Historie etnictv etnictv bez sel na vrub Djiny

Historie účetnictví

Účetnictví bez čísel – „na vrub“ • Dějiny účetnictví začínají v pravěku, kdy se ještě před vznikem písma například pomocí zářezů do kostí či dřeva zaznamenávaly počty kusů dobytka a jiného majetku. • Nejznámější formou je tzv. vrubovka – dřevěná tyč, kost, kámen, na které se zářezem poznamenala pohledávka, seříznutím příslušného počtu zářezů se zaznamenala úhrada pohledávky. Odtud výraz do dnešních dob – „na vrub účtu“ nebo „má u mě vroubek“. • Důvodem rozšíření vrubovky byla zřejmě její jednoduchost a obecná srozumitelnost, nevyžadovala gramotnost lidí, kteří jej používali. Již v této době se rozlišovalo „jednoduché“ a „podvojné“ účetnictví. V rámci podvojného účetnictví se evidovala situace pro dlužníka i věřitele. Jednotlivá vrubovka se rozdělila na dvě podélné poloviny, na které se paralelně zaznamenával stav obchodu.

Technika uzlů – Afrika, Jižní Amerika • Propracovaným způsobem evidence byl způsob pomocí vázání uzlů na šňůry. • Pro rozlišení různých komodit byly využívány různé barvy šňůr či provazů. Bílé se používaly pro stříbro, žluté pro zlato, zelené pro kukuřici. Nejednalo se však o pouhé zavázání uzlů, tato technika se vyučovala ve státních školách, kde byli vyškolováni speciální úředníci se znalostmi vázání a čtení uzlovém. Tvar uzlů byl různý, uzly se vázaly jednoduché i složité. Vzájemnost se vyjadřovala spojením dvou nebo více provazů. Počet jednotek se vyznačoval složitostí uzlů, jednoduchý znamenal 10, dvojitý 100, trojitý 1000, blízkost uzlů pak dvojnásobky.

Účetnictví bez čísel – „na sekyru“ • Ve starých dřevěných krčmách se sekerou vťal vrub do trámu. Z toho je odvozeno rčení: udělat v hospodě pěknou „sekyru“ – na dluh. Lidé totiž psát neuměli, záseku rozuměl každý. • Podobně se používaly i provazy a to prostřednictvím uzlů nebo navlékáním drobných předmětů. Vznik dokonalejších účetních záznamů umožnil až vynález písma.

Babylonie, Egypt (1) Nejpropracovanější systém hospodaření, právního zřízení, ale i hospodářské evidence zanechali Sumerové cca 4000 až 2000 př. n. l. (dnešní Irák), Babyloňané 2000 až 0 n. l. (celý Blízký východ), Egypťané a Řekové. Příkladem těchto účetních záznamů jsou hliněné tabulky z Babylonie nebo zápisy na papyrus v Egyptě. Od Babyloňanů a Egypťanů převzali účetnictví Řekové, kteří transakce zapisovali na papyrus, později na dřevěné desky.

Babylonie, Egypt (2) • Účetními bývali většinou kněží, kteří pak dále vyučovali královské úředníky. Kněží zastávali většinou i funkci velkoobchodníků a bankéřů. Výsadní úloha kněží vyplývá z postavení chrámů, které se stávaly obchodními „středisky“ především díky svému bohatství ve formě statků, dobytka, polností i zásob a obstarávaly většinu obchodních aktivit. • Chrámy často poskytovaly půjčky, přijímaly vklady, inkasovaly místní poplatky, stanovovaly i míry, ve kterých se obvykle prodávalo obchodované zboží i výši obvyklých úroků.

Babylon - Chammurapiho zákoník • Důležitým podkladem, který nám podává informace o právním uspořádání starověkého státu, o jeho systému hospodaření a evidenci hospodářské činnosti je nejstarší dochovaný zákoník světa – Chammurapiho zákoník, jako shrnutí pravidel, zvyklostí a obyčejů, kterými se museli členové společnosti řídit (18. stol. př. n. l. ) • Obsahuje mnohá ustanovení, která dokazují dokonalost a propracovanost tehdejšího babylonského účetnictví. Byly v něm například již v této době upraveny oblasti kupních smluv, stvrzenek apod.

Vzniku peněz předcházelo bankovnictví • Královské paláce a chrámy sloužily jako bezpečné úložiště obilí a dalších druhů zboží. Jejich majitelé dostávali doklady o svém „depozitu“. • Časem se tyto doklady začaly používat k placení závazků jejich majitelů vůči jiným subjektům, ať již to byly daně státu nebo obchodní platby. Začaly se používat jako platidlo. Zákoník krále Chammurapiho pamatoval na regulaci těchto prvních bankovních obchodů. • První známou bankou staré Mezopotámie je Igibi Bank, která byla založena v Babyloně v roce 575 před n. l.

Zánik bankovnictví a jeho znovuobjevení • Pád Římské říše a rozvrat jejích kolonií vedl k zániku bankovnictví, které muselo být znovu objeveno o několik set let později. K novému rozmachu bankovnictví napomohly obchodní přístavy, jako byly Benátky a Janov, a také křížové výpravy. • Italské a francouzské středomořské přístavy sloužily jako dopravní a obchodní centra s prvními bankami. Samotné slovo banka pochází z italského slova banca, jež znamená lavice (převzato do angličtiny), které se k prvním bankovním obchodům skutečně používaly.

Křížové výpravy – rozvoj bankovnictví • • • Bezpečný převoz peněz, zlata a dalších cenností do Svaté země zajišťovaly ozbrojené karavany rytířských řádů. Tito rytíři však brzy zjistili, že převážet peníze z jednoho místa na jiné a zpět je příliš komplikované, drahé a nebezpečné. Využili proto své důvěryhodnosti a sítě asi 9000 hradů, komend a dalších sídel v Evropě a Středomoří a vytvořili z nich první moderní bankovní sítě. Templáři zavedli systém bankovnictví, podobný tomu dnešnímu. Používali směnky, šeky, různé druhy úvěrů, přijímali vklady, prováděli platby do zahraničí. Půjčovali také anglickému i francouzkému králi na finacování jejich vzájemné války, radili králi Václavovi II. (Berthold z Gepzensteinu). Díky této činnosti řád velice zbohatl. Kdo chtěl převést peníze např. z Paříže do Jeruzaléma, mohl složit potřebný obnos v pařížském Templu, kde dostal stvrzenku/směnku, a současně byl vydán písemný příkaz pro komendu templářů v Jeruzalémě vyplatit stanovenou částku doručiteli dokladu. Takže místo přesunu těžkých mincí zavedli směnky. S pádem Svaté země, násilnou likvidací řádu templářů roku 1312 však bankovnictví nezaniklo. Z jeho znalosti dlouhá staletí profitovaly Benátky, Janov a některá další přístavní a obchodní města

Mince • Rozšířeným platidlem v té době byly vážené kousky zlata a stříbra, které měly různou váhu, ryzost a tvar. Nebylo příliš praktické je používat k placení drahých nákupů, protože jich pak bylo nutné dopravit k místu placení velké množství. • V letech 561– 546 před n. l. v Malé Asii v Lýdijském království zavedl král Croseus první mince. První mince byly vyrobeny z elektronu – směsi stříbra a zlata. Tyto mince měly stejnou ryzost, váhu a tvar a na důkaz jejich pravosti na jednu stranu státní mincovna vyrazila obraz lva. • Mince a mincovnictví se velmi rychle rozšířily do Řecka, Makedonie, Persie. Pro menší platby byly později zavedeny mince z obecných kovů.

Bankovky • První papírové peníze vznikly ve starověké Číně. Není divu, vždyť i samotný papír jako první objevili právě Číňané. Zvláštnosti čínských papírových peněz netkví jen v samotném procesu tisku, ale hlavně v myšlence směňovat cenné zboží za něco, co samo o sobě žádnou hodnotu nemá. • Evropa se poprvé o papírových penězích dozvěděla od Marco Pola mezi lety 1298 -1299. Evropané považovali mnoho jeho tvrzení včetně papírových peněz za výmysl, protože nedokázali pochopit, jak něco s tak malou hodnotou jako je papír, může představovat hodnotu v drahých kovech. • Celý systém papírových peněz byl totiž od začátku postaven na důvěře.

Původ slov • Zajímavé je podívat se na jazykové kořeny slov souvisejících s penězi a placením. Např. latinské slovo pecuniary pochází ze slova pecus (dobytek) a podobně i anglické slovo capital má jazykový základ ve slově cattle – tedy dobytek. • Staří Slované používali jako peníze kousky plátna a ze slova „plátno“ vzniklo sloveso platit a podstatné jméno platidlo. • Zajímavý základ má také latinské slovo pro peníze – moneta a od něj odvozené anglické slovo money. Obojí mají svůj původ ve jméně římské bohyně Juno Moneta, v jejímž chrámu se první mince pod dohledem kněží razily.

Počátky účetnictví - Starý Řím • První účetní dovednosti - Římané, u nichž se objevuje první systém účetních knih: adversaria - knihy pro denní záznamy, ze kterých se zpravidla měsíčně přepisovaly záznamy do knih codex accepti et expensi (kniha příjmů a vydání) a codex rationum (kniha účtů). Dnes hovoříme o účetním deníku, hlavní účetní knize… • Samostatný vývoj probíhal v Číně. Už od nejstarších dob byl užíván desítkový systém, rozvoj účetních metod odpovídal postupnému růstu státních i komerčních aktivit.

Kořeny podvojného účetnictví • Pochází od italských obchodníků. Nejstaršími doklady používání podvojného účetnictví jsou účetní knihy obsahující účty o dvou stranách např. část florentinské účetní knihy bankovní společnosti z roku 1211. • Nejstarší celistvě zachovaný systém podvojného účetnictví zaznamenávající každou transakci dvakrát pochází z roku 1340, a to v účetních knihách městských finančních úředníků v Janově.

Středověk • Účetní dovednosti se vyučovaly zejména v Benátkách, odkud se prostřednictvím zde vyučených obchodníků šířily do Evropy, do Německa a severních zemích. • Do Čech Karel IV. povolal v roce 1369 italského počtáře Ceroni. • Jako tvůrce teorie podvojného účetnictví proslul Lucaq Pacioli. Traktát Particularis de computis et scripturis, vydaný v roce 1494 se stal základem dnešního účetnictví.

Základem Pacioliho systému jsou tři účetní knihy – memoriál (memoriále - deník pro nepeněžní transakce), deník (giornale – pro peněžní transakce) a hlavní kniha (quaderno). Hlavní kniha měla podobu dvoustranných účtů, na nichž se každý účetní případ zaznamenával podvojně. Novinkou je také doporučení provádět účetní závěrku každoročně, neboť do té doby se účetní knihy uzavíraly jen při jejich popsání.

Dva systémy účetnictví • Rozvoj průmyslu v 18. a 19. století přinesl nové požadavky i na účetnictví. [Postupně docházelo k oddělení vlastnictví podniku a jeho řízení. Následkem toho se další vývoj účetních systému rozdělil do dvou větví, a to na účetnictví pro externí uživatele (vlastníci, akcionáři, stát) a účetnictví pro interní uživatele (manažeři). • Majitelům stačily informace o stavu majetku a nárůstu kapitálu. • Manažeři potřebovali kromě těchto informací vědět, co má vliv na výsledek hospodaření. Do popředí se tak dostává zájem podrobněji sledovat náklady podniku.

Nákladové účetnictví - kalkulace Za průkopníka nákladového účetnictví je označován Josih Wedgwood, který se snažil ve svých keramických závodech analyzovat náklady na materiál a práci pro každý krok ve výrobě. Rozpočítával náklady na jednotlivé produkty (dnes: přímé náklady na kalkulační jednici nebo také variabilní náklady), dále náklady které nelze přímo přiřadit jednotlivým výrobkům (dnes: režijní náklady nebo fixní náklady) a na základě těchto rozborů stanovovat prodejní ceny i cílové skupiny svých zákazníků. Objevil také úspory z rozsahu.

19. století • Zatímco vývoj nákladového účetnictví probíhal v souladu s požadavky a potřebami manažerů, • finanční účetnictví bylo zdokonalováno tak, aby bylo možné srovnávat stav majetku a výsledky hospodaření v jednotlivých podnicích, zejména při obchodování s jejich akciemi na burzách. Proto byla již během 19. století vytvářena a sepisována všeobecně uznávaná pravidla účtování. • Současně byla požadována kontrola – ověření účtování společnosti nezávislou osobou – auditorem. • Významným externím uživatelem se stává i stát, který ovlivňuje pravidla účetnictví z důvodu, že se na základě výsledku hospodaření stanovuje daňová povinnost podniku.

20. století • Průkopníkem novinek v účetnictví byl koncern Du Pont. Byly zavedeny rozpočty, jejichž používání vyžadovalo porovnávání skutečných nákladů s plánovanými. Budete se učit Du Pontova analýza (Du. Pont analysis), označuje rozklad ukazatele ROA (return on assets) nebo ROE (return on equity). Du Pont diagram patří mezi pyramidové struktury poměrových ukazatelů. • Výrazným způsobem se do dějin účetnictví zapsalo také provozní účetnictví používané v Baťových závodech ve Zlíně. Podstatou provozního účetnictví byly podrobně sestavené kalkulace jednotlivých výrobků. Jejím cílem bylo nejen stanovit normy spotřeby materiálu a práce na jednotku výroby, ale také stanovit vnitřní zúčtovací ceny pro převod zásob mezi jednotlivými středisky. Každé z těchto středisek bylo samostatnou jednotkou, jejímž úkolem bylo vytvořit zisk. Dal základ tzv. vnitropodnikovému účetnictví.

Účetní standardy • V 70. letech se do popředí zájmu dostává snaha o mezinárodní sjednocení pravidel účetnictví. Za tímto účelem jsou Výborem pro tvorbu mezinárodních účetních standardů (IASC), založeném v roce 1973, vydávány mezinárodní účetní standardy (IAS), od roku 2001 označované jako mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IFRS - International Financial Reporting Standards), v roce 2009 doplněné i o standardy pro malé a střední podniky (IFRS for SMEs). V současnosti probíhá snaha o sjednocení s ostatními všeobecně uznávanými účetními principy, zejména s US GAAP, které jsou rovněž světově významným souhrnem účetních pravidel.