Formy edukace Zkladn formy edukace 1 koln edukace

Formy edukace

Základní formy edukace 1. školní edukace (především formální vzdělávání) 2. mimoškolní edukace (neformální a informální vzdělávání) 3. rodinná edukace (informální vzdělávání) 4. autoedukace (informální učení)

1. Školní edukace Škola = sociální instituce k realizaci systematické edukace (vzdělávání) Ø základní vzdělávací instituce Ø postupná demokratizace Ø výrazná specializace Ø cíl – systematizace vzdělání Ø funkce – integrace

1. Úrovně školní edukace Mezinárodní standardní klasifikace vzdělávání (ISCED): Ø preprimární (mateřská škola) Ø primární (1. – 5. ročník základní školy) Ø nižší sekundární (6. – 9. ročník základní školy a nižší ročníky 6– 8 letých gymnázií) Ø vyšší sekundární (čtyřletá gymnázia, vyšší ročníky 6– 8 letých gymnázií, střední odborné školy a SOU) Ø terciární neuniverzitní (VOŠ a jiné pomaturitní studium Ø terciární univerzitní (bakalářské a Mgr. na VŠ) Ø terciární postgraduální (doktorandské studium)

2. Mimoškolní edukace mládeže a dospělých Ø společenskými organizacemi Ø zájmovými organizacemi Ø kulturními zařízeními Ø hromadnými sdělovacími prostředky

3. Rodinná edukace Ø rodina = přirozené (edukační) prostředí Ø velké proměny současné rodiny Ø ovlivňuje svým veřejným míněním = soubor typických názorů a přístupů ke skutečnosti, jejichž nositelem je většina členů rodiny Ø podstatný edukační prostředek = obsah rodinného života = společné zájmy a účast na pracovních, kulturních, sportovních, vědeckých ad. aktivitách Ø potřebná komunikace a spolupráce se školní a mimoškolní edukací

4. Eutoedukace Ø jedinec = iniciátor + realizátor edukačního procesu Ø východisko = odpovídající motivace, potřeby a zájmy Ø významná = schopnost koncipovat další rozvoj + autodiagnóza Ø mnohdy nutná konzultační a poradenská služba