Funkce masovch mdi mediln produkce urnalistika jako povoln

Funkce masových médií, mediální produkce, žurnalistika jako povolání

Komunikační aktivity, jež iniciují nebo na nichž se podílejí masová média, mají svébytnou podobu danou povahou těchto médií a představují svérázný typ komunikace – mediální komunikaci.

Pro média a mediální komunikaci jsou důležité 3 aspekty: Každé médium v sobě zahrnuje užití určitých technologií a současně je jejich užitím utvářeno (tedy výrobní technologie, prostředky, s jejichž pomocí komunikace probíhá). Média mají současně postavení společenské instituce – ovlivňují formování sociální vztahů. Média se podílejí na utváření kulturního prostředí. (Jirák, Köpplová, 2007, s. 41)

Podstatou jednání média je zkrátka zprostředkování – jako v jakémkoli jiném typu mezilidské komunikace, jiným pojmem se jedná o proces mediace.

Aspekty mediace jsou zohledněny ve funkcích masmédií. Dle funkcionalistického přístupu k chování médií ve společnosti se existence a „poslání“ médií jako společenských institucí vykládá jako z hlediska „potřeb“, které má společnost i jednotlivec.

Médiím se z funkcionalistických hlediska přisuzují při potřebě kontinuity a řádu tyto společenské funkce: Informování. Socializace. Kontinuita. Zábava. Získávání.

Posláním komunikace a médií z hlediska funkcionalismu se začal ve 40. letech 20. stol. zabývat Harold Lasswell, na jeho práci navázal např. C. R. Wright – ten formuloval jako podstatu fungování médií zábavu, neboť nejenom zajišťuje kontinuitu uspořádání společnosti přenášením kultury, ale také přináší uvolnění. (Jirák, Köpplová, 2007, s. 44)

Mediační procesy se neustále vyvíjejí, díky mediální komunikaci máme kdekoliv na světě a prakticky bez časové prodlevy dnes přístup k obrovskému množství informací – některé prostředky jsou u všech typů médií společné – např. snaha potlačovat anonymitu a jednosměrnost mediální komunikace.

Mediace je současně zvýznamňování, který dokáže vytvářet sociální skutečnosti nového druhu, odlišné společenským postavením od skutečností, jež se staly inspirací či materiálem pro mediaci (např. celebrity).

Žurnalistika jako povolání

Novinář bývá v současnosti definován jako jedinec, který je vybaven profesionálními dovednostmi k tomu, aby dokázal: Z neustávajícího toku informací vybírat zprávy. Rozeznat, co je důležité a co ne. Důležité zprávy vřadit do kontextu, z čeho lze vysoudit, jaký má informace dosah a jaké má důsledky pro život jedince ve společnosti.

Vyložit informaci a její kontext jasně, zřetelně a pochopitelně. Odolat vnějším tlakům a považovat předešlé body za imperativ svého jednání.

Historické členění vývoje novinařiny nastínil ve své práci Dietr Paul Baumert (in Jirák, Köpplová, 2007) : Etapa – prežurnalistická – do roku 1500. Etapa – dopisovatelská žurnalistika – 16. století až 18. století. Etapa – spisovatelská žurnalistika – polovina 18. století až polovina 19. století. Autoři Heinz Pürer a Johannes Raabe rozšiřují jeho interpretaci o další etapu: Redakčně-technickou žurnalistiku – období elektronického zpracování textů nastupuje zhruba v 70. letech 20. století.

Dle autorů Kunczika a Zipfela lze v dnešní době hovořit již o další etapě související s nástupem internetu - on-line žurnalistika. (Jirák, Köpplová, 2007, s. 33 -34).

Výzkumy profesionálů pracujících v médiích: (Jirák, Köpplová, 2007, s. 81 -82). S rozvojem masových médií a mediální komunikace vzrostl i význam těch, kteří pro média pracují. Profese spojené s mediální komunikací mají v dnešní společnosti klíčové postavení. Postoje lidí pracujících v těchto profesích mají vliv na podobě mediálního produktu.

Podle sociologických výzkumů, které uvádí autoři J. Jirák a B. Köpplová jsou pro tato povolání typické tyto znaky: Velké množství variant jednoho povolání (např. řada podkategorií novinářů dle média, tematického zaměření apod. ). Vysoká míra fragmentizace (např. novináři jsou přesvědčeni, že nemají mnoho společného s lidmi z reklamy, natož s nějakým „dýdžejem“ z hudební stanice.

Velké sociální napětí (na jedné straně úzká elita „hvězd“, na druhé straně velké množství těch, kteří se mezi ně nikdy nedostanou). Slabá standardizace (mizivá shoda na tom, co je a co není kvalitní výstup dané profese či její podkategorie).

Mediální komunikace – rozvinutý průmysl Mediální produkce - kdo všechno má podíl na konečné verzi mediálního produktu, kdo má na výrobní proces vliv a jak výroba probíhá:

Lidé, kteří se na mediální produkci podílejí, tzn. novinář podepsaný pod článkem je chápán jako autor, režisér je chápán jako autor filmu. Organizace, pro které tito lidé pracují. Zaměstnavatel či vlastník (vydavatel, majitel licence na vysílání). Tyto skupiny musejí zároveň brát v potaz role dalších institucí, ale také celkové společenské a kulturní klima společnosti.

Média a kultura Rozdíly mezi médii v jednotlivých společnostech a kulturách jsou patrné. Obsah, způsob zpracování obsahu, dokonce i předpokládaný vztah mezi médiem a publikem se liší – i když současný trend směřuje k ustejňování mediálních produktů (homogenizaci) – a to na nadnárodní úrovni.

Vzniká představa, že tentýž produkt byť mírně modifikovaný (domestikovaný), se bude nabízet na různých trzích – např. jde o produkty na klíč.

Jak se globalizují trhy, globalizuje se také mediální trh. Vznikají nadnárodní tiskové agentury, tím se do jisté míry unifikuje také zpravodajství, a to zdrojově. Právě v souvislosti s užíváním nadnárodních zdrojů se hovoří o globální žurnalistice.

Média a masová kultura: Média se podílejí na vytváření masové kultury, a to tím, že dokážou nabízet totéž sdělení (velmi podobná sdělení) velkému počtu příjemců – a tím jim zajišťovat sdílené zprostředkované zážitky, a podle všeho také tímto způsobem dokážou ovlivňovat intelektuální, estetické, zábavné a volnočasové projevy příjemců.

Jaké je vztah mezi žurnalistickými produkty a obecnějšími společenskými procesy? Podle jedné z představ žurnalistika zajišťuje, aby se členové dané společnosti dovídali poznatky o světě, který leží mimo jejich bezprostřední zkušenost. Zprostředkované poznatky jsou považovány za „pravdivé“ – podporuje demokratické uspořádání společnosti. Do této představy spadá také pojetí médií coby „hlídacího psa demokracie“.

Nastolování agendy – agenda setting. Žurnalistika slouží především sociální reprodukci stávajících mocenských poměrů – zpravodajství spíše směřuje k tomu, že si příjemce osvojí názor většiny, než alternativní názor. Podporuje stávající rozložení sil – prezentuje rozložení sil jako přirozené, tím vede své příjemce k tomu, aby ho považovali za dané.

(vycházející z teorie sociální konstrukce reality) – žurnalistika pro příjemce svět „konstruuje“ a naznačuje mu, co je „normální“ a co je „úchylka“, co je „extrémní“ a co „přijatelné“ –Stuart Hall konstatoval, že zpravodajství nereferuje o událostech, nýbrž je aktivním činitelem v konstruování sociopolitického prostředí. (srov. Jirák, Köpplová, 2007, s. 58 -59).

A jestli se teď cítíte takto: Chce to …. . Tak abyste se cítili opět aktivní: pouze jedinou věc .

Dejte si výbornou kávu… a budete se cítit HAPPY

Literatura: JIRÁK, J. , KÖPPLOVÁ, B. Média a společnost. Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007.