Hana Mareov Lexikologie 2012 Prbh pedmtu Lexikologie a

Hana Marešová Lexikologie 2012

Průběh předmětu Lexikologie a slovotvorba 1 2 3 Otázky č. 1, 3, 4, 5, 10– 13 Slovotvorba (otázky č. 2, 6, 7, 8, 9) Otázky č. 14– 20 1. seminář Samostudium 2. seminář

Obsah 1 Úvod do lexikologie 2 Analýza vybraných aspektů 3 Cvičení 4 Doporučení pro zkoušku

Úvod Jazykové roviny Rovina Jednotka v jazykovém systému Funkce Jednotka v projevu Funkce Fonologická/ fonetická foném distinktivní alofon aktualizovaná distinktivní funkce Morfologická/ morfematická morfém význam třídy/funkce (alo)morf význam funkce/třídy Lexikální lexém význam/sémém (alo)lex význam, smysl, kontext Kolokační kolokace (kolokační frazém) význam kolokace smysl Větná věta/propozice význam/funkce výpověď smysl Textová textém význam/funkce text smysl

Úvod Lexikologie = nauka o slovní zásobě disciplíny lexikologie náplň sémaziologie nauka o významu (lexikální sémantika) sémantika nauka o významu a jeho změnách (pragmatika) (jaké okolnosti provázejí užití významu) onomaziologie nauka o pojmenování onomastika nauka o vlastních jménech frazeologie nauka o frazeologických jednotkách etymologie nauka o původu slov lexikografie nauka o slovnících - související obory: sémiotika (teorie znaků), psychologie, kybernetika ad.

Lexikální rovina Lexém, sémém v Lexém – základní jednotka slovní zásoby jazyka. v Sém – distinktivní významový prvek, rys, který ve vztahu s dalšími vymezuje význam lexikální jednotky. v Sémém – seskupení základních významových prvků (sémů). + místo k bydlení, + vymezeno zdmi dům Co je to dům? Stodola je dům, s podmínkou, že v něm bydlíme. Ale jestliže fakt sídlení vytváří podstatu domu spíše než architektonicky styl, pak je ptačí hnízdo dům. Kritériem není, že je obsazen lidmi, neboť psi mají také svůj dům. A také materiál není kriteriem, poněvadž Eskymáci maji domy ze sněhu. A tak dvě věci tak pozitivně odlišné jako Bily dům ve Washingtonu a skořápka kraba se jeví jako souměrné. “ (Jacques Bergier, Louis Pauwels: Jitro kouzelníků)

Lexikální rovina Vztah formy a významu

Slovní zásoba = souhrn všech slov daného jazyka Aktivní = zahrnuje slova užívaná v běžné ústní i písemné komunikaci; jde asi o 5000 slov. Pasivní = zahrnuje slova, jimž uživatelé rozumějí, ale nepoužívají jich. Prům. uživatel s odborným středoškolským vzděláním = 50 000 slov (Příruční slovník jazyka českého obsahuje asi 250 000 hesel).

Lexikální rovina Slovní zásoba v Způsoby obohacování: v Tvořením nových slov (odvozování, skládání, zkracování). v Přenášením slovního významu (metaforicky – koncertní hvězda i metonymií – watt). v Spojováním slov v sousloví (Poslanecká sněmovna). v Přejímáním slov z jiných jazyků (magistrála, lobby).

Lexikální rovina Vrstvy slovní zásoby v příslušností k jiným útvarům národního jazyka (slova nářeční, obecná, slangová, argotická); v původem (domácí, cizí a přejatá); v časovou platností (archaismy, historismy, neologismy); v frekvencí užití (slova frekventovaná a řídká, ojedinělá); v slohovými příznaky (slova knižní, hovorová, poetismy, termíny aj. ); v citovostí (slova s kladnými a zápornými citovými příznaky).

Lexikální rovina Vrstvy slovní zásoby v Slovní zásoba celonárodní může být: v A) spisovná (spisovný jazyk, hovorový jazyk) nebo v B) nespisovná (nářeční varianty spisovných slov, slova obecné češtiny společná hovorovému stylu a dialektům). v Slovní zásoba omezená: v A)územně (slova obecné češtiny, regionalismy, interdialekty, dialektismy) nebo v B) sociálně (slova slangová, profesionalismy, slova argotická).

Lexikální rovina Vrstvy slovní zásoby v Prostředky hovorové = mluvené projevy, př. mažu, skáču, píšu, péct, říct, z něj, do něj aj. , a syntaktické, př. infinitivní konstrukce je vidět Sněžka x je vidět Sněžku; relativní věty s co, př. Chlapec, co kopal do míče. , proti neutrálnímu který; věty se zájmenným podmětem při elipse, př. Já to tušil. , aj. , (z hlediska vývojových tendencí např. mlíko). v Prostředky neutrální = společné pro mluvený i psaný jazyk a tvoří centrální vrstvu spisovného jazyka, př. můžu (dříve mohu), …který kopal do míče… v Prostředky knižní = psané projevy, př. maži, skáči, píši, péci, říci, v neutralizace původně hovorových tvarů, př. peču - pečou - peč, zatímco původní neutrální variantní tvar se přesouvá do oblasti knižní (oproti peku pekou - pec).

Lexikální rovina Centrum a periférie v Jádro slovní zásoby = historicky jako vývojově stabilní jádro lexikální zásoby (základní pojmenování přírody, prostoru, času, lidského těla, potravy, obydlí, oděvů, rodinných vztahů, činností, pohybů, práce aj. ). v centrum současného lexikálního systému; lexikální jednotky užívané všemi členy národního společenství (aktivní slovní zásoba). v prajazyková doložená s určitými hláskovými obměnami i v jiných indoevropských jazycích (matka, bratr, sestra, syn, ovoce, dům, moře, víno, sůl aj. ); v praslovanská nebo jen západoslovanská (pole, řeka, stůl, kůň, sad, železo, dřevo, nevěsta, žito, pšenice, ječmen, muž, lid, ryba, medvěd, mír); v pračeská (hebký, hejno, pouhý, nádoba, obloha, stín, trpaslík, povaha); v přejatá z jiných jazyků ve staré době a zdomácnělá (růže, škola, křída, tabule, kostel, páv, papír, kabát, klobouk, sobota, mistr); v přejatá později a později vzniklá (vzduch, příroda, automobil, elektřina, časopis, noviny).

Přestupy mezi centrem a periférií ČSR hasič hejtman policista ČSSR ČSFR požárník předseda KNV příslušník VB hasič hejtman policista

Lexikální rovina Polysémie a homonymie

Lexikální rovina Homonyma

Cvičení

Cvičení typ občanka - slovnědruhová, obyvatelka země, občanský průkaz, občanská nauka, úplná

Lexikální rovina Synonyma v Podle rozsahu: v úplná (absolutní), př. hezký - pěkný, louže - kaluž, nerost - minerál, mluvnice gramatika; v částečná: a) ideografická - nejsou ve všech kontextech zaměnitelná, př. kaz - vada (materiálu, charakteru, ALE: zubní kaz x vada výslovnosti), b) stylistická - liší se stylovými příznaky (mluvit - pravit, jaro - vesna, naříkat - lkát), c) expresivní (zajíc - ušák, slepice - pipka), d) dobová - představují k neutrálním pojmenování archaická (nýbrž anobrž, protože - anžto, severní - půlnoční), e) frekvenční - liší se četností výskytu (táti - jihnouti, paprsek - prokmit). v Podle struktury pojmenování: a) jednoslovná (bída - nouze), b) víceslovná, souslovná (milovat - mít rád), c) frazeologická (výjimka - bílá vrána, problém - tvrdý oříšek, dřímat - tlouci špačky).

Lexikální rovina Antonyma v Antonyma (opozita) = slova opačného významu a) kontradiktorické dvojice se navzájem vylučují, př. rub - líc, b) kontrární (protikladné) dvojice se nevylučují a předpokládají existenci středního členu, př. velký - (prostřední) - malý, bílý - (šedý) - černý. Lexikální antonyma = tvořena slovy nepříbuznými (pravda - lež, mír - válka, mluvit mlčet, moudrý - hloupý). Slovotvorná antonyma = tvořena slovy příbuznými, odvozeninami a složeninami, př. předponami: ne- (přízvučný - nepřízvučný, přípustný - nepřípustný, kov - nekov, plavec - neplavec), ni- (čí - ničí, kdo - nikdo, kudy - nikudy, jak - nijak), bez- (charakterní bezcharakterní, motorový - bezmotorový), proti- (jed - protijed, hráč - protihráč, lidový protilidový) a cizími předponami a-/an- (typický - atypický, organický - anorganický), anti- (humanistický - antihumanistický), kontra- (indikace – kontraindikace). v Antonymita složenin vyplývá a je odvozena z antonymity jejich prvních částí (pravotočivý - levotočivý, slaboproudý - silnoproudý).

Lexikální rovina Přenášení významu v Metafora - na základě vnější podobnosti denotátů: př. zub v ústech x zub pily (podobnost tvaru), cihlový dům x cihlová barva (podobnost v barvě), pata nohy x pata hory (podobnost v umístění) apod. - přenášení vlastností: zvířat na rostliny (kočičky, lišky) nebo osoby (slon, liška); věcí na osoby (klacek, buchta), části těla (bubínek, stolička); částí těla na věci (hlava, ucho, krk, rameno, hrdlo); zvířat na věci (beran, kůň) aj. - lexikalizace metafor – neutrální (oční jamky, bubínek v uchu, kohoutek u vodovodu) - pojmenování osob podle postav biblických (lazar, jidáš), antických (xantipa, ganyméd), středověkých (ahasvér, donchuán), literárních děl (seladon z Céladon, tartyf z Tartuffe); podobně mluvíme o metuzalémském věku, oblomovštině, kondelíkovštině, švejkovštině apod. slovesné metafory: děti štěbetaly, čas utíká, den se probouzel aj. -

Lexikální rovina Přenášení významu v Metonymie - přenášení významu slova na základě vnitřní souvislosti: hlídka (hlídání x lidé, kteří hlídají), psaní (děj x dopis), samota (osamělost x opuštěný dům), pekařství (dílna x prodejna) - metonymie strukturní. - přenášení významu slova na základě věcné souvislosti: místní (celý dům se seběhl = všichni lidé), časová (Hromnice - kdy se světily hromnice; 28. říjen - vznik republiky), způsobová (mít husí kůži = strach), příčinnostní: jméno původce se přenáší na výtvor (číst Máchu, hrát Dvořáka; ampér, volt; sendvič - Earl of Sandwich, rentgen - MUDr. W. C. Roentgen aj. ), látkovou: jméno látky se přenáší na výrobek (plechy - hudební nástroje, králík - kožešina) a symbolickou (podat ruku = uzavřít manželství, vstoupit na trůn = být nastolen, vítězství půlměsíce = mohamedánství). v Synekdocha (druh metonymie) = zaměňuje pojmenování celku a části, př. květ - rostlina, malina - rostlina; vejít pod rodnou střechu, nepřišla tam ani noha aj.

Lexikální rovina Expresivita slov * Inherentní expresivita: v hlásková: čučet, čochtat, hňup, nekňuba, ďobat, ťululum, ňouma, fňukat; chrchlat, mlejn, mejlit se, ouplněk, ouřad, vodprejsknout, vokno… v slovotvorná: pruďas, čahoun, hubeňour, štěkna, drbna, chlubna, kopálista, pisálek, přítelíček, učitýlek, sousedíček, doktůrek, románek, uměníčko, dlouhanánský, v lexikálně sémantická: fuj, brr, hle, hybaj, krá, vrkú, frnk, buch, frčet, krákorat, krákorka, pitomec, hlupák, osel, vůl, trouba, tele, motovidlo… * Adherentní expresivita: Chléb tvrdne. x Celé odpoledne tvrdla v cukrárně. Slízl zmrzlinu. x Ten to slízl! * Kontextová expresivita. Celé Dánsko je uděláno z netto obzoru, bez srážky. Okolojdoucí z nás museli mít strašné trauma.

Lexikální rovina Dynamika slovní zásoby v Historismy: halapartna, kratiknot, palcát, brnění, krejcar, čeledín… v Slova zastaralá a zastarávající – lučba - chemie, silozpyt – fyzika), hasič - požárník hasič; policie - veřejná bezpečnost – policie… v Archaismy: lexikální (šlojíř - závoj, famfrnoch - střapec, pinta - stuha), hláskové (birýt - baret, ohořalý, šenkéř, mučedlník), slovotvorné (kabátec, praporec, lahvice, dřevce) - archaická je např. přípona -stvo (přátelstvo, manželstvo, hrdinstvo), sémantické (branný - hlídač v bráně, loket - délková míra, znamenitý - sloužící jako znamení aj. ), slovesná vazba (sednout na kůň)… v Archaismům jsou blízké biblismy (oltář, svatyně, zvěstovat, den sváteční); v Neologismy: skluz, nárůst, dopad, bytovka, galapřehlídka, pokojová stěna… v Autorské neologismy: pábitelé, robot… v Okazionalismy: rozchýlit se.