ikana a kyberikana ve kole Klov slova Vskyt

Šikana a kyberšikana ve škole Klíčová slova: Výskyt, definice, dělení. Znaky šikany, vývoj a fáze šikany, typy agresorů , 5 stupňů šikany, ostrakismus, typy agresorů, způsoby řešení, dopady. Možnosti prevence šikany, role učitele v prevenci a řešení šikany, kyberšikana. Bossing, mobing (MŠMT, časopis Prevence, Stanislav Bendl, Pavel Letý, Michal Kolář, Pavel Říčan…).

Rámec - Vztahy ve škole, násilí ve škole, role učitele • • Názory na dnešní děti a mládež v médiích názory učitelů … …

Názory v médiích • Škola je nebezpečné místo • Žáci jsou stále „horší“ • Ohrožení učitelů ze strany žáků • Šikana je „skoro všude“ • Mobbing ve školách St. Štech: jde o problém terminologický (agrese není sama o sobě dobrá ani špatná) a metodologický (některé výzkumy šikany jsou metodologicky sporné)

Druhy násilí ve škole (podle St. Štecha) • 1. ve škole musí být řád, kterému se musí všichni podřídit – tradiční škola je vystavěna na principu autority učitele, žák může být tlačen, nucen, manipulován – „ve svém vlastním zájmu“ (násilí školy) • 2. Násilí vstupuje do školy z vnějšího světa – škola je jeho odrazem • 3. škola se prezentuje jako místo rovných šancí – v praxi se to ale často takto neděje – v důsledku nesplněných očekávání vznikají u některých žáků pocity deziluze, zklamání, křivdy, které mohou vést k agresivním projevům

Šikanování na školách Před rokem 89 věnováno šikaně málo pozornosti 1985 – první informace, v roce 1989 Petr Příhoda 1995 Pavel Říčan o násilí a agresivitě mezi dětmi 2000 – MŠMT se zaměřuje na tento problém, vydává první metodický pokyn k šikaně • Od té doby pravidelně nové pokyny, v posledním se objevuje o problematika šikany učitelů • •

Vymezení pojmu • Šikana pochází z francouzského slova „chicane“, což znamená zlomyslné obtěžování, týrání • Existuje plynulý přechod mezi hrubou legrací a brutalitou – je proto obtížné určit hranici

Šikana… • Je nebezpečný sociálně-patologický jev, při němž je omezována zejména osobní svoboda a svoboda rozhodování • Je ponižována lidská důstojnost a čest • Mnohdy je dětem ubližováno nejen psychicky, ale též na zdraví i na majetku

Co je šikana? • Je cílené chování vůči jedinci (skupině), tedy oběti, jehož záměrem je oběť ohrozit, ponížit, zastrašit nebo ublížit – fyzický i slovní či jiný útok • Je opakované, často dlouhodobé • Oběť se mu neumí bránit – je to asymetrické (oběť se cítí být bezmocná) • Agresorovi či skupině přináší uspokojení • Bývá často dlouho utajena • Její následky mohou na psychickém i fyzickém zdraví mohou být velmi vážné, i celoživotní

Kde k šikaně dochází? • Ve škole: ve třídě, na hřišti, v jídelně, na toaletách, v šatnách, na sportovištích, v odlehlých chodbách atd. • Mimo školu: při cestách do školy a ze školy, v družině, na hřišti, v kroužcích, … • V kyberprostoru: prostřednictví SMS, e-mailů, chatů a webových stránek, digitálních fotografií, videí

Statistika… • Dotazníkové šetření - 1358 žáků (2007): • Celkem 40 % žáků uvedlo, že byli ve škole šikanováni, přes 44 % žáků uvedlo, že byli svědkem šikany. • Nejčastějšími formami šikany jsou posmívání, pomluvy a nadávky. • Fyzickou šikanou trpí nejméně každý desátý žák, 21 % žáků je šikanováno každý den. • Nejčastěji je agresor jeden (34 %) či dva (24 %), častěji šikanují chlapci (68 %) než dívky (20 %). • Nejčastěji pomohli šikanovanému: třídní učitelka (25 %), kamarádi (25 %), rodiče (12 %) • Ve více než pětině případů (21 %) nepomohl šikanovanému nikdo. • Šikanovaní žáci se nejčastěji svěřují kamarádům (45 %) a rodičům (39 %).

Škádlení x šikanování • Děti škádlí svého kamaráda - očekávají, že to bude legrace pro ně i pro kamaráda – když vidí, že to jako legraci nebere, že je zraněný, pak pocítí lítost a omluví se mu • U šikany je tomu naopak – agresor CHCE druhému ublížit, chce ho ranit a má z toho radost • „NAŠE PRÁVA KONČÍ TAM, KDE ZAČÍNAJÍ PRÁVA OSTATNÍCH. “

Praktické pohledy na šikanu (Kolář) • 1) Šikanování jako nemocné chování • 2) Šikanování jako závislost • 3) Šikanování jako onemocnění celé skupiny

Šikanování jako nemocné chování • Jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně týrá a zotročuje spolužáka či spolužáky a používá k tomu agresi a manipulaci. • "Repertoár" agresorů bývá neuvěřitelně pestrý - od slovní agrese, vyhrožování, krádeže a ničení věcí, násilných a manipulačních příkazů (jakým je například nošení ponižující cedule, nebo dokonce pití moče) až po brutální fyzickou agresi.

Šikana jako závislost • Mezi obětí a agresorem existuje nesvobodný vztah-scénář skryté spolupráce. Oběť se chová bizarně, jakoby vstřícně, kamarádsky, někdy běhá za svými trýzniteli jako poslušný pejsek. Je to věc, která lidi mate. • Na počátku závislosti je vlastně běžné hraní se strachem. Spočívá v nejrůznějších "žertících" a jde o to, nachytat nebo dokázat tomu druhému, že má větší strach než já a svůj strach dokonale skrýt. Ze začátku to je legrace, která se najednou přesmykne do závislosti. • Agresor prožívá při trápení oběti příjemné pocity slasti, které chce opakovat a zvyšovat. Oběť se zpočátku "hře" podvolí, důvodem může být i obdiv k autoritám. . . Ale pak se začne trápení zvyšovat a její křehké obrany proti bolesti, ať fyzické či psychické se prolomí. • V oběti se nastartují sebezničující tendence - pocity viny, chronické deprese. Projev závislosti může jít tak daleko, že oběť s agresorem ztotožní a považuje jej za kamaráda, obdivuje ho a dělá vše, co jí přikáže.

Šikana jako onemocnění skupiny • Šikanování není nikdy pouze záležitostí jednotlivce nebo jen agresora a oběti. • Neděje se ve vzduchoprázdnu, ale v kontextu vztahů nějaké konkrétní skupiny. • Je důsledkem těžké poruchy vztahů ve skupině. • Ve zdravém společenství s fungující „imunitou“ dochází k nákaze podstatně méně a hlavně, když už k ní dojde, lze ji rychleji rozpoznat a účinně léčit. • Kazuistika… (Kolář)

Znaky šikany • • • Záměrnost Opakovanost Dlouhodobost Samoúčelnost agrese Nepoměr sil Dominantním znakem je BEZMOCNOST OBĚTI • Jde nejen o čin, ale též o postoj • Neoddělitelnou součástí problému je skupinová dynamika

Nepřímé (varovné) znaky šikany Žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády. Při týmových sportech bývá jedinec volen do mužstva mezi posledními. O přestávkách vyhledává blízkost učitelů. Má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený. Působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči. Stává se uzavřeným. Jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje. Jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené. Zašpiněný nebo poškozený oděv. Stále postrádá nějaké své věci. Odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy. Mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy. Začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole. Odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit.

Přímé znaky šikany – např. : Posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet. Rozhodujícím kritériem je, do jaké míry je daný žák konkrétní přezdívkou nebo "legrací" zranitelný. Kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským až nenávistným nebo pohrdavým tónem. Nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu, nebo za něj platil. Příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem a skutečnost, že se jim podřizuje. Nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k spoluúčasti na nich. Honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí. Rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout.

Agresor • Zarážející je vždy to, že agresoři necítí žádné pocity viny, netrápí se, že ubližují druhým, trest vnímají jako křivdu -> chybí náhled na nemorálnost jednání • Chtějí totiž ochránit své sebepojetí – popírají a vytěsňují realitu • Výmluvy typu: „Strašně mě provokoval“… výrazně fungující racionalizace • Někdy dokonce tvrdí, že je oběť týrá, šikanuje a že oni se jen bránili … mechanismus projekce

Typy iniciátorů šikanování 1. TYP - HRUBÝ, PRIMITIVNÍ, IMPULSIVNÍ se silným energetickým přetlakem, kázeňskými problémy - narušeným vztahem k autoritě, někdy zapojený do gangů páchajících trestnou činnost. Vnější forma šikanování Šikanuje masivně, tvrdě a nelítostně, vyžaduje absolutní poslušnost, používá šikanování cíleně k zastrašování ostatních Specifika rodinné výchovy Častý výskyt agrese a brutality rodičů. jakoby agresoři násilí vraceli nebo ho napodobovali.

Typy iniciátorů šikanování 2. TYP: VELMI SLUŠNÝ, KULTIVOVANÝ narcisticky šlechtěný, sevřený, zvýšeně úzkostný, někdy i se sadistickými tendencemi v sexuálním smyslu. Vnější forma šikanování Manipulace a násilí je cílené a rafinované, děje se spíše v skrytu, bez přítomnosti svědků, často „má na to svoje lidi“ Specifika rodinné výchovy Časté uplatňování důsledného a náročného přístupu, někdy až vojenského drilu bez lásky a zájmu

Typy iniciátorů šikanování 3. TYP - “SRANDISTA” • optimistický, dobrodružný, se značnou sebedůvěrou, výmluvný, nezřídka oblíbený a vlivný. Vnější forma šikanování Šikanuje pro pobavení sebe i ostatních, patrná snaha vypíchnout “humorné” a “zábavné” stránky Specifika rodinné výchovy Bez významnějších specifik, pouze v obecnější rovině je přítomna citová subdeprivace a absence duchovních a mravních hodnot v rodině.

Oběť Už není tak lehké vymezit jako agresora (při troše smůly se jí může stát každé dítě) Odlišnost - nejčastěji jsou šikanováni jedinci handicapovaní vzhledově, sociálně či fyzicky, lidé úzkostní, plaší, či ti, kteří se odlišují rasově, vyznáním nebo chováním. Stejně tak se může obětí stát nový člen skupiny.

Rozlišení vnějších projevů šikany • Pro praktické rozlišení vnějších projevů šikanování je užitečná trojdimenzionální „mapa“, podle které lze agresi členit na: 1. Přímou a nepřímou 2. Fyzickou a verbální 3. Aktivní a pasivní

8 druhů šikanování a příklady projevů 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. Fyzické přímé aktivní - Útočníci oběť věší, škrtí, kopou, fackují. Fyzické aktivní nepřímé - Vůdce pošle poskoky, aby oběť zbili. Oběti jsou ničeny věci. Fyzické pasivní přímé - Agresor nedovolí oběti, aby si sedla do lavice. (Fyzické bránění oběti v dosahování jejích cílů. ) Fyzicky pasivní nepřímé - Agresor odmítne oběť na její požádání pustit ze třídy na záchod. (Odmítnutí splnění požadavků. ) Verbální aktivní přímé - Nadávání, urážení, zesměšňování. Verbální aktivní nepřímé - Rozšiřování pomluv. Patří sem ale i tzv. symbolická agrese, která může být vyjádřena v kresbách, básních, … Verbální pasivní přímé - Neodpovídání na pozdrav, na otázky , … Verbální pasivní nepřímé - Spolužáci se nezastanou oběti, je-li nespravedlivě obviněna.

KYBERŠIKANA Kyberšikana je druh šikany, který využívá elektronické prostředky, jako jsou mobilní telefony, e-maily, pagery, Internet, blogy a podobně. Zasílání obtěžujících, urážejících či útočných mailů a SMS, vytváření stránek a blogů ponižující ostatní, popřípadě může kyberšikana sloužit k posilování klasických forem šikany, nejčastěji prostřednictvím nahrání scény na mobilní telefon a jejího následného rozeslání známým dotyčného, popř. vystavení na Internetu. Zejména poslední varianta může být extrémně nebezpečná –takovéto zveřejnění ponižujících materiálů pro obrovské množství lidí (které nejde vzít zpět) mnohonásobně zvyšuje utrpení a trauma oběti, což na ni může mít velmi neblahý dopad

Kyberšikana-statistiky • s kyberšikanou se setkalo nebo ji přímo zažilo 22 % žáků • 45 % z nich o tom někoho informovalo, přičemž 24 % lidí, kterým to oznámili, reagovalo bez zájmu, nechtěli pomoct • 70 % žáků si myslí, že je kyberšikana hodně rozšířená

Kyberšikana a její zvláštnosti Anonymita - pachatel může zůstat anonymní a oběť se nikdy nemusí dozvědět, kdo ji šikanoval. Nezávislost na místě a čase - původce kyberšikany nemusí být fyzicky na stejném místě jako jeho oběť. Nemáme kam před kyberšikanou utéct, protože nás může díky rozšíření a snadné dostupnosti komunikačních technologií dostihnout prakticky v jakémkoli čase i místě. Proměna agresora i oběti -pro kyberšikanování není zapotřebí fyzická síla, není to přímé Obtížná kontrola a rychlé šíření - chybí klasické znaky šikanování, kterých by si mohlo okolí (zejména dospělí) všimnout. Elektronicky posílané zprávy se dají hůře kontrolovat. Většinou trvá delší dobu, než se odhalí nějaký problém či potenciální nebezpečí.

Jak útočí kyberšikana? Posílání obtěžujících, výhrůžných nebo krutých zpráv formou SMS, po emailu nebo „kecálcích“ (icq apod. ). Kradení hesel a následné zneužívání osvojeného účtu. Blogování - zveřejňování intimních informací nebo pomlouvání prostřednictvím blogu. Zveřejňování choulostivých nebo lživých informací a obrazových materiálů na webových stránkách nebo jejich šíření telefonem – zejména záznamy aktů klasické šikany, násilí páchaného na oběti nebo např. pornografické fotografie s tváří oběti. Posílání dehonestujících obrázků přes email nebo mobilní telefony – nejčastěji posílání obrázků, fotografií a video nahrávek spolužáků– kde je oběť zesměšňována a karikována

Jak útočí kyberšikana 2. Internetové hlasování Kdo je super a kdo není? Kdo je největší kráva v šestý třídě? Tyto typy otázek nekontrolovatelně běží v různých internetových hlasováních. Staly se novým způsobem, jak děti mohou šikanovat své vrstevníky online. Rozesílání zákeřných kódů (viry, spyware, hackování). Zasílání pornografických nebo jiných obtěžujících emailů a zpráv – útočníci své oběti zapisují do různých hromadných seznamů a jim pak chodí tisíce nevyžádaných zpráv (v případě pornografie je pak například mohou rodiče podezírat z navštěvování erotických stránek). Vydávání se za jiného člověka – svoji oběť

Smrt na polském gymnáziu • SMRT NA POLSKÉM GYMNÁZIU Případ: Anny Halmanová Důvod sebevraždy: zneužití a simulace znásilnění Místo: Gdaňsk, Polsko Reakce: Ministr školství vyhlásil program Nulové tolerance k násilí Kostel Svatého Jana v Gdaňsku se plní do posledního místečka. Téměř tisíc lidí se tísní před oltářem, kde stojí gdaňský metropolita Tadeusz Goclowski, který zaraženě hledí do tváří mladých lidí. Za okamžik začne mše za Anny Halmanovou (1992 – 2006) a jejím spolužákům jsou věnována první slova duchovního:

• „Vaše škola se stala slavnou ne díky vašim úspěchům ve vzdělání, sportu nebo kultuře, ale díky zničenému životu, který jste nejdříve ponížili a pak ponechali v náručí smrti. “ Jsou to tvrdá slova, ale vzhledem ke zbytečné smrti mladé gymnazistky, se nic jiného říct nedá. Zneužití u školní tabule Co se stalo 20. října 2006 Anny Halmanové ve třídě II. F? Z rekonstrukce celého incidentu vyplývá následující : O přestávce čtyři chlapci povzbuzeni ostatními obstoupili vyděšenou Aničku, začali ji štípat do prsou. Lukasz P. ji chytil za ruce a ostatní ji plácají po zadku.

Když se dívka předklonila v bolesti z vykroucených rukou, Mateusz W. se začal otírat kolenem o její hýždě a v tutéž chvíli ji Lukasz chytil za krk a donutil jií, aby dala hlavu do jeho rozkroku. Dívka se vytrhla a schovala pod lavici. Odtamtud ji kluci vytáhli a Dawid M. ji povalil na katedru. Arkadiusz P. jí sundal kalhotky a celá třída propukla v hurónský smích. Pak ji tento „hrdina“ sáhne mezi nohy. Anička křičí jako o život a celou situaci nahrává na mobilní telefon poslední ze čtveřice Michal S.

Celá roztřesená utíká Anny domů. Není schopna mluvit. Na internetu už koluje nahrávka z mobilního telefonu Michala S. Kamarádce, která ji večer navštíví se svěří, že už se do školy nevrátí. Prý se raději oběsí. Druhý den ráno nic netušící matka propadne v zoufalý křik. Její dcera visí v dětském pokoji oběšena na švihadle. Smrt Anny Hallové zasáhla celé Polsko.

Epilog Vedení školy nijak nezasáhlo a neučinilo žádné kroky vedoucí k potrestání žáků. Teprve policie, která případ vyšetřovala umístila všechny zúčastněné do tříměsíční vazby. Soud 20. dubna 2007 rozhodl o umístění všech pěti gaunerů v nápravných ústavech pro mladistvé. Zajímavá je reakce rodičů odsouzených. Ti jsou přesvědčeni, že šlo jen o nevinnou dětskou hru a proti rozsudku protestují. Psychologové jsou naopak přesvědčení, že i když si kluci na znásilnění jen hráli, z pohledu Anny to bylo stejně traumatizující jako skutečné. • http: //bystron. blog. idnes. cz/c/64160/Kybersikanazabiji. html

Učitel jako oběť šikany • jeden z důvodů, proč mnozí učitelé zvažují odchod ze školství • Zjevnou formou je natáčení zesměšňování učitele před celou třídou (posmívání, nerespektování, používání vulgarismů, ničení věcí, až po fyzické útoky). • Skrytá šikana bývá založena na tom, že dítě má nějaké kompromitující materiály, ví o nějakém chování nebo konání učitele, které bylo prohřeškem proti učitelské profesi a na učitele vyvíjí nátlak či vyžaduje nějaké úlevy pro sebe. • Pod tlakem celkového morálního poklesu společenského chování dochází k tomu, že nastupující pedagogové považují to, že se k nim žáci chovají nevhodně, za normu. Takováto nadměrná tolerance přispívá k nárůstu šikany jako obecného fenoménu a učitelé tak zaznamenávají pokles svojí autority.

ZROD A VÝVOJOVÉ STUPNĚ ŠIKANOVÁNÍ

Podmínky vzniku šikany • Osobnostní charakteristiky agresorů i oběti a jejich vzájemný vztah: » Zaběhnuté tradice v internátech, dětských domovech, výchovných ústavech, … » Důležitou roli hraje i osobnost pedagoga (reflexe sama sebe a svého vztahu k žákům), podpora dobrých vztahů, zájem o žáky, všímavost…

… podmínky vzniku šikany • Některé nedostatky a poruchy prostředí: hiearchickoautoritativní styl ve školách » specifika v rodině agresora i oběti: U agresorů i napodobitelů šlo o velké citové strádání, u obětí se často vyskytují rodiče, kteří nejsou oblíbení a nemají respekt, velmi často nadměrná péče, dominantní matka, dost často chybí otec » Společnost: klima není příznivé pro ochranu slabých a napadených, televize, počítačové hry, tiskoviny

Pět stupňů vývoje šikany dle Koláře 1. První stupeň- zrod ostrakismu • Ostrakismus je v původní formě takzvané střepinové hlasování o vypovězení občana ze starověkých Athén. V současné době je tento pojem používán obecně, ostrakizovat znamená vyloučit jedince z kolektivu. • šikanování se neobjevuje jen v patologických skupinách bez kázně a s nějakým agresivním jedincem, ale může se vyskytnout v jakékoli skupině • v každé skupině existují jedinci, kteří jsou méně oblíbeni, méně společenští nacházejí se na tzv. sociálním chvostu • tento stupeň se projevuje mírným psychickým násilím, často vznikají nepříjemné a negativně zabarvené přezdívky, které jsou používány čím dál častěji, vtípky a narážky na šikanovanou osobu, pomluvy, nebavení…

… pět stupňů vývoje šikany dle Koláře 2. Druhý stupeň - přitvrzování agrese, manipulace, fyzická agrese • tři příčiny přechodu do druhého stupně: » ve skupině je napětí a rozpory ostrakizovaná osoba může sloužit jako ventil pro uvolnění napětí » při nudě a šedi programu (brigády, pobyty) slouží postižení jako zábava, vytrhnutí z nudy » v jedné třídě se sejde více agresivních a silných jedinců násilí mají jako svou přirozenost, slouží k uspokojování potřeb » Stále více pozorovatelů se přesouvá na stranu agresorů

… pět stupňů vývoje šikany dle Koláře 3. Třetí stupeň-klíčový moment neboli vytvoření jádra • pokud nikdo nezasáhne, postupně se začne vytvářet skupinka agresorů (úderné jádro) • nyní se rozhoduje, zda se počáteční stádium dostane do stádia pokročilého • v této fázi je již skupina rozdělena na podskupiny dle vlivu a pokud se nevytvoří aspoň tak silná skupina pozitivních, jako je skupina tyranů, agresoři získávají čím dál větší vliv • skupiny charakterově slušných žáků (tedy ty pozitivní skupiny) se již vyskytují zřídka, nejsou samy dostatečně silné pro zastavení šikany

Pět stupňů vývoje šikany dle Koláře 4. Čtvrtý stupeň- většina přijímá normy agresora • v této fázi se do týrání žáka zapojují i mírní a slabší žáky, při týrání prožívají uspokojení • Pohled agresorů na oběť a zkreslené normy chování přejímá většina třídy • Jednotlivci, kteří vnímají situaci jako zlou, už nic sami nezmohou • Od této fáze je obtížné běžnými metodami zjistit, co se ve třídě děje

Pět stupňů vývoje šikany dle Koláře 5. Pátý stupeň- totalita nebo dokonalá šikana • poslední stádium nemoci, kam se dostaneme, nezasáhne-li někdo radikálně zvenčí • stádium vykořisťování • agresoři sami sebe označují za vůdce, otrokáře, kinga, krále, mazáky a své oběti za poddané, otroky, atd. • postupně odpadají i poslední zábrany, agresoři jsou čím dál drsnější a zlostnější • I dříve nezapojení a jen přihlížející žáci či osoby podléhají ideologii násilí • postižení začínají být ochotni dělat cokoli, objevuje se chození za školu, odchod ze školy, zhroucení, pokusy o sebevraždu, … • slabému žákovi většinou málokdo věří, že se o šikanu skutečně jedná

POMOC ANO, ALE…. ! • Pokud zjistíme, že je naše či cizí dítě šikanované, musíme myslet na to, že naší snahou mu pomoci mu můžeme ublížit ještě více. Učitelé velmi často věří většině, spolužáci se mnohdy za „bonzování“ mstí. • Rodiče, pedagogové, psychologové a všichni, kteří chtějí pomoci, by si měli uvědomit, že do skupiny šikanovaných a agresorů je velice složité proniknout. Je nutné, aby znal všechny chytáky a léčky.

POMOC ANO, ALE…. ! POMOC OD PEDAGOGŮ: • Škola by měla mít jasně stanovená pravidla a tresty za jejich porušení. Neměla by k projevům šikany být lhostejná! Ke kompetentnímu řešení šikany také odpovídají potřebné znalosti pedagogů.

Překážky, které pedagogy čekají, když se budou snažit šikanu odhalit a řešit • • • Od oběti lze jen stěží získat podrobnější a často i objektivní informace - důvody: podřízení tlaku skupiny, strach ze zabití, ublížení; oběti se těžko mluví o tom, co prožila Agresoři často úporně a vynalézavě lžou, používají falešných svědků a nutí oběti ke lhaní či odvolání výpovědi (lhaní je snadnější prokázat v prvních stádiích šikany) Pro ostatní členy nemocné skupiny je příznačný strach vypovídat, chápou to jako bonzování (čím vyšší stupeň šikany, tím zarytější mlčení nebo podřízení se agresorům) Někteří rodiče agresorů chrání své děti za každou cenu (spousta rodičů neunese skutečnost, že jejich skvělé dítě tyranizuje druhé) Někteří rodiče oběti přestávají spolupracovat při vyšetřování (strach o své dítě, vyžadují jen tajný a tichý odchod ze školy, rodiče se i s dětmi izolují, velkou chybou tady je nerespektování oprávněného strachu rodičů) Při některých typech pokročilých šikanování pedagogové chrání vůdce agresorů a nevědomě brání vyšetřování – chybí jim vhled do situace

Počáteční stádium • Jak se děti chovají a jak odpovídají? ? Poměrně otevřeně mluví o tom, co se jim stalo a kdo je šikanoval. • Jak svědkové spolupracují? ? Vyjadřují nesouhlas se šikanováním a bez většího strachu vypovídají. • Jak se o konkrétním násilí vyjadřují ostatní členové skupiny? ? Násilí nepopírají a vyjadřují vůči němu své pochyby. • Jak se členové skupiny vztahují k trpící či zraněné oběti? ? Přítomný soucit s obětí a porozumění neférovosti ubližování silných slabým. • Jak se svědkové stavějí k podezřelým agresorům? ? Nevidí je pouze „bíle“, ale diferencovaně, a nebojí se to vyjádřit. • Jaká je atmosféra ve skupině? ? Malá soudružnost, nespolupráce, pokulhávající částečná výměna názorů.

Pokročilé stádium • • • • Jak se děti chovají a jak odpovídají? ? Je patrná ustrašenost, nechtějí prozradit, kdo jim ublížil. Někdy zdůvodňují své zranění bizarním způsobem. Jak svědkové spolupracují? ? Odmítají vypovídat, tvrdí, že nic neviděli a neslyšeli. Občas přiznávají, že nesmějí nic říct, protože by měli peklo. Případné výpovědi působí podezřele. Jak se o konkrétním násilí vyjadřují ostatní členové skupiny? ? Násilí bagatelizují nebo ho popírají. Jak se členové skupiny vztahují k trpící či zraněné oběti? ? Oběť je kritizována a znevažována. Často je obviněna, že si to vlastně způsobila sama. Jak se svědkové stavějí k podezřelým agresorům? ? Oceňují, chrání a brání agresory, případně pro ně hledají polehčující okolnosti. Jaká je atmosféra ve skupině? ? Těžká atmosféra strachu, napětí a nesvoboda, špatně se tu „dýchá“.

Doporučení • Pokud poznáme, že jde o pokročilé stádium, je na místě: – Zajistit ochranu obětem – Nedělat zásadní kroky vyšetřování – Využít možnost spolupráce s některým z odborných pracovišť • V případě, že jsme rozpoznali počáteční stádium, situaci můžeme zvládnout sami. Použijeme k tomu poznatky o taktice a strategii dále zmíněné.

Strategie • • Dělíme ji na lokální a vnější strategii, která je strategií primární ochrany. Je nejméně náročná na čas a dá se zvládnout i v rámci tradiční pedagogické odbornosti: Rozhovor s informátory a oběťmi Nalezení vhodných svědků a individuální rozhovory s nimi (NE přímá konfrontace agresorů a obětí Zajištění ochrany obětem (doprovod ze školy, …) Rozhovor s agresory a popřípadě konfrontace mezi nimi • • … a hledáme odpovědi na tyto otázky: Kdo a kolik je obětí? ? Co, kdy, kde a jak dělali agresoři konkrétním obětem? ? Jak dlouho šikanování trvá? ? • • •

Náprava 1. Metoda vnějšího nátlaku: • je nejrozšířenější a u pedagogů velmi „oblíbená“ • úkolem je donutit strachem a trestem násilníky k zastavení agresivního chování • metoda by měla zahrnovat tyto tři části: » Ochrana oběti » Individuální nebo komisionální pohovor » Oznámení o potrestání agresorů před celou třídou

Náprava 2. Metoda usmíření: • • • Děje se tak jen v určitých případech, nelze ji využít vždy. Jde o změnu vztahů mezi agresorem a obětí, trest se zde nekoná. Jde o neformální společné hledání řešení. Metoda by se mohla zdát naivní, ale není tomu tak. Označována i jako metoda šoku Roli hraje pozitivní postoj k agresorovi pedagog se zachová naprosto jinak, než je očekáváno a než je dítě zvyklé z domova šok otevře se mu nová cesta, zmírní se patologické chování A kdy tuto metodu můžeme použít? Při nebrutálních formách prvního a druhého stádia šikanování u dětí mladšího školního věku. Její předností je pružnost. Lze z ní totiž plynule přejít k metodě nátlaku. Nelze ji aplikovat nahodile! Kroky jsou takovéto: Nejnutnější diagnostika svědci a rozhovory s nimi Rozhovor s obětí a pak rozhovor s agresorem Rozhovor s oběma a hledání nápravy (omluva a usmíření, předkládání návrhů na nápravu, závěr a kontrolní setkávání)

Práce s „nemocnou“ třídou • Důl. je v obou variantách nezapomenout, že součástí šikany byl kolektiv třídy • S kolektivem je potřeba pracovat, jinak u dětí zůstavá špatný pocit, navíc se šikana může objevit znovu • Je potřeba podporovat dobré vztahy • Vysvětlit význam pocitu bezpečí ve třídě • Důraz na vzájemnou pomoc, odlišení bonzování od informování o šikaně • Dbát na primární prevenci (sociálně - emoční učení)

Doporučení rodičům agresorů • Pokud je moje dítě agresivní, měla bych: • • • Najít mu kroužky a činnosti, kde může vybít svou přebytečnou energii Důležitá jsou pevně daná pravidla Postavit se mezi něj a oběť Chtít omluvu svého dítěte oběti Ukázat jim, jak si hrát a vycházet spolu Neoddělovat je od sebe, naučit je spolu vycházet Požádat pedagoga, aby moje dítě zaměstnával Chtít po dítěti, aby se snažilo pocítit lítost, aby se umělo vcítit, rozvíjet schopnost empatie Neobviňovat dítě-každý se někdy chová panovačně Zjistíme, zda naše dítě nestresuje něco jiného Zjistíme, co naše dítě udělalo a proč to udělalo, zda se třeba necítí ohroženo

Doporučení rodičům obětí 1. Poskytněte dítěti maximální oporu • zjistím odpovědi na otázky: co, kde, kdy, jak, kdo • povídat si s ním o tom, v případě nebezpečí dítě nechat doma • Kontaktovat školního psychologa a požádat o spolupráci s dítětem

Konkrétní zakročení 2. Návštěva obou rodičů třídního učitele nebo ředitele – je dobré, mít někoho s sebou, pokud nemůže druhý rodič (opora) – podat pedagogům co nejlepší info o situaci – zjistíme, zda je škola schopna poskytnout požadovanou a nutnou pomoc – zjistíme odbornost a zkušenosti – na základě toho, jak škola reaguje, jaká má stanovená pravidla a jak spolupracuje s odborníky a podle jejího přístupu se rozhodneme, jak budeme situaci dále řešit (možnost inspekce, zakázat škole zasahovat, pokud nemá správné zkušenosti a odbornost a požádat o intervenci odborníků)

Konkrétní zakročení 3. Další opatření – návštěva odborníka, možnost návštěvy rodiny agresora, doprovod dítěte na cestě do a ze školy, při závažné šikaně lze podat trestní oznámení (na agresora i na školu) – kontaktovat orgány školy, kde mají zastoupení rodiče a snažit se o nápravu, domluvu Menším dětem pomáhá i naučit se říkat ne. Rodiče s nimi různé situace mohou doma nacvičovat a chtít po dítěti správnou obrannou reakci. S dítětem mohou nacvičit i správně působící chůzi, účinné je i představení si agresivních dětí v nějaké směšné situaci. Je dobré nacvičovat rozvoj sebedůvěry.

Literatura • KOLÁŘ, M. Skrytý svět šikanování ve školách. Praha: Portál, 1997, 2000. • KOLÁŘ, M. Bolest šikanování. Praha: Portál, 2001. • LAŠEK, J. Sociálně psychologické klima školních tříd a školy. Hradec Králové : Gaudeamus, 2007. • Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení, č. j: 28 275/2000 -22 – vyhledat aktuální pokyn

• Doporučené filmy či dokumenty: Mezi stěnami (2007) Zlo mezi námi (2003) Zkažená mládež (2007) Ben X (2007) Lepší svět (2010) …

VINA Ale kdybych tam nebyl jen tak stál A nečekal Taky se do mě pustili – A jaký smysl by v tom byl kdyby nás oba zmlátili? Nejsem jak oni Já se nepřidám Abych jen z legrace někoho kopnul do hlavy. Přesto však slyším jeho pláč V posteli když se převalím Bez spánku, v duši bolavý.