Dlensk technika Soustky Soustky dlme podle tchto kritri

Dílenská technika Součástky

Součástky dělíme podle těchto kritérií: o závislosti proudu součástkou na přiloženém napětí: n lineární, např. : rezistor, kondenzátor, cívka n nelineární, např. : termistor, varistor, dioda a další polovodiče o chování v obvodu: n pasivní, např. : rezistor, termistor, kondenzátor, varikap, cívka, dioda, n aktivní, např. : svítící dioda, tranzistor, integrovaný obvod, o závislosti na kmitočtu: n závislé - v současném rozsahu používaných kmitočtů (až desítek GHz) jsou všechny součástky kmitočtově závislé n nezávislé – za takové je možno považovat, v omezeném kmitočtovém rozsahu, rezistory, diody, tranzistory, integrované obvody

o o použití: n konstrukční, např. : přístrojové skříňky s příslušenstvím, distanční sloupky aj. n pomocné, např. : vypínače, přepínače, klávesnice podle charakteru: n rezistory n kondenzátory n indukčnosti n polovodičové součástky, které je možno dále dělit na: o diody o tranzistory

o o vícevrstvé součástky integrované obvody

Řady rezistorů

Barevný kód součástek

Rezistory jsou pasivní, lineární elektronické součástky, jejichž vlastností je elektrický odpor. Jednotkou je 1 Ohm (Ω). Odpor 1� Ω �má vodič, nebo součástka, kterou prochází proud 1 A přiloženém napětí 1 V. Kromě drátových rezistorů (vinutých jako cívky) jsou ostatní provedení kmitočtově nezávislá v širokém rozsahu kmitočtů.

Provedení rezistorů s dvěma vývody - vrstvové (uhlíkové, nebo metalizované) - vrstvové sdružené - drátové - reostaty (s plynule nastavitelnou hodnotou) - SMD pro povrchovou montáž o vrstvové SMD drátové

sdružené výkonové

s třemi vývody - s pevnou odbočkou - s odbočkou nastavitelnou posuvným jezdcem - s odbočkou plynule nastavitelnou o s posuvným jezdcem

Potenciometry rozdělujeme: o podle průběhu odporové dráhy na: n lineární , n logaritmické, n exponenciální n speciální o podle materiálu na: n lakové n cermetové n drátové

o podle konstrukce na: n ovládané rukou – otočné, otočné dvojité (tandemové), posuvné (tahové) n ovládané nástrojem - trimry

Zleva potenciometr otočný – tahový - víceotáčkový Trimry

Základní vlastnosti rezistoru jsou určeny: o jmenovitou hodnotou [Ω], o zatížitelností [W], o přesností (tolerancí) [%], o technologickým provedením konstrukce rezistoru, o izolačním napětím, tj. maximální napětí v obvodu, kde bude rezistor použit.

Kondenzátory Kondenzátor je pasivní elektrický prvek (dvojpól), který realizuje veličinu elektrická kapacita. Elektrická kapacita je schopnost přijmout a uchovat elektrický náboj. Tato schopnost se nazývá kapacita C. Kapacita deskového kondenzátoru je daná vztahem C = ε 0 · εr · S / d Jednotkou kapacity je 1 Farad, což je jednotka vysoká, takže se používají zlomky této kapacity pomocí předpon jako mili, mikro a piko.

Vlastnosti kondenzátorů jsou : o nepropouští stejnosměrný proud, o hromadí energii ve formě elektrostatického pole, o propouští střídavý proud (tím lépe, čím vyšší je kmitočet), o při průchodu střídavého proudu nemění elektrickou energii v teplo Běžně se používá pro: o oddělení stejnosměrného a střídavého proudu, o uschování elektrické energie, o v rezonančních obvodech a elektrických filtrech, k rozdělení proudu o různých kmitočtech

Vlastnosti kondenzátorů jsou : o nepropouští stejnosměrný proud, o hromadí energii ve formě elektrostatického pole, o propouští střídavý proud (tím lépe, čím vyšší je kmitočet), o při průchodu střídavého proudu nemění elektrickou energii v teplo Běžně se používá pro: o oddělení stejnosměrného a střídavého proudu, o uschování elektrické energie, o v rezonančních obvodech a elektrických filtrech, k rozdělení proudu o různých kmitočtech

Vlastnosti kondenzátorů jsou : o nepropouští stejnosměrný proud, o hromadí energii ve formě elektrostatického pole, o propouští střídavý proud (tím lépe, čím vyšší je kmitočet), o při průchodu střídavého proudu nemění elektrickou energii v teplo Běžně se používá pro: o oddělení stejnosměrného a střídavého proudu, o uschování elektrické energie, o v rezonančních obvodech a elektrických filtrech, k rozdělení proudu o různých kmitočtech

Parametry kondenzátorů Jmenovitá kapacita je obvykle hodnota vybraná ze standardní řady, u kondenzátorů je dostupných méně hodnot než u rezistorů (u většiny typů obvykle řada E 6) Základní rozdělení kondenzátorů Běžné kondenzátory s dielektrikem z keramiky, slídy nebo plastů jsou nepolarizované (na polaritě přiloženého ss. napětí nezáleží). Tzv. elektrolytické kondenzátory obsahují elektrolyt a je nezbytné dodržet předepsanou polaritu napětí. Při nedodržení polarity se zničí.

Rozdělení kondenzátorů podle dielektrika: o vzduchové, o s papírovým dielektrikem, o z metalizovaného papíru - svitkové, o fóliové, o slídové (vysoká stabilita a nízké ztráty při vf), o keramické, o elektrolytické, které se dělí na n hliníkové, kde je dielektrikum tvořeno oxidovou vrstvou na této fólii n tantalové, kde je elektrolyt nahrazen práškovým okysličovadlem – burelem a okysličovaná elektroda je tantalová

Rozdělení podle konstrukce: o pevné (s kapacitou, kterou nelze měnit), které mají kapacitu s dosti širokou tolerancí o přesné, které jsou skládány pro dosažení vysoké přesnosti o SMD pro povrchovou montáž o proměnné, které se dělí na n ladicí (vzduchový), n dolaďovací, nebo-li trimry (změna kapacity pomocí nástroje).

Indukčnosti Cívka je součástka lineární a frekvenčně závislá. Cívky jsou součástky konstruované takovým způsobem, aby vytvořily vlastní indukčnost L definované velikosti. Cívku vytvářejí závity vodiče, které jsou uspořádány do jedné nebo několika vrstev. Prostor, který závity obepínají, má obvykle kruhový, čtvercový nebo obdélníkový průřez. Indukčnost cívek závisí na počtu závitů, jejich geometrickém uspořádání a na magnetických vlastnostech prostředí, které závity obepínají, i které cívky obklopuje. Jednotkou indukčnosti je Henry [H], v radiotechnice se však obvykle používá hodnot tisíckrát až milionkrát menších, což je vyjádřeno předponami jako mili a mikro.

Podle konstrukce je možné cívky rozdělit na dvě velké skupiny: o cívky bez jádra (vzduchové), o cívky s jádrem (většinou z magneticky vodivého materiálu) Rozdělení cívek: o dle použití: n cívky pro ladící obvody a filtry n tlumivky NF a VF které brání průchodu střídavého proudu o dle magnetické permeability: n vzduchové n s magnetickým jádrem n s uzavřeným magnetickým obvodem

o dle druhu vynutí: n vynutí vrstvové n křížové vynutí n vynutí pyramidové n vynutí v sekcích Cívka jednovrstvá a vícevrstvá

Vzduchové cívky jsou konstruovány pro indukčnosti řádově mikrohenry, výjimečně jednotek milihenry. Použití v nf obvodech je tam, kde je kladen požadavek značné linearity indukčnosti při proudových změnách (např. kmitočtová vyhybka u reproduktorových soustav). Cívky jsou realizované buď jako samonosné, případně se při větším počtu závitů vinou na kostřičky z izolačního materiálu. S peciální skupinu tvoří tzv. plošné cívky, které jsou vytvořeny vyleptáním měděné fólie, tvořící obrazec plošného spoje do tvaru závitu. Jejich oblast použití spadá především do vf obvodů v přijímací technice.

Cívky s jádrem Zvětšení indukčnosti cívky lze dosáhnout, jestliže se magnetický tok vytvořený v cívce uzavírá přes jádro z magneticky vodivého materiálu. Podle druhu použitého jádra dosahuje maximální indukčnost cívek s jádrem několik desítek až stovek m. H, případně až několik desítek henry (nf tlumivky). Jádra jsou vyráběna z magneticky značně vodivých materiálů s malými hysterezními ztrátami. Elektrická vodivost jader musí být naopak co nejmenší, aby ztráty vznikající v jádře průchodem vířivých proudů byly malé.

Pro cívky s indukčností do několika set mikrohenry se používají jádra šroubováním lze jádro zasouvat do prostoru cívky a tím zvětšovat indukčnost. Cívky s větší indukčností využívají jader hrníčkových, která jsou složena ze dvou stejných částí miskového tvaru. Jádro po složení zcela obklopuje cívku, takže rozptyl magnetického toku do okolí jádra je velmi malý. Cívka je navinuta na izolační kostře, která je nasunuta na středním sloupku jádra. Pozor feritová jádra jsou velmi křehká a lekce prasknou.

Nízkofrekvenční tlumivky se používají zejména ve filtračních článcích stejnosměrných napájecích zdrojů. Jsou realizovány pomocí jádra tvořeného transformátorovými plechy, jejichž magnetický obvod je přerušen vzduchovou mezerou. Tato mezera omezuje možnost přesycení magnetického obvodu vlivem procházející stejnosměrné složky proudu.

Polovodiče Rozdělení polovodičů: o bez přechodu součástky jejichž vlastnosti se mění fyzikálním působením okolí z pravidla se mění odpor s teplotou, osvětlením, přiloženým napětím, elektrickým nebo magnetickým polem. Protože neobsahují přechod PN nevykazují jednosměrnou vodivost a proud jimi protéká stejně oběma směry. Ty se dělí na: n termistory ( pozistory a negastory) u nichž se elektrický odpor mění s teplotou n fotorezistory, které mění odpor s osvětlením n varistory, u kterých odpor závisí na přiloženém napětí n Hallův článek využívá hallova jevu

o s jedním přechodem (diody): n usměrňovací, n stabilizační, n lavinová, n tunelová, n vf. plošné, n vf. spínací

o se dvěmi a více přechody n tranzistory se dělí na: o bipolární, o unipolární n diak n tyristor n triak

Optosoučástky: n fotorezistor, n fotodioda, n fototranzistor, n fototyristor. Další dělení diod: o podle materiálu na: o germaniové, o křemíkové o podle provedení na: n hrotové n plošné n speciální o

Značení tranzistorů: o G – germaniové (v zahraničí označované A) o K – křemíkové (v zahraničí označované B) o C – nízkofrekvenční s výkonem kolem 600 m. W (BC 237) o D – nízkofrekvenční výkonové (Bd 139) o F – vysokofrekvenční malého výkonu (BF 506) o L – vysokofrekvenční výkonové (BLF 245) o P – fotodioda nebo fototranzistor (BPW 21) o U – výkonový spínací (BU 508)