Dti migrant Dti migrant Marie Louise Seeberg and

Děti migrantů

Děti migrantů • Marie Louise Seeberg and Elżbieta M. Goździak (2016): childhood as a form of “non- determinative, social becoming”, where children are seen as navigators through unstable social landscapes. • Potomci 1 generace, která zaujala pozici v majoritě • Vnucená migrace dětí • Druhá generace • Děti zanechané v zemi původu

Adaptace na nové prostředí • Ellen Van Bochaute: • Dospělí se orientují na budoucnost (jak to bude), • Děti se orientují na minulost (proč to není, jak to bylo). = velké napětí mezi rodiči a dětmi, které mají pocit, že jim rodiče vůbec nerozumí. (VAN BOCHAUTE. What Expatriate Children Never Tell Their Parents)

Kulturní šok • Fáze líbánek (honeymoon) – období nadšení ze všeho nového • Fáze frustrace, odcizení – zhruba po čtyřech až šesti týdnech pobytu - věci kolem nefungují, tak jak předpokládal. nerozumí způsobům chování , opakovaně do nepříjemných či trapných situací, ale často netuší, co vlastně udělal špatně. stesk po domově, deprese a pochybnosti o migraci • Fáze krize vztek na lidi kolem sebe, znechucení kulturou, Schröder a Richter tendence chování v této fázi: • Únik – člověk utíká před tím, co ho obklopuje, jí jen importované jídlo, komunikuje pouze s ostatními cizinci a sleduje přes satelit programy z vlastní země • Odmítání – neustálá kritika a odmítání všeho z místní kultury x všechno doma lepší • Izolace – vytvoření si vlastní subkultury, okolí je vnímáno pouze jako kulisa, • Někteří nikdy nepřeklenou tuto fázi. Craig Storti. = nutnost kontrolovat tyto negativní pocity, reflektovat je. důležité k tomu, aby do další fáze. • Fáze přizpůsobení se – po zhruba třech měsících. touha po poznávání nového a prožívá radost z toho, že se začíná orientovat, obstojně rozumět jazyku, rozrůstá se jeho sociální síť, líbí se mu v novém domě, . • Návrat - Jejich okolí neví nic o věcech, které prožili a často nemá ani zájem se o jejich mezinárodních zkušenostech něco dozvědět. jako vychloubání. Migranti nemají naopak přehled o skutečnostech v jejich původní zemi • Srovnej SCHRODER-KUHN, H. , RICHTER, M. Kulturschock, str. 130

Obtíže při adaptaci • Coleen Knuston - pro rodiče: • „dítě chce být stále samo, zavírá se v pokoji na dlouhé hodiny, nekomunikuje s rodinou • náhlé zhoršení školního prospěchu • emoční změny – náladovost, plačtivost, vzteklost • významné změny spánku – chce spát mnohem více nebo zůstává dlouho vzhůru • regrese v chování • častější nemocnost – nachlazení, bolesti hlavy, nedostatek energie • změna stravovacích návyků – zejména sledovat diety u dívek • ztráta zájmů – popř. neprojevuje zájem téměř o nic • neschopnost vycházet s ostatními členy rodiny, odmítání projevů lásky či dotyků • samotářství, neschopnost navázat přátelství“ • KNUSTON, C. Tips for Moving and Staying, materiál k prezentaci 29. dubna 2009

Dítě a adaptace na nové prostředí • děti do 5 let věku. • silně vázány na rodiče=zdrojem pocitu bezpečí. • Meltzer a Grandjean - stres spojený se stěhováním, neznámé prostředí, změnu denního rytmu, časový posun, výraznou změnu klimatu atd. • reaguje plačtivě, vztekle = dožaduje znovunarození pocitu bezpečí. • Častá fixace na matku a separační úzkost • Jak překonat? • Mc. Kay: vytvoření pravidelného denního rytmu (jídlo, spánek, hra, pobyt venku), který odpovídá potřebám dítěte. • být zapojeny do procesu stěhování, mít nějakou zodpovědnost, která jim pomůže se změnami lépe vyrovnat a lépe porozumět tomu, co se kolem nich vlastně děje. • rodiče dítěti umožní najít si kamarády mezi jeho vrstevníky (v sousedství, na nějakém kroužku, v mateřské škole atd. ). • MELTZER, G. , GRANDJEAN, E. The Moving Experience, str. 118 • Mc. KAY, V. Moving Abroad, str. 122

Dítě a adaptace na nové prostředí • děti mladšího školního věku = nemají rády změny, mají silnou potřebu pravidelných každodenních rituálů. Sociální vazby mimo rodinu nabývají na důležitosti • stěhování znamená ztrátu známého světa. • Ann Marie Atkinson uvádí deset následujících doporučení pro rodiče, která dítěti mohou tuto skutečnost velmi usnadnit. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. vzbudit v dítěti touhu po dobrodružství dát dítěti možnost volby a kontroly – do procesu rozhodování na odpovídající úrovni rozloučení s kamarády – dítě musí být o stěhování včas informováno, mohlo zůstat v kontaktu se svými kamarády poskytnout dítěti informace kulturním šoku dovolit dítěti vyjádřit pocity lítosti a vzteku Původní zájmy a společné rodinné zážitky vrstevníci –v kontaktu s dalšími dětmi, které podobnou zkušenost známé předměty vysvětlit dítěti koncept „dětí třetí kultury“ či „globálních nomádů“ – využívat veškeré výše uvedené strategie při návratu • Mc. CLUSKEY, K. (ed. ). Notes from Travelling Childhood, str. 86 -90

Dítě a adaptace na nové prostředí • pro teenagery nejtěžší. • důležití přátelé a vrstevníci ztraceni • začíná se vnitřně odpoutávat od své rodiny x migrace ale větší závislost na rodině – dilema • ztráta statusu a role v sociálních skupinách, • značný stres, • teenageři na zprávu o stěhování často se vztekem a odpor může trvat i několik měsíců po příjezdu na nové místo. • Je velmi důležité o těchto pocitech hovořit a uznat jejich právo na existenci.

Dítě s migrační zkušeností – snaha dostat věci pod kontrolu • Jiné: Děti cizinců nemají privilegovanost nebýt labelován Jarkovská 2009 • Snaha se tomu vymanit = permanentní vyjednávání „normality“ , nepřipustit být vidět jako jiný. • Jinakost akceptována, dokoce zajímavá, když je spojena s jinou úspěšností (tamtéž). • Nemožnost komunikovat = ztráta kontroly nad sebou samým (Naďa Kabancová, Kateřina Machovcová 2018)

Kontrola Českých dětí – česká představa o homogenní společnosti • Ne/přijetí • Lišková: Mluví jako Češka • Postoje Cizinců: Nepřipustit rozdíly = Morální dilema být jiný + stigma stereotypu = nebouří se • X když ano - identifikace s úspěchem = mnohem lepší než Č • X když „usvědčeni“ = to je minulost, jiný prostor • Mezi sebou jsme jiní x ale ne mezi vámi • Postoje českých dětí: Expertství na cizince • Nerovnost: Vyloučení = jazyk, Koncept úlev, nepřípadnost rovnosti (potvora jedna) • Identifikace jiného: dobrý x špatný (s. 63) • Identifikace sebe jako ne -rasisty

Jarkovská 2009 s. 247 -8 • I v Jurově připadě můžeme identifikovat jistou souhru genderu a etnicity. V monokulturnim prostředi může byt status cizince, imigranta z ekonomicky slabši země, nejen handicapem, tak je tomu obvykle v zapadnich zemich Evropske unie. Punc cizokrajnosti může cizinci v očich českych děti ve třidě zajistit i pozitivni hodnoceni, a to předevšim v připadě, kdy tento cizinec nejevi viditelne znamky deprivace, k jakym patři napřiklad obnošene šaty, submisivni chovani, špatne zvladnuti jazyka apod. Toto byl i připad Jury, který ze svého původu těžil a v hodinách rodinne vychovy byl často tazan na poměry na Ukrajině a staval se středem pozornosti. Když se napřiklad hovořilo o oslavach různych svatků, Jura byl vyzvan, aby vypravěl o tom, jak se tyto svatky slavi na Ukrajině. Při hodině sexualni vychovy Jura vysvětloval, jak se pohlavni organy nazývaji v ukrajinštině. To využil k upevněni sve pozice, jak v očich učitelky, tak v očich žaků. Na jednu stranu spořadaně odpovidal učitelce a jmenoval velke množství vyrazů, za jejimi zady daval zbytku třidy najevo, že učitelku napalil, protože si vyrazy vymyslel. jeho postaveni ve třidě je rizikove a může byt za jistych okolnosti ohroženo pravě z důvodujeho odlišne narodnosti. • . . schopnosti vymluvit se šikovně z každe, pro něj rizikove, situace, ktere jsou obvykle připisovany spiše divkam, vidim právě v jeho narodnostni odlišnosti, ktera působila jako potencialni důvod ohroženi. Jura dokazal vždy dobře odhadnout situaci, byl mistr komunikace a spojenectvi na všech frontach, tj. mezi vyučujicimi i spolužactvem, což ho proti podobnym utokům mohlo pomoci branit

Děti cizinců nemají privilegovanost nebýt labelován Jarkovská 2009 • Ta je zde neviditelna, nezvyznamňovana, jde o samozřejmy zamlčeny předpoklad. Mit českou narodnost neni nic zvlaštniho, zatimco ukrajinska narodnost je neustale připominana jako odlišnost. To se ukazuje napřiklad v situacich, kdy učitelka mluvi o tom, jak se slavi určite svatky („normalně“), a pak se pta, jak se slavi na Ukrajině (což v sobě navic skryva předpoklad toho, že všichni „Češi“ slavi svatek stejně). Chlapec s odlišnou narodnosti byl v tomto smyslu v kolektivu děti s českou narodnosti nositelem ženskeho genderu, což se symbolicky projevovalo jeho mistem v zasedacim pořadku (v jinak divkami obsazene řadě u okna) a take třibenim některych dovednosti, ktere jsou jinak asociovany spíše s divkami, jako je komunikativnost či vysoka socialni inteligence, jež mohl využit ke sniženi rizik spojenych se svou pozici imigranta. Jako žak s jinou než českou narodnosti nemohl spolehat pouze na hegemonni maskulinitu, ktera byla přislušnosti k jine narodnosti oslabena. Pro upevňovani pozice v kolektivu musel sahnout i po dalšich zdrojich.

Naďa Kabancová, Kateřina Machovcová 2018 • Obava z komunikace – ze selhání x nezájem o kontakt • Odmítnout komunikaci, jako výsledek integrace = kontrola nad vlastním životem (migrací)

Socializace „in betveen“ • Mezi vrstevníky x rodinou x společností • childhood as a form of “non-determinative, social becoming”, where children are seen as navigators through unstable social landscapes.

2 G : vztah dětí a rodičů – kontinuita? Snaha zajistit kulturní transmisi Bikulturalita? Odlišná dynamika učení se kultuře děti x rodiče Akulturace ve stejném rozsahu x rozdílná akulturace • A) disonantní – dítě se učí rychleji než rodiče – rodiče ztrácejí kontrolu • B) konsonantní – integrace společná • C) selektivní – komunitní zázemí, které dítěti umožní start ( Čína a Rusové v NY) • • • Akulturační trhlina

Soudržnost v rodině • Soudržnost nikoliv nutně na bázi kultury (kulturní kapitál) x ale konstrukce vztahu na bázi reciprocity (sociální kapitál) • Imaginace závazku – narativy o oběti ve prospěch úspěšné socializace/integrace, práce jako péče (Souralová 2015) = mezigenerační dluh (Graeber) • Lapeni rodinou (Tlustá) • Děti jsou navigátoři – „children are seen as navigators through unstable social landscapes“ (Stryker and Yngvesson (2013) ) in Contested Childhoods: Growing up in Migrancy Marie Louise Seeberg and Elżbieta M. Goździak

Vztah k rodičům skrze zemi původu - opět jiní Levitt (2012): transnacionální migrace – komunikováno v kontextu transnacionálních vztahů, to co se děje s druhou generací – komentáře nepřijatelnosti x absurdity, • Morálka, apely, povinnosti – jak udržet skupinu, vlastní svět: „napojování na sociální sítě vrstevníků v zemi původu (dovoz manželů), • Nevychované děti, neznalost rolí – když přijede prarodič • Být mezi svými, nikomu nic nemuset vysvětlovat – být adekvátní • Být adekvátní i ve vztahu k rodičům - zkoušení = mezi mlýnskými kameny • Některé jdou vstříc, ale nelze. • Osifikace – lpění na distinkcích – na rituálech, které představují řád světa. • Přesto společná zkušenost, která je k rodičům poutá, vytváření společného prostoru pro manévrování

Dítě zanechané • Petra Ezzeddine – Transnacionální mateřství • Sociální sitrotci • Problémy mezi rodičem a dětmi, rodičem a vychovatelem

Pozice ve společnosti – podivní • https: //www. youtube. com/watch? v=PGa. XAMgz 8_o • Lidé si myslí, že musí mít EI, musí vědět kde je jejich místo skrze vlast • Esencialistické pojetí etnicity • Otázka kulturní čistoty – 2. a 3. generace - kdo jsem, když žiji ve dvou světech? – kreolizovaný člověk • Nárok kulturní čistoty (Eriksen 2007, s. 54 -55) • s. 17 Děti a vnuci přistěhovalců trvají na definici „své vlastní identity“. Když však vystrčí hlavy ze dveří domu, uslyší od okolí, které již vše samo stihlo definovat, že jejich identita je sice dosti autentická, bohužel však méněcenná. “