u klíčových citací • necitujeme z učebnic! • pokud původní text není možné získat nebo je například v jazyce, kterému nerozumíme, můžeme použít tzv. dvojitou citaci (ale ne příliš často!) Výstižně to formuloval Marquard: „Komunikace s jinými je naší jedinou možností, jak mít vícero životů a tím mnoho příběhů: a to netoliko – simultánní – komunikace se současně žijícími jinými, ale též – historická – komunikace s jinými z jiných dob a cizích kultur. . . “ [Marquard 1986: 73 citováno dle Horyna 1998: 105] nebo například (Marquard 1986: 73 in Horyna 1998: 105)

V čem spočívá přesnost citace? Cizojazyčné citace • I u cizojazyčných textů rozlišujeme mezi citací a parafrází • Pokud překládáme citovnou pasáž, můžeme dát její originál do poznámky pod čarou (nebo do textu cizojazyčný originál a do ppč český překlad), ale není to příliš běžné

Co patří do seznamu literatury? • Úplné údaje o všech zdrojích, ze kterých autor čerpal • Ty, o které se text opírá a na něž odkazuje • Seznam použité literatury je umístěn za textem a má různou podobu při použití různých metod citování -> do seznamu literatury patří všechny a jen využité zdroje!

Citační norma • ČSN ISO 690: 2011 – umožňuje různé styly; norma nedává jednoznačný návod na to, jak citovat; pouze určuje povinné prvky citace a do jisté míry jejich pořadí • Přímo v normě je uvedeno: „. . . norma nepředepisuje konkrétní styl odkazu nebo citace. Příklady [. . . ] nejsou předepisující, pokud jde o styl a interpunkci. “ • Důležitá je ale správnost, přesnost, úplnost, jednotnost (jeden způsob v celém textu)

Odkazový aparát • Odkazy na odbornou literaturu, s níž autor pracuje, kterou cituje • Odkazy v textu – METODY CITOVÁNÍ (norma uvádí tři metody)

Odkazový aparát – metody citování 1. Harvardský systém/harvardský styl (foma jméno-datum) + úplný a přesný seznam citované literatury na konci textu Formát odkazu v textu (příjmení autora, rok, strana) - (např. Mc. Quail, 2002, s. 29) • je‑li jméno autora součástí textu, stačí do závorky uvést rok a stranu: Novák (2001, s. 31) se domnívá, že výsledky jsou nejednoznačné. . .

Odkazový aparát – metody citování 1. Harvardský systém/harvardský styl (foma jméno-datum) + úplný a přesný seznam citované literatury na konci textu 1. Více děl od jednoho autora, vydaných ve stejném roce odlišujeme malými písmeny Změnu odkazů lze provést několika způsoby. Jednou z možností je trvalé přepsání odkazů přímo v kódu stránek, což je poměrně snadné uvnitř HTML, ale uvnitř komplexních skriptů je to téměř neřešitelný problém (Roche 2006, s. 97– 98). Druhou možností je ponechat odkazy v původní podobě a změnu provádět dynamicky, "na vyžádání", při prohlížení stránek v archivu, např. pomocí java scriptu (Masanès 2006 c, s. 34).

Odkazový aparát – metody citování 1. Harvardský systém/harvardský styl (foma jméno-datum) Formát seznamu literatury na konci textu • DŮLEŽITÉ: autor + rok vydání se v této metodě uvádí v seznamu liteatury na prvním místě! • Úplné bibliografické citace v seznamu řadíme podle prvního autora a podle roku MASANÈS, Julien, 2006 a. Archiving the hidden web. In: Julien MASANÈS, ed. Web archiving. Berlín: Springer, s. 115‑ 129. ISBN 978‑ 3‑ 540‑ 23338‑ 1. MASANÈS, Julien, 2006 b. Web archiving. In: Marlin Deegan and Simmon Tanner, eds. Digital preservation. Londýn: Facet, s. 78‑ 97. ISBN 978‑ 1‑ 856‑ 04485‑ 1. ROCHE, Xavier, 2006. Copying websites. In: Julien MASANÈS, ed. Web archiving. Berlín: Springer, s. 93‑ 114. ISBN 978‑ 3‑ 540‑ 23338‑ 1.

Odkazový aparát – metody citování 2. Forma číselného odkazu (nepříliš obvyklé v našem prostředí) Odkaz v textu: Na bibliografické citace odkazujeme pořadovým číslem citace a stranou. Číslo musíme odlišit od vlastního textu buď použitím závorek nebo horního indexu. Každý odkaz na práci bude mít vždy v textu stejné číslo. Příklad odkazů v textu: Naproti tomu webové publikace existují pouze na serverech svých tvůrců, a proto jsou závislé na permanentním publikování těmito tvůrci (23, s. 15). Druhou možností je ponechat odkazy v původní podobě a změnu provádět dynamicky, „na vyžádání“, při prohlížení stránek v archivu, např. pomocí java scriptu (23, s. 34). Úplné bibliografické citace jsou v seznamu literatury řazeny v pořadí, v jakém se vyskytly v textu. • 23. MASANÈS, Julien. Web archiving: issues and methods. In: Julien MASANÈS, ed. Web archiving. Berlín: Springer, 2006, s. 1‑ 53. ISBN 978‑ 3‑ 540‑ 23338‑ 1.

Odkazový aparát – metody citování 3. Forma průběžných poznámek Odkaz v textu: Na bibliografické citace odkazujeme pořadovým číslem poznámky. Číslo musíme odlišit od vlastního textu buď použitím horního indexu nebo závorek (kulatých či hranatých). Příklad odkazů v textu: Druhou možností je ponechat odkazy v původní podobě a změnu provádět dynamicky, „na vyžádání“, při prohlížení stránek v archivu, např. pomocí java scriptu 33. V poznámkách pod čarou, nebo na konci dokumentu, jsou odkazy v pořadí, v jakém je na ně odkazováno v textu Soupis literatury v závěru textu je řazen podle abecedy!

Odkazový aparát – metody citování 3. Forma průběžných poznámek • Pokud si zvolíte odkazování v poznámkách pod čarou (poznámky za textem nedoporučuji), je to určitě v pořádku, ale je potřeba řídit se pokyny na následujících stranách (zejména zkracovat opakující se odkazy, aby se práce zbytečně opticky neprodlužovala! • Také v tom případě nezapomeňte na další, věcné poznámky pod čarou, které jsou rovněž nutnou součástí odborného textu. Navíc je dobré odkazy a věcné poznámky nějak odlišit (například v textu odkazovat na jeden typ číslem a na druhý jiným symbolem)

Poznámkový aparát • poznámky patové (pod čarou) nebo koncové (za textem) • jejich obsahem může být: 1. uvedení citovaného díla 2. podrobnější komentování, vysvětlení nebo rozvedení myšlenky, jevu (co nejstručnější, příliš neodbíhat od výkladu, také další literatura k tématu, kterou přímo necitujeme) 3. odkazování na předcházející nebo následující části práce (tzv. vnitřní odkazy) • kvalitní odborný text pracuje s poznámkovým aparátem!

Poznámkový aparát uvedení citovaného díla v poznámce pod čarou, např. SOMMEROVÁ, Olga. O čem sní ženy. Praha: HAK, © 2001. 210 s. ISBN 80‑ 85910‑ 35‑ 7. při opakování stejného díla v poznámkách pod čarou by mělo dojít ke zkrácení odkazu: - pokud jsou dvě stejné citace bezprostředně po sobě, píšeme místo té druhé: Tamtéž, str. xx Ibidem, str. xx Ibid. , str. xx (nebo také Cit. dílo, Op. cit. , o. c. , str. xx)

Poznámkový aparát při opakování stejného díla v poznámkách pod čarou by mělo dojít ke zkrácení odkazu: - pokud se opakuje nejen dílo, ale i strana, pak místo druhého odkazu píšeme: l. c. (ibidem, ibid. , tamtéž) - pokud jsou mezi nimi jiné zdroje, nejsou tedy bezprostředně po sobě, píšeme: Sommerová, cit. dílo, str. 25 • odkaz v textu píšeme v podobě horního indexu za slovo nebo za větu/odstavec (až za tečku) • řada 1 – xy pro celý text nebo kapitolu • doporučuji odlišení indexů pro odkazy a věcné poznámky