Digitln uebn materil Nzev projektu Inovace vzdlvn na

Digitální učební materiál Název projektu: Inovace vzdělávání na SPŠ a VOŠ Písek Číslo projektu: CZ. 1. 07/1. 5. 00/34. 0010 Škola: Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola, Písek, Karla Čapka 402 Předmět: CJL Ročník: 1. Téma: Tematický okruh: Gramatika- syntax Jméno autora: Mgr. Hana Maříková Datum tvorby: prosinec 2013 Přímá řeč a její užití Kód materiálu: OPVK_1. 5_DUM_III/2_CJL_MA 040 Soubor: 09 VYSTUPY/VY_32_INOVACE_CJL_MA 040 Anotace: Opakování větné skladby – zopakování pravidel pro značení a použití vlastní a nevlastní přímé řeči, polopřímé a nepřímé řeči

Přímá řeč • textový prostředek k zachycení výpovědi či promluvy jednoho nebo více mluvčích • bývá uvozena uvozovací větou, která má informativní funkci • přibližuje situaci, v níž byla promluva pronesena • seznamuje nás s autorem výpovědi a jeho postoji

Druhy přímé řeči • při psaní textu rozlišujeme čtyři základní druhy přímé řeči: • 1) přímá řeč vlastní • 2) nevlastní přímá řeč • 3) polopřímá řeč • 4) nepřímá řeč

Přímá řeč vlastní • nejdůležitější prvek přímé řeči vlastní jsou uvozovky • uvozovky oddělují zbytek textu • přímá řeč je samostatná věta, proto začíná velkým písmenem a končí interpunkčním znaménkem

Uvozovací věta • přímá řeč bývá zpravidla doplněna uvozovací větou, která může: • stát před přímou řečí • stát za přímou řečí • nebo do ní může být i vložena

Uvozovací věta před přímou řečí • stojí-li uvozovací věta před přímou řečí, je nutno ji zakončit dvojtečkou • např. : Hanka vykřikla s nadšením: „To je výborné, moc se ti to povedlo. “

Uvozovací věta za přímou řečí • stojí-li uvozovací věta za přímou řečí, která má formu oznamovací věty, zakončujeme tuto přímou řeč čárkou a pokračujeme uvozovací větou s počátečním malým písmenem • např. : „To je výborné, moc se ti to povedlo, “ vykřikla Hanka s nadšením.

Přímá řeč ve formě otázky, přání, rozkazu • malé počáteční písmeno u uvozovací věty použijeme i v případě, že má přímá řeč formu věty tázací, přací či rozkazovací, a je zakončená jiným interpunkčním znaménkem než tečkou • např. „To je výborné, moc se ti to povedlo!“ vykřikla Hanka s nadšením. „Myslíš, že je to tak správně? “ zeptala se Hanka.

Uvozovací věta vložená do přímé řeči • čárky z obou stran oddělují větu uvozovací tehdy, když je vložena do přímé řeči • obě části přímé řeči musí být uvozeny uvozovkami • např. : „To je výborné, “ vykřikla s nadšením Hanka, „moc se ti to povedlo. “

Nevlastní přímá řeč • vyskytuje se především v uměleckých textech • nelze v ní jasně odlišit řeč postav a řeč vypravěče • v případě nevlastní přímé řeči jsou vynechány uvozovky, dvojtečky i uvozovací věta • např. : Jirka vyšel se psem ze dveří, pojď, půjdeme na procházku.

Polopřímá řeč • přechod mezi vlastní přímou řečí a řečí nepřímou • stejně jako nevlastní přímá řeč není graficky odlišena od zbytku textu • osoba mluvčího promlouvá ve 3. osobě • např. : Ne, nemusí se bát, nejde služebně, slyšel jen, že má otec nějaké dokumenty, které by si rád prolistoval.

Nepřímá řeč • jako nepřímá řeč je označována reprodukce výpovědi jednoho mluvčího jinou osobou • dochází proto ke gramatickým změnám v osobě, času a obvykle i ve způsobu původní výpovědi • formálně je věta nepřímá vedlejší větou předmětnou, závislou na hlavní větě • např. : Paní učitelka říkala, že si máme vzít na výlet pláštěnku a pořádné boty.

Zdroje • SOCHROVÁ, Marie. SOCHROVÁ MARIE. Český jazyk v kostce. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 1996, 104 s. ISBN 80 -720 -0041 -1. • Pravidla českého pravopisu. Školní vydání včetně Dodatku. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1999, 383 s. ISBN 80 -716 -8679 -4. • Pravopisně. cz. ZIMOVÁ, Ludmila. Učíme se pravopis: soubor textů pro opakování a procvičování pravopisné látky 5. -9. ročníku základní školy [online]. Praha: Fortuna, 1991 [cit. 2013 -10 -30]