HLSKOSLOV SPISOVN VSLOVNOST Mgr Michal Oblouk HLSKOSLOV hlsky

HLÁSKOSLOVÍ SPISOVNÁ VÝSLOVNOST Mgr. Michal Oblouk

HLÁSKOSLOVÍ hlásky = nejmenší jednotky lidské řeči, skládají se z nich slova 1) SAMOHLÁSKY – krátké a dlouhé A, E, I , O, U 2) SOUHLÁSKY a) tvrdé H, CH, K, R, D, T, N b) měkké Ž, Š, Č, Ř, C, J, Ď, Ť, Ň c) obojetné B, F, L, M, P, S, V, Z 3) DVOJHLÁSKY – v českých slovech OU, v cizích slovech AU, EU

SOUHLÁSKY ZNĚLÉ A NEZNĚLÉ při vyslovování souhlásek znělých se hlasivky chvějí, při vyslovování souhlásek neznělých se hlasivky nechvějí některé souhlásky znělé a neznělé tvoří páry: B – P, V – F, D – T, Ď – Ť, Z – S, Ž – Š, G – K, H – CH nepárové souhlásky znělé – R, L, M, N, Ň, J nepárové souhlásky neznělé – C, Č – ale ve výslovnosti vznikají spodobou znělosti znělé protějšky [DZ] a [DŽ], např. leckdo, léčba [ledzgdo, lédžba] hláska Ř může být znělá (vřes, řepa – v sousedství samohlásky nebo znělé souhlásky) nebo neznělá (tři, keř – v sousedství neznělých souhlásek a na konci slova)

SPODOBA ZNĚLOSTI skupinu souhlásek párových (ve slově nebo na rozhraní předložky a dalšího slova, pokud se vyslovují dohromady) lišících se znělostí vyslovujeme zněle nebo nezněle podle poslední souhlásky dochází k ní při setkání dvou a více souhlásek, které se liší znělostí – při výslovnosti se první souhláska ve skupině přizpůsobí znělostí souhlásce druhé (třetí) hláska V spodobu znělosti nezpůsobuje, např. květ [kvjet] skupinu SH na počátku slov vyslovujeme buď [sch] (v Čechách), nebo [zh] (na Moravě), např. shoda [schoda, zhoda]

SPODOBA ZNĚLOSTI NOŽKA [NOŠKA] SBÍRAT [ZBÍRAT] VZPOMÍNAT [FSPOMÍNAT] ZN NN NZ LOĎSTVO [LOŤSTVO] ZNN NNN ZZ ZZN LEHČÍ [LECHČÍ] ZN NN NNN KDYBY [GDYBY] NZ ZZ

SPISOVNÁ A NESPISOVNÁ VÝSLOVNOST - hlásku vyslovujeme, písmeno píšeme, jedno písmeno nemusí odpovídat jedné hlásce, např. pěkně [pjekňe] a) výslovnost hlásek - spisovná výslovnost se řídí určitými pravidly - při výslovnosti samohlásek dochází velmi často k nesprávné výslovnosti - nespisovná výslovnost samohlásek je nejčastěji ovlivněna působením obecné češtiny a nářečí b) výslovnost souhláskových skupin - viz spodoba znělosti c) ztráta znělosti na konci slova - na konci slova se všechny znělé párové souhlásky vyslovují nezněle, např. sud [sut], sníh [sňích]

SPISOVNÁ A NESPISOVNÁ VÝSLOVNOST d) výslovnost stejných souhlásek - dvě stejné souhlásky vyslovujeme jako hlásku jednu, pokud to nebrání srozumitelnosti, např. kamenný [kamený], vítězství [víťeství], ale racci x raci e) splývání hlásek v souhláskových skupinách - souhláskové skupiny DS, TS splývají ve výslovnosti v C, např. lidstvo [lictvo] - souhláskové skupiny DŠ, TŠ splývají ve výslovnosti v Č, např. většina [vječina] f) zjednodušená výslovnost některých souhláskových skupin - obvykle zjednodušujeme výslovnost slov dcera, srdce, ctnost [cera, srce, cnost], počáteční J obvykle nevyslovujeme v tvarech slovesa být – jsem, jsi, jsme, jste [sem, si, sme, ste] PIŠTE SPRÁVNĚ! výjimka, přijď domů, upřímný, lékárna, dětský, děcko, lepší, kapsa, zvlášť, jméno, tkanička, skrz, vždycky