Hudba Vincent Hvzdnat noc Sloil a zpv Don

Hudba: Vincent (Hvězdnatá noc) Složil a zpívá Don Mclean V IN C E N T VAN GOGH (1853 -1890) Zažij si obrazy, doprovázené hudbou a poezií. Pro největší působení a plný zážitek nechte snímky automaticky plynout v synchronizmu s hudbou. Pokud poslech na plně zesilující reproduktory ruší okolí, použijte sluchátka. No a teď klepní do posuvníku nebo klikni myší. Sedni si a nech prezentaci běžet automaticky.

Hvězdnatá zářivá noc, zabarví tvou paletu modrou a šedou.

Koukni na ten letní den. . .

. . . očima, které dohlédnou až do temnot mé duše. Stíny vršků. . .

. . . zachytí tvary stromů a narcisky dole, ucítíš vánek a zamrazí tě. . .

. . . barvy sněhobíle nalinkovaných záhonů. Už rozumím. . .

. . . co se mi pokoušíš říct,

jak snášíš svou rozumnost, jak zkoušíš být při ní svobodný.

Nebyli slyšet, ani neví, jak by měli znít. . .

. . . snad je uslyším v tom obilí.

Hvězdnatá zářivá noc,

planoucí květy jsou tak jasně hořící. . .

vířící mraky na fialovém oparu se odráží ve Vincentových očích jak čínská modř. .

Barvy mění své odstíny. . .

. . . ranní pole je plné jantarových zrnek. . .

. . . ošlehané tváře plné bledých stínů. . . jsou tišeny milující rukou umělce.

. Teď už rozumím. . .

. . . co mi zkoušíš říct, Jak snášíš svou rozumnost, jak zkoušíš být při ní svobodný?

Nebyli slyšet, ani nevím, jak by měli znít. . . Snad je už zaslechnu, snad.

Nemohli tě milovat. . .

. . . skutečnou pravdivou láskou. Nestalo se to, nebylo to, v zářivě hvězdnaté noci,

Držel jsi se života jak milovník své lásky; však říkal jsem ti, Vincente, tento svět není míněný, jako místo pro krásné lidi, lidi jako jsi ty.

Zářivá hvězdnatá noc. . .

. . . obrazy visí v prázdných halách. . .

. . . neorámované hlavy na bezejmenných zdech. . .

. . . s očima, které pozorují svět a nemohou porozumět, podobné očím v noci potkaných cizinců.

Rozedraný člověk v rozedraných šatech. . .

ten stříbrný trn zkrvavělé růže, lží zničený a zlomený panenským sněhem.

Konečně si myslím, že vím, co jsi mě chtěl říct: Jak snášíš svou rozumnost?

Jak při tom zkoušíš být svobodný. Neslyším tě, stale tě není slyšet!

A snad, ani nikdy nebude.

V I N C E N T VANGOGH Pokud se vám prezentace líbila, můžete se o zážitek podělit s ostatními.