Evropa po 1848 nvrat k absolutismu V Rakousku

Evropa po 1848 návrat k absolutismu • • V Rakousku absolutismus (tzv. Bachův) 1849 – 1859 ztělesňovali: ministr vnitra - Alexander Bach (1813 -1893) císař František Josef I. (1830 - 1916) • Neexistoval parlament ani ústava, vláda byla jmenována vladařem a byla mu zodpovědná /umrtven politický a společenský život /zákaz spolčování/ vzrostl vliv církve /cenzura/ tvrdý policejní útlak • Tři opory režimu: • armáda + policie • byrokratický aparát • katolická církev

• • • Dobová anekdota Rakousko má 4 druhy vojska: stojící (vojáci) sedící (úředníci) klečící (kněží) plazící se (udavači) • Na rozdíl od Metternichova absolutismu 1815 - 48 došlo k liberalizaci ekonomiky, kapitalistické podnikatelské svobodě

Franz Josef I. • 1830 – 1916 • Nastoupil na trůn v revoluční situaci - 2. 1848 po odstoupení slaboduchého bezdětného strýce Ferdinanda V. (Čechy přezdíván Dobrotivý, Vídeňáky Trottel) • Vládl 68 let • Přesvědčený absolutista, přesvědčený o svém poslání monarchy

• Konzervativní, nejen v politickém smyslu - nesnášel zavádění technických novinek, ačkoli za jeho života vynalezeno auto, telefon, výtah, metro, elektřina • Při sčítání lidu se zapsal jako „samostatný úředník“ – osobně vyřizoval úřední agendu, přečetl si a podepsal každou listinu • Skromný životní styl - vstával časně ráno, skromná strava, oblékal se do uniforem (ačkoli nevyhrál jedinou válku) • Osobní životní tragédie: bratr Maxmilián zastřelen jako mexický císař 1867, syn a následník trůnu Rudolf se i s milenkou zastřelil 1889, jeho manželka císařovna Alžběta zavražděna protihabsburským fanatikem

Karel Havlíček Borovský • Většina českých radikálů se nechala zastrašit, někteří emigrovali, mnozí se stáhli do ústraní, někteří se dali koupit • Havlíček - politik a novinář • liberální, národní, proticírkevní stanoviska • Národní noviny ovlivňovaly silně veřejné mínění • aktivní účast v revoluci 1848/49 a na Slovanském sjezdu • za Bachova absolutismu se nenechal umlčet • po zákazu Národních novin odešel do Kutné Hory a pokračoval v novinářské činnosti

• Protože překvapivě vyhrál dva procesy se státní mocí, byl tajně zatčen a internován v tyrolském Brixenu. • Zde žil s manželkou a dcerou tři roky a stvořil literární díla Tyrolské elegie, Křest sv. Vladimíra a Král Lávra. Krátce po návratu do Prahy 1856 zemřel na TBC. • Při jeho pohřbu se nikdo neodvážil mít projev, pouze Božena Němcová položila na jeho rakev trnovou korunu (symbol mučednictví)

• 1859 - Rakousko prohrálo bitvy v severní Itálii • (u Magenty a Solferina) a ztratilo Lombardsko • Císař se navždy vyléčil z pokusů sám velet svým vojskům, ale až do smrti se oblékal do uniforem. Od tohoto debaklu se snažil vyhnout válkám. • Císař pochopil, že je třeba změna • odvolán A. Bach • vzniká parlament (Říšská rada • (Oficiálně se nikdy slovo parlament nepoužije) • ústava (= obnovení politického života) • Rakousko se přeměňuje ve „vlažnou“ konstituční monarchii

Nejvýznamnější čeští politici 2. pol. 19. st. : • František Palacký • František Ladislav Rieger • Julius a Eduard Grégrovi

„rakousko-uherské vyrovnání“ dualismus • 1866 prusko- rakouská válka o nadvládu nad střední Evropou a o vedoucí úlohu v německém sjednocovacím procesu • Rakousko prohrálo krize - využili Uhři a vymohli si na Rakousku samostatnost • Češi zůstali loajální a setrvali na pozicích austroslavismu = nedostali samostatnost • Monarchie rozdělena na Předlitavsko a Zalitavsko (říčka Litava tvořila hranici) čili Rakousko -Uhersko 1867

• Společný panovník, armáda, zahraniční politika, částečně finance • Nevyřešeny národnostní otázky - z 11 národů byly jen dva suverénní - v Předlitavsku Němci (1/3 obyvatelstva) • V Zalitavsku Maďaři (1/2 obyvatelstva) • Přijata tzv. Prosincová ústava 1867 zaváděla rovnost všech občanů před zákonem a občanská práva a svobody, další krok k liberalizaci Rakouska

Státoprávní boj cíl: - obnovení českého státu v rámci federativně uspořádaného Rakouska • Na protest nezasedali čeští poslanci v letech 1863 - 1879 v Říšské radě = politika „pasivní opozice“ • Zatímco Maďaři svůj státoprávní boj vyhráli, Češi česko-rakouského vyrovnání nedosáhli pro odpor Němců a Maďarů • Čeští poslanci setrvali na protest v pasivním odporu (nedocházeli ani na zasedání Říšské rady ani českého sněmu) • Palacký přiznal, že jeho idea austroslavismu selhala = konec představ o spravedlivé federaci

• Dualismus vyvolal v české společnosti nespokojenost • Čeští poslanci opustili zemský sněm, demonstrace v Praze, „tábory lidu“, odmítání platit daně • Položení základního kamene Národního divadla r. 1868 = politická demonstrace • V Praze vyhlášen výjimečný stav

• Tento neúspěch přispěl k rozkolu mezi českými politiky • Vznikají dvě strany s rozdíly v politickém programu. 1874 • Staročeši – „Národní strana“ (F. Palacký, Frant. Lad. Rieger) • Mladočeši – „Národní strana svobodomyslná“ (Karel Sladkovský, bratři Grégrové) • 1874 je též založena první dělnická strana: sociálně demokratická strana - prozatím bez poslanců • 1878 založena Českoslovanská sociálně demokratická strana v Rakousku (Praha-Břevnov, hospoda „U Kaštanu“, zpočátku ilegální)

„Drobečková politika“ • 1879 se čeští poslanci vrátili do Říšské rady - vzdali státoprávní boj (přesto státoprávní ohrazení = nevzdávají se historických státních práv) a soustředili se ne na rozbití Rakouska, ale cílem je dosáhnout jazykových, kulturních a správních ústupků pro český národ • Největší úspěch: rozdělení pražské univerzity na německou a českou 1882 (na české jmenován profesorem T. G. Masaryk) - zde se rozhořelo druhé kolo boje o pravost Rukopisů

Devadesátá léta • Nástup dělníků do politického života (sociálně demokratická strana) • Velká účast na demonstraci 1. května 1890 • 1893 - 1. celorakouský odborový sjezd • 1893 - vlna demonstrací za rozšíření volebního práva, doprovázená provokacemi radikální mládeže • 1897 vstoupili čeští sociálně demokratičtí poslanci do říšské rady a vydali „protistátoprávní“ prohlášení • Postupně vzniká velké množství politických stran (vznikají, zanikají, slučují se, přejmenovávají se, atd. = zmatek) • 1905 – mohutné demonstrace za všeobecné volební právo (převážně dělníci). 28. 11. generální stávka • 1907 zavedeno všeobecné, rovné, tajné a přímé hlasovací právo pro muže od 24 let

Proces s Omladinou (omladina = mládež) • Mladí dělníci a studenti - radikálnější politické názory než starší generace • 1893 – vlna demonstrací za rozšíření volebního práva - často končily násilnými střety s policií, mladí radikálové - protirakouské provokace: strhávání státních znaků, vytlučení oken budovy místodržitelství, letáky, umístění oprátky na sochu císaře Františka I. , zpěv zakázaných písní, . . . ) - napětí – nad Prahou vyhlášen výjimečný stav • Policie hledala iniciátory a vymyslela neexistující tajný spolek a protistátní spiknutí

• Vykonstruovaný proces (leden 1894), ve kterém měl být korunním svědkem rukavičkářský učeň Rudolf Mrva, který oznámil na policii existenci tajného spolku Omladina a udal údajné vůdce. • Mrva zavražděn r. 1893 svými druhy • V procesu souzeno 79 osob (mezi nimi např. Alois Rašín, budoucí první československý ministr financí) • vyneseny exemplární tresty