Etika a filosofie Pette si tak nsledujc text

Etika a filosofie

Přečtěte si také následující text: https: //www. lf 2. cuni. cz/node/25322

Etické hrozby a rozhodování Martin Zielina

Osnova Vytyčení cílů; Úvod do problematiky; Normativní etika a její dělení; Praktická ukázka rozdílných řešení jednotlivých etických přístupů; • Shrnutí. • •

Cíle přednášky • 1) Zodpovězení otázky k čemu může být etika užitečná? • 2) Popis současných přístupů v etice a jejich vzájemné srovnání.

Základní situace etiky • Představme si, že můžeme celý lidský život redukovat na sled za sebou jdoucích rozhodnutí, přičemž každá volba vede k určitému jednání. Samotné rozhodování je nevyhnutelné. Můžeme tedy volit mezi jednotlivými alternativami jednání, ale samotné volby se vzdát nemůžeme (i to je volba).

Chování a jednání • Chování – jakákoliv aktivita organismu, která nepodléhá vůli (např. napětí hladké svaloviny, hormonální sekrece apod. ). • Jednání – taková činnost, které předchází rozhodnutí, popř. je alespoň principiálně možné (např. zatleskat, mluvit apod. ).

Jednají i zvířata? • http: //www. youtube. com/watch? v=BGPGknpq 3 e 0 (vrány); • http: //www. youtube. com/watch? v=U 64 k_f. A 2 Rcc (gorila Koko); • Primatologie a znaková řeč: – šimpanz (Bonobo), orangutan, gorila; – ASL (American Sign Language); – manželé Gardnerovi (1966) a samička šimpanze Washoe; • Závěry: – dokázala přiřadit slovo „klobouk“ různým kloboukům; – dokázala rozlišit význam „vonět“ a „květina“; – dokázala spojovat i dva až tři znaky – např. „prosím otevřít rychle“; • Také naučila i další šimpanze bez lidské pomoci znaky z ASL;

Zdroje etického myšlení Nejstarší definice etiky: „Ctnost mravní (ἠθική ´éthiké´) vzniká ze zvyku, odtud obdržela i jméno, které se jen málo odlišuje od slova zvyk (ἔθος ´ethos´). “ Aristotelés, Nic. Eth. 1103 a 17 an.

Základní pojmy etiky • Etika – praktická filosofická disciplína, která se zabývá jednáním. • Morálka (z lat. mos, mrav, zvyk, obyčej) – souhrn aktuálních pravidel jednání. • Mravnost – individuální odpověď na obecné normy jednání (tj. morálky). • Etiketa – vyžadovaná pravidla jednání od konkrétního jednotlivce v konkrétní situaci (např. prezidentská návštěva cizího prezidenta).

Vztahy základních etických pojmů obecný konkrétní ETIKA Živočichové MORÁLKA Češi MRAVNOST Jan Novák

Normativní etika • Posuzování jednání dle normy (dobré vs. špatné); • • Dělení: Etika ctnosti (Aristotelés); Konsekvencionalismus (J. Bentham); Deontologie (I. Kant);

Etika ctnosti • Základní princip: etickým principem se stávají hodnoty (ctnosti) zastávané nositelem. • Důraz: dobrý charakter; Aristotelés (384 - 322 př. n. l. )

Deontologie • Základní princip: etické jednání je takové, které je v souladu s formulovanými zásadami, které si vytváří každý sám s ohledem na to, aby platily všeobecně a neškodily jiným. • Důraz: dodržování všeobecně platných norem; Imanuel Kant (1724 - 1802)

Konsekvencionalismus neboli utilitarismus • Základní princip: účel světí prostředky. • Důraz: důsledek jednání; Jeremy Bentham (1748 - 1832)

Etika ctnosti • Aristotelés (384 -322 př. n. l. ) • ἀρετή („areté“) z řeč. „ctnost“, „výtečnost“; • Ctnost zní velmi archaicky (lze nahradit moderními termíny jako „integrita“ nebo „charakter“); • Žebříčky hodnot; • Je možné podle etiky ctnosti lhát? (ano i ne)

Hodnoty dle pohlaví a věku ženy muži 1519 20 - 30 - 45 - 60 a 29 44 59 více mít stálého partnera 2. 1. 3. 1. 2. mít děti 1. 3. 4. 3. 2. 1. dosáhnout úspěchu v zaměstnání 3. 2. 1. 2. 3. 4. vdát se, oženit se 4. 5. 4. 4. 3. dosáhnout co nejvyššího vzdělání 5. 2. 5. 5. věnovat se svým zálibám 6. 6. žít pestrým společenským životem 7. 7. Zdroj: Horáková [2005] a data z výzkumu CVVM Naše společnost 2005, šetření 05 - 04

velmi spíše důležité nedůležité zcela nedůležité žít ve spokojené rodině 70 22 4 4 pomáhat především své rodině a přátelům 61 31 4 3 mít děti 58 27 8 5 mít přátele, se kterými si dobře rozumíte 56 37 5 2 mít vlastní pěkné bydlení 53 38 6 3 mít zajímavou práci, která by Vás bavila 51 31 9 8 žít zdravě, starat se o své zdraví 47 42 7 3 žít podle svého přesvědčení 46 42 8 3 žít v hezkém prostředí 45 45 7 3 pracovat v kolektivu sympatických lidí 41 41 10 6 vydělat hodně peněz 40 39 14 6 mít vždy své nerušené soukromí 37 43 15 4 mít jakoukoli práci, jen abyste byl 34 zaměstnán a nebral podporu Zdroj: CVVM, 2014 (zkrácený výčet hodnot). 39 13 10

• Zdroj: Eurostat 2012; http: //ec. europa. eu/commfrontoffice/publicopinion/archives/eb/eb 77_valu e_en. pdf

• • Zdroj: WVS Database; http: //www. worldvaluessurvey. org/WVSContents. jsp Inglehart–Werzel Cultural Map (2008): 1) traditional vs. secular-rational and 2) survival vs. self expression values.

Základní ctnosti (historie) • Antika: – Statečnost (ἀνδρεία “andreia“); – Uměřenost (σωφροσύνη “sófrosyné“); – Praktický rozum (φρόνησις “fronésis“); – Spravedlnost (δικαιοσύνη “dikaiosyné“); „Vždy a všude a pro každého muže je nejkrásnější být bohat, zdráv, ctěn od Hellenů, dožíti se stáří, své rodiče, když zemrou, krásně pochovat a sám být od svých dětí krásně a velkolepě pohřben“ (Platón, Hipp. Maj. 291 d).

Základní ctnosti (historie) • Další vývoj: – „láska“, „víra“, „naděje“ (křesťanské ctnosti – T. Akvinský); – „věrnost“ nebo „oddanost“ (ctnost středověku), „neochvějnost“ (ctnost viktoriánské éry), „loajalita“ (ctnost moderní doby); – „autonomie“ (vlastní integrita, štěstí);

Workshop • Vytvořte minimálně trojice až maximálně šestice; • Ve své skupině se shodněte na třech nejdůležitějších hodnotách pro život v ČR;

Deontologie • I. Kant (1724 - 1804); • δέον (“deon“) z řeč. „povinnost“ • Celý život prožil v Královci; • Od mládí měl Kant podlomené zdraví = přísné dodržování pravidel; • Je možné dle deontologie lhát? (ne)

Kantův denní rozvrh – 5: 00 (vstává a hned se pouští do práce) – 7: 00 – 9: 00 (přednáší) – 9: 00 – 13: 00 (vlastní badatelská činnost) – 13: 00 (oběd s lidmi z praxe) – 15: 30 (procházka) – 22: 00 (ulehá ke spánku) Zdroj: Störig, J. H. Malé dějiny filosofie, s. 293.

Tři etapy deontologie • Heteronomie vs. autonomie; • Maxima a praktický zákon; • Hypotetický a kategorický imperativ;

Heteronomie vs. autonomie • Jak máme jednat? Podle čeho? • Jsou pouze dvě možnosti: • 1) ) Buď na základě vnějších zákonů, které přebíráme (heteronomie); • 2) Anebo se rozhodujeme na základě sebe, svých vlastních zákonů (autonomie);

Maxima a praktický zákon Maxima • zásada, která může platit pouze pro jednotlivého člověka. Praktický zákon • zásadu, která by se měla týkat každého člověka.

Hypotetický a kategorický imperativ Hypotetický imperativ Kategorický imperativ • praktický zákon, který platí všeobecně, ale podmíněně. • Příklad: Chceš-li zdolat nejvyšší horu světa, tak posiluj a věnuj se horolezectví! • praktický zákon, který platí všeobecně a nepodmíněně, tzn. týká se každého bez ohledu na jeho cíle. • Příklad: ? ?

Kategorický imperativ • A jde vůbec formulovat něco jako kategorický imperativ (KI)? • KI se nemůže týkat obsahu, ale pouze formy. • Obsahem jsou přání a cíle jednotlivců.

Kategorický imperativ „Jednej tak, aby maxima tvé vůle mohla vždy platit jako princip všeobecného zákonodárství. “ Zdroj: Kant, I. Základy metafyziky mravů, s. 91.

Kategorický imperativ „Jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek. “ Zdroj: Kant, I. Základy metafyziky mravů, s. 91.

John Rawls (1921 -2002)

Konsekvencionalismus neboli utilitarismus • J. Bentham (1748 - 1832) • Konsekvence, resp. důsledek; • Principem je co nejvíce štěstí pro co největší počet lidí; • Je správné podle konsekvencionalismu lhaní? (ano i ne)

Zdroj konsekvencionalismu • Empirici postupují induktivně, tzn. na základě konkrétních pozorování hledají pravidla; • Idealisté (neboli racionalisté) se napřed zabývají univerzálními pravidly, resp. dedukcí (např. Kantův kategorický imperativ), a až následně uplatňují tyto ideje/pravidla v konkrétních situacích.

Základní rysy • Žádné abstraktní úvahy! • Pro jednání je důležité zvážit důsledky jednotlivých alternativ volby; • Hédonismus (usilování o slast a vyhýbání se strasti); • Omezené zdroje; • Volba mezi dvěma „zly“;

Preferenční utilitarismus • P. Singer (1946) • Člověk by měl volit takové jednání, které má pro zúčastněné co možná nejlepší důsledky. • Pro etiku je však klíčové určit povinnosti, jaké máme k druhým bytostem.

Preferenční utilitarismus • P. Singer rozděluje bytosti na tři kategorie: – Bytosti bez vědomí (věci, rostliny, zvířata bez centrální nervové soustavy); – Bytosti s vědomím (zvířata s centrální nervovou soustavou); – Osoby (lidé); • Mezi osoby nepatří lidská embrya, novorozenci, těžce postižené lidé či lidé v kómatu.

Preferenční utilitarismus • Vůči bytostem bez vědomí nemáme žádné morální závazky; • Vůči bytostem s vědomím máme mravní povinnost utilitaristického typu (tzn. zbavujeme je strasti/nepohodlí a pomáháme jim při dosahování slasti/libosti); • Až vůči osobám máme povinnost ve smyslu preferenčního utilitarismu (tzn. bereme stejným způsobem v potaz preference všech, jichž se naše jednání týká);

Efektivní altruismus • Singer tvrdí, že by lidé neměli pouze snižovat utrpení, ale snižovat ho co možná nejefektivněji. • The Most Good You Can Do: How Effective Altruism Is Changing Ideas About Living Ethically (2016).

Vzájemné srovnání normativních etik • http: //www 2. open. ac. uk/openlearn/to-lie-ornot-to-lie/

Likertova škála 1 Zcela akceptovatelná 2 3 4 5 6 7 8 9 Úplně neakceptovatelná

K čemu je etika? • Předcházení mezilidských konfliktů; • Pochopení principů jednání (resp. norem) umožňuje předvídat budoucí jednání; • Prevence proti tunelovému vidění, tzn. vždy může existovat více alternativ volby než se zdá na první pohled; • Identifikace strategií jednání (resp. normativních etik).

Shrnutí • Téměř neustále činíme rozhodnutí, a to i v případě dojmu, že jsme žádnou volbu neučinili (i to je volba!); • Výhodnější je aktivně volit alternativy (tzv. proaktivita) než pasivně přistupovat k rozhodování (tzv. prokrastinace). • Jednání jednotlivých lidí se může radikálně lišit i v maličkostech, tzn. pravděpodobnost vzájemné domluvy (= totožné rozhodnutí více aktérů) zvyšuje povědomí o normativní etice.

Literatura • Aristotelés. Etika Níkomachova (přel. A. Kříž). Praha: Petr Rezek, 1996. • Kant, I. Základy metafyziky mravů (přel. L. Menzel). Praha: Svoboda, 1976. • Singer, P. (ed. ). A Companion to Ethics. Oxford, UK; Cambridge, Mass. , USA: Blackwell Reference, 1991. • Störig, J. H. Malé dějiny filosofie. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000. • Šamanová, G. 2006. „Hodnota dítěte v individuálním životě a pro společnost“. Naše společnost 4 (2): 10 - 14.

Etické hrozby a rozhodování Martin Zielina

Etika veřejné správy Paul Klee, Setkání dvou mužů, z nichž si každý myslí, že ten druhý má vyšší postavení, 1903.

Základní otázky výuky • Jakým chybným morálním závěrům bychom se měli vyhýbat? • Jaké je rozdělení etiky? • Co ohrožuje etické jednání?

CHYBNÉ MORÁLNÍ ZÁVĚRY

Historická fakta Biologická fakta Mínění expertů Mínění a jednání většiny Legální není vždy legitimní

Příklad chybných závěrů Historická fakta Mínění a jednání většiny • Infanticida ve starém Řecku nevytváří historickou oporu pro to, abychom ji považovali za neproblematicky morální; • To, že se kdysi poskytovala neplacená lékařské péče, neznamená, že současná placená péče je amorální; • To, že mnoho lékařů je ochotno falšovat zdravotní dokumentaci, neznamená, že je to morálně přijatelné (Srov. Freeman et kol. 1999 uvádí u aortokoronárního bypassu 57, 7 % na rozdíl od kosmetické operace nosu 2, 5 %). • Argumentum ad populum

Příklad chybných závěrů Legální není vždy legitimní • Segregační zákony v USA Rasově oddělené fontánky v Severní Karolína v USA (1950) Foto: Elliott Erwitt Mínění expertů • Země je placatá. (Ptolemaios) • „Spinsters warning“ – ženy starší 35 let mají pouze 5 % šanci na vdávání. • Fenterminová dieta (Adipex Retard). • Argumentum ad auctoritatem

Příklad chybných závěrů Biologická fakta • Pouhý biologický fakt, že lidé nemají křídla neznamená, že létat je amorální. Daidalos a Íkaros Charles Paul Landon (1799) Biologická fakta • Pouhý fakt, že mozková aktivita začíná až na určitém stupni vývoje, neznamená, že do té doby by měl být potrat jednoznačně morálním řešením.

DĚLENÍ ETIKY

Rozdělení etiky • Metaetika – Co je to dobro? • Normativní etika – etika ctnosti, deontologie, konsekvencionalismus • Aplikovaná etika – lékařská etika, podnikatelská etika

Rozdělení etiky • Humova teze = propastný rozdíl mezi deskripcí „is“ (JE) a normativitou „ought to be“ (MĚLO BY BÝT). • Deskriptivní etika (popisuje fakta); • Normativní etika (předepisuje jednání);

Morální argument 1. Kdykoliv nastane situace X, může se učinit Y. (normativní tvrzení) 2. Jestliže Z je pravdivé, pak se nacházím v situaci X. (deskriptivní tvrzení) 3. Proto jestliže je Z pravdivé, je dovoleno učinit Y. X = velké ohrožení pacienta Y = zamlčet informace Z = pacient má rakovinu Deskriptivní etika ukázala, že diagnóza rakoviny není Z a změnil se přístup lékařů k onkologickým pacientům (srv. Novack et kol. 1979).

7 ETICKÝCH HROZEB

Sedm etických hrozeb • • 1) Autorita; 2) Relativismus; 3) Egoismus; 4) Evoluční teorie; 5) Determinismus; 6) Nezdůvodněné požadavky; 7) Pomýlené vědomí;

AUTORITA

Smrt boha • „Když není bůh, vše je dovoleno“ (F. M. Dostojevský)

Smrt boha • Bůh je považován za garanta (resp. soudce) správného jednání = „příručka jak žít“; • Poslušnost (= správné jednání) x neposlušnost (= nesprávné jednání); • Jinými slovy – bez zákonodárce nejsou zákony; • Arbitrárnost vs. přirozenost zákonů.

Zákony • V antice spor mezi fysei x nomoi: zda jsou instituce jako jazyk nebo zákony od přirozenosti (fysei), anebo na základě dohody (nomoi); • Přirozené právo vs. pozitivní právo; • Norimberské procesy (obžaloba používala úvahu, že přeci pachatelé museli vědět, že se proviňují proti lidskosti = de facto nový zákon odvozený z přirozeného práva) • Všeobecná deklarace lidských práv (1948).

Milgramův experiment • Stanley Milgram (1933 – 1984); • Jeden z nejslavnějších experimentů týkající se moci autority a poslušnosti. • Tento experiment započal krátce po zahájení soudu s A. Eichmannem (tj. 1961); • Více viz http: //psychology. about. com/od/historyofpsych ology/a/milgram. htm

Milgramův experiment • Metoda: – Inzerát v novinách, na který se přihlásilo 40 mužů (nová učební metoda za použití elektrických šoků za 4, 50 US). – „Učitel“ při nesprávně odpovědi zmáčkl první tlačítko (15 V) a pak další až k hrozivým 450 V. – U každého tlačítka byl popis účinku („malý šok“, „střední šok“ až „XXX“). – Tohoto experimentu se zúčastnili vždy tři osoby (viz následující snímek);

Milgramův experiment STUDENT VÝZKUMNÍK UČITEL

Milgramův experiment • První osobou byl „student“ (ve skutečnosti se jednalo o domluvenou osobu, která měla ve scénáři přesně stanoveno, kdy uvede chybnou odpověď i jakou předvede reakci na domnělý elektrický šok); • Druhou osobou je „učitel“ (pokusná osoba); • Třetí osobou je „výzkumník“ (reprezentuje autoritu, která pobízí učitele, aby pokračoval v experimentu).

Milgramův experiment

Stanfordský vězeňský experiment • Philip Zimbardo (* 1933); • Zabývá se situačními vlivy na lidské jednání; • Rozděluje náhodně 24 dobrovolníků, studentů na bachaře a vězně (za den 15 US v období jeden až dva týdny); • Ačkoliv bachaři nemohli vězně fyzicky týrat, tak pro neúprosnou šikanu byl experiment zastaven za 6 dní. • Více viz http: //psychology. about. com/od/classicpsycholo gystudies/a/stanford-prison-experiment. htm

Argument „kluzkého svahu“ • Kluzký svah (Slippery Slope) – postupné změny v morálních pravidlech mohou vést k hrůzným koncům.

Anomie • Anomie (E. Durkheim) = stav, kdy přestávají platit zákony (např. Velká francouzská revoluce). • Zákony (autorita) bez ohledu na svůj původ podporují sociální řád;

RELATIVISMUS

Relativismus • „Člověk je mírou všech věcí“ (Protágorás); Rubinův Pohár

Relativismus • Relace (z lat. relatio) = vztah; • Vše je relativní (vše je na něčem závislé, a proto i zákony a pravidla mohla být vytvořena vždy jinak, než jsou); • Není žádná „objektivní pravda“, ale pouze celá řada různých „pravd“ na stejné úrovni (tzv. nivelizace hodnot);

Doprava (anebo doleva? ) • Původně se jezdilo po levé straně (většina praváků se tak mohla účinně bránit proti případným lupičům); • Napřed zvyk, pak právo a od 1300 doporučeno samotným papežem Bonifácem VIII (levá strana); • Robespierre, Napoleon, Hitler (pravá strana);

Směr jízdy směr jízdy vpravo (ČERVENĚ); směr jízdy vlevo (MODŘE);

Pohřbívání • Během vlády Dairia, perského krále, přišlo na jeho dvůr několik Řeků. Dairius se jich zeptal, za jak velkou částku by byli ochotni sníst těla svých mrtvých otců? Oni odpověděli, že takový čin neučiní za žádnou částku. Tu Dairius svolal členy indického kmene známého jako Callatiae, kteří jedí své mrtvé, a otázal se jich v přítomností zmíněných Řeků a překladatele, za kolik by byli ochotni spálit mrtvá těla svých rodičů. Tu Indové vykřikli v děsu, že by se takové ohavnosti nikdy nedopustili. Hérodotos, Dějiny, III. kniha (38).

Relativismus • Přitakání relativismu vede k nivelizaci všech činů (nelze rozlišovat zlé a dobré); • Relativismus odkrývá, že každý zákon i etická norma má svého autora („náš zvyk“, zvykové právo); • Etika i zákon jsou konvencemi, které se mohou měnit, ale to neznamená, že by pro jistý okruh lidí nebyly závazné.

Sapir-Whorfova hypotéza • Jazyk ovlivňuje myšlení; • Eskymáci mají mnoho výrazů pro sníh, Arabové zase pro různé druhy písku;

DĚKUJI ZA POZORNOST