Civiln proces JUDr Ing Ji Klavk jiri klavikvsem

Civilní proces JUDr. Ing. Jiří Klavík jiri. klavik@vsem. cz

Civilní proces 1. Organizace a struktura soudnictví

Dělba moci ve státě • Montesquieu: O duchu zákonů (1748) požadoval dělbu moci záruku svobody • rozlišoval tři moci ve státě: – moc zákonodárnou – dvoukomorový parlament, – moc výkonnou – panovník, – moc soudní – soudci voleni lidem na určitou dobu stanovenou zákonem

Dělba moci - pokračování • Koncepce dělby moci byla poprvé použita v Ústavě USA (1781). • V moderním státě existuje složitější dělba moci: – horizontální členění – v ČR moc zákonodárná (Poslanecká sněmovna, Senát), výkonná (prezident republiky, vláda, státní zastupitelství), soudní (Ústavní soud, obecné soudy) a další (ČNB, NKÚ, Veřejný ochránce práv), – vertikální členění – v ČR decentralizace (samospráva územní, profesní) a orgány EU (část kompetencí ČR přenesena na orgány EU)

Nezávislost a nestrannost soudů • V souvislosti se soudní mocí se uplatňuje: – zásada nezávislosti – důsledek a projev teorie dělby moci (soudní moc je nezávislá na jakékoliv další moci). – zásada nestrannosti – případ může být rozhodován soudcem, který není zúčastněn na věci (vyloučení soudce z řízení - ze zákona nebo na návrh účastníka řízení, a to z důvodů možné podjatosti).

Pojem soudnictví • V moderním státě je soudnictví funkcí státu (stát na sebe přebírá funkce ochrany a vylučuje, aby tuto roli plnil někdo jiný nebo dokonce strana sporu). • Platí, že nikdo nemůže být sobě soudcem. Zákon připouští výjimky z uvedené zásady: – svépomoc – jde donucení vlastními silami, pokud zásah do práva trvá nebo bezprostředně hrozí, a to při zachování přiměřenosti (nutná obrana, krajní nouze), – rozhodčí řízení – v majetkových věcech se soukromé osoby mohou písemně dohodnout, že jejich spor bude rozhodovat rozhodčí soud nebo rozhodce.

Druhy soudnictví v ČR • Soudní pravomoc tvoří: – civilněprávní (občanskoprávní) – rozhodování sporů o právo mezi právními subjekty, – trestněprávní – rozhodování o vině a o trestu za trestné činy, – správněprávní – přezkoumání rozhodnutí vydaných správními orgány ve správním řízení, – ústavněprávní – rozhodování o ústavnosti zákonů a jiných právních předpisů, popř. individuálních právních aktů na základě ústavní stížnosti.

Organizační struktura soudů v ČR • Ústava ČR člení soudní moc: – Ústavní soud, – soudy („obecné“ soudy). • Soustava „obecných“ soudů: – Nejvyšší soud (vrcholným soudním orgánem s výjimkou záležitostí, o nichž rozhoduje Ústavní soud nebo Nejvyšší správní soud), – Nejvyšší správní soud (tzv. správní soudnictví), – vrchní soudy (v Praze a v Olomouci), – krajské soudy, – okresní soudy.

Civilní proces 2. Základní principy civilního soudnictví

Ústavní základy soudnictví • Čl. 90 Ústavy ČR: – soudy poskytují zákonem stanoveným způsobem ochranu právům (zejména v občanském soudním řízení = civilním řízení), – rozhodují o vině a trestu za trestné činy (v trestním řízení). • Čl. 95 Ústavy ČR: – soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu.

Mezinárodní základy soudnictví • Zvláštní význam po soudnictví mají mezinárodní smlouvy o lidských právech, zejména Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950 ve znění pozdějších protokolů (tzv. Evropská úmluva). • Evropská úmluva vedle garantovaných lidských práv vytváří Evropský soud pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen „Soud“). • Rozhodnutí Soudu nelze považovat za precedentně závazná. Je však nutné přihlížet k judikatuře Soudu (jinak hrozí, že bude proti ČR podána stížnost k Soudu). • Vedle toho je nutné přihlížet také k dalším závazkům, které vyplývají pro ČR z mezinárodního práva.

Právo na spravedlivý proces • Právo na spravedlivý proces – zajišťuje oběma stranám stejné šance (tzv. rovnost zbraní), – vyjadřuje rovnost účastníků soudního řízení jako výraz obecné ústavní zásady rovnosti před zákonem (čl. 1 Listiny základních práv a svobod). • Právo na spravedlivý proces se realizuje v řízení před nezávislým a nestranným soudem zřízeným na základě zákona.

Princip zákonného soudce • Čl. 38 Listiny základních práv a svobod: – právo na zákonného soudce, – příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. • Zákon stanoví pravomoc a příslušnost soudů • U každého soudu je předem stanoven pořádek práce, podle kterého jsou jednotlivé případy přidělovány soudcům. • V o. s. ř. rozhoduje buď jediný soudce (samosoudce), nebo sbor soudců (senát). U soudu I. stupně zpravidla rozhoduje samosoudce. O odvolání rozhodují tříčlenné senáty.

Princip rovnosti účastníků • Princip rovnosti účastníků řízení znamená rovné postavení obou stran při aplikaci právních norem soudem. • Zákon v soudním řízení vyrovnává faktickou nerovnost stran uplatněním tzv. podpůrných práv (ustanovení opatrovníka, bezplatného zástupce, tlumočníka, osvobození od soudních poplatků apod.

Princip veřejnosti, ústnosti a přímosti • Princip veřejnosti – možnost přítomnosti neurčitého počtu osob v místnosti, kde soudní jednání probíhá. • Princip ústnosti – soud je povinen přihlédnout k ústním projevům stran. • Princip přímosti – soud musí použít především takové důkazní prostředky, které umožňují co nejbezpečnější poznání všech sporných skutečností.

Dispoziční zásada • Zásada dispoziční – možnost procesní stran disponovat řízením a disponovat předmětem řízení. O tom, zda dojde k soudnímu řízení a co bude jeho předmětem, rozhodují sporné strany. • Opakem zásady dispoziční je princip oficiality, kdy z důvodu zájmu veřejnosti může soud zahájit řízení a vymezit předmět řízení i bez návrhu účastníka řízení (i proti jeho vůli).

Princip materiální a formální pravdy • Princip materiální pravdy – vyjadřuje vysokou hodnotu pravdivosti a spravedlnosti při zjišťování skutkového stavu. • Princip formální pravdy – uplatňuje se v zákonem stanovených případech (např. neunese -li účastní řízení důkazní břemeno k prokázání svého tvrzení).

Princip projednávací • Princip projednávací – procesní strany nesou výlučnou odpovědnost za shromáždění skutkového materiálu (v řízení sporném). • Soud je oprávněn založit své rozhodnutí pouze na skutečnostech, které předložily procesní strany. • Opakem je princip vyšetřovací – soud je povinen z úřední povinnosti zjistit skutkový stav nezávisle na procesních stranách (v řízení nesporném).

Prameny civilního řízení • Základním pramenem civilního řízení je zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. • Mezi další prameny civilního řízení patří: – zákon č. 216/1994 Sb. , o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, – zákon č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, – zákon č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Civilní proces 3. Druhy civilního procesu

Pravomoc soudů • Pravomoc soudů – souhrn oprávnění a povinností, které zákon přiznává soudům k výkonu jejich činnosti. • Do soudní pravomoci náleží výkon soudnictví zejména ve věcech občanskoprávních (civilních) a trestních.

Občanskoprávní pravomoc soudů • V občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují věci, které vyplývají: – z občanskoprávních vztahů, – z pracovních vztahů, – z rodinných vztahů, – z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. • Jiné věci soudy v občanském soudním řízení projednávají, jen stanoví-li to zákon.

Sporné a nesporné řízení • Civilní proces se rozlišuje: – řízení sporné, – řízení nesporné. • Sporné řízení – v jeho rámci dochází ke sporu o právo mezi procesními stranami, které mají roli vzájemných odpůrců, protože mají protikladný zájem na výsledku sporu (v první až čtvrté hlavě části třetí o. s. ř. ). • Nesporné řízení – dochází k úpravě právních poměrů jednoho nebo více účastníků, kteří nemají postavení vzájemných odpůrců (v páté hlavě části třetí o. s. ř. ).

Druhy nesporných řízení • Při nesporném řízení nejde o řešení sporu, ale o úpravu poměrů účastníků soudem. • V nesporném řízení se uplatňují zásady: oficiality a vyšetřovací. Je zde vyloučena možnost uzavřít soudní smír. • Mezi nesporná řízení patří např. – řízení o dědictví, – řízení ve věcech péče o nezletilé, – řízení o osvojení, – řízení opatrovnické, – řízení o prohlášení za mrtvého, – řízení ve věcech obchodního rejstříku, – řízení o soudní prodej zástavy.

Nalézací a vykonávací řízení • Civilní řízení se též člení: – nalézací řízení, – vykonávací řízení. • Nalézací řízení – soud projednává a rozhoduje – spory (ve sporném řízení), – jiné právní věci (v nesporném řízení). • Vykonávací řízení – nucená realizace práva, pokud ve stanovené lhůtě nedošlo k dobrovolnému splnění rozhodnutí, které bylo učiněno v nalézacím nebo jiném řízení (viz exekuční tituly).

Insolvenční řízení • Insolvenční řízení představuje zvláštní civilní řízení. • Jde o řešení majetkových vztahů dlužníka, který je v úpadku, vůči jeho věřitelům. • Úpadek má dvě formy: – platební neschopnost – dlužník má více věřitelů, má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po splatnosti a tyto závazky není schopen splnit, – předlužení (pouze u podnikatelů) – dlužník má více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. • Formy insolvenčního řízení: – konkurs, – reorganizace, – oddlužení.

Rozhodčí řízení • Alternativní řešení sporů soukromoprávní povahy mimo sféru státních soudů. • Rozhodčí řízení je prováděno před zvláštními subjekty: – rozhodci, – stálé rozhodčí soudy. • Předpoklady rozhodčího řízení: – uzavření rozhodčí smlouvy (písemně), – soukromoprávní věci majetkové povahy. • Rozhodcem může být občan ČR (popř. i cizinec), který je zletilý a způsobilý k právním úkonům. • Rozhodnutí rozhodčího orgánu (rozhodčí nález) patří mezi tzv. exekuční tituly (viz dále).

Civilní proces 4. Základní pojmy a instituty civilního procesu

Subjekty civilního řízení • Subjekty civilního řízení: – soud, – účastníci (fyzické osoby, právnické osoby nebo stát), – státní zastupitelství (§ 35 o. s. ř. ), – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (§ 35 a o. s. ř. ), – osoby zúčastněné na řízení (svědci, znalci, tlumočníci, zapisovatelé).

Účastníci sporného a nesporného řízení • Účastníci řízení (procesní strany) patří mezi subjekty civilního řízení. • V řízení si jsou rovni. Mají řadu práv a povinností, které realizují především prostřednictvím procesních úkonů (žaloba, změna žaloby, zpětvzetí žaloby, uzavření smíru, uznání nároku, podání odvolání). • Účastníci sporného řízení: žalobce a žalovaný (§ 90 o. s. ř. ). • Účastníci nesporného řízení: – navrhovatel a ti, o jejichž právech a povinnostech má být v řízení jednáno (§ 94 odst. 1 o. s. ř. ), – Navrhovatel a ti, které zákon za účastníky označuje (§ 94 odst. 2 o. s. ř. ).

Osoby zúčastněné na řízení • Osoby zúčastněné na řízení nemohou prostřednictvím procesních úkonů nemohou ovlivňovat průběh řízení. • Mezi osoby zúčastněné na řízení patří svědci, znalci, tlumočníci a zapisovatelé, pokud se účastní určité části soudního řízení. • V průběhu řízení plní pouze zákonem stanovené povinnosti. • Zákon jim však přiznává i určitá práva (svědek má právo na svědečné, znalec má právo na znalečné, tlumočník má právo na tlumočné.

Žaloba • Podání žaloby – jeden ze způsobů zahájení soudního řízení. • Jde o procení úkon žalobce, který žalobou uplatňuje u soudu ochranu svého subjektivního práva. • Žalobou lze zahájit pouze sporné řízení. Podání, kterým se zahajuje nesporné řízení, se označuje jako „návrh“.

Druhy žalob • V § 80 o. s. ř. jsou uvedeny příkladmo nároky žalobce: – o osobním stavu (žaloby statusové) – směřují k autoritativní úpravě osobního stavu občana (např. žaloba o rozvod), – o splnění povinnosti (žaloby na plnění) – někdo má něco dát, něco konat, něčeho se zdržet, něco strpět, přičemž povinnost může vyplývat zejména ze smlouvy, z porušení povinnosti (z odpovědnosti), z rozhodnutí jiného orgánu nebo ze zákona (např. žaloba o zaplacení), – o určení, zda tu právní vztah nebo právo je, či není (žaloby určovací) za podmínky, že je na takovém výroku naléhavý právní zájem (např. žaloba o určení vlastnického práva k věci). • Existují další žaloby (např. vlastnické žaloby).

Náležitosti žaloby • Náležitosti žaloby: – označení soudu, kterému je žaloba adresována, – označení účastníků řízení – jméno, příjmení a bydliště, rodné číslo, popř. datum narození (u fyzických osob, u podnikajících fyzických osob též identifikační číslo a místo podnikání) název, identifikační číslo a sídlo (u právnických osob) a organizační složku státu (je-li účastníkem stát), – označení věci, které se žaloba týká, – vylíčení rozhodujících skutečností, – označení důkazů, kterých se žalobce dovolává, – označení toho, čeho se žalobce domáhá (tzv. petit), – podpis žalobce a datum vyhotovení žaloby.

Podání žaloby • Žalobu lze podat písemně (buď do podatelny soudu nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. • Žalobu je nutné soudu doručit v tolika vyhotoveních, aby jeden výtisk byl založen v soudním spisu a ostatní soud doručil každému účastníku řízení. • Vedle toho lze žalobu podat v elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě, telegraficky nebo telefaxem. • Není-li podání učiněno písemně, je nutné do tří dnů doplnit písemným podáním. • Je-li podání žaloby učiněno v elektronické podobě opatřené zaručeným elektronickým popisem, nevyžaduje se doplnění podání předložením písemného vyhotovení.

Dokazování • Dokazování – hlavní činnost soudu v nalézacím řízení. • Zákon stanoví dvě základní povinnosti účastníkům řízení: – povinnost tvrzení – povinnost pravdivě a úplně vylíčit všechny potřebné skutečnosti, – povinnost důkazní – na podporu svých tvrzení označit důkazy • Sporné řízení – ovládáno zásadou projednávací, proto mají uvedené povinnosti a jsou zcela odpovědni za zjištění skutkového stavu. • Nesporné řízení – ovládáno zásadou vyšetřovací. Účastníci nejsou zbaveni uvedených povinností, ale soud je povinen provést i jiné důkazy. Účastníci tak nenesou odpovědnost za zjištění skutkového stavu.

Důkazní prostředky • Jako důkazní prostředky lze použít všechny prostředky, kterými lze zjistit skutkový stav věci. • Ust. § 125 o. s. ř. stanoví pouze příkladmý výčet: – – – výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, právnických a fyzických osob, notářské nebo exekutorské zápisy, ohledání, výslech svědků. • Lze použít i jiné důkazní prostředky (např. fotografie, audiozáznamy, videozáznamy).

Zásada volného hodnocení důkazů • Ust. 132 o. s. ř. : důkazy hodnotí soud podle své úvazy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. • Zákon neukládá soudci jako důkazní sílu má přiznat jednotlivým důkazům. • Při hodnocení důkazů musí soudce postupovat spravedlivě (soudci slibují, že budou rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě).

Rozhodnutí soudu • Rozhodnutí soudu: – ve věci samé (meritorní) – soud rozhoduje rozsudkem s výjimkou věcí, které stanoví zákon a ve kterých rozhoduje usnesením, – procesní povahy (nemeritorní) – soud rozhoduje usnesením. • Další členění rozhodnutí soudu: – konstitutivní – zakládají, mění nebo ruší právní vztah, – deklaratorní – autoritativně stanovují existenci právního vztahu.

Formy rozhodnutí soudu • Zákon rozlišuje tři formy rozhodnutí soudu: – rozsudek – soud rozhoduje o věci samé s výjimkou případů, kdy o věci samé soud rozhoduje usnesením, – usnesení – ve všech případech, kdy podle zákona nemá být rozhodováno jinými formami, – platební rozkaz, směnečný (šekový) platební rozkaz, elektronický platební rozkaz, evropský platební rozkaz – ve věci samé ve zkráceném řízení.

Právní moc a vykonatelnost • Právní moc rozhodnutí – nezměnitelnost – rozsudek byl doručen a nelze jej napadnout řádným opravným prostředkem (odvoláním), – závaznost – rozsudek brání tomu, aby se o věci mohlo znovu jednat a rozhodnout (res iudicata). • Vykonatelnost rozhodnutí – účastníka lze donutit ke splnění povinností, které jsou v rozsudku stanoveny, a to i proti jeho vůli.

Náklady řízení • Ust. § 137 o. s. ř. vymezuje náklady řízení: – hotové výdaje účastníků řízení, – soudní poplatek, – ušlý výdělek, – náklady důkazů, – odměna notáře, – znalečné a tlumočné, – odměna za zastoupení advokátem. • V průběhu soudního řízení si každý účastník hradí svoje náklady řízení (zásada zájmová).

Náhrada nákladů řízení • O náhradě nákladů řízení soud rozhoduje v rozhodnutí, kterým řízení končí. • V řízení sporném – účastník, který měl ve věci plný úspěch, má vůči protistraně nárok na náhradu nákladů řízení (zásada úspěšnosti). • V řízení nesporném – účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku (zásada zájmová).

Civilní proces 5. Sporné nalézací řízení v prvním stupni

Příslušnost soudu • Příslušnost – vymezení okruhu působnosti mezi soudy navzájem. • Zákon rozlišuje trojí příslušnost: – věcná – určuje druh soudů (okresní, krajský apod. ), který má rozhodnout v I. stupni, – funkční – určuje působnost mezi soudy různého druhu při pojednávání věci po sobě, – místní – určuje působnost mezi jednotlivými soudy stejného druhu (který věcně příslušný soud má věc rozhodnout).

Podmínky řízení • Předpoklady, za který může soud rozhodnout ve věci samé. Zákon rozlišuje čtyři základní podmínky řízení: – podmínky na straně soudu – pravomoc a příslušnost soudu, – podmínky na straně účastníků řízení – způsobilost být účastníkem řízení, procesní způsobilost, plná moc pro zástupce, – věcné podmínky – žaloba ve sporném řízení (návrh na zahájení řízení, popř. usnesení soudu o zahájení řízení v nesporném řízení), zaplacení soudního poplatku, – negativní podmínky – překážka zahájeného řízení (litispendence) a překážka věci pravomocně rozhodnuté (res iudicatae).

Dispozice se žalobou • Změna žaloby – žalobce může v průběhu řízení měnit žalobu pouze se souhlasem soudu (změna = žalobce požaduje více, jiné plnění, na základě jinak vylíčeného skutkového stavu apod. ). • Zpětvzetí žaloby – žalobce může vzít žalobu zpět kdykoliv v průběhu řízení. Soud pak řízení zastaví. • Vzájemná žaloba – žalovaný uplatňuje svůj nárok vůči žalobci v řízení o nároku žalobce vůči žalovanému. • Dohoda o smíru – viz smír.

Předběžné opatření • Předběžné opatření – zajišťuje ohrožené nebo porušené práv (placení výživného v nezbytné míře, poskytnutí alespoň části pracovní odměny apod. ). • Soud předběžné opatření nařídí na návrh (návrh není třeba pro řízení, které lze zahájit i bez návrhu). • S podáním návrhu je nutné zaplatit tzv. jistotu 10. 000 Kč (v obchodních vztazích 50. 000 Kč) k zajištění náhrady škody. • O návrhu je soud povinen rozhodnout bezodkladně, nejpozději do 7 dnů od jeho podání (při nebezpečí z prodlení ihned). • Usnesení o předběžném opatření je vykonatelné vyhlášením nebo doručením usnesení.

Příprava jednání • Po zahájení řízení soud postupuje bez dalších návrhů tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta. • V rámci přípravy jednání předseda senátu zkoumá splnění procesních podmínek a dbá o odstranění odstranitelných nedostatků. • Zpravidla soud – vyzve žalovaného, aby se písemně vyjádřil, – pokusí se o smírné vyřešení věci, – zajistí, aby bylo možné při prvním jednání provést účastníky navržené důkazy.

Přípravné jednání • Ust. § 114 c o. s. ř. : není-li možné o věci samé rozhodnout bez nařízení jednání nebo nemůže-li být jednání připraveno výše uvedeným způsobem, soud nařídí a provede přípravné jednání: – soud vyzve účastníky, aby do protokolu doplnili svá potřebná tvrzení o skutkovém stavu a návrhy na provedení důkazů, – účastníci mají uvedené povinnosti splnit do skončení přípravného jednání (z důležitých důvodů jim soud poskytne na žádost lhůtu nejvýše 30 dnů), – ke skutečnostem uvedeným a k důkazům označeným po skončení přípravného jednání (resp. po uplynutí 30 dnů) soud přihlédne pouze v zákoně stanovených případech, – uvedený postup se neuplatní v řízení nesporném.

Smír • Smír může být uzavřen: – před zahájením soudního řízení – 67 a násl. o. s. ř. – v průběhu soudního řízení (soud má povinnost pokusit se o smír mezi účastníky) - § 99 o. s. ř. • Podmínkou uzavření smíru: připouští-li to povaha věci (smír nelze uzavřít např. v nesporném řízení). • Pokud soud smír schválí, má schválený smír účinky pravomocného rozsudku. Na základě usnesení, kterým byl schválen smír, lze vést výkon rozhodnutí.

Řízení s jednáním a bez jednání • V řízení sporném: – řízení s jednáním – je pravidlem, – řízení bez jednání – výjimečně v případech zkráceného řízení (viz dále) nebo pokud lze ve věci rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se vzdali práva na účasti na projednání věci (§ 115 a o. s. ř. ). • V řízení nesporném: – řízení s jednáním – se nařídí, vyžaduje-li to projednávaná věc (není-li možné rozhodnout na základě listinných důkazů, které účastníci předložili nebo které si soud opatřil vlastní činností), – řízení bez jednání – je pravidlem.

Jednání • Předvolání k jednání musí být účastníkům doručeno nejméně 10 dnů předem. • Jednání by mělo být připravené tak, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání (§ 114 a odst. 1 o. s. ř. ). • Z důležitých důvodů, které musí být účastníkům sděleny, může být jednání odročeno. • Obecně je jednání veřejné. • Veřejnost může být vyloučena z důvodu např. ohrožení tajnosti utajovaných informací, z důležitého zájmu účastníků nebo z důvodu mravnosti.

Průběh ústního jednání • Průběh ústního jednání: – po zahájení jednání soud (předseda senátu) vyzve žalobce, aby přednesl žalobu. Následně vyzve žalovaného, aby se vyjádřil ve věci, – soud provede dokazování, – po skončení dokazování soud vyzve účastníky k tzv. závěrečným návrhům, kdy se nejprve žalobce a následně žalovaný vyjádří k provedenému soudnímu řízení (ke skutkovému stavu a k právnímu posouzení věci) a navrhnou, jak má soud ve věci rozhodnout (včetně náhrady nákladů řízení), – soud učiní rozhodnutí ve věci.

Zkrácená řízení • Zkrácené řízení může mít formu rozkazního řízení: – domáhá-li se žalobce žalobou zaplacení peněžité částky, soud může vydat platební rozkaz, – podá-li žalobce návrh na elektronickém formuláři podepsaném zaručeným elektronickým podpisem a nepřevyšuje-li peněžité plnění 1 mil. Kč, soud může vydat elektronický platební rozkaz, • Zkrácené řízení může mít také formu směnečného (šekového) řízení: – předloží-li žalobce k žalobě prvopis směnky (šeku), vydá soud směnečný (šekový) platební rozkaz.

Rozhodnutí soudu v I. stupni • Ve věci samé soud v I. stupni rozhoduje zpravidla rozsudkem (vyhlášen vždy veřejně). • Místo rozsudku může soud ve věci vydat: – rozsudek pro uznání – uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok v žalobě nebo nevyjádří-li se žalovaný ve stanovené lhůtě k žalobě, – rozsudek pro zmeškání (kontumační rozsudek) – nedostaví-li se žalovaný bez důvodné a včasné omluvy k prvnímu jednání, které bylo ve věci nařízeno, – usnesení – stanoví-li tak zákon (např. schválení smíru), – platební rozkaz, elektronický platební rozkaz, směnečný (šekový) platební rozkaz – ve zkráceném řízení.

Druhy rozsudků • Podle charakteru soudního řízení: – rozsudek o osobním stavu, – rozsudek na plnění, – rozsudek určovací. • Podle právních účinků: – rozsudek konstitutivní, – rozsudek deklaratorní. • Podle obsahu rozsudku: – rozsudek konečný, – rozsudek mezitimní, – rozsudek částečný.

Písemné vyhotovení rozsudku • Písemné vyhotovení rozsudku: – preambule „Jménem republiky“, – záhlaví – označen soud (jména soudců), účastníci řízení a projednávaná věc, – výrok – stručná, jasná a určitá formulace řešení věci, včetně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, – odůvodnění – po stránce skutkové i právní, – poučení – o možnosti odvolání a výkonu rozhodnutí, – závěr – podpis předsedy senátu, datum, kulaté razítko soudu se státním znakem. • Písemné vyhotovení rozsudku musí být doručeno účastníkům do vlastních rukou.

Civilní proces 6. Opravné prostředky

Opravné prostředky řádné a mimořádné • Úkolem soudu je vydal spravedlivé rozhodnutí, které je v souladu jak s hmotným právem, tak s procesním právem. • Protože nelze vyloučit, že při rozhodovací činnosti se soud dopustí pochybení, zákon stanoví opravné prostředky: – řádné – proti nepravomocnému rozhodnutí soudu I. stupně: • odvolání, – mimořádné – proti pravomocnému rozhodnutí soudu I. stupně nebo odvolacího soudu: • žaloba o obnovu, • žaloba pro zmatečnost, • dovolání.

Odvolání • Odvolání – řádný opravný prostředek proti nepravomocnému rozhodnutí soudu I. stupně. • Pro sporné řízení platí neúplná apelace (zákaz novot) – účastníci nemohou v odvolacím řízení uplatnit nové skutečnosti nebo nové důkazy. Nové skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem I. stupně, jsou odvolání důvodem jen za podmínek uvedených v § 205 a o. s. ř. • Pro nesporné řízení platí úplná apelace – účastníci mohou v odvolacím řízení uplatnit také nové skutečnosti nebo důkazy.

Odvolací soud • Odvolací soud: – krajský soud – rozhoduje o odvolání proti rozhodnutím okresního soudu, – vrchní soud – rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí krajského soudu.

Objektivní podmínky přípustnosti odvolání • Nepravomocné rozhodnutí soudu I. stupně (rozhodnutí nebo usnesení, nikoliv např. platební rozkaz). • Přípustnost odvolání – obecně lze podat odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně. Zákon odvolání vylučuje: – proti rozsudkům o tzv. bagatelní peněžní plnění (do částky 10 tis. Kč), – proti usnesením procesní povahy (kterými soud upravuje řízení). • Napadení výroku rozhodnutí – odvolání nelze napadat pouze odvolání. • Dodržení odvolací lhůty – 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí (lhůta zákonná, lze požádat o prominutí zmeškání ze závažných důvodů).

Subjektivní podmínky přípustnosti odvolání • Účastník řízení – pokud jeho návrhu nebylo vyhověno. • Zákon připouští, aby za stanovených podmínek podal odvolaní také vedlejší účastník, státní zastupitelství nebo Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Náležitosti odvolání • Kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o. s. ř. ) musí odvolání obsahovat: – označení napadeného rozhodnutí, – označení rozsahu napadení rozhodnutí, – odvolací důvod – označení nesprávností napadeného rozhodnutí, – odvolací petit – čeho se odvolatel domáhá.

Odvolací důvody • Ve sporném řízení lze odvolání odůvodnit pouze dle § 205 odst. 2 o. s. ř. – procesní vady, které mohou mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (např. nebyly splněny podmínky řízení), – nesprávně nebo neúplně zjištěný skutkový stav věci, – nesprávné právní posouzení věci.

Podání odvolání • Odvolání se podává v odvolací lhůtě u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. • Odvolací lhůta je lhůtou zákonnou. • Účastník nemůže požádat soud o prodloužení odvolací lhůta. Ze závažných důvodů (náleží k posouzení soudu) může účastník požádat o prominutí zmeškání lhůty. • Odvolací lhůta je lhůtou procesní – je zachována, je-li poslední den učiněn úkon nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (provozovateli poštovních služeb).

Účinky odvolání • Odvolání způsobuje ze zákona dva procesní účinky: – suspenzivní účinek – odvolání odkládá právní moc napadeného rozhodnutí až do rozhodnutí odvolacího soudu (zpravidla též vykonatelnost napadeného rozhodnutí), – devolutivní účinek – ve věci rozhoduje odvolací soud, výjimečně zákon umožňuje tzv. autoremeduru, kdy odvolání může změnit přímo soud I. stupně (§ 210 a o. s. ř. ).

Rozhodnutí odvolacího soudu • Odvolací soud rozhodne o odvolání takto: – odvolání odmítne – nejsou-li splněny objektivní a subjektivní podmínky odvolání, – potvrdí rozhodnutí soudu I. stupně – je-li věcně správné, – změní rozhodnutí soudu I. stupně – pokud • soud nesprávně rozhodl, ačkoliv správně zjistil skutkový stav, • po doplnění nebo zopakování dokazování je možné o věci rozhodnout. – zruší rozhodnutí soudu I. stupně – pro vady řízení dle § 219 a o. s. ř. (např. nedodržení podmínek řízení).

Rozhodnutí odvolacího soudu • Odvolací soud rozhoduje rozsudkem, pokud rozsudek soudu I. stupně potvrzuje nebo mění. V ostatních případech (odvolání odmítá nebo rozsudek zrušuje) rozhoduje usnesením. • Pokud odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně zruší a vrátí mu věc k dalšímu řízení, je soud I. stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.

Civilní proces 7. Výkon rozhodnutí

Výkon rozhodnutí • Řízení o výkon rozhodnutí – procesní postup soudu, který spočívá v nucené realizaci povinností uložených v exekučním titulu. Výkon rozhodnutí provádí soud podle části šesté o. s. ř. • Věcně příslušný – okresní soud. • Místně příslušný – obecný soud povinného dle § 85 o. s. ř. (zákon stanoví výjimky v § 252 odst. 2 až 4 o. s. ř. ).

Druhy výkonu rozhodnutí • Výkon rozhodnutí se může týkat: – poskytnutí peněžitého plnění, – provedení nepeněžitého plnění, – výchovy nezletilých dětí.

Výkon rozhodnutí ukládajících peněžitá plnění • Výkon rozhodnutí ukládajících peněžitá plnění lze provést těmito způsoby: – srážkami ze mzdy, – přikázáním pohledávky, – příkazem k výplatě z účtu u peněžního ústavu, – prodejem movitých věcí, – prodejem nemovitostí, – prodejem podniku, – zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech.

Výkon rozhodnutí ukládajících nepeněžitá plnění • Výkon rozhodnutí ukládajících nepeněžitá plnění lze provést těmito způsoby: – vyklizením, – odebráním věci, – rozdělením společné věci, – provedením prací a výkonů, – obnovením stavu předpokládaného v exekučním titulu.

Výkon rozhodnutí ve věci výchovy nezletilých dětí • Výkon rozhodnutí ve věci výchovy nezletilých dětí lze provést těmito způsoby: – odnětím dítěte, – ukládáním peněžitých pokut.

Účastníci vykonávacího řízení • Účastníci vykonávacího řízení jsou – oprávněný – subjekt, kterému svědčí právo přiznané exekučním titulem (aktivně legitimován), – povinný – subjekt, kterému exekuční titul ukládá povinnost (pasivně legitimován). • Manžel povinného – účastníkem řízení, pokud jsou výkonem postižen majetek patřící do SJM.

Nařízení výkonu rozhodnutí • Obecně je vykonávací řízení ovládáno zásadou dispoziční – oprávněný se musí domáhat, aby soud nařídil výkon rozhodnutí. • Výjimka se týká výkonu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí, kdy soud může zahájit výkon rozhodnutí i z moci úřední (zásada oficiality).

Návrh na nařízení výkonu rozhodnutí • Kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o. s. ř. ) musí návrh na nařízení výkonu rozhodnutí obsahovat: – označení exekučního titulu, – způsob, jakým má být výkon rozhodnutí proveden – jde-li o výkon rozhodnutí ukládající peněžité plnění (u ostatních druhů záleží způsob provedení na úvaze soudu). • K návrhu je nutné připojit stejnopis exekučního titulu opatřený potvrzením o vykonatelnosti.

Exekuční titul • Exekuční titul – listina nebo jiná forma dokumentu (dle zákona), pokud určuje povinnost určitému subjektu. • Mezi exekuční tituly patří: – rozhodnutí soudu v občanském soudním řízení, – rozhodnutí soudu ve správním soudnictví, – rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu v trestním řízení, – notářské zápisy nebo exekutorské zápisy se svolením vykonatelnosti, – rozhodčí nálezy.

Přiměřenost a vhodnost výkonu rozhodnutí • Při rozhodování o návrhu nařízení výkonu rozhodnutí soud musí z úřední povinnosti zkoumat to, zda způsob provedení výkonu rozhodnutí je: – přiměřený – je-li navrženo několik způsobů, musí soud zkoumat, nestačí-li jen některý ze způsobů, – vhodný – nepoměr výše pohledávky oprávněného a ceny předmětu, z něhož má být uspokojení pohledávky dosaženo, anebo je-li zřejmé, že dosažený výtěžek nebude stačit ani ke krytí nákladů výkonu rozhodnutí.

Výkon rozhodnutí a exekuce • Výkon rozhodnutí nelze zaměňovat s exekucí. • Exekuční řízení – postup, který rovněž směřuje k nucené realizaci povinností, ale je prováděn soudními exekutory pod dohledem soudu. • Exekuční řízení upravuje exekuční řád. O. s. ř. se použije pouze přiměřeně (podpůrně).

Soudní exekutor • Soudní exekutor – soukromá osoba, která má statut podnikatele. • Předpoklady pro výkon funkce: – občan ČR, – VŠ vzdělání na právnické fakultě, – bezúhonný, – vykonal alespoň tříletou exekutorskou praxi (nebo jinou praxi (u soudu, advokáta nebo notáře), – složil exekutorskou zkoušku (nebo jinou zkoušku, např. soudcovskou, advokátní nebo notářskou), – jmenován ministrem spravedlnosti. • Soudní exekutor je jmenován ministrem spravedlnosti pro určený exekutorský úřad.