Hotelov provoz VYINOVACEKaluzova13 1 01 Historie hotelnictv Autor

Hotelový provoz VY_INOVACE_Kaluzova_13 -1 -01 Historie hotelnictví Autor: Mgr. Yvetta Kałužová. Tento výukový materiál byl zpracován v rámci projektu EU peníze středním školám - OP VK 1. 5 CZ. 1. 07/1. 5. 00/34. 0195 – Individualizace a inovace výuky

Anotace Ø výuková prezentace – podpora vyučujícího Ø určeno pro nástavbové studium obor Společné stravování Ø historie hotelnictví

Hotelový provoz Historie hotelnictví

Hotel �zpravidla větší podnik zařízený na přechodné ubytování osob dočasně se zdržujících na místě �kromě ubytování poskytuje zpravidla stravování a občerstvení �ve francouzském prostředí je pojmem hotel označován veřejný nebo šlechtický palác vévody, kardinála či radnice ve městě

Hotel �výraz hotel v Evropě zdomácněl v 19. století �české výraz je odvozen od francouzského slova „hote“ a latinského „hospic“ , tzn. osoba, jež poskytuje někomu pohostinství nebo přístřeší

Hotelnictví ve starověku �nutnost najít ubytování a stravování na cestě nebo při pobytu mimo vlastní dům provázela lidi již od starověku �již tehdy člověk konal cesty obchodní, diplomatické, vojenské �první zmínky o cestovatelích pocházejí z doby kolem roku 2000 př. n. l. v Mezopotámii

Hotelnictví ve starověku �o prvním typu hotelového zařízení nás informuje hliněná destička psaná klínopisem, která obsahuje nařízení krále Šulgiho (1800 př. n. l. ): �„…ustanovil jsem stanice na zastávkách, přivedl do nich pohostinné lidi. Kdo přijde seshora a kdo přijde zdola, najde tam občerstvení a chládek: poutník jež jde nočními cestami, najde v nich úkryt jako v opravdovém domě. “

Hotelnictví v Antickém Řecku �s rozvojem řecko-římské civilizace dochází od 8. stol. př. n. l. ke značnému pohybu obyvatel �prvním vzdělaným cestovatelem byl otec dějepisu Řek Herodotos (5. stol. př. n. l. ), který dal cestování nový obsah, jehož smyslem bylo poznávání �v nejstarších dobách se museli cestující spokojit s přenocováním u soukromých osob, kdy dobré přijetí mírumilovného cizince patřilo k dobrým mravům

Hotelnictví v Antickém Řecku �postupně vyrůstaly při hlavních cestách hostince, kam se uchylovali cestující i se svými povozy �zvýšený pohyb obyvatel si vynutil vznik velkých společných ubytoven, které se nazývaly „pandokeia“, poskytovaly však pouze přístřeší

Hotelnictví ve starověkém Římě �Římané již od konce 3. století pař. n. l. začali ze strategických, hospodářských a správních důvodů budovat dokonalou silniční síť �tato síť spojovala hospodářská centra a přístavy � z nařízení císaře Augusta byly pro potřeby státní správy zřízeny podél silnic poštovní stanice, vzdálené od sebe 37 km �všichni, kteří cestovali v zájmu říše zde nalezli ubytování a občerstvení

Hotelnictví ve starověkém Římě �obchodníci a jiní cestovatelé však museli využívat zájezdních hostinců, které však neměly dobrou pověst �jejich majitelé, hlavně orientálci, byli pokládáni za prohnané obchodníky, kteří ředili víno, poskytovali nabídku různých zábav a hazardních her �práci v hostincích vykonávali otroci, svobodní zaměstnanci i ženský personál

Hotelnictví ve středověku �po rozdělení a rozpadu římské říše ve 4. a 5. století n. l. zanikl původní význam římských komunikací �nastal úpadek rozvoje hotelnictví, který trval až do 9. století

Klášterní azyl �od 11. století začala být Evropa pokryta stovkami klášterů, které byly nositeli vzdělanosti a pohostinství �uchylovali se zde nejen zbožní poutníci, ale i kupci �pro tyto cestovatele byly zřizovány samostatné místnosti s postelemi, vařila pro ně klášterní kuchyň

Zájezdní hostinec �od 12. a 13. století se města stávají středisky trhu a výroby �kláštery nejsou schopny přijímat zvýšená počet různorodých cestujících

Zájezdní hostinec �před branami města vznikají zájezdní hostince, které poskytují základní přístřeší včetně stravy pro kupce a jejich doprovod �od 14. století se objevují první individuální označení hostinců �nad stavením byly vyvěšovány ozdobné malované štíty se jménem hostince nebo majitele �věnec označoval oprávnění čepovat pivo či víno, kolo bylo signálem. že se cestující může ubytovat �ve městech se hostinští organizovali v cechu, jejichž počty byly limitovány

Zájezdní hostinec �držení hostinského povolení se dědilo a bylo právoplatným majetkem rodu

Zrod hotelu �v 17. a 18. století se ubytovací standart zlepšoval jen velmi pomalu �od poloviny 19. století se v metropolích a lázeňských střediscích začal vyvíjet typ hotelu, který známe dnes �velké hotely vznikaly především u velkých železničních nádraží �hotely se stávaly chloubou měst a metropolí �lišily se od zájezdních hostinců především architektonickým pojetím

Zrod hotelu �hoteliérství bylo koncesovanou živností, kterou mohly obdržet osoby „pouze mravně a odborně způsobilé“ �městské a živnostenské úřady přísně dbaly na dodržování hygienických nařízení �byly stanoveny požadavky na personál, jeho způsobilost �skladba podávaných nápojů podléhala zvláštnímu povolení za účelem zdanění

Použité zdroje �ČURDA, Dušan; HOLUB, Karel. Stručné dějiny oborů Potravinářství a hotelnictví. Praha: Scientia, 2004, ISBN 80 -7183 -292 -8.