FILOSOFIE A KULTURA Setkn s obslunmi programy pro

FILOSOFIE A KULTURA Setkání s obslužnými programy pro pochopení sebe i světa 1

Text a kontext n Strom, most, past, proud …. . ? Co tato slova znamenají? n „Uber plyn!“ n …. a poučení: nespočet jevů, které nás obklopují a provázejí životem nemá svoji pevně daný a jednoznačný význam a smysl, nýbrž širokou paletu potenciálů, realizujících se v různých možných kontextech. n Ony kontexty jsou různou měrou dány. 2

Co je člověk? n Člověk je neosobní biologické jsoucno, součást přírody, sociální tvor, nepřítel, konkurent, nástroj, souputník spřízněná bytost, se kterou sdílíme lidský úděl. Co z toho je „pravda“? n Žádná daná pravda zde není, vše záleží na kontextu, do kterého onoho člověka zasadíme, a onen kontext si více či méně volíme. n Celý svět se nám jeví ve zvoleném kontextu. . . 3

Co je svět? n Slepou evolucí vygenerovaná pluralita nezávislých nahodilých a o své místo navzájem bojujících jsoucen? n Dokonale seřízený stroj, řízený determinací prostřednictvím přírodních zákonů? n Vedlejší produkt dokonalého duchovního světa? n Dokonalé dílo dobrého Stvořitele, ve kterém má člověk významné a nezastupitelné poslání? 4

A nebo… n Člověk může vnímat svět a jsoucno jako nepřátelské, bezcitné absurdní drama, a žít pak ve stálém strachu, co na něj na tom zlověstném kafkovském Zámku zase vymyslí… n Nebo jako děsivý horror, případně western, ve kterém vítězí rychlejší kolty, a asi 64 dalšími způsoby. n Mohu doporučit řešení „opereta“ – zápletky, společné nelogické zpěvné vsuvky, dobrý konec 5

Co se od toho odvíjí? n Od zvoleného kontextu se rozhodujícím způsobem odvíjí to, jak se bude člověk na světě a v životě cítit. Co si kdo zvolí, to má! n Chcete svět nudný a nezajímavý? n Chcete svět záludný a nebezpečný? n Chcete, aby váš svět byl krásným místem, plným radostných překvapení a napínavých rébusů, skrývaček a tajenek? n Volba či determinace se děje již v dětství 6

Co je správně? n Západní člověk obvykle chápe „správně“ jako „vědecky dokazatelně“. n Snad první krok ke kultivaci obrazu světa vede tudy, že si člověk uvědomí a ujasní, že spousta důležitých okolností, rozhodujících o našem vidění světa je věcí volby, která nemůže být nijak vědecky zdůvodněna. n Věda může nanejvýše zkoumat, jak se bude člověk v závislosti ne své volbě na světě chovat a cítit. 7

A co je filosofie? n Filosofie je „láska k moudrosti“, přičemž moudrost lze označit jako schopnost pracovat s kontexty, rozlišovat jejich vhodnost pro jednotlivé životní situace i optimální míru, ve které mohou být uplatněny. n Tato schopnost se obvykle může vyvinout jako následek vyhodnocení životních zkušeností, ovšem to je již obvykle člověk tak daleko, že ji lze uplatnit pouze omezeně. 8

Cíl a smysl filosofie n Sumárně a nejstručněji vyjádřeným cílem filosofického myšlení je dobrý pocit ze života, nazývaný řecky makaria, což se do češtiny překládá „blaženost“ nebo „štěstí“. n Přítomnost či nepřítomnost tohoto stavu mysli (údaj autodiagnostického systému) má pro daného člověka a jeho okolí zásadní význam. n Šťastný člověk navazuje konstruktivní a harmonické vztahy se svým okolím, nešťastný své okolí trestá a mstí se mu. 9

Jaká je dnešní situace na tomto poli? n Situaci na tomto poli lze stěží nazvat uspokojivou. n Oblasti, které vytvářejí kontext, náboženství (spiritualita) i filosofie se staly už dávno nástrojem politického, mocenského boje a mimo to se proměnily v systém dogmat, pouček a polemických postojů, což naprosto nekoresponduje s jejich účelem a funkcí. n Filosofie má osvěcovat mysl, a ne zatěžovat paměť a být tak duchamornou vědou. 10

Jak jsme došli k dnešku? n Naše současná situace je v této oblasti silně poznamenána osvícenstvím, které vyhodnotilo pluralitu pohledů na svět jako nedostatečnost a poruchu a předpokládalo, že i zde je, podobně jako v přírodovědě, možné exaktní poznání, které bude jasné, sdělitelné, srozumitelné, které nebude nutno prosazovat násilím a navodí všeobecnou harmonii. n Toto cestou se však svět rozpadl na jednotliviny a žádný jeho smysl se nenalezl… 11

„Filosofie a náboženství maskují nesmyslnost světa“ n To je rezultát, ke kterému dojde člověk, uplatní-li kritické vědecké myšlení na oblast oněch kontextů, do kterých člověk svůj život zasazoval. n My to pochopíme jinak: Pouze ony umělé kontexty a systémy jsou schopny ono neutrální jsoucno smyslem obdařit. Onen kontext svého života si člověk volí, vybírá, a měla by to být volba vědomá a poučená. n Což zatím z několika důvodů nelze…. 12

Proč to nelze? n Nelze to proto, protože neexistuje běžně dostupný, nezaujatý a kvalifikovaně vystižený obraz jednotlivých historicky se vyvinuvších pohledů na svět. Jinak řečeno, jednotlivé pohledy jsou sice přítomny ve svých stoupencích, kteří však v drtivé většině nekriticky vyzvedají svůj systém (aniž mu namnoze sami rozumí) a stejně nekriticky dehonestují ty ostatní. Mezi nekritickým vyzvedáním a nekritickým odmítáním je prázdné, neobsazené pole. 13

A právě na toto pole…. n Ano, a právě na toto pole my vstoupíme a vytvoříme si „nabídkový katalog kontextů, nabídkový katalog základních způsobů pochopení jsoucna a člověka v něm. “ n A k čemu je to dobré? n Základem „osobnosti“ je „program“, kterým člověk vyhodnocuje jevy se kterými se setkává, či kontext, do kterého je klade. 14

Pestrá paleta kontextů n Člověk ve svých dlouhých (v jiném kontextu krátkých) civilizovaných dějinách vyvinul a uplatnil veliké množství různých kontextů, do kterých své bytí i svět kolem sebe zasadil. n Ony kontexty mají nejprve podobu mýtu, pak náboženství, a posléze filosofického systému. n I každý člověk může a má mít svůj “osobní narrativ“, kterým on sám sobě definuje či postihuje smysl svého bytí a vytváří si kontext, který ho obklopuje. Fr. Vavák 15

Na počátku bylo…. n Člověk se objevil na Zemi před milionem let, jeho evoluce do podoby Homo sapiens byla ukončena před 200 000 lety. n Drtivou část své existence prožil tento druh v podmínkách, na které je evolucí vyvinut – prvobytně pospolná skupina, živící se lovem či sběrem n Podmínky jeho života a společenská organizace se změnily agrární revolucí a vznikem raných kultur a civilizace – před 10 000 let 16

Civilizace a její problém n Člověk změnil způsob svého života pod tlakem okolností – relativní přelidnění, nutnost sestoupit do říčních údolí, kde ovšem bylo nutno „zkrotit“ řeku, na což nestačily síly kmene ani rodu, tedy pokrevně spřízněných přirozených pospolitostí. n Vzniká říše, zcela nová společenská struktura i způsob organizace obživy – zemědělství, řemesla, dělba práce i moci. n Nutnost odstranit instinkty a přirozené postoje, které dříve prospívaly. 17

Budování civilizovaného člověka n Civilizovaný člověk se nemůže řídit základní životní devizou barbara – „čeho se můžeš zmocnit, toho se zmocni!“ – musí respektovat civilizační konstrukt – vlastnictví – musí respektovat nepřirozenou umělou autoritu panovníka, musí do svého života zasadit činnost, nepřinášející ani potěšení, ani přímý a bezprostřední užitek – práci. Lidské jedince, nepatřící k jeho rodu, nemůže nadále považovat za lovnou zvěř, ale za bytosti pod ochranou bohů a zákonů. 18

Jak to, chudák, nese? n Nese to těžce, a asi bylo hodně těch, kteří to neunesli a raději žili i zemřeli „postaru“. n Nelze použít přímé donucení, otrok je od jisté fáze vývoje techniky neefektivní. n Řešení je v novém obrazu světa v podobě mýtů a náboženství. Mýtus staví člověku před oči základní alternativu CHAOS x ŘÁD Bytí je závislé na Řádu, který je vratký, Chaos znamená zmar, smrt a nebytí. 19

Na čem Řád závisí? n Součástí Řádu je i společenská struktura, posvěcená tím, že na jejím vrcholu je panovník, který je buď sám bohem, nebo je synem bohů. n Všechny lidské činnosti jsou zapojeny do kontextu udržování Řádu. n Řád pokrývá veškeré jsoucno viditelné i neviditelné, prostor živých i mrtvých, bohy, lidi, tvory i přírodu, stejně jako oblohu a nebesa. 20

Požadavek nepominutelný n Posláním Řádu je nejen představení kompletního obrazu světa i rolí jednotlivých částí, ale i něco, co bývá neprávem opomíjeno. n Součástí a posláním deklarovaného Řádu je i prezentace takového obrazu a pojetí lidského života, ve kterém by byl člověk ŠŤASTEN. n Svátky, slavnosti, radost, veselí, naděje překonávající všechny bídy i smrt. n V jistém smyslu je toto poslání přímo primární. 21

Zásadní problémy: n Vztah mezi jedincem a celkem lidské pospolitosti – jednostranné akcenty na jedno či druhé, nesnadnost (nemožnost? ) nalezení optima. n Odtud se odvíjí i problémy „druhotné“: vztah jedince k autoritě, vztah k civilizačnímu konstruktu „vlastnictví“, napětí mezi svobodami a povinnostmi, systém rozdělování statků. n Zákony naprosto nestačí 22

A možnosti jejich řešení? n Násilí: běžně používaná metoda, zděděná z barbarské minulosti. Poskytuje (barbarskou) naději na „konečné řešení“, a v tomto smyslu je obecně srozumitelné, „výstup“ je jasně zřetelným ukazatelem – porážka x vítězství. n Nevýhody: nedávkovatelnost, rozhodujícím kriteriem je něco, na čem nemůže stát pokojného života schopná civilizace. Vítězství jakožto kriterium je problematické, jsou i Pyrrhova vítězství. 23

Je něco nadějnějšího? n Vzdělání – spočívá v „nastavení“ mysli jedince do podoby, která by byla schopna optimalizovat jeho obraz světa a tím i jeho vztahy k sociálnímu i přírodnímu prostředí tak, aby se stal „vědomou a dobrovolnou součástí lidského celku“ (J. A. Komenský). n Mimo to jde i o to, sladit tento civilizační „přílepek“ s bytostnou barbarskou podstatou člověka. Nejde pouze o „přijetí informací“, nýbrž i o angažování emotivity. 24

. ZACHOVEJ ŘÁD A ŘÁD ZACHOVÁ TEBE 25

Co obsahuje a s čím pracuje naše mysl: n Soubory dat – vědomosti - na subjektu nezávislá fakta – diamant je tvrdší než sklo, el. proud je přímo úměrný napětí atp. atd. Rozhodující role patří racionalitě. n Soubory programů – hodnoty umožňují srovnání, rozhodování, poskytují měřítka, např. „zkušenost je pro mne pravdivější než teorie“, „Štěstí je víc než bohatství“ Přiřazují věcem a jevům smysl, kvality a vztahy, vytváří „životní pocit“. Významná role emotivity. 26

27

n Povaha souborů datových • Nezávislost na pozorovateli • Měřitelnost • Ověřitelnost pokusem • Sdělitelnost • Je to náplň a program exaktních věd 28

n Povaha souborů „programových“ • Člověk si jich není vědom, řadí je obvykle zcela mylně k datovým • Neverifikovatelnost – jde o „nastavené hodnoty“ • Každý program se z hlediska jiného programu jeví být defektní, komický, absurdní či přímo zločinný • Nesdělitelnost, obtížná reprodukovatelnost 29

n Problém programových souborů • Člověk si jich není vědom, necítí potřebu jejich kultivace. Objektivizace názorových stanovisek • Odlišnost filosofických výpovědí vede k přesvědčení o zbytečnosti této discipliny • Filosofie je ne zcela v souladu se svou povahou zahrnuta mezi vědy (exaktní discipliny) • Od určité filosofické koncepce se odvíjí i uspořádání těch oblastí života společnosti, které obvykle přesahují okruh vyznavačů určitého použitého přístupu (politický a ekonomický systém, právo) 30

Deficit (defekt) evropské kultury n Evropská kultura se vytvořila spojením několika archetypálních vzorů, vesměs pocházejících z Asie. n Tyto vzory byly použity jednostranně či zcela v rozporu se svým původním komplexním posláním. – staly se nástrojem expanze a dominance. n Jednostranný akcent na vědu (poskytující největší naději na mocenskou převahu) odsunul učení o štěstí na bezvýznamnou periferii. 31

A jeho důsledky: n Informace o světě a jsoucnu v podstatě splynuly s politickou propagandou. Ta poskytuje fragmentální, jednostranný a manichejsky černobílý obraz reality, na jehož základě jsou globální civilizační problémy neřešitelné. n To se ve stoupající míře projevuje krizemi na několika místech světa, jinde jsou zatím „pouze“ latentní. 32