Instruktor lyovn III tdy 50 2008 upraveno 2016

Instruktor lyžování III. třídy (50) © 2008 upraveno 2016 jen pro vnitřní potřebu Metodická komise ÚZL SL ČR

OBSAH 3 hod. Pedagogika a psychologie Základní pojmy Pedagogický proces - formy, cíle, výstupy Pohybové dovednosti - druhy a hodnocení Didaktické principy Proces učení Didaktické zásady Didaktické styly Didaktické metody Obecný model učení Model motorického učení Fáze motorického učení Učební lekce Účinek zpětné informace Zvláštnosti výuky dětí Zvláštnosti tělesné výchovy a sportu dětí Vývojové a růstové změny Vývoj základních pohybových dovedností Sportovní zájmy dětí a mládeže Hry na sněhu a lyžařské hřiště

Pedagogika a psychologie Základní pojmy VÝCHOVA záměrné formování osobnosti cílené k potřebám a hodnotám společnosti VZDĚLÁNÍ poznávání a předávání vědomostí, hodnot a dovedností UČENÍ změna chování a jednání cíleným osvojením vědomostmi a dovednostmi Emoce Potřeby (iracionální vlivy) Rozumové chápání Prostředí (bezděčné vlivy) KOLÁŘ (1995) „V každém okamžiku i když jde zdánlivě jen o výcvik na lyžích dochází k ovlivňování osobnosti i v jiných sférách…“ SUCHODOLSKI (1975)

Pedagogický proces - formy, cíle, výstupy KOTÁSEK (1985) Výsledkem jsou zkušenosti užívané v praxi: 1) naučené vědomosti 2) projevené postoje 3) osvojené dovednosti

Vědomosti rozumově osvojené, v paměti uložené a v praxi uplatněné údaje, argumenty, znalosti, . . . Postoje přijaté hodnoty, názory, vzory chování uplatněné a propagované ve vlastním životě Dovednosti užívání získaných vědomostí, pohotovost vnímat, rozhodovat a řešit praktické úkoly Psychické procesy • „Spouštěcí“ potřeby, motivy, zájmy, cíle • „Aktivační“ pozornost, city, vůle • Emoce strach, úzkost, vztek, smutek, stud, radost Podle JIRÁNEK a SOUČEK (1969)

Pohybové dovednosti - druhy „uzavřené“ prováděné ve stálých podmínkách „otevřené“ prováděné v proměnlivém prostředí Upraveno podle FARFEL (1975), VÉLE (1982), JAVŮREK (1986), WHITTING (1971), POULTON (1957), SELLS-TOLMAN-HENRY (1960), FUKUOKA (1971), SCHNABEL (1987), ČELIKOVSKÝ (1979)

Hodnocení pohybových dovedností ŠKÁLA (graf) analýza záznamu pohybu 209 o goniometrie - měření úhlů částí těla např. v kotoulu letmo, při navazovaných lyžařských obloucích a pod. testy a řetězce činností přihrávky, zásahy terče, dribling, uvolnění - dvojtakt - střelba, test základních oblouků, jízda po 1 lyži a pod. pozorování a škálování hodnocení uzlových bodů, známkování, stupně kvality, seznam prvků, grafické a numerické škály, bodování v gymnastice a v dalších tzv. „neměřitelných“ sportech A Bezvadně v B terénu -------S chybami na lehkém svahu -------- C Nezvládá jízdu

Didaktické principy Didaktické zásady Styly Metody Didaktické zásady * řídící role pedagoga * individuální přístup * všestrannost * vědecká systematičnost * názornost Didaktica Magna J. A. KOMENSKÝ * tvořivost * trvalost výsledků * přiměřenost V tělovýchovném procesu mají značnou váhu především dvě didaktické zásady: názornosti (ukázky) a přiměřenosti (zátěž).

Didaktické styly * příkazový * úkolový * vzájemný (reciproční) * individuální * programový * objevný * problémový * tvořivý (kreativní) Učitel nemůže používat jen „primitivní“ příkazy a úkoly, ale musí volit hodnotnější didaktické styly s mnoha vzájemnými vztahy.

Didaktické metody * modelovací (plány a přípravy) * diagnostické (úroveň předpokladů) * expoziční (demonstrace modifikace korekce učiva) * fixační (procvičení opakování uchování učiva) * expresivní (výraz, sugesce) * kontrolní (hodnocení známky) Upraveno podle: MOJŽÍŠEK (1985) Podle LANGE (1985) a MOJŽÍŠEK (1961) Dobrý učitel plánuje výuku podle nových vědeckých poznatků, zjišťuje úroveň svých klientů, učí poutavě, kontroluje a dbá na kvalitu osvojených vědomostí a dovedností.

Proces učení Obecný model učení S = stimul - podnět CHn = neurčité chování B = bariera (překážky) M = motivace P+K = PLÁN a kontrola R = reakce-operace pza - rza = zpětné vazby dílčí, výsledkové CHz = změna chování Podle: LINHART (1967)

Model motorického učení PAVLOV - pes (1904) THORNDIKE - kočka (1906)

Fáze motorického učení 1 Iradiace Generalizace 2 Koncentrace Diferenciace 3 Stabilizace Automatizace 4 Asociace Anticipace

FÁZE Iradiace Generalizace Koncentrace Diferenciace 1 2 Stabilizace Automatizace 3 1. pokusy: „Mnoho vzruchů mnoho pohybů“ Po 3 týdnech: Špatná představa pohybu Cvik neproveden Vzruchy soustředěny Pohyby rozlišeny Správná představa Cvik proveden Nervová spojení upevněná Pohyby přesné Pohybové vzorce uloženy v paměti NEÚSPĚCH HRUBÁ FORMA JEMNÁ FORMA

4 FÁZE Asociace Anticipace Zápas Terén “Mistrovství“ (po čase): Vnitřní řízení pohybu Vnější okruh „vnímá“ situaci v terénu, zápase, hře Pohybové vzorce z paměti jsou upravovány a užívány podle situace (tzv. „otevřené dovednosti) JEMNÁ VARIABILNÍ FORMA Hra Upraveno podle MEINEL und SCHNABEL (1987)

Učební lekce: Běžné má učební lekce tři části a trvá cca 45 minut: Úvodní ( 15 min. / seznámení - rozehřátí - rozcvičení) Hlavní ( 25 min. / nácvik dovedností, rozvoj kondice, prožitek apod. ) Závěrečná ( 5 min. / uklidnění, „docvičení“ - zhodnocení) V plánování a hodnocení výuky jsou důležité bezpečnost a hygiena, efektivní učení, tvořivost Délka a náročnost lekcí (i přestávek) se upravuje podle věkových, pohlavních a pohybových zvláštností dětí Např. Soustředěná pozornost ve věku 7 let je maximálně 20 min, u 15 letých jen o 10 minut déle. Pak výkonnost klesá, nastupuje únava a „motorický neklid“ Přestávky mají tři důležité role: aktivní odpočinek, zvýšení fyziologických funkcí, pobyt na čerstvém vzduchu

Účinek zpětné informace 8 chyb 82 Bez informace 6 4 Informace o výsledku 78 74 ANO pokusy S informací 2 1 2 3 4 70 5 slov 6 plató týdny 2 3 62 ZMĚNA NE podání info. 58 plató 1 66 4 5 54 1 3 5 7 9 11 13 15 bez kontroly (zpětné vazby) se klienti špatně a pomalu učí každé učení má fáze bez zjevného zlepšení (plató) Upraveno podle STRÁNSKÝ (1960), RUBINSTEIN (1973)

Zvláštnosti výuky dětí Zvláštnosti tělesné výchovy a sportu dětí Vývoj a růst Kladný vztah k pohybu Nezkušenost a prostředí 100 mladých lidí cvičilo, musí 50 sportovat, 20 se specializovat „…aby a 5 dosáhnout vrcholu !“ Baron Pierre Fredi de COUBERTIN zakladatel novodobých Olympijských her v roce 1896

Vývojové a růstové změny Kalendářní věk neodpovídá biologickému !!! Somatické změny Růstový skok Upraveno podle: HAYWOOD (1993) a MĚKOTA et al. (1988) Biologický věk 1%0 9 2 3 10 8 8 11 29 42 12 51 31 13 8 12 14 1 15 4 let Podle CRAMPTON (1908) a KEMPER & VERSHUUR ( 1981)

Vývoj základních pohybových dovedností Nejdůležitější pro rozvoj je předškolní věk 1 1 Hody Kopy 2 1 Běhy 1 1 2 2 Chytání 3 3 4 2 1 1 Údery 1 Poskoky 1 1 2 1 5 4 4 2 3 3 4 4 1 „nezralý“ 4 - 5 dokonalý stupeň (u 60%) 3 6 4 5 5 4 Přeskoky 2 3 3 1 2 3 0 4 4 3 2 5 4 3 3 3 2 2 4 3 2 1 1 Skoky 3 2 8 10 věk Upraveno podle: MALINA & BOUCHARD (1991)

Základní forma „HRUBÁ“ HRUBÁ malý rozsah*statická rovnováha běh bez hrubých chyb Konečná forma „JEMNÁ - VARIABILNÍ“ VARIABILNÍ optimální rozsah*dynamická rovnováha přesný a variabilní běh Převzato MEINEL und SCHNABEL (1987)

Sportovní zájmy dětí a mládeže + 2 nejvíce oblíbené Hry na sněhu a lyžařské hřiště - 2 nejméně oblíbené Upraveno podle: FROMEL (1995) Praktické ukázky: CD-rom Dětská výuka (APUL) Publikace TREML, J. Lyžování dětí. Praha : Grada, 2004.

Konec Autorský kolektiv: KOMEŠTÍK B. , FINKOVÁ D. , KRNÁČ P. a NOVÁK M.