Interpretace basketbalovho uiva pro jednotliv lekce Tet lekce

Interpretace basketbalového učiva pro jednotlivé lekce Třetí lekce – uvolňování s míčem v pohybu a krytí útočníka s míčem v pohybu (90 minut – interpretace učiva, praxe) Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a rozpočtem Hlavního města Prahy.

Interpretace basketbalového učiva pro jednotlivé lekce Třetí lekce – uvolňování s míčem v pohybu a krytí útočníka s míčem v pohybu (90 minut – interpretace učiva, praxe) • Didakticko-metodické kritérium po částech. • Útočné činnosti jednotlivce individuálního a vztahového typu. • Příklad aplikace útočné činnosti jednotlivce individuálního typu – uvolňování s míčem v pohybu (dribling). • Tvorba MOF s důrazem na transpozici osvojované činnosti (osvojovaných činností) do herních podmínek. • Krytí útočníka s míčem v pohybu. • Řešení situace jeden proti jednomu.

Didakticko-metodické kritérium po částech V pojetí programu basketbalového učiva představuje toto kritérium především manipulaci s herními činnostmi jednotlivce. Jde o činnosti (konkrétně zaměřené pohybové úkony a celky jednotlivce), jejichž prostřednictvím hráč realizuje svůj individuální herní výkon. Představují základy basketbalu. V dlouhodobějších učebních podmínkách se navozují předpoklady pro jejich osvojování a zdokonalování. Lze pak hovořit o herních dovednostech.

Interpretace učiva Útočné činnosti jednotlivce lze dělit do dvou skupin. První tvoří útočné činnosti jednotlivce individuálního typu. Jedná se o činnosti, které hráč může provádět relativně samostatně. V herních podmínkách směřují do řešení situací jeden proti jednomu (obr. ). Do této skupiny zařazujeme: uvolňování s míčem na místě (obrátky s míčem), uvolňování s míčem pohybu (dribling), střelbu.

Druhou skupinu prezentují útočné činnosti jednotlivce vztahového typu. K jejich smysluplné realizaci je zapotřebí minimálně dvou hráčů. Rovněž v základní charakteristice rozlišujeme provedení dvou hráčů. Např. u přihrávání je to vlastní přihrávka a chycení míče. Tyto činnosti vytvářejí základní předpoklad pro součinnost mezi hráči jednoho družstva. Navozováním herních podmínek se při jejich uplatnění dostáváme k řešení situací dvou proti dvěma nebo tří proti třem (obr. ). Zařazujeme sem: přihrávání, uvolňování bez míče, clonění.

Uvolňování s míčem v pohybu (dribling) Je to činnost, jejímž cílem je získat výhodný postoj a postavení pro další činnost, tj. pro přihrávku nebo pro střelbu. Činnost je vymezena pravidlem o driblingu. V učebních podmínkách rozlišujeme dva základní okruhy provedení činnosti: • dribling na místě (představuje relativně jednodušší způsob provedení; význam spočívá v pochopení, v automatizaci a zdokonalování vlastní činnosti, tj. postoje a úderů míče o zem); • dribling v pohybu (k vlastnímu provedení se přidává běh a další formy pohybu, tj. změny směru a rychlosti, čímž se činnost stává obtížnější).

Krytí útočníka s míčem v pohybu (při driblingu) V úsilí o transpozici driblingu do herních podmínek musíme uvažovat o jeho obranné protiváze. Tou se stává činnost, kterou označujeme jako krytí útočníka s míčem v pohybu. Cílem této obranné činnosti je donutit útočníka zastavit a ukončit dribling tak, aby nemohl vystřelit na koš nebo přihrát spoluhráči do bezprostřední vzdálenosti od koše. Činnost navazuje na základy obranných činností (viz druhá lekce)

Příklady cvičení (MOF): A. Dribling na místě (PC 1) Hráči (hráčky) jsou volně před učitelem, každý má míč. Učitel stručně vysvětlí postoj a provedení. Hráči: • • driblují pravou rukou ve správném postoji a bez vizuální kontroly míče; změní postoj a driblují levou rukou; driblují v kleku, vsedě, vleže apod. ; zkouší si různé změny rukou provádějících dribling (před tělem, pod nohama, za tělem apod. )

Dribling na místě ve ztížených podmínkách (PC 2) Hráči jsou ve dvojicích, každá má jeden míč. • Hráč s míčem dribluje a hlasitě vyslovuje čísla, která mu ukazuje spoluhráč na prstech jedné ruky. • Hráč s míčem dribluje, hlasitě vyslovuje čísla a střídá driblující ruce i postoj podle toho, na jaké ruce mu je spoluhráč ukazuje. • Hráč s míčem dribluje a snaží se přitom přesně napodobovat cviky, které mu hráč před ním předvádí (klek, sed, leh apod. ). • Hráč s míčem dribluje, snaží se přesně napodobovat cviky a vyslovovat čísla, která mu střídavě na prstech obou rukou ukazuje spoluhráč.

Dribling na místě proti obránci (HC 1) Hráči jsou ve dvojicích, každý má míč, případně ve dvojici jeden míč. • Hráči ve dvojicích driblují v těsné blízkosti u sebe jeden druhému se snaží vypíchnout míč (obr. ). • Útočník s míčem dribluje na místě a snaží se o neustálé zaujímání postoje opačným bokem k obránci. • Stejné cvičení, ale obránce se snaží získat (bez osobních chyb) míč.

B. Dribling v pohybu (PC 1, PC 2) Hráči stojí po obvodu tělocvičny, mají mezi sebou dostatečné rozestupy, každý má míč. Hráči: • driblují vnější rukou v zástupu kolem hřiště; • provádějí stejnou činnost, ale na pokyn učitele provedou obrat o 180°, změní směr a driblující ruku; • vykazují stejnou činnost, ale na jiný pokyn učitele provedou určený cvik na místě (klek, dřep, leh apod. ), bez přerušení driblingu se rychle zvednou a pokračují v běhu.

• driblují do „osmiček“ kolem kruhů na hřišti, přičemž respektují zásadu provedení vnější rukou (schéma); • driblují od jedné koncové čáry k druhé, pohybují se šikmo vpřed střídavě vlevo a vpravo a po čtyřech až pěti úderech změní směr a driblující ruku (schéma); • driblují volně po hřišti a sami se snaží o různé změny směru a driblující ruky; • jsou v řadě vedle sebe a driblují mezi metami, např. mezi čarami hřiště na volejbal, basketbal apod. , soutěží (schéma).

Dribling v pohybu ve dvojicích (PC 2) Hráči jsou ve dvojicích, oba mají míč, nebo ve dvojici je jeden míč. • Hráč bez míče se pohybuje po hřišti, druhý se pohybuje za ním a při driblingu se snaží udržovat směr a rychlost „vodiče“, střídá driblující ruce podle směru pohybu (schéma); • Stejné cvičení, ale oba mají míč. • Hráč bez míče se pohybuje na vnitřní straně hřiště podél jedné z postranních čar, přičemž zrychluje, zpomaluje, vrací se o dva až tři kroky zpět apod. Hráč s míčem na vnější straně se ho při driblingu vnější rukou snaží napodobovat (schéma). • Stejné cvičení, ale oba mají míč. • Hráči ve dvojicích hrají na babu. Oba mají míč, driblují, jeden honí druhého.

C. Přechod na cvičení „jeden proti jednomu“ (HC 1, HC 2) Hráči jsou ve dvojicích, jeden útočník (má míč), druhý obránce. Střídají se v úlohách. • Útočník dribluje v pomalejším pohybu s různými změnami rychlosti podél postranní čáry na vnější straně hřiště. Obránce, který zaujme obranný postoj čelem k němu na vnitřní straně, se snaží být neustále na jeho úrovni (schéma). • Stejné cvičení, ale pohyb útočníka je co možná nejrychlejší. To by mělo přinutit obránce i k jiným formám lokomoce než je pohyb v obranném postoji.

• Útočník pomalu dribluje šikmo vpřed od jedné koncové čáry k druhé, po třech až čtyřech úderech mění směr. Obránce se pohybem v obranném postoji snaží být neustále před ním a udržovat vzdálenost zhruba 1, 5 – 2 metry od něho (schéma). • Stejné cvičení, ale s plnou aktivitou obou soupeřů. Útočník se snaží dosáhnout opačné koncové čáry (aniž by ztratil míč), obránce pravidly povoleným způsobem tomu zabránit. • Stejné cvičení, ale hráči si počítají body za správná provedení. Obránce za získání míče, útočník za dosažení stanovené mety.