EXOTICK ZVATA Panda Velk Pandm se pi vkn

EXOTICKÁ ZVÍŘATA

Panda Velká

Pandám se při žvýkání třesou uši Panda velká je symbolem Světového fondu na ochranu přírody. Čína půjčuje pandy ostatním národům většinou na 10 let a za rok platí stát Číně 1 milion amerických dolarů. Jakékoliv mládě, které se v době půjčky narodí, patří Čínské lidové republice.

Varan Komodský

Varani komodští jsou charakterističtí svým hnědošedým zbarvením, díky kterému dokonale splývají s přírodou. Tělesná konstituce je disproporční, o čemž svědčí robustní tělo a drobná hlava. Trup je dlouhý, zakončený dominantním ocasem. Tito obří ještěři jsou vybaveni pěti prsty s drápy. Používají je nejen k lovení potravy, ale také při pohybu po stromech. Varan žije převážně na zemi. Umí i plavat a potápět se. Obecně je známo asi na 70 druhů varanů.

Ara arakanga

Ara arakanga patří do čeledi papouškovití a je jedním z jejich největších a barevně nejnápadnějších zástupců. Obývá vlhké tropické pralesy, savany a říční břehy od východního Mexika přes Střední Ameriku po Brazílii, a to až do výšky 1 000 m n. m. Ara dorůstá délky těla okolo 85 cm (z toho až polovinu tvoří dlouhý ocas) a dosahuje váhy okolo jednoho kilogramu

Nosorožec dvourohý

Nosorožec dvourohý je velmi vzácné zvíře. Původně se vyskytoval v celé východní a střední Africe, dnes jsou jeho populace omezeny na několik málo oblastí. Nosorožec žije v savanách, v zalesněných a křovinatých oblastech. Nosorožci váží od 800 do 1 400 kg. Velcí samci mohou dosáhnout dokonce 2, 2 až 3 tuny. Samice jsou menšího vzrůstu. I když se jmenuje nosorožec černý, jeho zbarvení je šedo-hnědo-bílé. Během horka přes den nosorožci odpočívají, spí a válí se v bahně nebo prachu. To jim pomáhá ochladit se a zároveň se chránit proti parazitům. Jsou velmi rychlí, dokážou běžet rychlostí až 56 km/h a překvapivě hbitě měnit směr. Dospělí nosorožci nemají v přírodě mnoho přirozených nepřátel, velmi zřídka se mohou stát kořistí krokodýlů. Dožívají se 35 -50 let.

Lemur kata

Samice lemura katy je připravena k kojeno zhruba pět měsíců. Kojení není jen záležitostí vlastní matky mláděte, ale často i Většina madagaskarských lemurů se vydává za potravou do hustých korun stromů jen v noci. Lemur kata je naproti tomu aktivní ve dne a nejlépe se cítí v otevřené, keři zarostlé krajině nebo dokonce mezi holými skalami. Výborně šplhá po skalách a s jistotou se pohybuje 5 až 30 zvířat. Samci i samice mají v každé skupině vlastní hierarchii, ale celou samců, kteří kolem ní krouží a svádějí mezi sebou takzvanou , , válku pachů´´. Jejich podpažní žlázy totiž vylučují silně páchnoucí látku. Co chvíli samci protáhnou ocas podpažím, patřičně ho naparfémují a pak jím na výstrahu švihnou směrem k soupeřům. Většinou následuje rvačka, jejíž vítěz pak má právo pářit se s dotyčnou samicí. Lemur kata rodí zpravidla jen jediné mládě. To se ihned po narození pevně zavěsí všemi čtyřmi končetinami za srst matky na břiše a svůj ocas přehodí přes její hřbet. Samice obtočí svůj ocas kolem mláděte. Takto se mládě nosí po dobu zhruba dvou týdnů, potom se usadí na matčině hřbetě.

Nosál červený

Nosál červený obývá tropické deštné lesy i smíšené lesy Jižní Ameriky v oblastech Venezuely, Kolumbie, Argentiny a Uruguaye. Nosál tráví hodně času na stromech, dlouhé drápy a částečně chápavý ocas mu pomáhají při šplhání. Ocas má navíc i signální funkci, jako například u lemurů kata a může informovat ostatní členy skupiny o potenciální hrozbě. Před nebezpečím nosálové varují členy skupiny i různými zvuky. Samice s mláďaty se sdružují do skupin okolo 10 - 30 jedinců. Samci jsou teritoriální a žijí samotářsky, své území si značkují pomocí žláz mezi drápy zadních končetin. Po 70 - 77 denní březosti samice rodí 1 - 7 nevyvinutých mláďat, která jsou ukrytá v hnízdě na stromě nebo ve stromové dutině. Tato medvídkovitá šelmička se orientuje především prostřednictvím čichu a hmatu. Má dlouhý, zašpičatělý čenich, kterým prozkoumávají každou skulinu. Přední končetiny jsou kratší než zadní, prsty s velkými drápy jsou částečně srostlé a umožňují nosálům nejen šplhat, ale i dobře hrabat a vyhledávat hmyz a jiné živočichy v půdě a ve stromech. Patří mezi všežravce, živí se různými plody, houbami a hlízami. Z živočišné potravy konzumují půdní živočichy, hmyz, slimáky, drobné savce, ptáčata i ptačí vejce.

Lev

Lev pustinný je po tygrovi druhou největší kočkovitou šelmou. Někteří samci dosahují váhy až 250 kg. V přírodě se dožívá 10– 14 let, ačkoli samci kvůli častým zraněním z bojů málokdy dosahují více než 10 let. Lvi obývají savany a travnaté pláně, ačkoli si mohou oblíbit i křoviny a les. Většinu dne (až 20 hodin) odpočívají ve stínu akácií. Aktivní jsou až za soumraku, v noci a za úsvitu, kdy také loví.

Velbloud dvouhrbý

Velbloudi patří společně s lamami do skupiny tzv. mozolnatců. Našlapují na první tři prstní články, zespodu kryté pružným mozolem. Jsou to mimochodníci, zvedají vždy obě pravé nebo levé nohy najednou. Životu v pouštích jsou skvěle přizpůsoben, ať už se to týká silně zahuštěných výkalů a moči, nízké frekvence dýchání nebo schopnosti vydržet dlouhé týdny bez vody. Žijí ve stádech až o 30 zvířatech, které vede dominantní samec. Po březosti 13 měsíců samice porodí jedno mládě. Kojí ho zhruba 1 rok.

Slon Africký

Slon africký je největším žijícím suchozemským savcem. Jedinci běžně dosahují výšky 3– 4 metry. Délka těla samců se pohybuje mezi 7– 9 metry a váha mezi 6– 7 tunami. Samice jsou oproti samcům menšího vzrůstu s délkou těla 6, 5– 5, 5 m a váhou okolo 4 tun. Za největšího změřeného slona se považuje samec zastřelený v roce 1955 v Angole, který měřil na výšku 4, 2 metru a vážil 8 tun. Je vystaven v rotundě Národního přírodovědného muzea ve Washingtonu, D. C. V přírodě se sloni dožívají 65– 70 let

TULEN BILY

Tuleni se svým torpédovitým tvarem těla a končetinami přeměněnými na ploutve dokonale přizpůsobili životu ve vodě. Tráví tu většinu svého života a na souš se vracejí jen v období rozmnožování. Vody mírného a arktického pásma severní polokoule obývá deset druhů tuleňů.

Lachtan kalifornský

Lachtan bývá nejčastěji chován v zajetí. Vídáme ho téměř v každé zoologické zahradě. Rozdíl mezi samcem a samicí není u něho tak velký. Domovem lachtana kalifornského je tichomořské pobřeží Severní Ameriky. Mnohdy se s mořskými proudy dostává až před San Francisco. Má-li srst suchou, je žlutohnědý. Mokrá srst je tmavohnědá. Je však obdařen zajímavou schopností, pro kterou si ho lidé oblíbili. Velmi snadno se ochočí, a dokonce se naučí i nejrůznějším žonglérským kouskům. Má totiž úžasný smysl pro rovnováhu a dovede balancovat na nose nejrůznější předměty. I ve volné přírodě si tak rád hraje s mrtvými rybami a s kaménky, které si nadhazuje a chytá obratně na špičku čenichu. V zajetí musí lachtan dostávat mořské ryby, sežere jich denně 4 až 6 kg. V dobrém ošetření se dožije asi 15 let. V zajetí se i rozmnožuje.

Tučňák císařský

Roku 1844 jej vědecky zařadil zoolog George Robert Gray, který se však s tímto tučňákem vůbec nesetkal. Na tom se podílel přírodovědec Johann Reinhold Forster, který při prvním popsání podobného druhu tučňáka patagonského usoudil, že se jedná o tentýž druh. Po důkladnější analýze oba druhy G. R. Gray vědecky oddělil a z úcty k J. R. Forsterovi nese latinské jméno Aptenodytes forsteri. Z roku 1990 je záznam o 400 000 až 450 000 dospělých jedinců. Nejnovější výzkumy poukazují na cca 500 000 tučňáků. Podle Britského antarktického výzkumu (BAS) z roku 2012 se počet odhadl na 595 000 tučňáků. To jsou velice uspokojivé zprávy, které vyvrací myšlení mnoha až zaujatých vědců, kteří ustavičně spekulují o tzv. globálním oteplování a negativním dopadu na naši Zemi. Dožívá se přibližně 20 let.

Langur Duk

Langur duk je obecně považován za nejkrásnějšího primáta planety. Langur duk je sociální zvíře žijící ve skupinách čítajících až 50 jedinců, většinou však jen 4 - 15. Ve skupině je vždy více samic než samců. Každý samec mívá dvě samice, vůči nimž je dominantní a každý má také uvnitř skupiny svou vlastní hierarchii. Je to denní primát, který tráví celé dny i noci v korunách stromů, ve vyšších až nejvyšších partiích pralesa. Duk je vyhlášený vzdušný specialista po větvích se pohybuje poskoky snožmo a mezi stromy až šesti metrovými skoky. Jeho dlouhý ocas není chápavý (stejně jako v případě všech ostatních starosvětských opic) a slouží jako výborné kormidlo a rovnovážný prvek. V České republice tuto opičku je možno vidět v ZOO Chleby.

Panda červená

Svým vzhledem nijak nepřipomíná známější pandu velkou, i když žije podobně a hrozí jí tedy podobná nebezpečí. Jejím domovem jsou horské lesy a bambusové houštiny v Číně, Indii, Bhútánu a Barmě. Podobně jako panda velká má zvláštní „palec“, což je výrůstek zápěstní kosti, ovšem daleko menší. Listy bambusu i jiných rostlin tedy není schopna zdrhnout. Místo toho si za pomoci „palce“ tlapou přitáhne větev a listy okusuje. Do jídelníčku pandy červené patří i ptačí vejce a menší živočichové, nepohrdne ani sladkými plody či kořínky a živí se dokonce i lišejníky. Za potravou se vydává za soumraku a v noci. Žije převážně samotářsky, a tak veškerou péči o mláďata obstarává samice. Připravuje pro své potomky pohodlné hnízdo ve stromové dutině a stará se o ně přinejmenším půl roku.

Ďábel medvědovitý

Ďábel medvědovitý známý též jako tasmánský čert, je jediným žijícím druhem rodu Sarcophilus a od vyhubení vakovlka roku 1936 i největším žijícím dravým vačnatcem. Vzhledem připomíná malého, ale nadměrně svalnatého a zavalitého psa. V současné době již žije pouze v Tasmánii, jeho kosterní pozůstatky však lze nalézt prakticky po celé Austrálii (na australské pevnině vyhynul zhruba 400 let před příchodem prvních evropských osadníků v roce 1788). Charakteristickými znaky jsou černá srst, velmi hlasitý hlasový projev a dravý způsob příjmu potravy. Má dosti neoprávněnou pověst zákeřného a extrémně zuřivého zvířete, nicméně faktem je, že ve stresujících podmínkách či zahnáno do kouta dokáže, jako každé zvíře, opravdu zuřivě a nesmiřitelně bojovat.

Kivi hnědý

Kivi je nelétavý pták s noční aktivitou. Vyskytuje se pouze na Novém Zélandu. Má vynikající čich, zrak je však slabý. Je také skvělý běžec. Žije v párech, partneři spolu zůstávají po celý život. Samice klade většinou jen 1 vejce do společně vyhrabané nory. Na vejci sedí pouze samec kolem 75 dní. Po celou dobu sezení nepřijímá potravu, ztratí tak až třetinu své hmotnosti. Zhruba po čtyřech až šesti týdnech po vylíhnutí mláděte může samice snést nové vejce. Samička je o něco větší než samec. Název kivi pochází z maorského slova, které popisuje jeho pronikavý hlas. Kivi hnědý je ohrožený druh

Gaviál indický

Gaviálové jsou výborní plavci a mezi ostatními krokodýli v tomto ohledu nemají sobě rovné dokonce i jejich končetiny jsou částečně zploštělé a na zadních nohách opatřené kýlem, takže jsou již na půli cesty k tomu stát se ploutvemi. K chůzi po souši se ovšem příliš nehodí, a gaviálové se proto od vody prakticky nevzdalují. Zajímavá je pokročilá péče o potomky. Samice hlídá hnízdo umístěné v říčním břehu po celou dobu inkubace vajec, vylíhnutá mláďata odvede do řeky a ještě dlouho je společně se samcem bedlivě střeží před predátory.

Surikata

Pokud byste v africké savaně hledali zosobnění zvědavosti, určitě byste vybrali surikatu. Je to malá šelma z čeledě promykovitých, která obývá travnatou savanu a suché křovinaté polopouště. Vlastně by se o ní vůbec nemělo mluvit v jednotném čísle, protože jednu surikatu nikdy neuvidíte. Vždy žijí v koloniích, jejichž příslušníci v noci společně odpočívají v podzemních norách, za chladného rána se k sobě tisknou, aby se zahřáli, a rovněž během dne jsou v neustálém kontaktu. Několik dospělých drží vždy stráž vztyčeni na zadních se bystře rozhlížejí po okolí a cokoliv podezřelého ohlašují pronikavým hlasem. Ostatní se věnují shánění potravy surikaty jsou obratní lovci a poradí si nejen s hmyzem, hlodavci a ještěrkami, ale i s jedovatými hady a štíry, opravě či hloubení obydlí nebo péči o neposedná mláďata.

Lenochod tříprstý

Tento stromový savec zavalitého těla bývá dlouhý 50 až 60 cm a vážívá 4 až 4, 5 kg. Má krátký ocas (5 cm), jeho hlava je oblá s tupým nosem, ušní boltce nemá. Končetiny jsou poměrně slabé, přední jsou téměř dvakrát tak dlouhé jako zadní, všechna chodidla jsou zakončena třemi srostlými prsty se silnými, zahnutými drápy z nichž prostřední je nejdelší (až 7, 5 cm). Samice má na hrudi dvě mléčné žlázy. Dlouhý krk obsahuje devět obratlů a je velmi pohyblivý, dovoluje otočit hlavu o více než 180°. Šedá srst je dlouhá, hustá a jemná, vyrůstá opačně od břicha směrem vzhůru a má zelenavý nádech od drobných řas žijících na ní v symbióze.

Tukan

Dorůstá délky kolem 60 cm, zobák může být dlouhý až 19 cm. Barva peří je černá, jen na prsou, krku a kořeni ocasu je čistě bílá na krku a prsou je u některých jedinců světle žlutý nádech. Kolem očí je zbarven do žluta. Zobák hraje všemi možnými odstíny žluté a oranžové, špička zobáku je černá. Podle posledních výzkumů tukan svůj velký zobák používá k regulaci teploty. V době námluv přináší sameček ve svém zobáku samičce pěkně vybarvený a zralý plod (většinou bobule nebo jiné ovoce), který sám vybere, a tím si získá samičku. Tukani nejsou moc dobří letci, na zemi i po větvích se pohybují poskakováním. Proto jsou největšími šplhavci na světě. Tukani nejsou moc dobří v letu, proto se pohybují často poskakováním. V přírodě je místním obyvatelstvem uctíván a spojován se zlými duchy. Díky velké spotřebě potravy vyprodukují hodně trusu.

Cože konec prezentace?