Digitln uebn materil Nzev projektu Inovace vzdlvn na

Digitální učební materiál Název projektu: Inovace vzdělávání na SPŠ a VOŠ Písek Číslo projektu: CZ. 1. 07/1. 5. 00/34. 0010 Škola: Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola, Písek, Karla Čapka 402 Předmět: CJL Ročník: Téma: Tematický okruh: Tvarosloví Jméno autora: Mgr. Hana Maříková Zájmena Datum tvorby: prosinec 2013 Kód materiálu: OPVK_1. 5_DUM_III/2_CJL_MA 036 Soubor: 09 VYSTUPY/VY_32_INOVACE_CJL_MA 036 Anotace: Opakování tvarosloví - morfologie, zopakování použití zájmen, jejich rozdělení a uvedení příkladů 3.

Zájmena - pronomina • ohebný slovní druh – skloňují se • jako 3. mezi slovními druhy • neoznačují osobu, zvíře, věc nebo vlastnost • ale zastupují příslušná podstatná a přídavná jména, popř. určitou nebo neurčitou osobu, věc nebo vlastnost • nebo na ně ukazují

Zájmena - pronomina • naznačují nebo na ně odkazují • vyjadřují vztah osoby mluvící k nim • až ze situace vyplývá, o kterou osobu, věc nebo vlastnost jde • užívá se jich „za jména“ - zájmena

Druhy zájmen podle významu • • osobní (+ zvratné zájmeno) přivlastňovací ukazovací tázací vztažná neurčitá záporná

Zájmena osobní • vyjadřují 1. , 2. nebo 3. osobu • pro 1. osobu užíváme zájmeno já, my – označujeme jím sami sebe (mluvčího) • pro 2. osobu zájmeno ty, vy – označujeme jím osoby, s nimiž mluvíme (s kterými mluví mluvčí) • pro 3. osobu zájmeno ona, ono, on, jeho, jemu, mu. . . - označujeme jím osoby nebo věci, o kterých mluvíme

Zvratné zájmeno • si, sobě, sebe… • vztahuje se k osobě nebo věci, která je v téže větě podmětem • bez rozdílu, zda jde o osobu první, druhou nebo třetí • vyjadřuje totožnost s původcem děje • př. - Anna si umyla vlasy, Anna se umyla • nemá tvar 1. pád • nevyjadřuje číslo ani jmenný rod např. : Poznejme sami sebe! – Poznej sám sebe! (Ale: Tebe jsem nepoznal. – Však mě poznáš. )

Zájmena přivlastňovací • přivlastňují osobě první, druhé nebo třetí nebo podmětu v kterékoliv osobě • 1. osobě přivlastňují zájmena můj, náš • 2. osobě zájmena tvůj, váš • 3. osobě zájmena jeho, její, jejich

Její – jarní (adjektivní skloňování) • jen jedné 3. osobě ženské (j. č. ) se přivlastňuje zvláštním přivlastňovacím zájmenem její, které se skloňuje jako přídavné jméno jarní např. : k jejímu bratrovi, k její sestře, k jejím bratrům

Jeho - nesklonné • 3. osobě r. mužského • 3. osobě r. středního se přivlastňuje neměnným tvarem jeho • např. : k jeho bratrovi, sestře, bratrům

Jejich - nesklonné • 3. osobě v množném čísle kteréhokoliv rodu se přivlastňuje neměnným tvarem jejich např: k jejich bratrovi, sestře, bratrům

Pozor • z jejích knih, tj. ze sestřiných knih ALE z jejich knih, tj. z knih sester

Zvratné přivlastň. zájmeno svůj • přivlastňuje kterékoliv osobě, je-li v téže větě podmětem • skloňuje se jako můj (zájmenné skloňování) např. : Mám rád svou matku. Máš rád svou matku, … Vidí(m) to ze svého úhlu pohledu.

Velké písmeno v dopisech • přivlastňovací význam mají také zájmena čí, něčí • POZOR! v dopisech se často píše osobní a přivlastňovací zájmeno 2. osoby, kterým se obracíme k čtenáři, s velkým písmenem (Ty, Vy, Tvůj, Váš), !velké písmeno u těchto zájmen můžeme napsat v dopisech vždy!

Přivlastňovací zájmeno náš – měkký vzor zájmenného skloňování • zájmena náš (váš) užijeme místo zvratného přivlastň. zájmena svůj , když podmět (my, vy) nezahrnuje všechny ty, jimž se něco přivlastňuje • zvratného přivlastňovacího zájmena neužijeme tam, kde by to vadilo srozumitelnosti např. : Slibujeme (my vojáci), že naši vlast (tzn. všech Čechů) ubráníme. Děkujeme vám za rychlé vyřízení naší žádosti (tj. že jste vyřídili naši žádost, jíž jsme podali my, nikoliv vy).

Zájmena ukazovací • ukazujeme jimi na určitou osobu, zvíře, věc nebo vlastnost • ten, tento, tenhle, tamten, onen, takový, týž, tentýž, sám • ten, (ta, to) – tvrdý vzor zájmenného skloňování • (dle tohoto vzoru skloňujeme zájmena kdo, onen, všichni a číslovky jeden)

Ukazovací zájmena ten, tento, onen • občas jen odkazují nebo upozorňují na něco, o čem byla nebo bude řeč • např. : Byl jednou jeden král a ten měl tři syny. Jsem toho názoru, že bys mohl mít úspěch. • tento význam má zájmeno ten rovněž u třetího stupně přídavných jmen – To je ten nejlepší vůz, který je v prodeji.

Citový význam zájmena ten • ukazovací zájmeno ten mívá také „citový význam“ • vyjadřuje se jím citové zaujetí mluvčího, především v hovorovém jazyce např. : Ta naše maminka je ale starostlivá. Ten kabát si nesvlékej! Ten je panečku opálený!

Ukazovací zájmeno takový • adjektivní skloňování jako vzor mladý • existuje i archaický tvar taký • ve spojení s podstatnými jmény ruka, noha, oko, ucho – s takovýma rukama, nohama, očima, ušima

Ukazovací zájmeno sám • 1. p. sám 2. p. samého 3. p. samému 4. p. samého, sama, sám (neživ. ) 6. p. o samém 7. p. samým

Ukazovací zájmeno sama • 1. p. sama 2. p. samé 3. p. samé 4. p. samou/samu 6. p. o samé 7. p. samou

Ukazovací zájmeno samo • 1. p. samo 2. p. samého 3. p. samému 4. p. samého/samo 6. p. o samém 7. p. samým

Zájmena tázací • tážeme se jimi po osobě, věci nebo vlastnosti, abychom jimi doplnili svou znalost něčeho • kdo, co, jaký, který, čí

Tázací zájmena kdo, co, čí • kdo – otázka na neznámou osobu skloňuje se jako ten jen v jedn. č. • co – otázka na neznámý objekt i zvíře Skloňuje se jako náš jen v j. č. • čí – otázka na vlastníka, původce skloňuje se jako jarní, • hovorové podoby – kdopak, copak, čípak, jakýpak

Tázací zájmena který, jaký • zájmenem který se ptáme zpravidla na určení jedné ze souhrnu osob, věcí např. : Kterým vlakem přijedeš? • zájmenem jaký se ptáme obecně na vlastnost někoho nebo něčeho např. : Jakým vlakem přijedeš? (osobním, rychlíkem, …) Jaký je tvůj přítel? Jaké bude dnes počasí?

Zájmena vztažná • vyjadřuje se jimi vztah vedlejší věty k některému členu řídící věty, obvykle k podstatnému jménu • jde o zájmeno jenž a zájmena kdo, co, který, jaký, čí

Vztažná zájmena který, jenž • • zájmena který a jenž mají stejný význam liší se jen slohově některé tvary zájmena jenž jsou knižní místo zájmena který a jenž se někdy užívá v hovorové řeči zájmena co (nesklonného a neshodného) Například: Poslal dopis, co večer napsal.

Zájmena určitá • všechny tyto druhy zájmen (osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací a vztažná) naznačují určitou osobu, zvíře, věc či vlastnost • jde tedy o zájmena určitá

Zájmena neurčitá • blíže jimi nenaznačujeme, o kom nebo o čem je řeč, popř. to naznačujeme jen obecně • někdo, něco, něčí, některý, nějaký; kdosi, cosi, čísi, kterýsi, jakýsi

Zájmena neurčitá • složena z tázacích zájmen a z různých předpon ně-, lec-, leda-, kde-, málo- aj. a částí -si, -koli(v), -jaký, čí aj. např. : někdo, kdekdo, kdosi; leckdo, ledaco, kdokoli, málokdo, kdekdo • v neurčitém významu občas užíváme i zájmen kdo, co, který, jaký např. : Jak si kdo ustele, tak si lehne. • k neurčitým zájmenům můžeme přiřadit i zájmena každý, všechen (všichni), týž a sám, samý

Zájmena neurčitá – příklady • někdo, něco, nějaký, některý, něčí, kdosi, cosi, jakýsi, kterýsi, čísi, jakýkoli(v), kterýkoli, číkoli, leda(s)kdo, ledaco, ledajaký, ledakterý, ledačí, leckterý, kdekdo, kdejaký, kdekterý, kdečí, málokdo, máloco, zřídkakdo, zřídkaco, sotvakdo, sotvaco, všeli(s)kdo, všeličí, všelico(s), všelijaký, bůhvíkdo, nevímco, všechen, všeliký, veškerý, každý,

Záporná zájmena • popíráme jimi existenci nějaké osoby, věci nebo vlastnosti • nikdo, nic, nijaký, ničí a žádný • tvoří se připojením předpony ni- k zájmenům tázacím kdo, co, jaký, čí

Zájmena rodová • vyjadřují různými tvary pády a zpravidla dvojí číslo • kdo, co, každý mají tvary i význam jen jedn. čísla a zájmeno zvratné (sebe…) má pro jednotné i množné číslo tvary stejné • část zájmen označuje různými tvary i trojí rod a u rodu mužského i životnost nebo neživotnost (ten, ta, to, ti, ty; můj, má atd. ; který, která aj. ) • tato zájmena se nazývají rodová

Skloňování rodových zájmen • jednak mají skloňování shodné s e skloňováním přídavných jmen (např. který, týž, sám, její, čí) • jednak mají své skloňování odchylné – tzv. „skloňování zájmenné“ dělí na „tvrdé“ /vzor ten-toho/ + „měkké“ /vzor náš-našeho/

Zájmena bezrodá • jiná zájmena mají pro všechny tři rody tvar stejný • nazývají se bezrodá (jedná se o zájmena 1. a 2. osoby já, ty, my, vy a zvratné zájmeno se) • zájmena kdo, co také nerozlišují rod, ale jen zda jde o osobu či věc • Bezrodá zájmena mají své zvláštní skloňování.

Zdroje • SOCHROVÁ, Marie. Školní pravidla českého pravopisu. 1. vyd. Praha: Fragment, 2012, 368 s. Pravidla a přehledy. ISBN 978 -80 -253 -1449 -4. • Pravidla českého pravopisu. Školní vydání včetně Dodatku. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1999, 383 s. ISBN 80 -716 -8679 -4. • SOCHROVÁ, Marie. SOCHROVÁ MARIE. Český jazyk v kostce. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 1996, 104 s. ISBN 80 -7200041 -1. • DVOŘÁKOVÁ, Zdeňka, Vlastimil STYBLÍK a Karla ONDRÁŠKOVÁ. Český jazyk pro 5. ročník základní školy. 2. vyd. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2001, 182 s. ISBN 80 -7235 -156 -7.