Friedrich Wilhelm Nietzsche Nmeck filosof IVOTOPIS Friedrich Nietzsche

Friedrich Wilhelm Nietzsche Německý filosof

ŽIVOTOPIS – Friedrich Nietzsche Filosof s kladivem Narozen * 15. 10. 1844 , Röcken u Lützenu Zemřel † 25. 8. 1900 ve věku 55 let, Výmar, Německo Německý filozof jeden z hlavních představitelů tzv. filozofie vůle (voluntarismu) přichází na svět 15. října roku 1844 v Röckenu u Lützenu Syn evangelického pastora (podle ústního podání prý rodina pochází z polského hraběcího rodu) Friedrichovi je pět let - umírá jeho otec Nietzsche pak vyrůstá vychováván výlučně ženami a v duchu protestantské zbožnosti: je chlapcem citlivým a fyzicky poměrně slabým, tělesné neduživosti se, ale snaží vzdorovat otužováním a železnou sebekázní

ŽIVOTOPIS – Friedrich Nietzsche Filosof s kladivem Vzdělání - v internát. škole v Schulpfortě – počíná jeho vroucí a nikdy nevyhaslý vztah k řeckému starověku, dále studuje klasickou filologii a teologii v Bonnu a v Lipsku. V Lipsku se Nietzsche poprvé setkává s duchovní silou, která na jeho myšlení, vedle lásky ke klasickému starověku, zapůsobí rozhodujícím způsobem – v antikvariátu se mu do rukou dostává hlavní dílo filosofa A. Schopenhauera „Svět jako vůle a představa“ - je okouzlen, Schopenhauerovu a dílu zcela propadá Stejně jako dílo Schopenhauerovo působí na Nietzscheho dílo německého skladatele R. Wagnera, samo o sobě prodchnuté Schopenhauerovým duchem Stává nadšeným „wagneriánem“

ŽIVOTOPIS – Friedrich Nietzsche Filosof s kladivem Hudbu miluje a rozumí jí Sám se jí aktivně věnuje, dokáže celé hodiny dojímat a okouzlovat své posluchače klavírními fantaziemi Ve 24 letech se Friedrich Nietzsche na doporučení svého učitele Ritschla (který je nadšen drobnými filologickými pracemi Nietzscheho, psanými během studií) stává mimořádným profesorem klasické filologie na univerzitě v Basileji. V roce 1870 Nietzscheho univerzitní dráhu na krátký čas přeruší pruskorakouská válka – Friedrich Nietzsche se jí účastní jako dobrovolný ošetřovatel, ale poté, co brzy vážně onemocní úplavicí, se vrací do Basileje – s podlomeným zdravím pak bude bojovat až do své smrti.

ŽIVOTOPIS – Friedrich Nietzsche Filosof s kladivem V roce 1871 - vychází Nietzschův první větší spis „Zrození tragédie z ducha hudby“ V letech 1973 -76 - píše „Nečasové úvahy“ nejproslulejší zejména ta druhá, nazvaná „O užitečnosti a škodlivosti historie pro život“ - v níž se obrací proti nemírnému šíření historických poznatků, šíření, které hrozí zahubit skutečný život Třetí „Schopenhauer jako učitel“ a čtvrtou „Richard Wagner v Bayreuthu“ – jimiž oslavuje své duchovní učitele, Schopenhauera a Wagnera, jako vychovatele k nové, zušlechtěné kultuře.

ŽIVOTOPIS – Friedrich Nietzsche Filosof s kladivem Brzy na to se ale Nietzsche během bayreuthských slavností s Wagnerem rozchází – vytýká mu především to, že se svým „Parsifalem“ pokořuje před křesťanským ideálem popírání života (tedy pozemského života) Po rozchodu s Wagnerem se Nietzsche odklání i od Schopenhauera a začíná spásu hledat ve vědě V době (1878 -80) vychází pak jeho spis „Lidské, příliš lidské“, věnovaný francouzskému mysliteli Voltairovi.

ŽIVOTOPIS – Friedrich Nietzsche Filosof s kladivem Rozchod s Wagnerem má důsledky – v roce 1876 se Friedrich Nietzsche poprvé fyzicky zhroutí a musí požádat o jednoroční zdravotní dovolenou Pak je na svoji žádost penzionován Roce 1879 je na čas blízko smrti. Po svém penzionování Nietzsche odchází z Basileje a pobývá většinou v severní Itálii (v Janově, Turínu a Benátkách), na francouzské Riviéře a v létě pak nejvíce v Sils Maria ve švýcarském Engadinu.

ŽIVOTOPIS – Friedrich Nietzsche Filosof s kladivem Po uzdravení napíše – 1881 - „Ranní červánky“ 1882 - „Radostnou vědu“ Během engadinského pobytu v zimě roku 1882 v něm pak začíná zrát jeho nejznámější dílo, nazvané „Tak pravil Zarathustra“ – toto dílo má být básnickým ztvárněním Nietzschových filosofických myšlenek Friedrich chce svoji filozofii podat i ve formě systematické tedy ve formě uceleného filosofického systému –má v plánu čtyřsvazkové dílo, nazvané „Vůle k moci. Pokus o přehodnocení všech hodnot“. Toto dílo, ale nebude nikdy dokončeno, po Nietzscheho smrti je vydáno pouze ve fragmentární formě, a to nejen co se týče formy literární, nýbrž i co do myšlenkového obsahu (ostatně, Nietzscheho všechna pozdní díla jsou fragmentární, aforistická).

ŽIVOTOPIS – Friedrich Nietzsche Filosof s kladivem Úvodem k „Vůli k moci“ má být Nietzschův spis „Mimo dobro a zlo. Předehra k filozofii budoucnosti“ vydaný v roce 1886 Poté Friedrich Nietzsche práci na svém hlavním díle přerušuje – důvodem je nové vydání jeho raných spisů a práce na knize „Genealogie morálky“ (1887). V těchto letech Nietzschova osamělost dosahuje svého vrcholu – je bez přátel, jeho knihy vycházejí takřka bez povšimnutí, od posledního vydání Zarathustry pak Nietzsche nenachází nakladatele a všechna svá díla si musí nechat tisknout vlastním nákladem.

ŽIVOTOPIS – Friedrich Nietzsche Filosof s kladivem V roce 1888 se Friedrich Nietzsche vzepne ke svému poslednímu tvůrčímu vrcholu – jeho tvorba ale již nese znaky jeho budoucí osobní tragédie Nejprve Nietzsche definitivně zúčtuje s R. Wagnerem v dílech „Případ Wagner“ a „Nietzsche kontra Wagner. Dokumenty psychologa“, poté vzejdou z jeho pera dva divoké útoky proti křesťanství – „Soumrak model“ a „Antikrist“, a konečně na konci roku píše svoji značně emočně přepjatou autobiografii „Ecce homo“.

ŽIVOTOPIS – Friedrich Nietzsche Filosof s kladivem Na počátku roku 1889 pak přichází tragédie – téměř slepý, tělesně i duševně vyčerpaný utrpí v italském Turínu paralytický záchvat (nejspíše jako důsledek dřívější luetické nákazy) – když se pak po dvou dnech probere z mdlob, rozešle svým známým i různým vysoce postaveným osobnostem dopisy tak zmateného a fantaskního obsahu, že musí být nakonec převezen nejprve do Basileje a pak na jenskou kliniku pro duševně choré – zde se pak o myslitele, jehož vědomí už navždy zůstane zastřené, pak po celých příštích dvanáct let bude starat je matka a později i sestra Elisabeth – smrt pak k Nietzschemu přichází 25. srpna roku 1900.

Friedrich Nietzsche – dílo: Die Geburt der Tragödie aus dem Geiste der Musik (Zrození tragédie z ducha hudby) 1872 Unzeitgemässe betrachtungen (Nečasové úvahy) 1872 Menschliches, Allzumenschliches (Lidské, příliš lidské) 1878 Morgenröte (Ranní červánky) 1881 Die fröhliche Wissenschaft (Radostná věda) 1882 Also sprach Zarathustra (Tak pravil Zarathustra) 1885 Jenseits von Gut und Böse (Mimo dobro a zlo) 1886

Friedrich Nietzsche – dílo: Zur Genealogie der Moral (Genealogie morálky) 1887 Der Fall Wagner (Případ Wágner) 1888 Götzen-Dämmnerung (Soumrak bohů, aneb jak se filosofuje kladivem) 1889 Nietzsche contra Wagner 1889 Dionysos-Dithyramben 1889 Der Antichrist (Antikrist) 1895 Ecce Homo 1908 - pokus o autobiografii

Also sprach Zarathustra – Tak pravil Zarathustra 1885 - Friedrich Nietzsche Děj knihy ustupuje do pozadí před vnitřními pochody hlavní postavy (Zarathustry) a jeho monology před učedníky. Pouze předmluva obsahuje určité prvky děje , kde Nietzsche líčí sestup Zarathustry z hor , kam se uchyluje ve svých třiceti letech (na rozdíl od Ježíše, který začal kázat) a po deseti letech se vrací k lidem , protože jak píše: “…. . moudrost omrzela tak jako vcelku med, když ho nasbírala příliš, …. . rád by daroval a rozdával. “ Aby se svého bohatství zbavil, potřebuje lidi, kteří by byli ochotni se od něho nechat obdarovat. Předmluva končí slovy: “Tak počal Zarathustruv zánik. “ Zánik je použit hned v několika smyslech. Zaprvé jako počátek nadčlověka , kam se Zarathustra dostal svým bádáním a rozmýšlením o podstatě a stylu bytí, jelikož dle jeho teorie (inspirovanou evidentně teorií evoluce) člověk musí zaniknout, aby se mohl zrodit nadčlověk. Zarthustra sestoupí z hor , jde do města a zvěstuje lidem své myšlenky a teorii nadčlověka. Ti ho však nepochopí , ba dokonce jsou z jeho ironických narážek nadšeni a chtějí je uskutečnit. Zarathustra zklamán reakcí lidí odchází do lesu pohřbít mrtvého akrobata usmrceného šaškem (demagogem). U nohou mrtvého pochopí, že ne všichni jsou sto pochopit jeho učení, a proto se rozhodne promlouvat s jednotlivými lidmi , aby je získal pro svůj plán (spíše zachránil od zkázy) a neztrácel čas příznacne řečeno s mrtvolami. Celý první díl zvěstuje Zarathustra malému houfu učedníku své, duchu doby se vymykající, názory na filozofii, náboženství, stát vedu, umění a různé ctnosti. Tyto promluvy obsahují jeho negativní postoj ke křesťanské i jinou ideologií určené morálce. V části O třech proměnách vysvětluje Zarathustra velmi jasně svou teorii : Kdo chce dosáhnouti nadlidské velikosti musí na sebe vzít jako velbloud tíhu tradice a mít touhu řešit čím dál těžší úkoly. Následně jako lev najít sílu a zavrhnout tradice, osvobodit se od určené morálky(úkolu). A na posledním stupni se stát dítětem a určovat své vlastní hodnoty neovlivněné názorem a postojem ostatních. Zarathustra však dodává : “Jen ten má právo na vlastní morálku, kdo je ochoten se jí řídit. To znamená, že nové hodnoty nemají být pouze ideou, natož zákonem, ale přirozeností a zosobněním jedince. Na konci prvního dílu se Zarathustra uchyluje opět do samoty, aby učedníkům, které získal, dal možnost najít své vlastní ideály bez jeho přičinění. Nechtel jim jejich cestu k nadčlověku ztížit, ale pouze , aby se dostali do fáze vlastního hodnocení a určování morálky nezávisle na něm. Kdyby je totiž dále vedl a ovlivňoval dle svého uvážení , popíral by svou teorii a odchýlil je od cesty k sebeurčení.

Also sprach Zarathustra – Tak pravil Zarathustra 1885 Friedrich Nietzsche • V druhém dílu se musí Zarathustra vrátit, jelikož jeho nauku rozvíjejí učedníci neadekvátně. Chybně si ji vyložili jako naučitelnou “nauku“ , ta je však pouze podnětem k určení a vývoje sebe sama. Překroutili ji pouze na úroveň lidské ideologie, která něco nařizuje, i když cíl byl opačný. Ve třetím díle tato tendence ještě zesílí. Po odchodu zpět do horské jeskyně Zarathursta musí celit myšlence návratu , která je vyprovokována opakujícím se vývojem (např. : i jeho osvícená teorie převedena zpět do starých rozměrů). Zarathustra již nemluví k učedníkům , nýbrž k určitým jedincům nebo k sobe samému (zde patrná jeho vize nepochopení nikým). Jde již jen o otázku , kdo a za jakých podmínek může myšlenku unést, nýbrž ji také nadšeně přivítat, a to i poté , co ji pochopil ve všech jejích aspektech, a kdo se tudíž muže stát svým vlastním zákonodárcem. Ve čtvrtém díle nakonec zestárnuvšího a skeptického Zarathustru vyruší z jeho osamocení příchod několika “vyšších lidí“, kteří u něho hledají útočiště. Symbolicky jejich příchod vyjadřuje Zarathustrovo zadostiučinění, to se však mísí se zklamáním, že lidé nepřijali jeho vizi.

Morgenröte Ranní červánky 1881 – Friedrich Nietzsche Spis, který se v chronologii Nietzschova díla nalézá mezi Lidským, příliš lidským a Radostnou vědou, je souborem úvah, postřehů a aforismů, promyšleně seskupených do pěti knih, které nemají vlastní názvy, jsou však komponovány kolem tematických těžišť. Nietzsche v nich kriticky a s neobyčejnou psychologickou pronikavostí analyzuje základní mravní představy evropské kultury, morální kořeny křesťanství, altruistické etiky ad. "Myšlenky o morálních předsudcích" tak tvoří počátek cesty, kterou pozdní Nietzsche nazve "přehodnocením všech hodnot".

Die fröhliche Wissenschaft Radostná věda - Friedrich Nietzsche Hutný soubor aforismů, který původně vznikal jako přípis k jednomu z předchozích děl, shrnuje v podstatě všechny Nietzschovy základní myšlenky v podobě poetické prózy.

Friedrich Nietzsche – Citáty a fotografie „Duše jsou stejně smrtelné jako těla. ““ „Kdo žije pro boj s nepřítelem, má zájem na tom, aby tento nepřítel zůstal na živu. “ „Když je hlava hloupá, pracovitostí se nedá mnoho vynutit. “ „Ne nedostatek lásky, ale nedostatek přátelství zaviňuje nešťastná manželství. “

Friedrich Nietzsche – Citáty a fotografie „Nezabíjí se hněvem, ale smíchem. “ „Radost z malých zločinností uspoří nejeden velký zločin. “ Menší povahy, jelikož se hledí o své přátele opřít, ztrácívají kvůli nim zpravidla svou svobodu. Mít talent nestačí: člověk k tomu musí mít i vaše povolení – že, přátelé? Strach z bolesti – i z nekonečně malé bolesti – nemůže ani jinak skončit nežli v náboženství lásky.

Friedrich Nietzsche – Citáty a fotografie

Zdroje: www. spisovatele. cz www. zivotopisyonline. cz www. azcitaty. cz www. sites. google. com www. google. cz www. iep. utm. edu www. databazeknih. cz