Habsbursk monarchie v letech pestavby Djiny eskch zem

Habsburská monarchie v letech přestavby Dějiny českých zemí a Habsburské monarchie Bachovský absolutismus Přechod k ústavnímu režimu

Anotace Materiál tvoří 21 slidů, v nichž je zachycena doba po roce 1848 v našich a rakouských zemích � cílová skupina: 8. roč. � Autor: Mgr. Tomáš Kozák � očekávaný výstup: žák se seznámí s dějinami po roce 1848 na našem území a některými osobnostmi této epochy � použitý materiál. učebnice SPN a Prodos pro 8. ročník, Wikipedia � průběh: za pomoci prezentace provedeme výklad a provádíme zpětnou vazbu pomocí shrnujících otázek � následuje možnost zápisu do sešitu �

DĚJINY ČESKÝCH ZEMÍ A HABSBURSKÉ MONARCHIE Bachův absolutismus 1848 – 1916 – vláda Františka Josefa I. � zrušení roboty � zavedení ústavy – zrušena v roce 1851 = znovu nastolen absolutismus � období nazýváme Bachovým absolutismem podle rakouského ministra vnitra Alexandra Bacha � zavedení cenzury, policejního a četnického dohledu nad lidmi � politicky nepohodlní lidé byli zavíráni do vězení � politický život byl prakticky znemožněn, ale hospodářství a podnikání bylo podporováno = po ekonomické stránce se monarchii dařilo dobře �

Alexander Bach Alexander svobodný pán von Bach, německy Alexander Freiherr von Bach (4. ledna 1813, Loosdorf, Rakousko – 12. listopadu 1893, Schöngrabern, Rakousko) byl rakouský konzervativní politik, ministr spravedlnosti (1848– 1849) a ministr vnitra (1849– 1859). Jeho působení na počátku vlády Františka Josefa I. je spojeno se (znovu)zavedením a institucionalizací centralizace moci. Jelikož Bach patřil k hlavním architektům nového systému, byl po něm v českých zemích pojmenován jakožto Bachův absolutismus. Alexander Bach nově zřídil četnictvo a policii.

DĚJINY ČESKÝCH ZEMÍ A HABSBURSKÉ MONARCHIE Bachův absolutismus �perzekuce revolucionářů a pokrokových vlastenců �mnoho demokratů zatčeno: ◦ Karel Sabina, Josef Václav Frič, Karel Sladkovský �v Praze byl vyhlášen výjimečný stav �zastaveno vydávání Národních novin

Karel Sabina, pseudonymy Arian Želinský a Leo Blass, (29. prosince 1813, Praha – 8. listopadu 1877, Praha) byl český spisovatel, politik a novinář.

Josef Václav Frič (5. září 1829, Praha - 14. října 1890, Praha) byl český spisovatel, novinář a politik, představitel romantismu. Psal také pod pseudonymem M. Brodský.

Karel Sladkovský JUDr. Karel Sladkovský (22. června 1823, Praha, Malá Strana - 4. března 1880 Praha), novinář a politik a aktivní účastník revolučních událostí v roce 1848, byl mluvčím studentů. V roce 1861, po rehabilitaci, se stal poslancem. Byl výborným řečníkem a organizátorem.

DĚJINY ČESKÝCH ZEMÍ A HABSBURSKÉ MONARCHIE Karel Havlíček Borovský � Karel Havlíček Borovský začíná vydávat časopis Slovan, v němž kritizuje vládu K. H. B. soudem osvobozen, ale posléze poslán do vyhnanství do tyrolského Brixenu, kde pak píše svá nejlepší díla (Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra) � 1855 – s podlomeným zdravím se vrací do Prahy a v roce 1856 umírá � postup vůči Havlíčkovi zastrašil ostatní představitele národa např. Palacký �

Karel Havlíček Borovský, též Havel, vlastním jménem Karel Havlíček, (31. října 1821 Borová u Přibyslavi – 29. července 1856 Praha) byl český básník a novinář. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k tzv. 2. generaci národních buditelů. Přídomek "Borovský", kterým často podepisoval své články, je odvozen od jeho místa narození (Borová).

Karel Havlíček Borovský � V dětství žil ve vesnici Borová na Vysočině. V devíti letech odešel na rok do Jihlavy, kde se učil němčině a také zde začal chápat národnostní rozdíly. Od roku 1833 studoval v Havlíčkově Brodě na gymnáziu (tehdy Německý Brod, dnes je zde muzeum se stálou expozicí věnovanou jeho životu). V roce 1838 gymnázium dokončil. Od roku 1838 studoval filosofii v Praze. Havlíček toužil po tom, aby mohl působit na výchovu českého lidu, vstoupil proto do kněžského semináře. Nelíbily se mu však poměry, které zde panovaly - kněžstvo bylo vychováno v konservatismu a také v duchu protinárodním. Na podzim 1841 proto seminář opustil a stal se až do konce života nekompromisním kritikem církve. � Pamětní deska na rodném domě v Borové � Nelíbilo se mu tehdejší rusofilství a v jeho názoru jej hlavně utvrdil pobyt v Moskvě, kde působil jako vychovatel u významného profesora. Kdy při tomto pobytu vychází jeho první tištěné dílo v příloze Pražských novin - Obrazy z Rus. Již roku 1844 se vrátil s přesvědčením, že slovanská vzájemnost je zcela nemožná. � Roku 1846 se stal redaktorem Pražských novin a jejich přílohy Česká včela. Roku 1848 byl nucen odejít z Pražských novin, a založil vlastní – Národní noviny, které dosáhly velké popularity. � Podílel se na organizaci Všeslovanského sjezdu, navštívil Polsko a Chorvatsko, aby přesvědčil tamní spisovatele k účasti na sjezdu. � Roku 1848 byl zvolen poslancem do říšského sněmu a národního výboru. V národním výboru byl poměrně aktivní, ve Vídni však působil více jako novinář než jako poslanec. V tomto období (do vydání oktrojované ústavy v březnu 1849) byl příznivcem vlády a v Čechách byl obviňován, že se vládě zaprodal. � Od března 1849 vystupoval velmi radikálně proti vládě, a tak v červnu byly Národní noviny zakázány. Ministerstvo mu za příslib mírnosti povolilo další vydávání novin. V lednu 1850 byly tyto noviny spolu s přílohou Šotek (zde uveřejňoval své epigramy) zakázány. Poté založil ještě časopis Slovan, ale i ten byl roku 1851 nucen přestat vydávat. Na radu Františka Palackého vydává knižně soubor svých článků Duch Národních novin a Kutnohorské epištoly. Prodej Kutnohorských epištol byl policií zakázán, ale přesto se prodaly všechny výtisky. V Kutné Hoře pak policie

Karel Havlíček Borovský Dne 16. prosince 1851 časně ráno byl Havlíček v Německém Brodu navštíven policejním komisařem Franzem Dederou a vyzván, aby ho následoval. V doprovodu dalších tří strážníků byl spěšným dostavníkem dopraven do tyrolského Brixenu. V Brixenu byl Havlíček zpočátku ubytován v luxusním hotelu Elephant, kde se rychle seznámil s dalšími vyhnanci – s Johannem Aloisem Schallhammerem, účastníkem revoluce roku 1848 a důstojníkem Rudolfem Hebrem, jenž se zde ocitl kvůli dluhům. V roce 1852 za Havlíčkem přijela jeho manželka Julie s dcerou Zdenkou. Cestovní náklady ve výši 150 zlatých zaplatilo policejní ředitelství[1]. Hmotnou nouzí v té době Havlíček ani jeho rodina netrpěla, jelikož Havlíček dostával od rakouského ministerstva vnitra v pravidelných měsíčních splátkách 500 zlatých ročně[2] (pro představu vyšší úředník tehdy dostával 500 – 700 zlatých, učitel 130 a dělník 100 – 200 zlatých). Rodina si v Brixenu pronajala domek se zahradním altánem, jídlo jim nosili z hostince U Slona. Jinak však byl Havlíček pod stálým policejním dozorem a byla sledována veškerá jeho korespondence. Velmi ho také trápilo to, že musí žít mimo svůj domov a má jen omezené kontakty s přáteli v Čechách. V roce 1854 se manželka Julie s dcerou vydaly zpět do Prahy. Havlíček získal povolení k návratu až v roce 1855. Do Prahy přijel 15. 5. 1855 a teprve zde se dozvěděl smutnou zprávu, že jeho manželka Julie před měsícem, 16. 4. 1855, zemřela na následky tuberkulózy. Po návratu z vyhnanství se Havlíček ocitl bez práce a bez finančních prostředků, jelikož většinu svých peněz půjčil švagrovi, který je investoval do své pokrývačské firmy. Jelikož měl Havlíček zakázaný pobyt v Praze, žil v Německém Brodě u matky a dceru nechal u své švagrové. V roce 1856 si začal stěžovat na stálou únavu a kašel. 18. 6. 1856 dostal chrlení krve a poté odjel do Šternberku u Smečna na Kladensku, kde se léčil u místních lázeňských pramenů. 24. 7. 1856 byl v horečkách převezen do Prahy a tam o pět dní později zemřel v bytě svého švagra Jaroše. Pohřeb zorganizoval sládek Ferdinand Fingerhut-Náprstek, bratr Vojtěcha Náprstka a pořadatelství se ujal Josef

Karel Havlíček Borovský - dílo � Beletrie � Epištoly kutnohorské � Obrazy z Rus � Tyrolské � Král � Křest svatého � Literární kritika � Kapitola o kritice � O literatuře (1955) � Žurnalistika � - Karel Havlíček se podílel na vzniku české žurnalistiky a někdy je považován i za jejího zakladatele. Dnes bychom jej označili za investigativního reportéra, jelikož byl ve svých článcích byl nejvíce kritický k tehdejší absolutistické vládě a hledal její slabiny a ty pak zprostředkovával lidem. Působil v Pražských novinách v příloze Česká včela(viz výše), Národních novinách, která sám založil a konečně také v časopise Slovan. Díky svým článkům měl velmi často problémy, ale vždy sebe a své články dokázal obhájit. Pražské noviny � Národní noviny � Slovan

DĚJINY ČESKÝCH ZEMÍ A HABSBURSKÉ MONARCHIE Krymská válka � � � 1853 -1856 zhoršení vztahů mezi Rakouskem a Ruskem květen 1853 - Rusové obsadili Moldávii a Valašsko říjen 1853 - Turecko vyhlásilo válku Rusku březen 1854 - Francie a Velká Británie vyhlásily válku Rusku září 1854 - Spojenci vyhráli bitvu na řece Almě říjen 1854 - Obléhání Sevastopolu; bitva u Balaklavy a útok britské lehké jízdy listopad 1854 - Rusové utrpěli těžkou porážku u Inkermanu září 1855 - Pád Sevastopolu (bitva na řece Čorna) únor 1856 - Ukončení bojů březen 1856 - Podepsání Pařížské smlouvy důsledkem prohrané války byly vnitrostátní problémy v Rakousku

Krymská válka

DĚJINY ČESKÝCH ZEMÍ A HABSBURSKÉ MONARCHIE Krymská válka – důsledky pro Rakousko � oslabení postavení � 1859 – Rakousko Rakouska v Evropě prohrává v rakousko-sardinské válce a ztrácí část území v severní Itálii � 1860 – císař František Josef I. donucen vydat Říjnový diplom, v němž se vzdává absolutistické vlády � 1861 - únor ◦ vydána nová ústava, podle níž císař vládne společně Říšskou radou ◦ monarchie se mění z absolutní na konstituční = ústavní s

DĚJINY ČESKÝCH ZEMÍ A HABSBURSKÉ MONARCHIE Rozdělení vlády v Rakouské monarchii Říšská rada panská sněmovna – jmenovaná panovníkema poslanecká sněmovna volená císař zemské sněmy jednotlivých korunních zemí

DĚJINY ČESKÝCH ZEMÍ A HABSBURSKÉ MONARCHIE Rozdělení vlády v Rakouské monarchii �volební právo nebylo spravedlivé ◦ bylo omezeno majetkovým cenzem ◦ vyhrazeno pouze mužům

DĚJINY ČESKÝCH ZEMÍ A HABSBURSKÉ MONARCHIE Přechod k ústavnímu režimu � 1859 – Rakousko ztrácí Lombardii � velký neúspěch rakouské zahraniční politiky � lidé projevují stále větší nespokojenost s vládou � císař pod nátlakem odvolává Bacha a další ministry � vzniká centralizovaný konstituční stát, který ovšem odmítají Maďaři � spokojeny nejsou ani německé národy, které požadují federalizace monarchie � 1863 – ústava pozastavena

HABSBURSKÁ MONARCHIE V LETECH PŘESTAVBY - ZÁPIS Bachovský absolutismus � 1848 – � 1852 – � období 1916 – vláda Františka Josefa I. nástup ministra vnitra A. Bacha bachovského (Bachova) absolutismu = útlak, perzekuce všeho svobodného � období ekonomického vzestupu, zrušení vnitřních celních hranic � reforma státní správy – vznik krajů a okresů � perzekuce revolucionářů – Sabina, Frič, Sladkovský, Havlíček

HABSBURSKÁ MONARCHIE V LETECH PŘESTAVBY - ZÁPIS Přechod k ústavnímu režimu � porážka Rakouska ve válce s Piemontem znamenala ztrátu Lombardie � obyvatelstvo projevuje nespokojenost s vládou a císař proto odvolává Bacha � 1860 – císař donucen vydat Říjnový diplom a zříci se absolutismu � únor 1861 – vydání ústavy – změna monarchie na konstituční přes nesouhlas Maďarů a Němců � 1863 – pozastavení platnosti ústavy