Gymnzium Hranice Zborovsk 293 Projekt Svt prce v
©Gymnázium Hranice, Zborovská 293 Projekt: Svět práce v každodenním životě Číslo projektu: CZ. 1. 07/1. 1. 26/02. 0007 Smysly člověka Aktivita č. 4 – Biologie pod mikroskopem Prezentace č. 6 Autor: Dušan Rychnovský 1
Význam smyslové soustavy Smysl • schopnost organismu přijímat určitý druh informací o okolí – – – • chemické látky světla akustické vlnění okolního vzduchu Specializovaným smyslové orgány pěti smyslů (mít všech pět pohromadě) – – – zrak – orgán oko sluch – orgán ucho hmat – mechanoreceptory v kůži chuť – chuťové pohárky v ústech čich – čichové buňky v nose • Další smysly – Vnímání teploty – termoreceptory v kůži – Vnímání gravitačního pole – mechanoreceptory uvnitřního ucha – Vnímání času – vnímání času je jednak pro krátkodobé časové úseky – sekundy, minuty, hodiny a také vnímání delšího časového úseku – přibližně jednoho dne – denní rytmus 2
Zrak • smysl, který umožňuje živočichům vnímat světlo, různé barvy, tvary • pro člověka je to smysl nejdůležitější, asi 80% všech informací vnímáme zrakem • je zaměřen na vnímání světla (elektromagnetického vlnění) vydávaného Sluncem, některými předměty nebo předměty odráženého • umožňuje vidění kontur předmětů, jejich vzdálenost a významně se podílí na orientaci v prostoru. • fotoreceptory lidského oka jsou citlivé na světelné vlny v rozsahu 400 – 760 nm (bílé viditelné světlo 1 • specializovaný orgán zraku je oko 3
Oko 2 4
Oko • Bělima – tuhá, bílá vazivová blána (u dětí namodralá, ve stáří zažloutlá od kapének tuku). Do bělimy se upínají okohybné svaly, vzadu ji prostupuje zrakový nerv a vpředu přechází v rohovku. • Rohovka – orgán v přední části oka. Je inervována, ale není prostoupena cévami. • Cévnatka - obsahuje velké množství cév a pigmentových buněk. Vpředu přechází v řasnaté tělísko. • Řasnaté tělísko – paprsčitě uspořádaný val z hladké svaloviny. Na povrchu má četné výběžky, na něž je tenkými vlákny zavěšena čočka. Stahy svalstva mění zakřivení čočky, což způsobuje potřebnou akomodaci. • Duhovka – má tvar kruhového terčíku z hladkého svalstva. Kruhový otvor uprostřed duhovky se nazývá zornice (zřítelnice, pupila). Svalovina duhovky rozšiřuje nebo zužuje zornici. V duhovce jsou pigmentové buňky, jejichž množství a hloubka uložení určují její barvu (modré mají pigmentu nejméně, hnědé a černé nejvíce). Tato pigmentová vrstva zabraňuje, aby paprsky vnikaly do oka jinudy než zornicí. 5
Oko • • Zornice – kruhový otvor uprostřed duhovky. Pozorovatel v ní může vidět svůj obraz. Čočka – 4 mm silný orgán zavěšený na řasnatém tělísku. Její funkcí je lámat paprsky tak, aby se sbíhaly na sítnici, čímž napomáhá k přesnému vidění. Sítnice – v ní jsou umístěny vlastní smyslové buňky sítnice tyčinky a čípky. – Tyčinky – asi 130 milionů buněk, které rozlišují pouze odstíny šedi. Jsou citlivější na světlo, čímž umožňují vidění za šera. – Čípky – asi 7 milionů buněk umožňujících barevné vidění (modrá, zelená a červená). – Slepá skvrna – místo kde vystupuje z oční koule zrakový nerv, je bez tyčinek a čípků. – Žlutá skvrna - největší nakupení čípků je asi 4 mm od slepé skvrny na mírně vkleslém místě sítnice, tzv. (místo nejostřejšího vidění). Sklivec – rosolovitá průhledná hmota, která vyplňuje většinu vnitřního prostoru oční koule. 6
Přídatné oční orgány • Spojivka – slizniční blána sytě růžové barvy, která ohybem přechází na oční kouli a kryje zpředu bělimu až po okraj rohovky. Prostor mezi spojivkou víček a oční koulí se nazývá spojivkový vak. • Slzná žláza – orgán uložený v dutině očnicové nad oční koulí. Otevírá se větším počtem vývodů do spojivkového vaku. Její sekret – slzy – obsahují chlorid sodný a lysozym. Vymývají spojivku a jsou roztírány po rohovce. Slouží ke zvlhčování přední stěny oka a ochraně před infekcí. Odtékají do slzného váčku vnitřní stranou oka a dále slzovodem do dutiny nosní. • Horní a dolní víčko – volné okraje jsou opatřeny řasami, do jejichž pochvy ústí mazové žlázy (zánět se nazývá ječné zrno a může být značně bolestivý) • Okohybné svaly – celkem 6 svalů z příčně pruhované svaloviny. Pohybují oční koulí tak, aby obraz dopadal na sítnici ve žluté skvrně. Nerovnoměrnost v tahu jednotlivých svalů způsobuje šilhání. 7
Oční vady • Astigmatismus – nepravidelné zakřivení rohovky, způsobující rozmazané vidění. • Barvoslepost – vrozená porucha buněk sítnice, vnímajících barvy. Způsobuje neschopnost rozlišovat některé barvy, obvykle červenou a zelenou • Krátkozrakost (3) – neschopnost ostře vidět do dálky, obraz je vytvářen před sítnicí. • Dalekozrakost (4) – neschopnost ostře vidět do blízka, protože oční koule je příliš krátká pro normální ostření, obraz se tedy vytváří za sítnicí. 3 4 8
Sluch • Sluch člověka dokáže vnímat zvuk v rozsahu frekvencí 20 Hz – 20 000 Hertzů. Nejcitlivější je v oblasti 1000 – 3000 Hz, což je oblast frekvence lidského hlasu. • Například kočka dokáže vnímat zvuky od 30 – 45 000 Hz, pes 15 – 50 000 Hz a mol až do 150 000 Hz. • Delfíni, netopýři a mnoho dalších živočichů se pomocí zvuku orientuje – tzv. echolokace. • Smyslovým orgánem sluchu je ucho. 9
Ucho 5 10
Vnější ucho • Boltec je tvořen chrupavkou (pouze lalůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce ale nemá vliv na sluch. • Zvukovod je trubice, která má část chrupavčitou a kostěnou. Na konci zvukovodu se nachází bubínek, hranice mezi zevním a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál do nitra ucha. Délka zvukovodu dospělého člověka je asi 3 cm. • Bubínek je vazivová blanka na konci zvukovodu, cca 0, 1 mm silná. Zvuková vlna jej rozechvěje, bubínek ji zesílí a předá do středního ucha. Zdravý bubínek je lesklý a má šedavou barvu. • Výstelka zvukovodu obsahuje mazové žlázy, které produkují ušní maz. Zvukovod má samočisticí schopnost – nečistoty jsou z něj vypuzovány směrem ven. 11
Střední ucho • bubínková dutina – dutina vyplněná vzduchem, ohraničená lebkou. • sluchové kůstky – jedná se o tři kůstky • kladívko, kovadlinku a třmínek • přenáší zvuk od bubínku do vnitřního ucha • ploténka třmínku se dotýká oválného okénka ve vnitřním uchu. • Eustachova trubice spojuje bubínkovou dutinu a nosohltan. Vyrovnává tlak ve středním uchu s tlakem v okolním prostředí. • svaly středního ucha • napínač bubínku • třmínkový sval – připojený ke třmínku, upevňuje třmínkovou ploténku v oválném okénku 12
Vnitřní ucho • Vnitřní ucho leží v kostěném labyrintu lebky (kosti skalní). Kostěný labyrint částečně kopíruje blanitý labyrint vyplněný tekutinou (endolymfou). Části kostěného labyrintu které kopíruje blanitý labyrint jsou 3 polokruhovité kanálky a hlemýžď. • Hlemýžď je stočená trubička naplněná tekutinou (endolymfou). Vibrace oválného okénka rozvlní endolymfu. Vlnění endolymfy je převáděno na elektrické impulzy – signály, které jsou přenášeny do mozku po sluchovém nervu. Signály jsou vnímány jako zvuk. 13
Rovnovážný orgán • Slouží k detekci polohy a zrychlení. • Skládá se z vejčitého a kulovitého váčku, které detekují polohu a tří polokruhovité kanálky detekující zrychlení. • Ve váčcích jsou dvě na sebe kolmé vrstvy vláskových buněk s vlásky zapuštěnými do rosolu obsahujícímu krystalky uhličitanu vápenatého. • K vnímání zrychlení slouží vláskové buňky na začátku a na konci polokruhovitých kanálků, které vnímají změny v proudění endolymfy v kanálcích. • Předrážděním tohoto orgánu vzniká mořská nemoc. 14
Chuť • Smysl, který dovoluje vnímat chemické látky rozpuštěné ve slinách nebo vodě. • V ústech jsou umístěny chuťové receptory vnímající chuti hořké, sladké, slané a kyselé. Podle nových výzkumů i tučné, vápníkové, a umami. • Umami je další chutí , jejíž název je odvozený z japonštiny (umai, česky chutný, delikátní). Specifický chuťový receptor pro umami byl objeven v roce 2000 a vnímá v jídle obsaženou aminokyselinu glutamovou nebo její soli (glutamáty). 15
Chuť • Receptory chutí (chuťové pohárky) jsou nerovnoměrně rozmístěny především na jazyku, ale také na patře a v krku. • Chuťových pohárků má člověk 500 -10000. • Důsledkem tohoto poměrně velkého rozptylu je, že citlivost chuti u jednotlivých lidí může být značně rozdílná. • Děti mají chuťových pohárků průměrně více než dospělý. 6 16
Čich • smysl umožňující vnímat chemikálie rozpuštěné ve vzduchu nebo ve vodě (obvykle ve velmi nízkých koncentracích). Tento vjem se pak označuje jako vůně. • Čich velmi úzce souvisí s chutí, i jejich receptory jsou si podobné, u nižších živočichů tyto orgány zcela splývají. • U suchozemských živočichů se liší především ve – skupenství sledované látky - chutí se zkoumají látky rozpuštěné ve slinách, čichem látky rozptýlené ve vzduchu – vzdálenosti - chuť je spíše smyslem kontaktním, čich dálkovým. 17
Čich • Povrch čichové sliznice u člověka je pouze asi 4 cm², kdežto u psa dosahuje velikosti i 150 cm². • Čichová sliznice se nachází v horní třetině nosní přepážky, části horní skořepy a stropu nosní dutiny. • Vlastními receptory čichu jsou bipolární neurony. • Čich má schopnost adaptace. Lidský čich je velmi citlivý na thioly přidávané do zemního plynu. • Citlivost čichu se u různých lidí liší. Obecně mají ženy citlivější čich než muži, ale tato citlivost kolísá v závislosti na menstruačním cyklu. • Jednotlivé pachy jsou lidmi vnímány pozitivně nebo negativně, přičemž toto posuzování je dosti podobné u všech lidí na světě, přestože některé kulturní rozdíly v estetice čichu existují. 18
Hmat • Soubor několika různých smyslů, které pomocí receptorů umístěných v kůži umožňují získávat informace z bezprostředního okolí. • Hmat zahrnuje vnímání: dotyku, tlaku, bolesti, chladu, tepla, vpichu, vibrací atd. • Hmatové receptory jsou v kůži rozprostřeny s různou hustotou - nejcitlivější místo hmatu je na konečcích prstů a na špičce jazyka, naopak nejméně je jich na zádech. 19
Zdroje informací • 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. Obrázky byly vyhledány ve wikipedii jako Creativ Commons nebo Public Domain : Tatoute and Phrood, In: cs. wikipedia. org [online]. 21. ledna 2006[cit. 2014 -18 -4]. Obrázek ve formátu svg. Dostupné: http: //cs. wikipedia. org/wiki/Elektromagnetick%C 3%A 9_spektrum#mediaviewer/Soubor: Spectre. svg Tchoř, In: cs. wikipedia. org [online]. 5. červenec 2009. [cit. 2014 -18 -4]. Obrázek ve formátu svg. Dostupné: http: //cs. wikipedia. org/wiki/Lidsk%C 3%A 9_oko#mediaviewer/Soubor: Schematic_diagram_of_the_human_eye _cs. svg A. Baris Toprak MD, In: cs. wikipedia. org [online]. 19: 44, 30 November 2005. [cit. 2014 -18 -4]. Obrázek ve formátu png. Dostupné: http: //commons. wikimedia. org/wiki/File: Myopia. png A. Baris Toprak MD, In: cs. wikipedia. org [online]. 20: 54, 10 November 2005. [cit. 2014 -18 -4]. Obrázek ve formátu png. Dostupné: http: //commons. wikimedia. org/wiki/File: Hypermetropia. png A. Baris Toprak MD, In: cs. wikipedia. org [online]. 20: 54, 10 November 2005. [cit. 2014 -18 -4]. Obrázek ve formátu jpg. Dostupné: http: //commons. wikimedia. org/wiki/File: Human. Ear. jpg Gray 851, In: cs. wikipedia. org [online]. 02: 48, 11 February 2006. [cit. 2014 -18 -4]. Obrázek ve formátu jpg. Dostupné: http: //commons. wikimedia. org/wiki/File: Gray 851. png Černík, V. , Bičík, V. , Martinec, Z. Přírodopis 3 pro 8. ročník základní školy a nižší ročníky víceletých gymnázií. Praha: Libertas, a. s. , 1. vydání. ISBN 80 -85937 -97 -2 Jelínek, J. , Zicháček, V. Biologie pro gymnázia. Olomouc: Nakladatelství OLOMOUC, 2004. ISBN 80 -7182 -177 -2 Vlastní tvorba 20
- Slides: 20