Digitln uebn materil Nzev projektu Inovace vzdlvn na

Digitální učební materiál Název projektu: Inovace vzdělávání na SPŠ a VOŠ Písek Číslo projektu: CZ. 1. 07/1. 5. 00/34. 0010 Škola: Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola, Písek, Karla Čapka 402 Předmět: CJL Ročník: Téma: Tematický okruh: Pravopis Jméno autora: Mgr. Hana Maříková Datum tvorby: prosinec 2013 Přídavná jména Kód materiálu: OPVK_1. 5_DUM_III/2_CJL_MA 035 Soubor: 09 VYSTUPY/VY_32_INOVACE_CJL_MA 035 Anotace: Opakování tvarosloví - morfologie, zopakování základních typů a mluvnických kategorií u přídavných jmen 3.

Přídavná jména - adjektiva • • • přídavné jméno - adjektivum ohebný slovní druh skloňují se jako 2. v pořadí slovních druhů označují vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen vyjadřují vlastnosti osob, zvířat a věcí označených podstatnými jmény nebo je blíže určují

Přídavná jména jakostní • jakostní (kvalifikační a kvalitativní) vyjadřují vlastnost jako kvalitu, kterou něco • popisují - mrtvý, studený, horký • hodnotí - dobrý, špatný

Přídavná jména vztahová • vztahová (relační) – vyjadřují vlastnost jako - vztah k jevu (cukr – cukrový) - vztah k ději (balit – balicí) - vztah ke stavu (spánek – spící) - vztah k okolnosti (zítra – zítřejší)

Přídavná jména • ve větě mají nejčastěji funkci přívlastku shodného(PKS) nebo doplňku (D) • přídavná jména se zpravidla shodují s rodem podstatného jména, které rozvíjí • shodují se s podstatným jménem v rodě (životnosti), čísle a pádě • ptáme se na ně: jaký? který? čí? • určujeme u nich pád, číslo, rod, životnost (druh a vzor)

Přídavná jména tvrdá, měkká a přivlastňovací • vzory jsou rozděleny na vzory pro přídavná jména tvrdá, měkká a přivlastňovací • správný vzor poznáme dle 1. pádu jednotného čísla ve všech rodech přídavných jmen

Důležité pro výběr koncovky • pro výběr správné koncovky je důležité správně určit číslo a pád přídavného jména

Vzory přídavných jmen • vzory jsou slova, podle kterých se stejně nebo podobně skloňuje skupina přídavných jmen • vzory přídavných jmen slouží jako pomůcka pro určení správné koncovky

Vzory přídavných jmen • pro tvrdá přídavná jména: mladý ten, ta, to - mladý, mladá, mladé • pro měkká přídavná jména: jarní ten, ta, to - jarní, (jarní, jarní) • pro přivlastňovací přídavná jména: otcův, matčin čí? otcův, otcova, otcovo, matčin, matčina, matčino

Tvrdé přídavné jméno • jestliže se koncovka (-ý, -á, -é) liší, jedná se o tvrdé přídavné jméno (kdo, co? 1 p. ) ten skvělý (student) ta skvělá (studentka) to skvělé (auto) • skloňujeme je podle vzoru mladý

Změny souhlásek • v 1. a 5. pádě mn. č. r. mužského životného u vzoru mladý se mění některé souhlásky před koncovkou – í: • h v z – ubohý člověk – ubozí lidé • ch v š – hluchý – hluší lidé • k v c – hezký – hezcí • r v ř – bystrý - bystří

Změny zakončení • v 1. a 5. pádě mn. č. r. mužského životného u vzoru mladý se mění některá zakončení • ský – ští – brněnský hráč – brněnští hráči krkonošský – krkonošští brandýský – brandýští (pozn. - je-li poslední souhláskou základového slova s, c, zjednodušuje se: -s-ský v –ský) • cký – čtí – olomoucký – olomoučtí • čký – čcí – maličký - maličcí

Jmenné tvary • u některých tvrdých přídavných jmen můžeme tvořit i krátké (jmenné) tvary - hladový - hladov šťastný - šťasten • užívají se však jen v 1. pádě a výjimečně ve 4. pádě

Jmenné tvary • do dnešní ČJ se jich dochovalo málo – zdráv, laskav, dlužen, jist, zvědav, … • jde o tzv. jmenné skloňování • rád, ráda, rádo – má jen jmenné tvary • jmenné tvary přídavných jmen často přecházejí k příslovcím – smutno, veselo, nutno, možno • jsou součástí pasivního tvaru slovesného ze slovesných základů – (trpný rod) je objednán, - a, - o, je nuceni

Měkké přídavné jméno • jestliže se koncovka neliší, je stejná (-í), jedná se o měkké přídavné jméno (kdo, co? 1. p. ) ten cizí (student) ta cizí (studentka) to cizí (auto) • skloňujeme je podle vzoru jarní

Poznámka • ve spojení s duálovými tvary podstatných jmen – zdravýma rukama, kočičíma očičkama • ale se zdravými návyky, kočičími tlapkami, kočičími mláďaty • nesklonná přídavná jména – lila (odstín), prima, super (člověk)

Přivlastňovací přídavné jméno • vyjadřuje-li přídavné jméno, komu patří následující podstatné jméno, (čí je), jedná se o přivlastňovací přídavné jméno • tvoří se od jmen osob (někdy i zvířat) • skloňujeme je podle vzorů: otcův, matčin

1. p. přivlastňovacích příd. jm. • (čí? ) otcovi, matčini (sourozenci, bratranci, rodiče, koně) • (čí? ) otcovy, matčiny (karty, sestřenice, děti) • přivlastňovací přídavná jména mají v 1. p. č. j. koncovky: -ův, -ova, -ovo -in, -ina, -ino

• • Přídavná jména přivlastňovací od vlastních jmen přídavná jména vytvořená od jmen vlastních píšeme s velkým začátečním písmenem – Krokovy dcery Libuše – Libušin soud Čapek – Čapkovy povídky

Poznámka • ve spojení s duálovými tvary podstatných jmen – s otcovýma, matčinýma očima ale matčini rodiče, matčiny sestry • nesklonná přivlastňovací př. jm. – Novákovic, k Novákovic (rodině) - hovorově • ale Novákovi (manželé) na nás počkali – 1. p. ; navštívíme (manžele) Novákovy – 4. p.

Přídavná jména od sloves • některá přídavná jména jsou utvořena ze sloves (běžet - běžící) • čistit – čisticí (prostředek k čištění) čistící (ten, který něco čistí) • měřit – měřicí technika (prostředky k měření) měřící – ten, kdo měří • balit – balicí papír (prostředek k balení) balící – ten, kdo balí

Z přídavných jmen tvoříme: • příslovce (chytrý - chytře) • nebo podstatná jména (barevný - barevnost)

Zpodstatnělá přídavná jména • některá přídavná jména jsou zpodstatnělá • ve větě mají funkci podstatných jmen • např. hajný, průvodčí, stříbrný, bytná, vstupné, hovězí

ňování přídavných jmen • přídavná jména můžeme stupňovat ve třech stupních: • pozitiv - základní 1. stupeň (Jana je vysoká. ) • komparativ - 2. stupeň - porovnává dva subjekty (Jana je vyšší než Monika. ) - je tvořen z 1. stupně pomocí přípon • superlativ - 3. stupeň - vymezuje jeden subjekt z celku (Jana je nejvyšší ze třídy. ) – je tvořen z tvaru 2. stupně + předpony nej-

Pravidelné a nepravidelné stupňování • většina přídavných jmen se stupňuje pravidelně • některá (zpravidla ta nejběžněji užívaná) se stupňují nepravidelně dobrý - lepší – nejlepší, špatný (zlý) – horší – nejhorší, malý – menší – nejmenší, … • 2. a 3. stupeň se skloňuje podle vzoru jarní

Zdroje • SOCHROVÁ, Marie. Školní pravidla českého pravopisu. 1. vyd. Praha: Fragment, 2012, 368 s. Pravidla a přehledy. ISBN 978 -80 -253 -1449 -4. • Pravidla českého pravopisu. Školní vydání včetně Dodatku. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1999, 383 s. ISBN 80 -716 -8679 -4. • SOCHROVÁ, Marie. SOCHROVÁ MARIE. Český jazyk v kostce. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 1996, 104 s. ISBN 80 -7200041 -1. • DVOŘÁKOVÁ, Zdeňka, Vlastimil STYBLÍK a Karla ONDRÁŠKOVÁ. Český jazyk pro 5. ročník základní školy. 2. vyd. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2001, 182 s. ISBN 80 -7235 -156 -7.