Historick vchodiska a osobnosti pedagogiky LF MU Brno
Historická východiska a osobnosti pedagogiky LF MU Brno Katedra ošetřovatelství a porodní asistence
Význam historického pohledu Funkce: teoretická - podstata výchovy a její proměny prognostická - zdroj podnětů, zkušeností propedeutická - rozvoj pedagogiky, tvorba koncepcí
Počátky výchovy - starověk Prvobytně pospolná společnost: Skupinový způsob života, společná práce, jednotný charakter výchovy Diferenciace dle dělby práce muži – ženy Těžiště = pracovní výchova + mravní, tělesná, branná
Počátky výchovy - starověk Společnost sociálně diferencovaná: Egypt, Mezopotámie, Persie Despotické společnosti včele s absolutistickým panovníkem, dobře funguje vojsko, kněžstvo, úřednictvo První školy (chrámy, dvory) – vybraná mládež Psaní, základy vědění, medicína, stavebnictví, vojenství
Výchova a vzdělávání ve staré Mezopotámii Povodí Eufratu a Tigridu, doklad na hliněných a břidlicových tabulkách, klínové písmo, od 3 000 př. Kristem Sumerové, Asyřané, Babyloňané Školu navštěvovali jen děti nejvyšších spol. vrstev – budoucí „písaři“ Výuka: jazyků, filosofie, teologie, historie, politika, matematika, literatura, hudba
Výchova a vzdělávání ve starém Egyptě Orientální despocie trvala 3 tisíce před K. -400 po K. , stratifikace společnosti (každá vrstva měla své písmo), úplné jen pro kněze a vladaře, přesto znalost čtení a psaní rozšířena. Cíl výchovy: úcta k pravdě a řádu (loajalita, schopnost se podřídit, ovládat se)
Výchova a vzdělávání ve starém Egyptě Metoda: pěstování paměti =memorování čtených pouček, důraz na rozvoj myšlení, tělesné tresty!! Vyšší školy – ve větších městech, výuka náboženství, filosofie, matematiky, fyziky, medicíny, architektury
Počátky výchovy - starověk Antické Řecko – Sparta, Athény: Počátky pedagogiky (pais=dítě, agein=vésti) Soukromí učitelé – Sofisté (sofos=moudrý) 3 základní studijní obory (gramatika, rétorika, dialektika = umění vést rozhovor)
Výchova a vzdělávání ve starém Řecku Antické Řecko – archaické období 8. – 6. st. př. k. vznik otrokářského městského státu Výchova orientovaná na praktické potřeby městských států, silná tendence k racionalismu, důraz na harmonický rozvoj tělesné a duchovní stránky člověka.
a) Spartský výchovný systém Cíl – příprava zdatných vojáků a poslušných občanů (jedinec podléhal státní kontrole od narození, neduživí novorozenci usmrcováni, hoši od 7 let odebráni rodičům a vychovávání v přísnosti k otužilosti, zdatnosti, oddanosti státu, tělesné tresty se s věkem stupňovaly. Ve 30 letech teprve plnoprávní, s možností založit rodinu) Tělesná příprava přeceňována na úkor duševní. Vzdělávání žen – výchova budoucích matek zdatných vojáků
b) Athénský výchovný systém Vyvážená výchova = Kalokagathie Dobré Vz pouze svobodní občané muži Otroci žádné, ženy minimální Dítě do 7 let vychováváno v rodině pod dozorem otce, 7 – 14 let hoši elementární škola : tělocvik, čtení, psaní, hudba, tanec, zpěv Později Vyšší školy a Gymnázia pouze pro majetné Důraz na sebevzdělávání
Antické Řecko – osobnosti: Platón - díla Ústava a Zákony Výchova má být podřízena zájmům státu (viz Sparta) a zároveň vyvážená v tělesné i intelektuální rovině (viz. Athény) Dělení společnosti: vládci – bojovníci - dělný lid. Otroci jsou mluvící věci. Je možno se povznést do vyšší třídy. Výchova dítěte: do 3 let v rodině, do 6 let v předškolním zařízení, od 7 let ve škole, nejdříve méně obtížné předměty, pak obtížnější ( gymnastika, aritmetika, geometrie, astronomie, …) do 18 let. Výchova obou pohlaví, vzdělání pouze hochů Důraz na výchovu rozumovou
2. Aristoteles ze Strageiry • žák Platóna, vychovatel Alexandra Makedonského díla: Etika Nichomachova, Politika • Vzdělání pouze pro hochy z vyšších vrstev, otroci se mají naučit nezbytné dovednosti. Dívky jsou opomenuty „ Pouhé vědění nestačí, nabytá ctnost se projeví v praktickém konání“ • Výchova dítěte: do 7. let v rodině (otužování, hry. , pohyb), 7 – 14 let tělesná výchova, 14 – 21 let výchova rozumová • Materialismus – 3 základní složky výchovy (tělesná, mravní, rozumová), vylučuje dívky • Integrovaná výchova – cíl: rozum, morální profil
Výchova a vzdělávání ve starém Římě Příprava zemědělce a bojovníka (rodina) Výchova svobodných římských občanů ve škole elementární – gramatické – rétorské. Učitelé často Řekové, postaveni na úroveň řemeslníka. Převzetí škol řeckého typu – postupné zestátnění Příprava vzdělaného úřednictva (impérium) První vysoké školy (Alexandrie), zakládání knihoven soukromých i veřejných
Antický Řím – osobnosti: 1. Marcus Tulius Cicero – řečnictví (rétorika, historie, filozofie – individuální přístup a humanizace školy) 2. Lucius Annaeus Seneca – mravní výchova, příprava pro život, hledání pravdy. Byl přinucen k sebevraždě, otevřel si žíly v koupeli se stoickým klidem. (J. J. Ryba)
Výchova – středověk 11. – 16. stol Sociální dělení – stavy (šlechta, duchovní, měšťané, poddaní) Rozdíly ve výchově Šlechtická výchova – hrady (od 7 let, rytířské ctnosti: jízda, plavání, vrh kopím, šerm, dáma, verše)
Křesťanství = ústřední motiv výchovy scholastika (mnich Alkuin, kterého povolal Karel Veliký po tom, co se zhrozil nad úrovní vzdělanosti panující mezi kněžstvem. Alkuin zorganizoval klášterní školu, která udala směr středověkého vzdělání. Učilo se septem artes liberales – sedmero svobodným uměním, které rozdělil na: trivium – gramatika, rétorika, logika quadrivium – aritmetika, geometrie, astronomie, hudba Později městské a univerzity (Bologna, Neapol, Oxford, Cambridge, Sorbonna, Salamanca, KU)
Středověké školy Klášterní školy – pro hochy z kláštera i z venku. Učila se latinská gramatika mechanickým memorováním lat. textů žalmů a písní, nebyly třídy, začátek a konec škol. roku Výsledek – neobyčejně nízká úroveň vyučování, doba učení záležela na žákově postupu
Karlova Univerzita 7. 4. 1348 Vliv církve (obsah, cíle, vyučující) 4 fakulty (artistická, teologická, lékařská, právnická) Artistická = přípravná (trivium) – titul bakalář Kvadrivium – mistr umění ostatní fakulty - doktor
Tomáš Akvinský (1225 -1274) Dominikánský mnich Soulad učení Aristotelova s katolickou teologií Harmonie víry a rozumu Naplňování představy „božího státu“
Osobnosti: (harmonie, příroda) Thomas More – všeobecná školní docházka Desiderius Erasmus z Rotterdamu – svobodný výklad Písma, osobní svoboda, započetí výchovy v útlém dětství, zábava, přístupnost
Reformační a protireformační pedagogika Osobnosti 15. -16. století: Jan Hus – vzdělání pro široké vrstvy Martin Luther – koncepce výběrové školy latinské Jezuitská kolej – školní řád 1599 (6 tříd latinské školy – teologie a sedmero, latina a rétorika, tělesná výchova, didaktické divadelní hry, pravidelné procvičování a opakování, pomůcky)
Pedagogika 17. a 18. století Jan Amos Komenský (1592 -1670): Biskup, teolog, historik, pedagog, polyglot Komeniologie Zakladatel novodobé teorie vyučování Filozof výchovy
Pedagogika 17. a 18. století Jan Amos Komenský (1592 -1670): Velká didaktika
„Vyučování ve školách musí býti všeobecné, aby všichni, kdož jsou posíláni na svět, se učili znáti základy, příčiny a cíle všeho hlavního. Školy by měly býti dílnami lidskosti. Krátce, poněvadž na dětském věku a vychování závisí celý ostatní život, všechno bude ztraceno, nebude-li ke všemu připraven, ke všem poměrům celého života. Jako se v matčině životě tvoří budoucí člověk, tak ve škole všemu tomu, co se týká člověka, všecky je vyučovati třeba, později ve prospěch každému. To vzdělání je přípravou na život a před dospělostí by dokončeno býti mělo. “ J. A. Komenský, Velká didaktika
„Má-li se užiti prostředků proti zkáze lidského pokolení, musí se to díti nejspíše opatrným a obezřetným vychováváním mládeže. Neslavno jest pak zoufati nad výsledkem. Konečně jest největším nebezpečenstvím, nebudou-li člověku vštěpována prospěšná pravidla životní, a to hned od kolébky. “ J. A. Komenský, Velká didaktika
Pedagogika 17. a 18. století Jan Amos Komenský (1592 -1670): Informatorium školy mateřské
Pedagogika 17. a 18. století Jan Amos Komenský (1592 -1670): Brána jazyků otevřená Škola na jevišti Svět v obrazech Všeobecné porady o nápravě věcí lidských – Vševýchova (Pampaedia)
Pedagogika 17. a 18. století Jan Amos Komenský (1592 -1670): Ucelený výchovný systém Příprava na život reálný i věčný Poznat sebe a svět, ovládnout sebe sama, povznést se k Bohu 3 základní oblasti výchovy (věda a umění, mravní výchova, náboženská výchova)
Pedagogika 17. a 18. století Jan Amos Komenský (1592 -1670): Didaktické zásady: názornost, systematičnost, aktivnost, přiměřenost Učit všechny, všemu a všude
Pedagogika 17. a 18. století Jan Amos Komenský (1592 -1670): Školská organizace: Šestileté stupně – mateřská škola (do 6 let) Obecná škola (mateřština) – od 6 do 12 let Latinská škola – od 12 do 18 let (+ univerzální jazyk) Akademie – od 18 do 24 let
Další osobnosti pedagogiky Jean Jacques Rousseau (1712 -1778): Svoboda a rovnost, návrat k přírodě (civilizace vede k mravnímu úpadku) Přirozená výchova bez knih, citlivý vztah k dítěti Osobní zkušenost, individualita dítěte Mravní výchova Emil (výchova dívek – konzervativní přístup)
Další osobnosti pedagogiky Imanuel Kant (1724 -1804): Pedagogický optimismus Kategorický imperativ (morální formování člověka) „Sklon k pohodlnosti je pro člověka horší než všechny svízele života. Je proto důležité učit dítě již od mládí pracovat. “
Další osobnosti pedagogiky Lev Nikolajevič Tolstoj (1828 -1910): Pedagogika „srdce“ Volná škola (bez koncepce, dle zájmu žáků) Aktivizace a rozvoj tvořivosti
Další osobnosti pedagogiky Keyová, Montessoriová: Individuální výchovné cíle Sociální pojetí výchovy Pedocentrismus Přiměřenost, aktivita jedince Globalizace vyučování
Další osobnosti pedagogiky Anton Semjonovič Makarenko: Pracovní škola Program lidské osobnosti, charakteru Pedagogický optimismus, humanismus
Antiautoritativní pedagogika Reformní – kritika tradiční výchovy Nezávislá, volná, svobodná škola Nenucené, hravé učení bez osnov a rozvrhu (od 60. let 20. stol. ) Antipedagogika = radikální kritika výchovy (posledních 20 let 20. stol)
Alternativní školy Pokusy o nový model školy Daltonský učební plán (samostatné učení žáků + pomůcky, měsíční úkoly, plnění celoročního programu ve vlastním tempu) Winnetská soustava (základní učivo – každý žák svým tempem + praktické úkoly ze života – skupinová spolupráce dle zájmů žáka)
Alternativní školy Dětský domov – fenomén Montessori Předškolní zařízení Rozvoj tvůrčích schopností dítěte (citové zaujetí + manipulace s předměty v upraveném prostředí, učitel = příprava vhodných podmínek) Kelnerova škola pro nadané děti
Waldorfská škola (maximum svobody pro rozvoj vnitřních sil a schopností člověka) Volná škola s všelidskou orientací, důraz na týmovou spolupráci Žákovská samospráva Iniciativa žáka – učebnici si píše sám Uplatnění tvůrčích vyučovacích metod Estetická, pracovní, jazyková, náboženská výchova Vyučovací hodiny = epochy Slovní hodnocení žáka
Otázky na závěr Proč nás zajímá historie oboru (může nám být prospěšná)? Jak charakterizujete jednotlivé historické fáze vývoje pedagogiky? Vyjmenujte a charakterizujte osobnosti pedagogiky. Která z nich vás zaujala a proč?
- Slides: 41