Digitln uebn materil Nzev projektu Inovace vzdlvn na

Digitální učební materiál Název projektu: Inovace vzdělávání na SPŠ a VOŠ Písek Číslo projektu: CZ. 1. 07/1. 5. 00/34. 0010 Škola: Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola, Písek, Karla Čapka 402 Předmět: CJL Ročník: Téma: Tematický okruh: Mluvnice - morfologie Jméno autora: Mgr. Hana Maříková Datum tvorby: prosinec 2013 Podstatná jména Kód materiálu: OPVK_1. 5_DUM_III/2_CJL_MA 034 Soubor: 09 VYSTUPY/VY_32_INOVACE_CJL_MA 034 Anotace: Opakování tvarosloví - morfologie, zopakování základních mluvnických kategorií podstatných jmen 3.

Podstatná jména • patří mezi ohebné slovní druhy (společně s přídavnými jmény, zájmeny, číslovkami a slovesy) • řadíme je jako první slovní druh • ve větě jsou nejčastěji podmětem nebo předmětem, ale mohou být i jiným větným členem • určujeme u nich – rod, číslo, pád, vzor

Podstatná jména (substantiva) • jsou názvy osob (člověk, žena, muž), zvířat (pes, čmelák) a věcí (auto, mrak) • jsou samostatné názvy pro vlastnosti (zeleň, lenost, trpělivost), děje (písknutí, zvolání) a vztahy (láska, nenávist)

Označení pro to, co je hmotné • názvy osob, zvířat a věcí označují to, co je hmotné (osoba, kočka, skála, oceán) • nazývají se podstatná jména konkrétní • konkrétní podstatná jm. dělíme na podstatná jména obecná a vlastní

Podstatná jména konkrétní - obecná a vlastní • obecná podstatná jména neoznačují určitou osobu, zvíře nebo věc, nýbrž označují je obecně, znamenají kteroukoliv osobu, zvíře nebo věc toho druhu (novinář, země, potok, osel, dub, truhlář) • vlastní podstatná jména označují jednu určitou osobu, jedno určité zvíře, jednu určitou věc (Tomáš, Brno, Škoda, Krkonoše, Alík)

Označení pro to, co je nehmotné • názvy vlastností, dějů a vztahů označují naopak to, co je nehmotné (důvěřivost, zavanutí, krok, čas, jásot) • nazývají se podstatná jména abstraktní

Rod a číslo • podstatná jména mění tvary podle pádu a čísla • mají vždy jeden ze tří rodů: mužský, ženský, nebo střední (ten, ta, to)

Podstatná jména rodu mužského • rozlišujeme jména životná (muž) a neživotná (stroj) • k podstatným jménům neživotným se počítají i jména hromadného významu označující množství živých bytostí jako např. : národ, zástup, hmyz apod.

Odborné názvy • cizím odborným názvem se nazývá podstatné jméno - substantivum • podstatné jméno rodu mužského rod mužský - maskulinum (v mn. č. maskulina) • rod ženský a podstatné jméno rodu ženského -- femininum (v mn. č. feminina) • rod střední a podstatné jméno rodu středního - neutrum (v mn. č. neutra)

Číslo jednotné a množné • podstatná jména mají obvykle dvojí číslo: jednotné (singulár) a množné (plurál) • u několika slov je jiný rod v čísle jednot. a jiný v čísle množném (dítě, rod střední, vzor kuře – děti, rod ženský, vzor kost; oko, rod střední – oči, rod ženský; kníže, rod mužský – knížata, rod střední aj. ).

statná jména hromadná • některá podstatná jména mají jen tvary čísla jednotného, ale znamenají více věcí téhož druhu • jde o podstatná jména hromadná • ta bývají tvořena zejména koncovkou -í (jehličí, dříví, listí, kamení) příponami -oví (křoví, stromoví), -ina (chudina, březina), -stvo (obyvatelstvo, lidstvo, členstvo, učitelstvo) -ctvo (rolnictvo, žactvo, ptactvo)

Podstatná jména látková • některá podstatná jména mají zpravidla pouze tvary čísla jednotného, ale označují jimi jak část, tak i celek – tj. látku samotnou, a to bez zřetele na množství (cukr, voda, železo, písek, pivo, sníh, krev) • jde o podstatná jména látková • jejich tvary čísla množného mají jiný slovní význam, např. : železa (= pouta nebo pasti na zvěř) vody (minerální ⇒ dvě vody = dvě sklenice vody)

Podstatná jména pomnožná • některá podstatná jména mají tvar čísla množného i tehdy, označují-li pouze jednu věc (Čechy, Krkonoše, dveře, záda, ústa, vrata, Vánoce, housle) • jde o podstatná jména pomnožná

Skloňování podstatných jmen • podstatná jména skloňujeme (měníme tvar slova) • skloňujeme také přídavná jména, zájmena a číslovky • tzv. pádovými koncovkami (7 pádů) vytváříme jiný tvar slova v čísle jednotném a v čísle množném

Skloňování podle vlastních vzorů podstatných jmen • skloňování rozdělujeme na tři skupiny podle rodu: • na mužské, ženské a střední • v každé skupině rozeznáváme několik vzorů • pro zařazení ke vzoru je třeba znát zakončení v 1. pádě a ve 2. pádě j. č.

Skloňování podst. jm. rodu mužského • tvrdý životný: pán, 1. p. bez koncovky, 2. p. –a • tvrdý neživotný: hrad, 1. p. bez koncovky, 2. p. -u nebo -a • měkký životný: muž, 1. p. bez koncovky, 2. p. -e • měkký neživotný: stroj, 1. p. bez koncovky, 2. p. -e • tvrdý životný: předseda, 1. p. koncovka –a, 2. p. -y • měkký životný: soudce, 1. p. koncovka -e, 2. p. -e

Podst. jm. rodu mužského živ. a neživ. • neživotná podstatná jména rodu mužského mají 1. pád jednotného čísla vždy bez koncovky • životná podstatná jména rodu mužského mají 1. pád jednotného čísla buď bez koncovky, nebo s koncovkou -a či -e

Rod mužský bez koncovky • u podstatných jmen životných i neživotných bez koncovky, tzn. zakončených na souhlásku, rozlišujeme podle tvaru ve 2. pádu jednotného čísla dvojí skloňování • máme tedy pro ně 4 vzory

Rod mužský s koncovkou • u podstatných jmen životných s koncovkou (-a nebo -e), tzn. zakončených na samohlásku, rozlišujeme podle dané koncovky dvojí skloňování, a máme tedy pro ně 2 vzory • pro skloňování podstatných jmen rodu mužského tak používáme celkem 6 vzorů: pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce.

vání podstatných jmen rodu ženského • tvrdý vzor: žena, 1. p. koncovka –a, 2. p. -y • • • měkké vzory: růže, píseň, kost růže, 1. p. -e (-ě), 2. p. -e (-ě) píseň, 1. p. bez koncovky, 2. p. -e (-ě) kost, 1. p. bez koncovky, 2. p. -i podstatná jména rodu ženského mají 1. pád jednotného čísla jednak s koncovkou, jednak bez koncovky

Rod ženský s koncovkou • u podstatných jmen ženského rodu s koncovkou (-a nebo -e) rozlišujeme podle dané koncovky dvojí skloňování, a máme tedy pro ně 2 vzory: tvrdý (-a) a měkký (-e)

Rod ženský bez koncovky • u podstatných jmen ženského rodu bez koncovky rozlišujeme podle tvaru ve 2. pádu dvojí skloňování, a máme tedy pro ně 2 vzory • pro skloňování podstatných jmen rodu ženského tak používáme celkem 4 vzory: žena, růže, píseň, kost

Skloňování podstatných jmen rodu středního • tvrdý vzor: město, 1. p. koncovka-o, 2. p. -a • měkký vzor: moře, 1. p. koncovka -e (-ě), 2. p. e (-ě) • smíšený vzor: kuře, 1. p. koncovka -e (-ě), 2. p. -ete (ěte) • dlouhý vzor: stavení, 1. p. koncovka –í, 2. p. –í

Rod střední s koncovkou -o, -e, -í • podstatná jména rodu středního mají v 1. pádu jednotného čísla koncovku vždy (-o, -e nebo -í) • podle koncovky rozlišujeme skloňování • pro skloňování podstatných jmen rodu středního používáme celkem 4 vzory: město, moře, kuře, stavení

Podvzory • všechna podstatná jména nelze přiřadit ke vzorům • např. slovo ocet – má tvary jako hrad, avšak kromě 2. pádu • proto existují tzv. podvzory, např. les

Problémy při skloňování • někdy se slova skloňují podle dvou vzorů • např. plevel, kužel, tmel, … -u, -e – hrad i stroj • např. kámen, řemen, kořen, plamen – stroj a hrad - ve 2. , 3. a 6. p. j. č. a mn. č. • někdy existuje více variant koncovek – ech i –ích – (6. p. mn. č. )

Problémy při skloňování • kvůli lepší výslovnosti se vkládá e –u jmen vzoru žena a město – hra - her, clo – cel • pomnožná jména se řadí ke vzoru podle množného čísla – ústa – města • podstatná jména přejatá , která nemají zakončení blízké žádnému vzoru se neskloňují např. : - kupé rod, číslo a pád určujeme podle shody s ostatními slovními druhy – do toho obsazeného kupé

Skloňování podle vzorů přídavných jmen • podstatná jména typu hajný, průvodčí (M) bytná, průvodčí (F) vstupné, hovězí (N), popř. raněný, účetní mají skloňování jako vzory mladý, jarní • jedná se o adjektivní skloňování (přídavná jméno – adjektivum)

Adjektivní skloňování • některá taková slova mohou fungovat dle kontextu • jako jména podstatná – svítí zelená • nebo jako přídavná jména – zelená tráva

Zdroje • SOCHROVÁ, Marie. Školní pravidla českého pravopisu. 1. vyd. Praha: Fragment, 2012, 368 s. Pravidla a přehledy. ISBN 978 -80 -253 -1449 -4. • Pravidla českého pravopisu. Školní vydání včetně Dodatku. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1999, 383 s. ISBN 80 -716 -8679 -4. • SOCHROVÁ, Marie. SOCHROVÁ MARIE. Český jazyk v kostce. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 1996, 104 s. ISBN 80 -7200041 -1. • DVOŘÁKOVÁ, Zdeňka, Vlastimil STYBLÍK a Karla ONDRÁŠKOVÁ. Český jazyk pro 5. ročník základní školy. 2. vyd. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2001, 182 s. ISBN 80 -7235 -156 -7.