c 2011 Jakub Musil Kubismus historie a charakteristika

> > > Kubismus – historie a charakteristika Kubismus – galerie Futurismus – historie

> Kubismus se začal formovat kolem roku 1906 v díle Pabla Picassa a Georgese Braquea (Paříž) > Ovlivněni Cézannem a černošským sochařstvím > Picasso: Avignonské slečny (1907) > Nikdy nebyl vydán oficiální manifest > Slovo kubismus použil poprvé kritik Louis Vauxcelles v hanlivém významu v souvislosti s výstavou Braquea > Analytický kubismus (1909 -12) > Syntetický kubismus (1912 -14) (c) 2011 Jakub Musil

> Redukce zobrazovaného na základní geometrické útvary > Analytický kubismus > Rozbití objektu, zobrazení z více úhlů > Extrémně tlumená barevnost > Syntetický kubismus > Skládání objektu z částí, konstrukce nové reality > Koláže (c) 2011 Jakub Musil

Zátiší s talířem třešní (Cézanne; 1885 -87)

Avignonské slečny (Picasso; 1907)

Housle a svícen (Braque; 1910)

Portrét Daniela-Henryho Kahnweilera (Picasso; 1910)

Láhev Anis del Mono (Juan Gris; 1914)

Zátiší s výpletem židle (Picasso; 1912)

Tenora (Braque; 1913)

Zátiší s podnosem (Emil Filla; 1914)

Dům U Černé Matky Boží (Josef Gočár; 1911 -12)

Vila stavitele Bedřicha Kovařovice (Josef Chochol)

> Futurismus má kořeny v Itálii > Manifest futurismu (F. T. Marinetti) vydán 20. února 1909 v Le Figaro > Manifest futuristického malířství (1910) > Giacomo Balla, Umberto Boccioni, Carlo Carrá, Luigi Russolo a Gino Severini > Semknutá skupina umělců, ale rozdělená mezi Florencii a Milán > Postupně další manifesty: architektonický, sochařský, filmařský, literární > Hnutí brzy proniká do Ruska, kde se projevuje především jako tzv. kubofuturismus > Zlatý věk futurismu končí s příchodem války a sovětské revoluce > Ve 20. letech přichází druhá vlna futuristů opět v čele s Marinettim > Komplikovaný vztah s fašismem (c) 2011 Jakub Musil

> Zachycení pohybu, rychlosti > Oslava současnosti, budoucnosti, mechanizace, lidské aktivity, mládí, nebezpečí, ráznosti, války, násilí, patriotismu, velkoměsta… > Programové odmítnutí veškerých stylů a témat minulosti – (passéismus) > Provokace! > V výtvarném umění: > výrazná barevnost > „Silové linky“ > „pohyb a světlo ničí pevná tělesa“ > Umění jako součást života > Univerzální dynamika (c) 2011 Jakub Musil

Vstávající město (Boccioni; 1910)

Pohřeb anarchisty Galliho (Carrà; 1911)

Ulice proniká do domu (Boccioni; 1911)

Revolta (Russolo; 1911)

Dynamika psa na vodítku (Balla; 1912)

Dynamika automobilu (Russolo; 1912)

Kůň a jezdec (Carrà; 1912)

Dynamika fotbalisty (Boccioni; 1913)

Abstraktní rychlost (Balla; 1913 -14)

Obrněný vlak (Severini; 1915)

Jedinečné formy kontinuity v prostoru (Boccioni; 1913)

Akt sestupující ze schodů (Duchamp; 1912)

Cyklista (N. Gončarova; 1913)

Městská krajina (Fortunato Depero; 1930)

Incuneandosi nell’abitato (In tuffo sulla città) (Tullio Crali; 1939)

Nové město (Antonio Sant‘Elia; kolem 1914)

Architektonická studie (Virgilio Marchi; kolem 1919)

Futuristické obleky (Balla; kolem 1914)

Intonarumori (Russolo) ukázka: Probouzení města

> Aerojídlo: > Přísady: olivy, fenykl, kumquat > Jí se pravou rukou, zatímco levá přejíždí po hedvábí, pískovém papíru a sametu > Na strávníka je namířený velký větrák či vrtule letadla > Číšníci rozstřikují vůni karafiátů > Ke všemu hraje Wagnerova opera > Kuře Fiat > Kuře opečené s kuličkami z ložisek vevnitř > „Poté, co maso plně nasákne chuť ocelových kuliček, servírujeme se šlehačkou. “ > Italská prsa na slunci Futuristická kuchařka (Marinetti; 1932) > Dvě polokoule marcipánu ozdobené dvěma jahodami a dochucené černým pepřem

> > > Guillaume Apollinaire F. T. Marinetti S. K. Neumann Vladimir Majakovskij Velemir

> Rozbití souvislostí, volné asociace a ostré přechody > Futuristický námět > Do různé míry rozbití gramatiky, syntaxe, interpunkce a struktury > Důraz na fonetickou hodnotu slova > Typografický experiment (c) 2011 Jakub Musil

> Wilhelm Albert Wladimir Alexandre Apollinare de Kostrowitzky (1880 -1918) > Básník, výtvarný kritik, propagátor kubismu > Kubofuturistická báseň „Pásmo“ (sbírka Alkoholy) > Skoky z místa na místo > Roztříštěný mnohočetný pohled > Každý verš = jeden obraz > „Kaligramy“ (c) 2011 Jakub Musil

Tím starým světem přec jsi znaven na konec Pastýřko Eiffelko jak bečí stádo mostů dnes Řecký i římský starověk se ti už přežily Zde antické se zdají být už i ty automobily Jen náboženství zůstalo docela nové jenom ono Zůstalo prosté jak hangáry v přístavu avionů Jediné neantické v Evropě křesťanství je Evropan nejmodernější jste vy ó papeži Pie A tobě brání stud když okna na tebe hledí Vstoupiti do kostela a jít tam ke zpovědi Čteš letáky ceníky plakáty jež zpívají hlasitě Toť dnešní poesie zatím co prosou žurnály sytí tě Jsou krváky po šestáku samé detektivní případy Portréty velkých osob a sterá různá záhlaví Viděl jsem dnes a jméno už nevím pěknou ulici Novou a čistou byla to sluneční polnice Šéfové dělnice a krásné písařky z bureau Z pondělí do soboty čtyřikrát denně tudy se berou Zrána tu třikrát tovární píšťala plačky zní Chraptivý zvon tu zaštěká k poledni Nápisy na zdech a tabulích štíty a vyhlášky Vřeští a štěbetají jak o závod s papoušky Mám rád tu pěknou ulici průmyslu a píle Ležící v Paříži mezi třídou des Ternes a ulicí Aumont -Thiéville. Hle mladá ulice a ty sám jsi jen malé dítě Tvá matka jinak než modře a bíle nešatí tě

Avion snáší se posléz aniž křídla složil Tu vlaštovek miliony nebeský prostor ožil Letmo se blíží havrani sovy sokoli naši ptáci Z Afriky přicházejí ibisi marabuti plameňáci Pták Noh jejž básníci a pohádkáři slaví V pařátech nese leb Adamovu kostru první hlavy Z obzoru letí orel a vyráží velký křik A z Ameriky došel malý kolibřík Z Číny sem přišli pihi pružní a nohatí Co mají po jednom křídle a mohou jen v páru létati Pak ejhle holubice duch neposkvrněný sám Jejž provází lýrovec a tisícioký páv A fénix hranice jež sama se zapálí V svém žhavém popelu vše na chvíli zahalí Sirény opustily své nebezpečné úskaliny A chvátají krásně zpívajíce všecky tři A všichni orel fénix i pihi z Číny Se s létacím strojem svorně pobratří

Jsi v zahradě hospůdky v okolí Prahy Tam najímají pokoje Cubicula locanda v latině Cítíš se zcela šťasten na stůl růži ti dali Vzpomínám toho byl jsem tam tři dny a v Goudě neméně A místo abys psal svou povídku lenošíš pohříchu Hledě na mandelinku spící v růžovém kalichu V achátech Svatovítských zříš zděšen své vlastní rysy Jsi v Paříži od soudce vyslýchán Jak zločinec zatčen a do vězení dán Na smrt jsi smuten byl v ten den kdy sebe v nich objevil jsi V bolestných cestách i šťastných jsi proběhl kus světa Podoben Lazaru kterého světlo drtí Dřív než jsi postřehl lež a svoje leta Pozpátku točí se ručičky hodin v židovské čtvrti V dvaceti láskou trpěl jsi a ve třiceti zas A ty couváš ve vlastním životě pomalu Jak blázen žil jsem a ztratil jsem svůj čas Jda na Hradčany nahoru a poslouchaje k večeru Jak v hospodách české písně zpívají Hle jsi uprostřed melounů v Marseilli Hle jsi v Koblenci v hotelu s obrem na vývěsní tabuli Hle sedíš v Římě pod japonskou mišpulí Hle jsi v Amsterodamu s dívkou jež je ošklivá a tobě hezká se zdá Říká že se brzo se svým studentem v Leydech sezdá

A ty piješ ten líh palčivý jako života bol Tvého života jejž piješ jako alkohol Chceš domů pěšky jít a míříš stranou Auteuile Spát mezi svými modlami z Oceanie a Guineje Jsou to Kristové jiné víry a jiných bohoslužeb Nižší Kristové temných nadějí a tužeb Sbohem sbohem jsi ospalý Slunce uťatá hlava Se kuku kutálí

> > > > Filippo Tommaso Emilio Marinetti (1876 – 1944) Otec literárního futurismu „Manifest futurismu“ (1909) „Osvobozená slova“ Vizuální poezie Válečná poezie (sbírka „Zzang tůmp“) Divadelní hra „Ohnivý buben“ Zvukomalba (c) 2011 Jakub Musil

1) Chceme opěvovat lásku k nebezpečí, energii a odvahu. 2) Statečnost, smělost a vzpoura se stanou základními prvky naší poezie. 3) Až dodnes literatura velebila zamyšlenou nehybnost, extázi a spánek. My chceme zdůrazňovat útočný pohyb, horečnatou nespavost, poklus, salto mortale, facku a úder pěstí. 4) Tvrdíme, že nádhera světa se obohatila o novou krásu: rychlosti. Závodní vůz, jehož karoserii zdobí lesklé trubky, které se podobají hadům s výbušným dechem. . . řvoucí auto, jehož motor připomíná kartáčovou palbu, je krásnější než Níké Samothrácká. 5) Chceme opěvovat muže, jenž drží kormidlo, který proniká kopím svého ducha zeměkoulí a po její oběžné dráze. 6) Básník musí být stravován žárem, leskem a velkolepostí, aby rozmnožil vášnivé zanícení praprvků. 7) Krása je již jen v boji. Dílo, které nemá agresivní charakter, nemůže být mistrovské. Básnické dílo musí být pojato jako prudký útok na neznámé síly, aby je donutilo sklonit se před člověkem. 8) Stojíme na nejkrájnějším předhůří staletí! - Proč bychom se měli ohlížet zpět, když chceme prolomit tajemné brány nemožného? Čas a prostor včera zemřely. Žijeme již v absolutnu, neboť jsme vytvořili věčnou, stále přítomnou rychlost. 9) Chceme oslavovat válku - tuto jedinou hygienu světa - militarismus, vlastenectví, ničivou činnost těch, kdo přinášejí svobodu, krásné ideje, pro něž stojí za to zemřít, a pohrdání ženou. 10) Chceme zničit muzea, knihovny a akademie všeho druhu, chceme bojovat proti moralizování, feminismu a proti každé oportunní nebo prospěchářské zbabělosti. 11) Budeme opěvovat velké masy lidí, nadšené prací, rozkoší a vzpourou, budeme opěvovat mnohobarevnou revoluční záplavu v moderních hlavních městech, budeme opěvovat žár arzenálů a loděnic, probleskující nocí oslňujícími elektrickými měsíci, žravá nádraží, hltající dýmající hady, továrny zavěšené v oblacích svými vysoko se vinoucími kouřovými provazy, mosty rozkročené jako obrovití atleti nad řekami, třpytící se ve slunci jako čepele nožů, dobrodružné parníky, které se ženou k obzorům, mohutné lokomotivy, jejichž dusání na kolejích zní jako krok obrovských kovových ořů, držených na uzdě spletí trubek, a klouzavý letadel, jejichž vrtule rachotí ve větru jako prapor a zdá se, že pochvalně tleská jako nadšený dav.

> 1. 2. 3. Osvobozená slova jsou zcela svobodným výrazem vesmíru, zbaveného mluvnických a slovesných pravidel, novým názorem a citem pro věci, měřítkem všehomíra, vyjádřeného součtem sil v pohybu. A tyto síly se kříží v našem spolucítícím a tvořícím já, které je výrazně zaznamenává všemi možnými prostředky. Futurističtí básníci uvádějí v soulad barvy, hluky, hřmoty, zvuky, tvoří výrazná seskupení pomocí řeči a nářečí, aritmetických a geometrických formulí, neužívaných, znetvořených a vynalezených slov, hlasů a skřeků zvířat, hukotu motorů atd. Skladba musí býti zrušena a podstatná jména buďtež náhodně dle svého vzniku umístěna. Sloveso budiž užíváno jen v infinitivu, . . . aby se pružně přimklo k podstatnému jménu a nepodřazovalo je spisovatelovu "já" -, které pozoruje nebo si představuje. . . Přídavné jméno musí být odstraněno, aby obnažené podstatné jméno zachovalo svoji význačnou barvitost. *** 6. Zrušení interpunkce. Když přídavná jména, příslovce a spojky jsou odstraněny, i interpunkce se přirozeně stává zbytečnou, neboť v rozmanitém sledu slohu, který sám sebe tvoří, průtahy způsobené čárkami a tečkami jsou absurdní. K zesílení některých pohybů a značení směru buďtež použity matematické a hudební značky x + : - = > <. Poezie má býti nepřetržitou řadou nových představ, bez nich pak trpí chudokrevností a bledničkou. Abychom mohli uchopiti a vystihnouti vše, i nejprchavější a nezachytitelné záchvěvy hmoty, musíme utvořiti těsné shluky představ nebo analogií, které pak vrhneme do tajuplného moře úkazů. Stvoříme spolu ještě něco, co nazývám volnou obrazotvorností. Jednoho dne dopějeme k vyššímu umění; odvážíme se vynechati prvotní významy analogií a ponecháme jen sled druhotných. Snad nám potom nebude rozuměno. Vždyť není zapotřebí, aby nám bylo rozuměno. Podporujme tvrdošíjně "ošklivost" v literatuře a zbavme se obřadností

Poledne ¾ flétny kňučení vzplanutí tůmp poplach praskot sténání pochod břinkot tlumoky pušky dřeváky řebíky děla hřívy kola náboje židi koblihy chléb olej písničky stánky zavanutí měňavost hnis smrad skořice nechutnost přítok odtok pepř srážky vír hmyz oranžovníky v květu jemnost bída kostky karty jasmín + muškát + růže arabeska mozaika mrcha zježení bačkory strojní pušky = oblázky + příboj + žáby břinkot pytle pušky děla železo ovzduší = olovo + láva + 300 smradů + 50 vůní dlažba žíněnka odpadky trus mrchy flik-flak hromada velbloudi osli zmatek stoka labyrint hedvábí azur galabich cinkot peněz purpur pomeranče mucharabich oblouk překročení rozdvojení místečko hemžení

> > > Stanislav Kostka Neumann (1875 - 1947) Významný český básník Prošel všemi

My, dráty telegrafní, telefonní a elektrické, abychom neměly dlouhou chvíli, zpíváme si zmrazeným hlasem, lhostejny ke všemu, co jest lidské, tu mezi domy a paláci, tu mezi poli a lesy, mezi a nad nimi, podle silnic a tratí bzučíme monotónně, neznajíce touhy ni chtíče, studené, kovové, neschopny nenávidět, milovati, napjaty mezi kandelábry, sloupy a tyče, k otroctví paralelnímu, aniž cítiti můžeme je, vedeny do dálek nesmírných, křížem a krážem hnány přes všecko, co strmí, i přes všecko, co zeje, k stanicím, úřadovnám, elektrárnám pevně připoutány, zpíváme zpěvy mechanického ze sebe vykoupení do větru, který neslyší, a do světla, jež jest hluché, docela pohříženy do snění, jež sněním není, jak rákosu dozrálého stéblo mrtvé a suché bzučíme nad životem, jenž se nás nedotýká, ač pro něj jsme tu, jím prostupujeme, mu sloužíme dokonale, zpíváme zpěvy, v nichž všechno se vším se stýká, den ze dne stejné a přece den ze dne jiné stále. (úryvek)

Důstojný slone, v pralese zdiva zavřený jako ve vězení, a přece na svém a jediném možném místě! Olej a barvy, jimiž tě krmí zpocení lidé v zasklené stáji, noří tě v tropickou atmosféru, jež je ti po chuti a lepí se ti na hladké, lesklé údy. Syt stále, opatrován, cíděn jak na svatbu dívka, na dané znamení, věrně konáš svůj nejlepší kousek, ač nepřicházejí a neplatí vstupné, aby ti zatleskat mohli, ač děvčátko v slaměném kloboučku s červenou stuhou nepodává ti kostky cukru. *** Zatímco příroda přestala rodit živočišné tvé předky, nádherné rody, velebné nad pomyšlení, z nového věku a lidského mozku se rodíš, obludo mechanická, obludo krásná, moudrá, stále se zdokonalující a jedna ze stera podobných tobě i nepodobných z nesčetné rodiny dobývající světa. *** Horoucí slavíku, jenž k zemi jsi přimontován a přece vášnivě tlučeš ve velkoměstských nocích, ve všech, kromě neděl a velikých svátků!

> Vladimirovič Majakovskij (1893 – 1930) > Čelní představitel ruského kubofuturismu > Odlišení od italského futurismu > Almanach „Políček veřejnému vkusu“ (1912) > Poémy na téma lásky, revoluce > Oblak v kalhotách (1915) > > Schodkový verš Po sovětské revoluci začíná pracovat pro Agitprop Jeho další tvorba už je silně politicky nabitá (c) 2011 Jakub Musil Spáchal sebevraždu

Pramálo chamraď utrpěla zatím. Práce je mnoho a musí dospívat. Je třeba život nejdříve předělati, až jej předěláme – lze jej vyzpívat. Tato doba nesnadná je pro pera. Řekněte však, všichni kulhavci vy zdejší, kde, kdy, který velikán si vybíral cestu snazší a prošlapanější? Slovo – toť vojevůdce člověkovy síly. Vpřed! Aby jak bomby se vzadu trhal čas. Aby v běhu poryvy větru rozvichřily a zpět rvaly jenom rozcuchaný vlas. Dny planety naší jsou veselím málo vybaveny. Je třeba však radost vyrvat z rukou příštích let. V životě tomto umřít těžké není. Je mnohem těžší život vytvářet. 1926 (úryvek; př. Jiří Taufer)

Ze sametu svého hlasu Já sešiji si černé kalhoty. Žlutou blůzu ze tří metrů západu si utkám. Po světovém Něvském, přes lesklé jeho břehy ty Se proflákám krokem Don Juana a floutka. Ženy, milující maso, a také vy, Slečno, v jejímž pohledu jsem sestru potkal. Zasypejte mne, básníka, svými úsměvy, Já si je našiji jak květy na halenu floutka! 1913 (př. Jiří Taufer) Ať země křičí ze zženštilých niv: „Ty přišel jsi zelená jara znásilňovat!“ Já odseknu slunci, drze se zašklebiv: „Jak hezké je na asfaltu ráčkovat slova!“ Ne-li snad proto, že nebe je na kytkách, Že zem je mně milenkou v té svátečnosti věčné, Já dám vám básně veselé jak chrastítka, Jak zubní kartáčky ostré a užitečné.

> Viktor Vladimirovič Chlebnikov (1885 – 1922) > Známý především jako tvůrce a teoretik tzv. zaumného jazyka > Zaum = za rozumem a racionálním chápáním slov > „slovo jako takové“, tedy soubor zvuků, může mít pro člověka hluboký význam, i když pro něj neexistuje objektivní denotace > Inspirace magií a jazykem dětí – návrat ke kořenům „univerzálního jazyka“ > Symbolismus > Spoluautor futuristické opery „Vítězství nad Sluncem“ (c) 2011 Jakub Musil

Bobeóbi zněla ústa. Veeómi zněly oči. Pieéo zněly brvy. Lieeej - zněl ovál líček. Gzi - gzeo řetěz zněl. Tak na plátně jakýchsi souvztažností vně rozměrů žila Tvář. (př. Jiří Taufer)

Ó rozesmějte se, smáči! Ó zasmějte se, smáči! Co smějí se smíchy, co smávají se smějavě. Ó zasmějte se usměvavě! Ó těch smáček nadsměvných – smích úsměvných smáčů! Ó vysměj se rozesmátě smíchu nadsměvných smáčů! Smějivě, smějivě, usměj se, osměj se, smíšku, smíškové, smíšečkové! Ó rozesmějte se, smáči! Ó zasmějte se smáči! (př. Jiří Taufer)

Křidélkuje zlatopisem teninkých žil, koníček luční ladně uložil do torby útrob rosu trav a vik. Piň, piň! zarámusil rákosník. Ó labuticho! Ó odlesky! (př. Jiří Taufer)

> Alexej Jelisejevič Kručonych (1886 – 1968) > Autor libreta futuristické opery „Vítězství nad

> dyr bul ščyl ubesčur skum vy so bu r l ez > ta sa mae cha ra bau saem siu dub radub mola aľ > GO OSNĚG KAJD M R BATUĽBA SINU AE KSEL VER TUM DACH GIZ